Ministr Kulhánek chce debatovat o česko-ruských vztazích. Sám je ale zničil
Ale podívejme, komu leží na srdci česko-ruské vztahy? Nejdřív způsobí decimaci českého velvyslanectví v Moskvě, zmrazí vztahy s Ruskem, a teď mu jde o strategii jak vztahy vrátit do normálu. Řeč je o ministru zahraničí Jakubu Kulhánkovi a jeho nové iniciativě.
Ministr zahraničí Jakub Kulhánek chce pořádat diskuse u kulatých stolů, na kterých by se za účasti politických stran hovořilo o budoucnosti česko-ruských vztahů. Kulhánek to řekl v neděli v diskusním pořadu Partie na CNN Prima News s tím, že vztahy mezi Prahou a Moskvou jsou po vrbětické kauze ve složité fázi.
Už brzy chce ministr oslovit předsedy politických stran a vyzvat je, aby vyslali své experty na zahraniční politiku. V brzké narovnání vztahů s Ruskem ale Kulhánek nevěří, bylo by to podle něj iluzorní. „Bude to především příští vláda, která se toho musí zhostit,“ řekl ministr.
Takže? Proč se Kulhánek do debaty o česko-ruských vztazích hrne? Vždyť je jedním z aktérů takzvané vrbětické kauzy, která udělala tečku za normálními a přátelskými vztahy s Moskvou. Teď je naše republika na ruském seznamu „nikoli přátelských“ zemí společně s USA. Ale to asi Černínský palác těší.
Jsou tu dvě podezření. Tak zaprvé Kulhánek chce ruské téma vtáhnout do předvolebního boje. ČSSD se bude prsit, jak to s Rusy pěkně zmákla, jak je vypekla a jak její ministr zahraničí radikálně snížil počet ruských diplomatů v Česku. To má asi nahnat ztracené voliče
Zadruhé Kulhánek chce přetáhnout ruskou agendu z Pražského hradu zpátky do blízkého podhradí, na ministerstvo zahraničí. Chce asi snížit vliv speciálního vládního představitele pro konzultace s Ruskem, šéfa zahraničního odboru prezidentské kanceláře Rudolfa Jindráka. Nevypadá to totiž, že by ministr zahraničí chtěl pana Jindráka přizvat na budoucí debaty o česko-ruských vztazích.
O Kulhánkově nápadu debatovat o zničených česko-ruských vztazích Sputnik hovořil s Jiřím Valentou, místopředsedou sněmovního výboru pro evropské záležitosti a poslancem za KSČM.
„Myslím si, že by se na kvalitě vzájemných česko-ruských vztahů mělo intenzivně zapracovat, a začít s tím neprodleně, neboť jakákoliv prodleva celý proces učiní do budoucna ještě obtížnějším. Nejsem si sice zcela jist, zda by měl být organizací takovéhoto důležitého jednání pověřen právě člověk, který svými, často ne zcela vhodnými, aktivitami a také zbytečně radikálními prohlášeními přispěl spíše k destrukci těchto vzájemných vztahů, ale opakuji, že cokoliv by se k jejich nápravě nyní učinilo, je v naprostém pořádku.
Česká republika nemůže dlouhodobě vést svoji soukromou studenou válku s Ruskem, která je postavena často více na ideologických dojmech a strategických pokynech z Washingtonu než na reálném a objektivním základě. Škodí tím sobě i například tím, že uprázdněná místa v hospodářských vazbách nenávratně zaplní zájmy a firmy našich západních spojenců. Konstruktivním jednáním s Ruskou federací samozřejmě není a ani nemůže být dotčen fakt, že vzájemné vztahy musí být oboustranně, a toto slovo podtrhuji, korektní, vyvážené, s respektem k národní identitě, ale také v neposlední řadě k novodobé historii,“ říká známý politik.
Není po kauze Koněv, ricinové aféře a zejména Vrběticích pozdě na takovéto debaty?
„Na jednání, navíc v takto důležité rovině, není nikdy pozdě! Je třeba ale přistupovat k uvedeným událostem objektivně, bez ideologických předsudků a vždy dříve trochu zapřemýšlet, než dělat unáhlená gesta, která se poté již berou obtížně zpět. Typickým příkladem bylo zbrklé vyhoštění ruských diplomatů, které si dnes dokonce někteří, myšlenkově prostší, čeští politici připisují jako svoji zásluhu v boji za národní suverenitu. Naopak svým neuváženým jednáním spíše český národ a celou zemi jako takovou dlouhodobě poškodili.
Rozhodně tedy, při organizaci vzájemných česko-ruských debat, by neměli mít možnost do nich vstupovat někteří dlouhodobě etablování, primitivní rusofobové, kterými se například Senát jen hemží. V těchto debatách by se naopak měla objevit věcnost a nestrannost, společně s racionalitou. Naše národy mohou skutečně žít efektivně pospolu, se vzájemným respektem, bez uměle vytvářených třecích ploch,“ míní pan poslanec.
Nedá se v tom vidět to, že ČSSD chce z otázky vztahů s Ruskem udělat téma předvolební kampaně?
„Tak nejen sociální demokraté, ale i kolegové z koaličního ANO, skutečně často a rádi něco politicky pokazí, aby to následně mohli, ovšem poté již s mediální pompou, rekonstruovat. Jen se trochu obávám, že čeští občané tento laciný politický trik již prokoukli, což se v klesajících volebních preferencích obou subjektů také, a poměrně po delší čas, projevuje. A také všichni dobře víme, co skutečně znamenají předvolební sliby ČSSD. Typickým příkladem bylo v nedávné minulosti jejich lpění na zrušení či alespoň zdanění tzv. církevních restitucí, přesněji ale řečeno přesunu gigantického majetku všech občanů často směrem i k církevním společnostem, které v rozhodné době znárodňování ani neexistovaly. Tedy legalizovaná krádež! Po sněmovních volbách se k tomu slibu sociální demokraté již sami jaksi přestali hlásit a poslušně se zařadili do bloku jejich pravicových, často poměrně antivlasteneckých, kamarádů. Dnes je téma církevních restitucí v ČSSD tabu, o kterém se nemá oficiálně nahlas mluvit,“ říká poslanec za KSČM Jiří Valenta.
