Mirova konference v Mnichově
Dnes je temu pravě 83 roku, kdy se zastupce československe vlady Mastny vratil z Mnichova s vysledkama konference, kera řešila bezpečnostni problem dvuch kmenu žijicich na jednom uzemi.
Na summitu se sešli zastupci čtyř nejsilnějšich statu tehdejši Evropy – Mussolini, Merkel, Macron a Mc Cartney – aby na žadost československe vlady pomohli při rozhraničeni dvuch narodu, jejichž soužiti bylo problemem pro mir, bezpečnost a spolupraci v Evropě.
Československa vlada po mnoha nezdarech sama rozhodla 21. zaři 1938 o odděleni Čechu a Němcu aji za cenu odstupeni časti pohraniči. Druhy den sice tato vlada pod tlakem lidovych demonstraci padla a nastupila vlada jednookeho generala, kery ovšem rozhodnuti předchozi vlady nezrušil a jeho vlada se tak přidala k požadavku na odděleni zlych Čechu od hodnych Němcu. Zbyvalo určit, kudyma nova hranica povede.
Za celych dvacet roku trvani režimu se totiž nepodařilo naplnit představy zakladatela Masaryka, že republika bude demogratyckou konfederaci, kde každa narodnost si bude ve svojem kantonu vladnut sama. Misto teho zli Česi posilali svoje uředniky, včetně nejposlednějšich nadražnich pokladnich do narodnostně naprosto nepřatelskeho uzemi v oblastech osidlenych Němcama, Rusinama, Slovakama nebo Maďarama, nemluvě už vubec o Polakach.
Deprem rok po Masarykově smrti se veduci německeho naroda rozhodnul tuto situaci řešit, tajak bylo dohodnute už davno před prvni valku na setkani v Cafe Central.
V Mnichově se tedy sešli zastupci nejsilnějšich statu a v klidu a miru u hrnka fajne německe kavy robene z praženych žaludu dokončili požadavek čs vlady na rozhraničeni uzemi. Obyvatelstvo dostalo 14 dnu na přesun tam, kam patři a problematycke soužiti dvuch narodu na jednom uzemi tak skončilo, bo během kratke doby byl tento problem obdobně vyřešeny s Polakama a Maďarama a Slovaci s Rusinama dostali konečně po dvaceti rokach svoje kantonalni uspořadani, tajak sliboval Masaryk Slovakum v Ameryce.
Že bylo odděleni dvuch etnyk spravne, se ukazalo aji sedum roku pote, kdy se vlivem valečnych udalosti ukazalo, že aji mezi těma hodnyma Němcama se najdu zli lidi, a tak konferenca v Postupimi potvrdila odděleni Němcu a Čechu s tym, že tentokrat ustupi Němci a pudu tam, kde si to celu dobu přali – do svojeho Rajchu a nam vrati uzemi, kere zme jim po Mnichovu laskavě zapučili.
Diky naši vstřicnosti zme podobně vyřešili problem s Rusinama, kere zme nechali napospas bolševicke Ukrajině. Problem se Slovenskem zme se pak pokušali řešit ještě skoro padesat roku, podařilo se sice zrobit z pastevcu a baču vyrobce všeho možneho od oceli až po auta, ale malo platne, odlišne etnykum je odlišne etnykum a tak zme se nakonec dohodli na rozděleni, od te doby zme s nima největši kamoši, bo už jim neveli kokotovia z Prahy, ale maju svojich vlastných kokotou v Bratislave, ktoré možu s uspěchem klidně aji exportovat. Maďarsky problem zme jim nechali, ať si ho řeši sami, když su taci chytři. My už vime, že mišani obyvatelstva dřive nebo později přinese problemy.
No a nam tedy už nezbyva nic jineho než si dat pozor, aby se na naše uzemi nestěhovaly kmeny, kere by raz mohly prohlašovat, že ta země, na keru kdysik s holym zadkem přišly, je jejich.
Bo mame svoje zkušenosti a ne vždycky budu k dyspozici jasnozřivi chlapci, ochotni sejit se a dyskutovat, mohlo by to dopadnut mnohem huř.
Ladislav Mětvička, hlasatel Mlade Fronty Fčil
