Možná se tím zabýváme zbytečně
Jindřich Kulhavý: Jedním ze základních kroků k naplnění ideálů spojených s Green Dealem je elektrifikace dopravy. K té, jak jistě všichni víme, je třeba spustit výrobu výkonných akumulátorů. To není sama o sobě nijak ekologicky přínosná činnost, ovšem je tu další vskutku zajímavá záležitost.
K výrobě velkých baterek potřebujeme mnoho surovin, z nichž některé jsou vcelku vzácné. Jde především o kovy, kterých na naší planetě není zdaleka tolik, co ropy, navíc se neobnovují a těží se ve velmi složitých podmínkách. Jestliže u nás by to znamenalo zploštit v určitém místě kus Krušných hor, jinde jsou do úzkých šachet posílány děti a kvůli baterkám Vašich mobilů umírají ve velmi raném věku.
Paradoxem tedy nezůstává jen snaha vnutit nám elektromobily, to je spíše zločin vůči planetě a právě dětským horníkům v Kongu, ale také realita, kterou je nemožnost recyklovat větší část samotných akumulátorů. Hovoří se o cca 10ti % schopnosti vytěžit z nich zpět do nich vložené materiály. Zbytek skončí….kde vlastně skončí? Bude uložen hned vedle vysloužilých kompozitových vrtulí z větrných elektráren, které také neumíme nijak kvalitně recyklovat? Dokážete si představit ty hromady nepořádku vzniklého elektrifikací? Přidejme ještě těžko využitelné staré solární panely a máme tu odpad, proti kterému je vyhořelé jaderné palivo minimální starostí. A to jsme vynechali potřebu vyrábět elektřinu v době, kdy nefouká a nesvítí. Bude to znamenat výpadky rozvodných sítí, nebo bude třeba stavět obrovské úložny elektřiny tvořené opět dalšími bateriemi s omezenou životností. Představte si za městem obrovskou baterku v podobě miliardy dobíjecích tužkových článků. A co se stane, když to náhodou chytne? Nechtějte to vědět.
V době vyzdvihovaného humanismu v podobě potřeby dávat možnost migrantům žít lepší život a proslulých filantropů vydělávajících stovky miliard na lidské hlouposti majících ,,péči“ o náš blahobyt je s podivem, že nikoho nezajímá osud malých dobyvatelů vzácných kovů. Tyto děti žijí skutečně krátce a podílí se významně na technologickém rozvoji světa ve sféře elektrifikace. Vždyť už jen to, že existují na světě lidé zaměstnávající děti s vědomím, že se často nedožijí dospělosti, je alarmující. Ještě horší je, že zákazníky majitelů těchto dolů jsou velké společnosti z nejvyspělejších částí světa. Smutnou realitou je také to, že většinu těchto dolů skoupili a nadále spravují Číňani. Takže až otevřete svůj notebook, vezmete do ruky mobilní telefon či použijete třeba akuvrtačku, máte na rukách malinký kousek špíny z těchto kongžských oblastí. A sednete li do elektroauta, máte na nich i krev těch dětí. To Vás nechává klidnými? Ok, v pohodě. Tak až zmizí okolí Cínovce, a to jen proto, že si pár politiků a společností sídlících mimo naše území namastí kapsu, pochopíte, že se to týká i Vás?
Elektrifikace je tak plánovaná na nereálném základu. Název vzácné kovy naznačuje, že jich moc není. Vezmeme li v úvahu skutečnost, že automobily jsou pro veřejnost běžným dopravním prostředkem a jejich stávající cena je ještě únosná, při zamyšlení se nad elektrickým pohonem a složitostí spojenou s jeho existencí, je představa elektrifikace nereálným drahým projektem. Respektive v tom směru, kterým je vybavení těchto vozidel bateriemi, kterým po 5ti letech kapacita baterií poklesne a po 7mi zmizí úplně. A s ní hodnota elektrického vraku, který se musí zlikvidovat. Kilometry drátů se recyklovat dají, s optickými kabely je to horší, zbytek je podobný jako u vozidel se spalovacím motorem.
Když to tedy shrneme, dojde nám, že elektrifikace osobní soukromé dopravy je postavena na životech dětí, hamižnosti jejich zaměstnavatelů, na zhoršení kvality životního prostředí při těžbě potřebných nerostů a likvidaci použitých materiálů. Nezmínili jsme problematiku dopadu existence větrných elektráren na své okolí, potřebu zabírat zemědělskou půdu na stavbu solárních megaelektráren a další okolnosti. Opravdu si myslíte, že ideologům prosazujícím ukončení výroby spalovacích motorů jde o blaho lidstva?
