Narušené mezilidské vztahy
Doba devastace společnosti je v plném proudu a s ní se nám vrátil i fenomén známý z období 2.světové války a socialismu. Tehdy lidé buď z důvodu osobního prospěchu nebo díky velmi slušné propagandě spojené s pochybnými ideály donášeli, žalovali, upozorňovali a nahlašovali ty, o nichž si mysleli, že jejich existence či chování nejsou v souladu s momentální potřebou společnosti.
Otázkou zůstává, kdo a jak nastavil pravidla vhodného chování. Dostat se do nenáviděné skupiny je totiž často snadné, jindy dokonce neovlivnitelné. Žluté hvězdy označující příslušnost k židovské národnosti a komunitě byly ukázkou skutečného rasismu a jejich nositelé končili nejdříve vyloučeni mimo společnost, později v lágrech, a nakonec ve výkonných pecích koncentračních táborů. Vše bylo postupné a drastický konec tisíců životů pod dohledem těch největších nacistických zločinců pocházejících především z fašistického Německa byl ukázkou toho, kam může fanatismus a potažmo i udávání dojít. Nicméně na služebnách gestapa nekončili jen Žídé, dostávali se tam i občané nesympatizující s německým státem. Naopak kolaborantům bylo dobře a mezi takto proplouvající rodiny patřila i ta, z níž pocházeli Václav Havel či kníže Schwarzenberg. A na to by se rozhodně nemělo zapomínat.
Socialismus počínající únorovým převratem v roce 1948 zpočátku stavěl na kombinaci propagandy, nadšení, nové ideologie a změně považované částí obyvatel za novou výzvu. Znárodňování a kolektivizace byly často postaveny na informacích, které se k novým vládním úředníkům dostávaly soukromou cestou. Pozdější procesy, také ,,převelování“ na nucené práce, byly důsledkem činnosti udavačů. Ti nejen, že donášeli, často si také vymýšleli, čímž se zbavovali lidí jim z nějakého důvodu nepohodlných. V uranových dolech tak končili sportovci, bývalí živnostníci i prvorepublikové elity. A vzniknul velmi silný útvar založený na špehování lidí, tedy STB. Po celou dobu budování socialismu se tento stát ve státu zabýval dohledem nad občany, z jejichž řad navíc verboval své agenty. Mezi nejznámější osobnosti mající své svazky patřili i členové disidentu pracující pod krycími jmény, opět je třeba připomenout Václava Havla, ale také například současného předsedu vlády Babiše. Rychlost, s jakou nechalo Občanské fórum zlikvidovat svazky STB, které by svým zveřejněním ukončily možnou politickou dráhu stovek až tisíců pozdějších významných osobností, dokazuje vědomí o množství angažovaných lidí spojených s tehdejším systémem donášení a udávání.
Uplynulo 30 let a opět vznikají seznamy nepohodlných. Tentokrát je vytváří naprosto pochybné organizace a spolky. Jakési Evropské hodnoty vedené Jakubem Jandou. Jeho minulost je známá a snaha vyřešit svou finanční nedostatečnost prací pro pornoprůmysl by bylo možné snad i přehlédnout, kdyby dotyčný nechtěl později kázat morálku. Šlápnout vedle v mládí se podaří mnoha lidem a možná bychom byli překvapeni, kolik z nich jich tuto chybu udělalo. Ale stát se poté šéfem organizace, která má určovat ideologické mantinely, je poněkud zvláštní. Navíc Janda není ani ideolog či politik, Janda je demagog. Zařadil se po bok dalších exotů naší scény, jakými jsou třeba Cemper či Hřebenář. Tato zamindrákovaná dvojice se dostala do popředí svými prounijními bláboly a nenávistí proti všem, kteří odmítají poslušně přitakávat všemu, co v Bruselu choré mozky vyplodí. Jejich kritika se obrací proti SPD, také webům uveřejňujícím rozdílné informace a názory jak od mainstreamových médií, ale třeba i od Fórum24, Sulíkových šílených Britských listů a dalších vysílačů eurounijní propagandy. Smutné je, že jak Evropským hodnotám, tak i Cemperovi a pravděpodobně Hřebenářovi se dostává dostatečné finanční podpory v rámci neziskového sektoru a státní správy.
Udavačství se však v vrátilo i mezi lidi samotné. Covidová doba dává netušené možnosti jednotlivcům schovaným za záclonou. Opět mohou volat na policii a poukazovat na nepovolené srocování, nenošení roušek a děti hrající si na uzavřeném dětském hřišti či na podezřelý provoz u dveří restaurace existující naproti jejich oknu. Dokonce vzniknul prostor pro státem požadované trasování a infikovaní lidé uvádí kontakty s dalšími, které chce poté stát zavřít do izolace. Bez jakéhokoliv příznaku choroby. Je to tedy stát, který opět vytváří náladu vyhovující amorálním jedincům. A v Německu se už v důsledku takových hlášení mohou lidé ocitnout dokonce opět v lágru zvaném detenční zařízení pro porušující karanténu. Vše samozřejmě doplněné o finanční postihy zadržených. Máme tady tedy zpět druh lidské činnosti, kterém lze přisoudit pouze odsuzující komentáře a zároveň si zapamatujme každého člověka, který se chová takto ,,zodpovědně“. Udavačství vždy patřilo k tomu nejspodnějšímu a nejhoršímu lidskému chování. Je tomu tak i nyní.
