Nebylo zrovna na výběr
Vidlák: Dnes máme opět to výročí, které se v posledních letech moc nehodí. Máme přece hentu prozápadní orientaci… a 70% našeho průmyslu je napojeno na Německo.
A naši západní bratři nám kážou plivat na východ a moc nezdůrazňují, že to stejně nerozlišují a že jsme pro ně stejný póvl jako Rusové. A tak nám tu vznikly i příslušné ústavy, které narovnávají dějiny, ba dokonce i BISka má obavy z učení proruského narativu v učebnicích a vyrojilo se mnoho vykladačů dějin, kteří podpořeni správnými granty ukazují všechna válečná negativa výhradně na straně SSSR a všechna válečná pozitiva výhradně na straně protektorátu.
Smůla dnešních vykladačů dějin je ovšem v tom, že za osvobození naší vlasti zaplatilo životem 140 tisíc „Rusáků“ a skoro žádný Američan. Smůla dnešních vykladačů je v tom, že jsme byli osvobozeni od jha, které nás mělo vyhladit. Zcela a absolutně. Náš německý pán nás chtěl pracovně vyzužitkovat do mrtě a pak se s námi vypořádat podle již vyzkoušených vzorů z Draslovky Kolín. Smůla dnešních vykladčů dějin je v tom, že celé naše dějiny po roce 1945 jsou z tohoto hlediska jednoduché a křišťálově průhledné. V roce 1945 jsme byli osvobozeni od vyhlazení. Tečka.
Další smůla dnešních vykladačů je v tom, že jsme se sice našemu osvobození snažili pomoci, ale ve skutečnosti jsme pomohli asi tolik, jako myška v té pohádce o řepě. Osvobozování naší vlasti stálo hodně české krve a hodně českých životů. Nevykašlali jsme se na to. Ale je nepopiratelnou skutečností, že bez těch dalších sto čtyřiceti tisíc životů jiných mladých kluků z ruských stepí, bychom si neosvobodili ani ždibec a bez krve milionu ruských kluků by Patton musel projevit sakra genialitu, kdyby se měl probíjet do Německa a v cestě by mu stálo těch 80% německých vojsk, které se na východě staraly, aby Rusové padli za svou vlast.
Ono se to dá okecávat celkem libovolně, ale ve skutečnosti jsou to strašně jednoduché počty a snadný výběr. Naši předci byli nuceni žít pod pánem, který měl připravené likvidační plány, měl vymyšlené postupy, měl na to i technická řešení a jen ho zdržela poněkud náročná válka a tak bylo zapotřebí chvíli počkat. Podlidi museli dělat v továrnách. Ale… osud byl jasně daný. Až podlidi dodělají svou práci, budou zlikvidováni. A podlidi neměli žádnou možnost na tomto osudu něco změnit. Podlidi zůstali podlidmi i když uměli německy. Zůstali podlidi i když kolaborovali a udávali. Zůstali podlidi i když byli chytří, vzdělaní, i když měli zlaté ruce. Podlidi mohli jedině zůstat podlidmi. Rasové zákony nic jiného nepřipouštěly.
A pak tu byl druhý osud. Mít nové pány, kteří si při osvobozování znásilní nějaké holky, ukradnou nějaké vysavače, jízdní kola, budou se místy chovat neurvale – prostě budou to normální soldáti, co čtyři roky nasazují krky. Budou tu rabovat pod hrozbou trestu smrti. Některé za to i popraví, jiným to projde. Prostě válka…
Kromě vyhlazení jsme měli jen možnost mít nové pány, co budou chtít změnit strukturu ekonomiky, co zasáhnou do vlastnických vztahů, co tu nastolí svůj dělnicko rolnický režim, kteří budou vystupovat proti bohatým, budou vystupovat proti intelektuálům, tu a tam někoho oběsí vlastně bezdůvodně, tu a tam někoho zavřou do Jáchymova…
Ale… Češi pro ně nebyli podlidi. Češi se museli přizpůsobit, držet hubu a krok, ale…. mohli žít. Nebyli určeni k celonárodní likvidaci. K likvidaci jsou určeni ti, kdo nepochopili nové pořádky a vystupují proti nim. Ale ostatní… ti mohou žít. Ne v ráji. Ale mohou žít. Kapitalističtí synkové se mohou zříct svých tatíků, mohou vstoupit do strany a udělat komunistickou kariéru. Farářští synkové mohou ve škole recitovat poemu Stalin… a dostanou posudek na studia. Kulacké dcerky mohou vstoupit do Pionýra, angažovat se… a tu a tam jet na dovolenou v Jugošce. Tisíce, desetitisíce lidí to tak udělali…
A ti ostatní, pokud byli ticho a nedělali bordel, tak si jezdili na chalupy a co roce 89 měli čím cinkat. Ty klíče byly od domů, bytů, aut, chatiček, motorek…
Ve skutečnosti dějiny nabízely jen dvě cesty. Chcípnout pod Hitlerem a nebo žít pod Stalinem. A pro každého, kdo si zkusil pobyt v koncentráku, kdo věděl, jak na tom z hlediska nacistické ideologie je, tak ten měl svůj výběr strašně snadný. Češi měli za protektorátu jediný úkol – uvolnit prostor. Za SSSR už měli za úkol chcípnout „jen“ ti, co nepochopili situaci. Z nacistického osudu se nedalo vykoupit žádným podpisem anticharty, podpisem poučení z krizového vývoje ani udáním spolustudenta, že není dost nadšeným komunistou. Nedalo se dělat nic, protože jsme pro nácky nebyli lidi.
O těchto cestách se nerozhodlo v Praze. Češi na tomto rozhodování neměli od začátku žádnou účast. Celá ta zasraná válka začala rozhodováním o nás bez nás a také rozhodováním o nás bez nás skončila. My jsme neměli co kecat ani do Mnichovské zrady ani do Jaltské konference.
Vždycky když někdo dává rovnítko mezi nacismus a komunismus, tak mu říkám tohle – Pro Stalina náš národ nebyl určen k vyvraždění ani k přesídlení, pro Hitlera ano. Pro Stalina jsme nebyli určeni k otrocké práci, nezavřel nám vysoké školy. Hitler ano. Stalin chtěl, abychom byli ruští bratři, abychom milovali Moskvu, abychom milovali komunismus. Hitlerovi to bylo úplně jedno. Ten chtěl, abychom pracovali a pak zdechli.
Tohle z dějin nevymaže ani deset Berndtů Possetů, ani dvacet Herrmanů, ani sto ústavů pro dokumentaci totalitních režimů. Tohle z dějin nevymažou ani všechny hříchy, kterých se u nás Sovětský svaz dopustil. A že jich nebylo málo. Nacistické Německo totiž nebylo nějaký tuctový okupant. Nacistické německo nebylo tuctovou velmocí, která si jela svojí velkou politiku bez ohledu na ty malé. Nacistická ideologie nebyla tuctovou ideologií, která touží lidi získat na svojí stranu a vzbudit v nich lásku k sobě. Všechny excesy, kterých se tady dopustili stalinovi pohůnci a jejich čeští poskoci totiž nejsou dost velké na osud, který nám naplánoval Hitler a jeho kamarádi.
Tuctové okupanty jsme měli až po Hitlerovi a máme je i teď. I když…. v poslední době mám pocit, že už zase vzniká učení podle kterého jsou někteří určeni k podřadnosti a nemohou se z toho nijak vykoupit. Koneckonců i ti muslimové vás nechají žít, když přijmete Islám. Máte možnost, jak přežít. Nenutím nikoho, aby takovou možnost přijal, ale u nácků vůbec neexistovala. Nemohli jste odříkat přísahu a stát se tak árijcem.
Neposlouchám dnešní nářky nad tím, že jsme v roce 48 mohli něco udělat jinak. Nebo že jsme mohli něco udělat jinak v 68. Že stačilo je trochu a mohli jsme být jako západní Německo. Ne nemohli jsme být nic jiného než co jsme. Neměli jsme na výběr. Neexistovaly jiné síly ke kterým jsme se mohli přidat a naše dějiny mohly ubíhat jinudy. Mohli jsme tenkrát udělat jedinou věc a tu jsme také udělali. Vítali jsme Rudou armádu jako osvoboditele. Protože to bylo mnohem lepší, než si přát pokračování Protektorátu. Žádné jiné možnosti jsme na výběr neměli. Kde bude demarkační linie, na to se nás nikdo neptal.
Ani tenkrát ani teď jsme nežili jak jsme chtěli. Svět se netočí kolem České republiky. Ale žili jsme a žijeme alespoň tak, jak to jde. A mezi námi… na to v jakém prostoru žijeme a co se na nás tlačí, neděláme to úplně špatně.
