Neoddiskutovatelná pravda o květnu
Jindřich Kulhavý: Květnové dny by měly zůstat připomínkou zvěrstva, kterým byla 2.světová válka. Tu způsobilo několik zásadních faktorů, z nichž nejsilnějším byla germánská rozpínavost a subjektivní Hitlerův pocit, že to jsou právě Němci, kdo je předurčen k ovládnutí Evropy, potažmo světa. Bohužel řada politiků si dějiny vykládá po svém a dochází ke zkreslování historie.
Dějiny dělají vítězové, říká se prý. Ve skutečnosti by právě dějiny měly být neměnnou konstantou, tedy pokud by nebyly zjištěny zásadní omyly či nebyl uskutečněn převratný nález měnící náš náhled na to, co se stalo. Pokud bychom náhodou objevili kdesi ve skále miliony let uloženou kosmickou loď, na jejíž palubě by byly nalezeny zárodky pozemského života, mohli bychom s despektem nazírat na teorii evoluce. Jenže dokud takový objev učiněn nebude, platí to, co se již dlouho učíme. Evoluční vývoj popírají pouze ti, kteří věří v sedmidenní proces spuštěný bohem či konspirátoři prosazující vznik života kdesi v kosmu a jeho přenesení k nám s případnou kontrolou ze shora. Využívat historii k vlastním politickým zájmům může kdokoliv, ovšem zcela ji měnit bez důkazů je opovrženíhodné.
Za dob socialismu u nás samozřejmě docházelo k nadměrnému oslavování sovětských vítězů války a moc se nepřipomínaly americké zásluhy. Je třeba si říct, že přestože Sověti osvobodili většinu našeho území, po květnu 1945 se postupně stáhnuli z našeho území a nechali naši tehdejší politickou reprezentaci pracovat na obnově Československa. Že se to zvrhnulo a přišel únor 1948, to už byl náš vnitropolitický problém, byť jistě ovlivněný příslušností k slovanskému národu, vlivu Sovětů a nenávistí k západnímu sousedovi. Oprávněně, protože to byli právě Němci, kdo způsobil devastaci Evropy. Bohužel jsme tu měli Gottwalda a jeho fanatické přívržence. Takže místo návratu k prvorepublikovému rozkvětu jsme skončili v marastu socialismu. Přitom jsme v letech 1945-1948 měli na výběr.
Rok 1989 otevřel nové možnosti a vcelku logicky se začaly připomínat i americké zásluhy. Byli to Američané, kdo u nás vybombardovali některá místa, ale byla válka a oni po Evropě tak trochu bloudili. Nicméně vyloděním ve Francii a postupem přes oslabenou Západní Evropu přispěli k porážce fašismu. Jestliže vstup na pevninu v Normandii byl skutečně krvavý, pak boje u Stalingradu, o Leningrad a samotnou Moskvu znamenaly ten pravý reálný zvrat války. Pokud by Američané neotevřeli západní frontu, možná by Rudá armáda došla až na břehy Pacifiku sama, třeba by však jen vytlačila Němce ze svého území, vytvořila by jakýsi nárazník před hranicemi a vrátila se domu. Co by se stalo pak, to už se teď nedozvíme. Takže se musí respektovat to, že byla určena demarkační čára rozdělující od sebe americké a sovětské ozbrojené složky a později určující míru vlivu na našem kontinentu.
Nenávist k Rusům je u nás stupňována, zatímco k Němcům se mnoho našich občanů obrací s obdivem. Jde o zásadní nepochopení naší historie. Jsme Západní Slované, byť už značně s krví naředěnou právě Germány. Slované jsou národem žijícím ne největším území na světě. To díky Rusům. Právě ti nás osvobodili a bylo na nás, jak s tím naložíme. Chvilku to vypadalo nadějně, poté jsme jim, respektive naše elity, lezli do řitního otvoru, abychom po roce 1989 úplně otočili. Je naším problémem, že neumíme najít rovnováhu a vyhýbat se extrémům. Havel si sednul na zadek z toho, že si Američané po letech vzpomněli na existenci naší krásné země a jeho samotného pozvedli mezi vlastní božstvo. Nepochopil, že to byla pouze lest, jak se dostat blíže k Rusku. Udělal ze sebe směšného panáka a nás posunul do další krajní polohy. Jeho následovníci v prezidentském úřadu pochopili nesmyslnost jeho počínání, nicméně obdivovatelé Havla využili 41 let represe ze strany komunistů a prohlubovali nenávist k Rusku. Kocáb si na odchodu Sovětské armády udělal lepší jméno než působením v kultuře, kníže začal prosazovat své germánské kamarády, postupně se začaly otáčet dějiny a výsledkem jsou proslovy takových politických tupců, jakými jsou Drahoš, Babiš či Vystrčil. A samozřejmě hvězd typu Adamové-Pekarové či Fialy. Nynější školáci už ani neví, že to byli především Rusové, kdo tu ukončili 2.světovou válku. A aféra kolem sochy maršála Koněva ukazuje, že nejen školáci.
Vrbětice spuštěné těsně před květnovým připomenutím konce utrpení našeho národa jsou symbolem toho, kam až může dojít nenávistná protiruská propaganda a snaha být papežštější než papež. Kdyby v USA zůstal prezidentem Trump, nic podobného by naše BIS ,,nezjistila“. Jenže k moci se podvody dostala stejná klika, před kterou se klaněl po zádech lacině plácaný Havel a podporující ji při napadení Srbska. Americká agresivita je po čtyřech rocích zpět a s ní se vyrojila opět řada liberálů nenávidějících Rusko. Babiš se snížil na další své dno a na summitu lídrů států EU žadonil o to, aby i ostatní vyhnali aspoň nějaké ruské diplomaty. Je otázkou, kdo a kam Babiše tlačí. Změna jeho chování za poslední dva roky je do očí bijící. Donedávna jen kradl a likvidoval konkurenci, teď už naší zemi evidentně škodí naprosto všude. Ohnul hřbet a stal se vazalem. On už být předsedou vlády být nemůže, bohužel však nemá žádného solidního nástupce.
Kandidáti na post předsedy vlády jsou stejně tragičtí, jako je on sám. Potřebujeme hrdého Čecha s rozhledem, znalostmi a diplomatickými schopnostmi. Takového, který by zemi vyvedl z eurounijního područí, schopného komunikovat se všemi stranami a dost silného a to, aby vymetl ten svinčík, který se schází v obou sněmovnách. Což je v parlamentní demokracii nesplnitelný úkol. Takže musí to být silná osobnost mající respekt všech. A taková tu není. Vážení, upřímně řečeno, jsme dost v …… háji. Některé komentáře ke květnovým událostem jsou toho svědectvím. Bohužel, lže se už o všem a historie není výjimkou.
