Domácí

Nepodléhat skepsi

Jindřich Kulhavý: Lidé přemýšlející nad současným stavem Evropy i světa mohou vcelku logicky upadat do deprese, což se také děje. O co jednodušší to mají ti, pro něž jsou hlavní mentální potravou zpravodajství mainstreamových a veřejnoprávních médií, která přinášejí výrazně profiltrované informace a značně zkreslená řešení. Tito konzumenti nemají potřebu příliš přemýšlet o obsahu vysílání, protože redaktoři a moderátoři jim vše dobře vysvětlí. Proč se tedy snažit hledat v jejich slovech nepravdu, když jsou zaměstnáni na postech s takovou důležitostí. Když v ČT řeknou, že modrá je červená, je to prostě tak a jistě je k tomu důvod, zvláště tehdy, když to podpoří plno přizvaných odborníků. Ty sice většinou dosud nikdo neznal, ovšem svět médií dokáže dodat auru výjimečných schopností a malou svatozář.

Opakem jsou ti, kteří hlavním tvářím médií nevěří ani slovo. Stačí si uvědomit pár základních faktů. Moderátoři, novináři a redaktoři jsou vždy něčí zaměstnanci. To znamená, že musí být loajální se zaměstnavateli, jsou pečlivě vybíráni a testováni. Zároveň jde většinou o atraktivní tváře. Opravdu si někdo myslí, že se najde tolik krásných, inteligentních a přesvědčivých lidí, kteří se názorově shodují? Nikoliv, většina z nich pouze prezentuje názory, které jsou jim dodány. V podstatě jde o určitý druh papoušků či chcete li herců schopných při vysílání vypadat sympaticky. Uvažovat o tom, nakolik je morální říkat něco, co si možná nemyslíte, je zbytečné, prachy jsou prachy. Navíc stokrát opakovaná lež se pomalu stává pravdou. Přesto by bylo zajímavé vědět, zda li Koranteng či Borhyová nechali naočkovat své děti, když o tom tak zapáleně hovoří. Na druhou stranu lze předpokládat, že kompletní redakce 168mi hodin na ČT věří, že jimi vysílané bláboly například o Rusy placených serverech jsou pravdivé. Bylo by velmi zajímavé mít možnost nenápadně proniknout do prostorů před vysíláním a vnímat skutečné názory těch, kteří za chvíli vstoupí na obrazovku U takové Nory Fridrichové si to můžeme odpustit, možná sedí na klíně Boba Kartouse nebo Šimona Pánka a v kabelce nosí Havlovu fotku.

Člověk, který se snaží přemýšlet nad současností, umí počítat a je vnímavý, si musí zákonitě říkat, kam až to může dojít. Vzhledem ke své nedůvěře k politikům a médiím si hledá vlastní zdroje informací. Přestože cenzura pracuje na plné obrátky, vše pohlídat nedokáže. Kdysi se přenášely příběhy s mluveným slovem a časem došlo k jejich zkreslení, nyní existuje možnost přeposílat původní videa či texty, takže jsou zachovány autencita a originalita. Výborné je i to, je li vše v původním znění s titulky, kdy nedojde k zkreslení pomocí překladu. Inkvizitorské úseky se u provozovatelů sítí činí, ovšem stačí pár okamžiků a informace proklouznou a šíří se dále. Přestože vznikají fakenews a je třeba vše filtrovat, základní povědomí při troše snahy získáte. Musíte se však přenést přes dehonestaci některých médií i jednotlivců, neboť jsou často trnem v oku těch velkých hráčů. Trochu zjednodušit Vám to může zjištění, že největší faky točí právě takové kolosy, jakými jsou CNN a BBC. Týkalo se to jak záběrů z míst konfliktů, tak kolem migrace. Tyto stanice přistupují k různým tematikám pouze ze svého úhlu, který je ovlivněn tím, kdo je vlastní a financuje. Zároveň z dílen jim blízkých vychází i videa, která mají připomínat dokumentární záběry prezentované protistranou a obsahují sice šokující, avšak později prokazatelně vylhaný obsah. Má to zdiskreditovat neveřejnou informační sféru a zjednodušit jí možnost pojmenovat jako konspirační.

Pro většinu lidí je těžké se v tom zorientovat a vcelku logicky se přiklání k velkým mediálním domům s tím, že mají jistě lepší podmínky pro sbírání informací. Jde tedy o pohodlnost, lenost či nedostatek schopnosti mít vlastní úsudek? Asi vše naráz. Jisté však je, že většina tzv. konspirací se postupně naplňuje. Právě ti konspirátoři od počátku covidu hovořili o budoucí povinné vakcinaci, lockdownech, covidpasech a zničené ekonomice, nedostatku potravin a některého zboží, nyní varují před policejní zvůlí, sledováním občanů (obojí už se v různých částech světa děje), internačními tábory a rozdělováním rodin. Několik států už je k tomu velmi blízko. Ale vynechme covid, ti samí lidé s předstihem mluví o následcích zavádění Green Dealu a jeho důsledku Great Resetu. Připravujeme Vás na to, že budete omezeni úplně ve všem včetně pohybu, používání elektrické energie, nakládání s vlastními penězi a majetkem, lokalizací plateb a výrazného podzásobení. Důvody nacházejí ve zvůli elit a jejich touze mít svět totálně pod svou kontrolou.

Pomocí digitalizace a čipování (a nemusí to být nutně čip pod Vaší kůží), velmi hustých 5G sítí a dalších vymožeností se to stává skutečností. To nejsou konspirace, to je dnešní a zítřejší realita, která už se na nás testuje. Zatím bez důsledné kontroly, čehož je důkazem i to, že jste při návratu ze zahraničí několikrát vyzváni k vyplnění covidového dotazníku, ale když to neuděláte, nic se neděje. Zatím. Brzy tomu může být jinak. O tom, jak šikana funguje, už vědí své momentálně nejvíce Australané, Číňané, Kanaďané částečně Evropané. Covid se stal úžasným testovacím prostředím, co si lidé nechají líbit, kam až jde zajít, a po zjištění jednoduchosti způsobit davovou poslušnost bylo urychleno zavádění opatření spojených s Green Dealem. To platí pro Evropskou unii. Jinde na něj vskutku dost kašlou. Sebedestrukce Evropy tak po migraci pokračuje dál. Prázdné zásobníky plynu byl záměr stejně, jako rychlé zdražování všech pohonných hmot. Rusové vyvrací obvinění, že vina je na jejich straně, jsou schopni za staré ceny navýšit dodávky plynu. Jen je o to musí někdo požádat.

Kam až to vše může dojít? Plno lidí přemýšlí, kam by odsud odešli, někteří výrobci čehokoliv už začali přemísťovat své provozy do Ruska. Tam ještě zůstává normální svět, byť pro nás znamená v mnohém krok pár let zpět. Jenže při pohledu vpřed to má lepší budoucnost. Kam jinam? Globalisté už ovládnuli většinu světa. Moc míst předurčených k svobodnému životu nezbývá, bez peněz se hůře začíná kdekoliv. Možná bude lepší zůstat a nenechat se zatlačit do kouta. Být připraven na cokoliv, i se podílet na případném vzepření se a pochopit, že bude třeba na nějaký čas opustit dosud komfortní zónu a jít riskovat do ulic. Nicméně dokud se k tomu nesemkneme, dohadujeme se zbytečně jen mezi sebou. Evropa není ztracena, ale je silně ohrožena. Až si to uvědomí ostatní, bude buď pozdě, nebo začne tvrdý boj. Je jen na nás, kam to necháme dojít. Hroutit se z toho nesmíme, připravit se na boj musíme. Pořád tu jsou přeci naše děti.

Zdroj