Novinářské peklo

Eva Hrindová: O tom, že jsou média neobjektivní si vyprávíme už dlouho. Není to ale jako se vším – že si postupně zvykáme? Metody, které používají novináři nám přechází do krve a používáme je stejně, jen v opačném gardu.

Nedávno jsem si poslechla rozhovor jednoho kanadského novináře s americkým politologem. Týkal se amerických prezidentských voleb. Byl to klidný a kultivovaný dialog. Blahodárně na mě působilo, že zpovídaný rozvíjel myšlenky a nikdo mu do nich neskákal. Novinář reagoval na vyřčené, neutvrzoval se ve svých postojích. Prostě poslouchal a zkoumal myšlenkový svět tázaného.

I u nás se můžeme s něčím takovým potkat. Většinou ale v alternativních médiích. V těch mainstreamových – tedy většinových – se jen štěká, útočí, neposlouchá a přesvědčuje. Pokud se novinář ale potká s někým, koho názor sdílí, naopak nijak vyřčené nezpochybňuje, neklade doplňující dotazy, jen tupě přejímá a souhlasí.

Obecně se vžil názor, že dobrý novinář prostě musí zpovídaného přivést do úzkých, načapat ho na švestkách, svléknout ho do trenek, usvědčit ho ze lži. Ale já považuji za dobrého novináře toho, kdo mi pomůže pochopit názory, s kterými třeba nesouhlasím. Pomůže mi pochopit motivace lidí, s kterými nesouhlasím. Jaký by to jinak mělo smysl?

Krystalickou podobu absurdnosti novinařiny pomáhá poslední dobou odhalovat poslanec Lubomír Volný. Je klidný, vědom si svého poslání a zaměření. Trvá na faktech a nenaskakuje proto na novinářské vějičky. Předvedl to u Jaromíra Soukupa na TV Barrandov a také v DVTV s jejich hvězdou Martinem Veselovským. Ten si předem vytvořil konstrukt – poslanec Volný nedodržuje zákony (jednací řád) – a hodlal poslance Volného zahnat do roku a usvědčit ho z neznalosti. Ten ho ale rozhodil hned na začátku, když se neměl problém k neznalosti přiznat. Vždyť kdo dnes zná nazpaměť všechny zákony, které ho ovlivňují?

Poslanec Volný udělal jediné možné – odmítl přistoupit na pravidla hry, ve které nemohl vyhrát. Vzepřel se a donutil novináře k potupnému ukončení rozhovoru, protože prostě nebyl schopen normálního dialogu. Neposlouchal to, co zpovídaný říkal a nebyl schopen vyřčené rozvíjet a reagovat na to.

K čemu jsou nám novináři s názorem? Nijak nám nepomáhají zprostředkovávat informace. Jen nás vtahují do svých postojů a vlastního myšlenkového světa. Jen komplikují snahu každého dobrat se k pravdě, k objektivitě. Navíc nás učí špatné věci. Když s někým nesouhlasíme, bojujeme s ním, odmítáme ho. Místo toho, abychom se snažili pochopit důvody. Pochopení neznamená přijmout argumenty protistrany. Znamená to, že diskuse je kultivovanější a nemusí končit urážkami. Život je pak snesitelnější a pravda se ukáže rychleji.

Neberme si z novinářů příklad. Jejich agresivita, názorová vyhraněnost a hloupé předsudky kazí atmosféru ve společnosti. Je zdrojem a pravou příčinou nenávisti a zloby.

Rozhovor s poslancem Volným na DVTV: