O nekonečné schopnosti ignorovat fakta

Je neuvěřitelné, jak široce jsou přijímány některé teorie, přestože jsou ve zjevném rozporu s fakty. A nemusí se jednat o fantazijně-konspirační vyprávěnky.

Třeba tahle (určitě ji znáte). Komunisté převzali od kapitalistů bohatou zemi. Prvních 15 let žili z toho, co kapitalisté před nimi vytvořili, a pak se jim všechno zhroutilo. Kapitalisté po nich převzali rozkradenou zpustošenou zemi a postupně ji zase dali dohromady.

Kdyby bylo tohle vyprávění pravdivé znamenalo by to asi následující:

V roce 1948 převzali komunisté perfektně opravené továrny s novými stroji, zemi s byty, silnicemi, nemocnicemi a plnými účty. Opravdu to tak bylo?

V roce 1948 převzali komunisté perfektně opravené továrny s novými stroji, zemi s byty, silnicemi, nemocnicemi a plnými účty. Opravdu to tak bylo?

Do roku 1960 byla v té zemi vysoká životní úroveň. Pak se to zhroutilo (bylo rozkradeno) a v 70. a 80. letech země upadala do bídy. Životní úroveň se prudce snižovala, přestaly se stavět byty, obchody se vyprázdnily, místy začínal propukat hladomor. Opravdu to tak bylo?

Po roce 1989 následovalo 10 let bídy, a potom země začala jít rychle nahoru. Zvedala se úroveň škol, firmy přestaly patřit cizincům, byty se opět staly snadno dostupnými… Opravdu to tak bylo?

To jsou řečnické otázky. Bylo to samozřejmě přesně naopak. Ať jsme vůči centrálně plánovaného hospodářství jakkoliv kritičtí, nelze popřít, že v případě České republiky ukazují fakta přesný opak:

• Zpustošená země v roce 1945 (podniky převedené na válečnou výrobu, potravinové lístky atd.):
• Prudký nárůst životní úrovně po asi 10 letech komunistické vlády,
• spotřebovávání hodnot vytvořených v předchozím režimu v letech 1990 – 2000 (nejde jen o peníze, ale i třeba o lidský kapitál či efektivně fungující státní správu),
• prudký úpadek a vršení dluhů po roce 2000.

To ještě není dostatečná výpověď o kvalitě různých typů hospodaření. V každém konkrétním případě hraje roli mnohem více faktorů. Ale aby bylo zřejmé, že slogany typu „socialistům nakonec dojdou i peníze těch druhých“ jsou nebetyčná blbost.

Jestli se nějaká myšlenka rozšíří, to není příliš ovlivněno její kvalitou ani její shodou s realitou.

Obávám se, že to potvrzuje přesně to, co konstatuji v Prolomení hradeb. Jestli se nějaká myšlenka rozšíří, to není příliš ovlivněno její kvalitou ani její shodou s realitou. Určitou roli hrají schopnosti lidí, kteří jí šíří. Ale to, co rozhoduje, je něco jiného: Jak mocní jsou ti, v jejichž zájmu je šíření té představy.

Což, mimochodem, vede k otázce, proč se tak nesmírně rozšířila fantazijní vyprávění o tom, že svět je řízen tajným spikleneckým centrem (nejlépe židovským). Zatímco někdy kolem roku 2015 hrály i v opozičních skupinách jen okrajovou roli, postupně získaly jednoznačnou převahu. Není náhodou někdo, kdo na tom má zájem? A není ten někdo docela konkrétní?