Pavel Šporcl… hodnej kluk… ale statisíce bere!
Aneb závist jako zbraň. Milouš by měl radost.
„Ti umělci, kteří to podepsali. Žádnej z nás nebere takový platy, prostě jako berou oni. Dostávám jednou ročně výpis… seznam těch umělců, kteří berou nad těch 100 tisíc korun. No tak řekněme paní Zagorová, je to milá holka, všechno… ale ona už tři roky po sobě bere 600 tisíc každý rok. A další ne 600, milión, dva milióny berou. Jandové a jiní každý rok. Ty náhodou neprotestovali.“
Legendární projev Milouše Jakeše, generálního tajemníka ÚV KSČ, což byl mimochodem taky možná „hodnej strejda“, jehož dosadili do funkce pro jeho vysoké IQ, aby nepochopil, jakou trapnou roli sehrává (zatímco ti chytří se už drželi vzadu), zná snad každý. Umělci se tehdy postavili proti už neudržitelné politické situaci, kdy nám vládli Jakeš a jemu podobní… A protože proti argumentům neměli soudruzi co říct, a protože se jim velmi nelíbilo, že proti nim začínají vystupovat známá a lidmi milovaná jména (Hanka Zagorová byla tehdy léta Zlatá slavice), cítili potřebu proti nim postavit lid. A šli na to přes ty nejnižší pudy – lidskou závist.
Pokud dnes se jako přes kopírák používá stejná zbraň proti jménům, jako je Pavel Šporcl (který umí to, co umí, a na kterého můžeme být pyšní i za hranicemi České republiky), a to jen proto, že si dovolil to, co kdysi Hanka Zagorová – říct svůj názor, dostáváme se na cestu zpět. ALE pozor – neměli bychom přehlédnout jednu věc. Pokud se tato zbraň používá stejně jako v dobách Milouše Jakeše, tedy tuhé totality, je možné číst rovněž – jako tehdy – mezi řádky.
Zde připomenu další výrok Milouše Jakeše, kterým odůvodňoval tuto praxi:
„A proto je tak důležitý, ta podpora zespodu, aby my jsme mohli říct: Ne my si to přejem, to lid si to žádá, my s tím souhlasíme, s tím lidem. My plníme jeho vůli, a ne prostě, aby my jsme tam byli sami jak kůl v plotě. „
Naši vrcholní představitelé potřebují totéž. Aby tam nestáli jako kůl v plotě, a mohli se ohánět tím, že vše, co dělají, dělají pro nás, pro lidi dole. Že je to naše vůle. A proto potřebují, abychom věřili jim, a ne jakékoli jiné autoritě – ať je to vědec, právník, učitel… nebo třeba světově uznávaný houslista. A protože nemají rovněž argumenty, tak to zkouší přes kdysi soudruhy aplikovanou závist. Že je to ubohé? Že je to nízké? Jistě. Jak od toho, kdo to řekl, tak od těch, kteří to opakují nebo k tomu mlčí.
Měli bychom proto zavčas říct, že na nás to neplatí. Že ani trapným a nízkým poukázáním na honoráře Pavla Šporcla (ani kohokoli jiného, kdo něco umí) nezapomeneme na 11.500.000,- Kč rozdaných odměn úředníkům na ministerstvu financí (což jsou odměny za to, co je jejich běžnou pracovní náplní, a za co i tak berou vysoké platy), ani na to, že nám nedávným rozhodnutím sněmovny zakázali seznámit se se smlouvami o obchodech, které proběhly v době nouzového stavu. A tam jde o stovky milionů za kde co. Ani na náklady za nevyužitou polní nemocnici 98.000.000,- Kč, kde od počátku bylo jasné, že do ní nebude personál.
Vedle toho jsou honoráře Pavla Šporcla vlastně velmi malé.
Zato ti, kteří na něj ukázali, tedy politikové (a vysocí státní úředníci), jsou neskutečně drazí. Jak moc drazí? Kolik že berou těch odměn? A kolik platili za kde co v době nouzového stavu? To nevíme. Protože nám to tají.
Nenechme se proto manipulovat a nepodléhejme nízkým pudům. Tenkrát jsme na to tomu Miloušovi taky neskočili, a stáli jsme na straně Hanky Zagorové. Stůjme dnes proto na straně nejen Pavla Šporcla, ale na straně každého, na kterého to zase zkusí, protože jim budou nepohodlné jejich názory. Protože i oni jsou na naší straně. A vzkažme těm nahoře, že o honorářích a odměnách kohokoliv mohou mluvit až tehdy, až sami položí karty na stůl. Třeba v podobě jmenného seznamu úředníků a částek, které jim přistály nedávno na účet z peněz nás všech.
Nelze kázat vodu, a pít Jacka Danielse.
Apropó – najdete jméno na současné politické scéně, na které bychom mohli být za našimi hranicemi hrdí, jako na řadu našich umělců? Pokud vám zaskočilo od smíchu, omlouvám se.
