Petr Piťha: Nastala krize pozitivních hodnot. Obávám se úplného rozpadu společnosti
Internetový deník Echo24 zveřejnil otevřený dopis spoluobčanům, který sepsal kněz a emeritní univerzitní profesor Petr Piťha.
V dopise z 18. května 2021, nazvaném Upozornění pro společnost, profesor Piťha zmínil dvanáct nejpalčivějších problémů, které podle něj přispívají ke „krajně neutěšenému stavu naší země“. Celý text dopisu si můžete přečíst zde.
„Příčinou k napsání tohoto upozornění … je velmi složitá situace a krajně neutěšený stav naší země. Došlo totiž k takové krizi pozitivních hodnot, že dochází ke zneuctění člověka a k odmítání racionálního myšlení. To nutně přináší tragické následky, které se stále zvětšují. Obávám se úplného rozpadu společnosti,“ píše v úvodu kněz.
K současné špatné situaci přispívá podle Piťhy neutěšený stav médií, která podlehla bulvarizaci, a „píší to, co si čtenáři a diváci přejí“. V médiích se také často objevují „lživé zprávy“ a novináři mají „neustálou snahu vyvolávat spory a paniku“.
Česká republika bude v budoucnu podle Piťhy čelit státnímu bankrotu a hospodářské krizi a bídě, kterou pamatuje jen malá hrstka pamětníků. To s sebou podle něho přinese vlnu násilností.
Dnešní stav společnosti je podle Piťhy odrazem rozvratu morálky. „Lidé ztratili, popřípadě odmítli jakýkoli morální rámec. Jednají zcela libovolně, vždy pragmaticky a pokaždé jinak. Bude obtížné motivovat lidi k přijetí všeobecně platných zásad, protože se budou cítit omezováni,“ popisuje Piťha obtížnost nápravy současné situace.
Dalším destrukčním prvkem působícím v současné společnosti jsou podle Piťhy určité nátlakové skupiny, hnutí a neziskové organizace. „Jejich síla je v tom, že účinně ovlivňují tvorbu zákonů a formulace rozhodnutí vlády bez zřetele na neorganizovanou většinu občanů. Ve své podstatě to jsou anarchistické skupiny jak pravého, tak levého extrémismu,“ píše kněz v dopise.
Piťha coby bývalý ministr školství se věnoval i nedostatečným jazykovým schopnostem mladé generace. „SMS zprávy u mladých lidí podvracejí schopnost vytvářet věty a plynulý text. Význam slov je libovolně měněn a stále se musí vysvětlovat, co kdo vlastně řekl a co tím myslel.“
Stav vyjadřování podle Piťhy odpovídá stavu myšlení, „chaotizovaný jazyk odpovídá chaotickému myšlení. Nemělo by nám uniknout, že jazyk země je jejím nejzákladnějším zákonem“.
V závěru dopisu se profesor Piťha věnoval otázce pravdy. „Pravdu nám nikdo nenařídí. Je nutné, abychom se k ní sami vrátili. Vrátit se musíme všichni. Připomenu, že pravda nevzniká dohodou, nediskutuje se o ní ani nehlasuje, ale společně se hledá.“
V závěru páter poděkoval těm, kteří jeho výzvu přečetli, a vyjádřil přání, aby se situace ve společnosti zlepšila: „Děkuji Vám, vážení spoluobčané, že jste mé úvahy přečetli. Ještě víc děkuji těm, kteří se k nim vrátili a přemýšleli o nich, popř. o nich diskutovali se svými přáteli. Přeji Vám i sobě, abychom se dočkali lepších poměrů. Ty nám nespadnou do klína. Musíme se pokusit o jejich vytvoření.“
Výňatky z dopisu Petra Piťhy:
O STAVU MÉDIÍ: „Vyčítám jim, že v naprosté většině podlehli bulvarizaci, a píší to, co si čtenáři a diváci přejí. Konečně jim vyčítám lživé zprávy a neustálou snahu vyvolávat spory a paniku. Jejich zpravodajství v době covidové pandemie mi dost připomíná sadistické metody v nacistických a komunistických vězeních. Chtěli u vězňů vzbudit panický strach, a proto jim nosili do cel ukazovat provaz, na kterém je oběsí, případně jim i brali míru na smyčku. Vím, že mohu být obviněn z téhož, ale je tu vážný rozdíl. Chci lidem pomoct, ne je zdeptat.“
O EKONOMICE: „Budeme dříve či později čelit státnímu bankrotu, hospodářské krizi a bídě, kterou kromě malých skupin pamětníků nikdo ani náznakem nezažil. Taková situace zákonitě vyvolá vlnu násilností a zločinnosti. Pravidelně pak zrodí diktátora. I tomu všemu je možné čelit, když konečně přijdeme na to, že stát vůbec žádné peníze nemá a pouze přesypává peníze daňových poplatníků. Dnes to dělá se zločinnou nezodpovědností.“
O MORÁLCE: „Došlo k rozvratu morálky. V této otázce je zásadní, abychom si každý sám udělali pořádek ve svém jednání. Není příjemné vidět pravdu o sobě a je téměř heroický výkon ji přijmout, začít proti tomu něco dělat a vytrvat. Je třeba vzít do úvahy dva aspekty. Prvý je současný stav. Druhým, daleko závažnějším je, že lidé ztratili, popř. odmítli jakýkoli morální rámec. Jednají zcela libovolně, vždy pragmaticky a pokaždé jinak. Bude obtížné motivovat lidi k přijetí všeobecně platných zásad, protože se budou cítit omezováni. Navíc jsou vyzýváni uznanými kapacitami, aby se nedali znovu něčím vázat, když si konečně vydobyli svobodu. Neříkám to proto, že jsem katolický kněz (rabi nejsem), ale je naději vzbuzující, že se tak velké množství lidí shoduje v tom, že biblické Desatero, z něhož nevěřící pomíjí prvá tři přikázání týkající se Boha, je správným návodem pro spokojený život.“
O NÁTLAKOVÝCH SKUPINÁCH: „Nátlakové skupiny tvoří další destrukční nebezpečí pro společnost. Máme jich mnoho v nejrůznějších podobách, NGO, různá Hnutí, úzce vymezené korporace (mám na mysli jiné než ty, které pomáhají lidem v tísni, např. postiženým). Jejich síla je v tom, že účinně ovlivňují tvorbu zákonů a formulace rozhodnutí vlády bez zřetele na neorganizovanou většinu občanů. Ve své podstatě to jsou anarchistické skupiny jak pravého, tak levého extrémismu.“
O JAZYCE: „Znalost mateřštiny je horší a horší, slovní zásoba dětí se zmenšuje. SMS zprávy u mladých lidí podvracejí schopnost vytvářet věty a plynulý text. Význam slov je libovolně měněn a stále se musí vysvětlovat, co kdo vlastně řekl a co tím myslel. Měli bychom se mít na pozoru. Stav vyjadřování odpovídá stavu myšlení, chaotizovaný jazyk odpovídá chaotickému myšlení. Nemělo by nám uniknout, že jazyk země je jejím nejzákladnějším zákonem.“
O PRAVDĚ: „Pravdu nám nikdo nenařídí. Je nutné, abychom se k ní sami vrátili. Vrátit se musíme všichni. Připomenu, že pravda nevzniká dohodou, nediskutuje se o ní ani nehlasuje, ale společně se hledá. Dokud bude společnost ovládána a tvořena vlastníky pravdy a kejklíři s pravdou, popř. prodavači pravdy, nelze ničeho dosáhnout. Je tedy třeba, abychom opravdu všichni po pravdě toužili, abychom ji hledali a nacházeli, abychom ji přijali a unesli, abychom ji ctili, hlásali a za všech okolností hájili. To je jako vždy tvrdá práce. Jsem přesvědčen, že prvním krokem na naší cestě musí být odvaha. Je naším úkolem pojmenovat stav, v němž se nacházíme. Jinak bychom mohli žít v nebezpečné iluzi a přehlédnout hrozby, které jsou tak blízko.“
