Pohled na rozmanitost se mnohdy liší
Jindřich Kulhavý: Maďarský parlament schválil zákon, dle kterého je zakázána propagace homosexuality, LGBT a pedofilie. Zároveň Maďaři nekompromisně odmítají umísťovat na svém území migranty a usilovně brání své zákony, které povyšují nad nesmysly kázané z Bruselu.
Odpovědí na tuto skutečnost byla hysterická reakce nizozemského předsedy vlády, který by nejradši viděl Maďarsko mimo EU. Pokud by toto skutečně stačilo k vyhoštění z tohoto úchylného spolku, pak by stálo za to na Prague Pride nabančit pár účastníkům a mohli bychom jít s Maďary.
To je bohužel nadsázka. A poblouzněný Holanďan si může říkat co chce, homosexuálové prostě nejsou prioritou zdravé společnosti. Tou je klasická rodina, v níž hrají hlavní roli rodiče, tedy muž a žena, jejich děti a výchova k tomu, že právě tento model je z pohledu přírody normální. Jenže někteří podléhající trendu nazvanému gender a propagující LGBT volají po rozmanitosti. Možná by bylo zajímavé si naznačit, co je tímto pojmem myšleno.
Rozmanitost je vnímána jako potřeba namíchat evropské obyvatelstvo kapku více opálenými, inteligencí však značně pokulhávajícími Afričany, dále naředit křesťany muslimy, nakonec změnit zažitý systém a vkládat do postelí páry stejného pohlaví. K tomu samozřejmě patří i zvýšení počtu pohlaví na nesmyslné číslo čítající až 64 různých možností. Tedy pokud se to od minulého týdne nezměnilo. Je zajímavé, že Evropská unie prosazuje rozmanitost, ale vadí jí národní státy, jejich tradice a názvosloví. Například tuzemský rum, pomazánkové máslo a podobné pojmenování potravin. Nejradši by v Bruselu nechali vše splynout do stejnobarevné, a nejlépe světlehnědé kaše.
Propagace homosexuality se posunula do úrovně politické. Už nejde jen o nedostatečně skrývané city ke stejnému pohlaví, ale o veřejně proklamovanou záležitost a vyslovování stále větších požadavků. Zpočátku šlo především o respekt. Nyní už je toho více. Manželství, adopce, za chvíli to bude mateřská dovolená a uvidíme, co si ještě LGBT komunita vymyslí. Politika se dlouho až na výjimky vyhýbala sportu. Ani to už neplatí. Většina sporů se však týkala agresivity Arabů vůči Izraelcům, studené války, později nenávisti vůči velmi samostatnému a vlastenecky zaměřenému a nepoddajnému Rusku, nyní i Bělorusku.
Doba však pokročila a na přetřes se dostává rasismus, kterým v Anglii načichli i fotbalisté a pokleknutím před zápasem vyjadřují podporu extrémistickému až teroristickému hnutí Black Lives Matter, dále také právě tolerance homosexuality. Příkladem je aktuální snaha Němců na protest proti maďarským zákonodárcům, kteří nedávno schválili zákon nepodporující LGBT ve své zemi, rozsvítit Allianz arénu v Mnichově v duhových barvách a brankář Neuer se sháněl po kapitánské pásce v duhovém provedení, to vše při vzájemném zápasu Němců a Maďarů na evropském šampionátu. UEFA , tedy řídící orgán evropského fotbalu, tuto iniciativu zakázala, přesto aspoň zmanipulovaní němečtí fanoušci na maďarskou reprezentaci bučeli.
V neděli se v Budapešti hraje zápas vyřazovací části, v němž proti sobě nastoupí náš národní tým proti Nizozemcům. Holandsko je dlouhodobě vnímáno nejen jako země tulipánů a větrných mlýnů, ale jako země uživatelů marjánky, podniků sloužících milovníkům sexu, a království s velmi namíchaným obyvatelstvem už od dob kolonizace jiných světadílů. Je tedy vcelku přirozené, že oranjes, jak se Nizozemcům říká, vynikají určitou tolerancí. Nicméně požadovat ji za každou cenu i po ostatních je tak trochu zcestné. Jejich kapitán prohlásil, že i on nastoupí s duhovou kapitánskou páskou, a pokud bude jeho tým vnímat náznaky nesnášenlivosti a odporu namířených k homosexuálům, odejde ze hřiště. Dá se očekávat nesouhlasná reakce z hlediště. V Budapešti jsou doma konzervativní Maďaři, bude tam i dost Čechů.
Dosud jsme si mysleli, že sport má lidi bavit, nikoliv poučovat. Ale protože žijeme v době, kdy se lidé podporující legalizaci pedofilie úspěšně vyhýbají soudu či zásahu policie, homosexuálové pořádají pochody obscénnosti městy za doprovodu dětí, přestože jsou navíc často velmi spoře oděni, nemůžeme se divit tomu, že jsou mladí sportovci především na dekadentním Západu ovlivněni voláním po rozmanitosti. Maďaři však mají svou hlavu a naši fanoušci jsou také s tolerancí úchylnosti na štíru. Takže možná místo fotbalu uvidíme trapné divadlo. Mohlo by to dopadnout i tak , že se zápas nedohraje, což by ostatně mohlo znamenat kontumaci ve prospěch týmu, který na hřišti zůstane.
Rozmanitost u nás prosazuje pár politických subjektů. Jsou to nejen politické strany (především Piráti, STAN, Top09 a slabým předsedou vedená ODS), ale i neziskovky typu Člověk v tísni, Lékaři bez hranic. V podstatě, čím větší je z jejich strany prosazována EU a nadřazována nad naše zájmy, tím pravděpodobnější je i to, že v případě vítězství ve volbách budeme touto povinnou ,,tolerancí“ zavaleni. Holanďani ať si jdou třeba do šatny, je to jejich věc, i když je to škoda pro sport. Maďaři ukazují, že si před Bruselem na zadek nesednou a u sebe doma si nenechají poroučet tuplem. A přidají li k nim i naši diváci, bude to po dlouhé době, kdy se postavíme po bok partnera z Visegrádské čtyřky. Bez Babiše, vlády a dle vlastního svědomí. Nedělní zápas může být zajímavý i po jiné než fotbalové stránce.
