Poslední válka
Ladislav Petráš: Právě jsem se dozvěděl, že po sedmi letech naše zpravodajská služba vyřešila to, co nevyřešila kriminální služba a další odborná pracoviště (například pyrotechnici, Báňský úřad a další obdobná profesionální pracoviště).
Jedná se o výbuch v muničním skladu Vrbětice, ke kterému došlo před sedmi (7!!!) lety. Dnes premiér Babiš prohlásil: „V pátek večer jsme byli informováni o závažných skutečnostech týkajících se bezpečnosti naší země. … Na základě jednoznačných důkazů získaných vyšetřováním našich bezpečnostních složek musím konstatovat, že existuje důvodné podezření o zapojení důstojníků ruské vojenské zpravodajské služby GRU, jednotky 29155, do výbuchu muničního areálu skladu Vrbětice v roce 2014.“ Zároveň bylo oznámeno, že bude vyhoštěno 18 pracovníků ruské ambasády. Ti prý byli našimi tajnými službami identifikováni jako pracovníci ruských tajných služeb GRU a SVR.
Jen pár informací o výbuchu soukromého muničního skladu ve Vrběticích v roce 2014. K prvnímu výbuchu došlo 16. 10. 2014 ve skladu výbušnin firmy Imex Group ve Vrběticích v objektu č. 16. Ke druhému výbuchu došlo dne 3. prosince 2014 opět ve Vrběticích ve skladu č. 12, který je vzdálen asi150 metrů od skladu č. 16.
Před těmito událostmi měl stát, tak jak řekl tehdejší ministr vnitra Chovanec, alarmující informace o stavu muničních skladů od našich bezpečnostních služeb. Tak, jak ukázaly kontroly muničních skladů a obdobných zařízení pro skladování výbušnin, které následovaly po výbuších ve Vrběticích, alarmující informace se ukázaly jako pravdivé. O tom svědčí například kontrola u firmy Multiagro ve Slatině u Vysokého Mýta. Jak opět uvedl tehdejší ministr vnitra Chovanec: „Je důvodné podezření, že tam kontrola nalezla věci, které tam nepatřily.“ To potvrdil i tehdejší hejtman Pardubického kraje M. Netolický, když prohlásil, že v tomto objektu byly nalezeny stovky tun munice a trhavin (včetně semtexu) skladovaných bez povolení.
V souvislosti s výbuchy ve Vrběticích se vážně diskutovalo o tom, že v těchto skladech také byla munice a jiný výbušný materiál nejen vyřazené ze zásob AČR, ale také nezákonná munice nakoupená v cizích státech jako obchodní artikl. To však nešlo prokázat, protože došlo k tak rozsáhlé destrukci, která zničila většinu důkazů.
Také je nutné brát v úvahu ten fakt, že v té době byl nelegální obchod se zbraněmi, municí a trhavinami značně lukrativní a vzhledem ke konfliktu na Ukrajině, ale i v jiných oblastech, značně rozšířený. O tom svědčí i některé informace z roku 2016 o nelegálním vývozu zbraní z ČR, na kterém se údajně měli podílet i některé naše státní instituce.
Jak je to tedy s tou dnešní informací o teroristickém činu ruských tajných služeb v objektu Vrbětiských muničních skladů? Kladu si několik základních otázek:
- Co tím tyto tajné služby chtěli dokázat? Co tím sledovaly?
- Jaký význam měl tento teroristický čin pro RF? Co tím chtěla získat (dokázat)?
- Jak je možné, že po prvním teroristickém činu (výbuch dne 16. října 2014) následoval druhý výbuch jen 150 metrů od toho prvního a to až 3. prosince téhož roku? To se pachatelé vrátili na místo činu bez ohledu na to, jak byl tento prostor po prvním výbuchu střežen a neprodyštně uzavřen?
- Jak po 7 letech vyšetřování a na základě jakých důkazů naše bezpečnostní služby dospěly k jednoznačným důkazům o vině ruských agentů na těchto teroristických činech, když už v minulosti proběhl soud s údajnými pachateli?
Na tyto otázky nemám žádnou logickou a věrohodnou odpověď. Je zde ale řada okolností z posledních měsíců, které mohou mít nějakou souvislost s propojením těchto událostí.
Předně je to budoucí tendr na dostavbu JE Dukovany. Je nutné zabránit ruským firmám v účasti na tomto tendru. Boj o lukrativní zakázku nezná žádná pravidla a veškeré podrazy jsou povoleny. Při této příležitosti připomínám společné prohlášení prezidenta USA D. Trumpa a premiéra ČR A. Babiše, které podepsali v roce 2019. Mimo jiné se tam konstatuje: „Spojené státy a Česká republika potvrzují, že energetická bezpečnost je nedělitelným pilířem národní bezpečnosti každé země. Budeme spolupracovat na prozkoumání příležitostí vyplývajících z transformace energetických trhů … Budeme dále zkoumat potenciální přínosy rozvoje regionální energetické infrastruktury ve střední Evropě.“ To stojí za zamyšlení o tom, kdo ve skutečnosti má největší šanci naší JE dostavět.
Druhá událost souvisí se současnou mezinárodní politickou situací. Mám na mysli vyhrocenou diplomatickou a vojenskou situaci mezi USA a RF. Významnou roli zde hraje i Ukrajina. Opět připomenu jednu pasáž ze společného prohlášení premiéra Babiše a D. Trumpa: „Zůstáváme pevní v podpoře ukrajinské suverenity a územní celistvosti, jakož i v pokračujících sankcích proti Rusku. Chválíme statečnost a obětavost Spojených států a českých jednotek sloužících bok po boku v Afghánistánu.“
Kladu si otázku, jestli tyto dva důvody nejsou věrohodnější, odpovědí, než obvinění ruských tajných služeb z teroristického útoku na sklad výbušnin ve Vrběticích v roce 2014. Navíc je úsměvné to, že z těchto teroristických činů jsou obviněny dvě konkrétní osoby a to zrovna ti „čučkaři“, kterým se nepodařilo otrávit novičokem bývalého agenta Skripala.
I když jsem poslední větu napsal tak trochu v odlehčeném stylu, jsem toho názoru, že na příliš velkou legraci ta současná situace nevypadá. Na začátku je to vyostřená diplomatická situace mezi USA a RF, urážka ruské hlavy státu prezidentem USA, který souhlasil s pojmenováním Putina jako „zabijáka“, stahování velvyslanců a masové vyhošťování diplomatů. Pokračuje to masivním soustřeďováním vojsk členských států NATO u ruských hranic a obdobnou odpovědí ruských ozbrojených sil. My se na této situaci podílíme pouhým konstatováním, že se ruští agenti podíleli na teroristických činech na našem území, aniž by občanům byly předloženy jednoznačné důkazy, o kterých hovořil A. Babiš.
Je nutné, abychom si uvědomili, že takto vyostřená situace se může velmi rychle změnit ve válku. Nebyla by to válka lokální, nebyla by to ani třetí světová válka. Byla by to válka poslední, končí svůj komentář Ladislav Petráš.
Ladislav Petráš: V letech 1966 – 1969 studoval na Vojenské škole Jana Žižky z Trocnova (VŠJŽ) v Bratislavě, poté na Vysoké vojenské škole pozemního vojska (VVŠ PV) ve Vyškově. Ve své kariéře dále absolvoval Vojenskou akademii A. Zápotockého (VAAZ) v Brně, Vojenskou akademii generálního štábu Ozbrojených sil SSSR (VA GŠ) v Moskvě a Kurz vyšších funkcionářů v oblasti řízení prostředků obrany (USA). V rámci služby vykonával velitelské a štábní funkce (od velitele roty až po velitele motostřelecké a mechanizované divize) u bojových útvarů ČLA a AČR. V posledních letech své vojenské kariéry zastával funkci vedoucího katedry taktiky, velení a štábní služby na Vojenské akademii v Brně. Svoji vojenskou kariéru ukončil v roce 2004. Poté pracoval pro soukromou firmu, kde se zabýval bezpečnostní problematikou. V roce 2007 odešel do důchodu.
