Přešlapování mezi chaosem a vůdcem
Vidlák: Já vím, že se s leckým neshodnu na důvodech ani mechanismech kvůli kterým vznikla současná koronavirová (a teď už i ekonomická) krize. Ale určitě se shodneme na tom, že koronavirus byl v podstatě jen poslední krok mnohem starších problémů, které se teď jen velmi fatálně projevují. My starší bychom si vzpomněli na nářky nad rušením malých okresních nemocnic, rozpadem tradičního průmyslu a naopak naprosto hypertrofovaným nárůstem byrokracie všeho druhu. Ovládnutí celých odvětví v několika málo rukách, propad vzdělanosti….vynechal jsem něco?
A teď, když přišla krize, vlastně jen čumíme jak vrány a zjišťujeme, co všechno nejde.
Dnešní článek není principiálně o koronaviru, ale rád bych, aby nám posloužil jako příklad. S koronavirem se totiž dalo bojovat různými způsoby.
Mohli jsme to dělat jako v Bělorusku – ignorovat ho. Zřejmě tam teď stát poněkud zakrývá situaci na JIPkách, ale možná ani nemusí. Nějaké počty nakažených tam mají, ale nevypadá to, že by se jim zemička rozpadala nebo že by bylo nutné držet střelbou ostrými náboji v šachu rozhněvný milionový dav, který nechce umírat na covid a tak se bouří.
Mohli jsme jít čínskou cestou tvrdých lockdownů za každou cenu podpořených drastickým omezením lidských práv. Mohli jsme lidi zavírat doma za každou cenu, uzavírat celé městské aglomerace a virus prostě izolovat.
Mohli jsme jít japonskou nebo korejskou cestou – nasadit masivní technické prostředky sledování obyvatelstva a trasovat, trasovat trasovat. K tomu si vynutit přísné hygienické postupy, které umožní udržet otevřené restaurace za cenu tvrdé práce pinglů, kteří dezinfikují od rána do večera.
Mohli jsme jít izraelskou cestou – vše zachrání vakcína a všechno předtím je jen udržení pozic, než se nějaký Fajzr nebo Sputnik dostane na frontu. Koupit vakcíny kdekoliv za jakoukoliv cenu, vykašlat se na všechny kecy, připravit masívní očkavací plán a pak očkovat 24 hodin denně 7 dní v týdnu.
Dokonce jsme měli i možnost české cesty – držet epidemii na hraně zdravotnických kapacit a pokusit se o co nejrychlejší promoření….
Svým způsobem jsme dělali všechno a zároveň nic. Přešlapovali jsme na startu a tak moc jsme dbali o demokracii, až jsme si nakonec žádnou cestu nevybrali. Je to logické. Z dnešního průseru žádná jednoduchá, pohodlná a dobrá cesta není. Všechno má svoje rizika, všechno má svoje pro a proti, všechno podléhá zájmům, odmítání i lobingu. Není žádná cesta, na které bychom se nějak většinově shodli. A tak stojíme na místě a děje se nám všechno dohromady. To je demokracie. Někdy je lidové hlasování prostě pat. Neexistuje většinová shoda, jen spousta menšinových.
Zároveň ale sračky stoupají. Máme ekonomickou krizi, máme spoustu mrtvých, máme zničené celé sektory ekonomiky, politika se drolí, národ se stále více štěpí na stále menší frakce, o to víc se krade, projevuje se neschopnost všeho, co nám halasně předhazovali, že je to podle západních standartů a tudíž dobré. Chebská nemocnice už dávno pacienty třídí, jen se tomu tak neříká a bráchovi nad hlavou lítají zdravotnické helikoptéry, které odvážejí pacienty jinam. Ministr zdravotnictví je sice doktor, ale k ničemu to moc nebylo. Patnáct tisíc mrtvých navíc v roce 2020 není dobré vysvědčení. Premiér je sice Topmanažer, ale proti systému, který se utvářel a formoval třicet let také nic neudělá.
Přešlapujeme… Vakcíny mají zpoždění, ukazuje se, že leckdo kolem nás nebyl až tak solidární a koupil vakcíny mimo společnou dohodu. Také se ukazuje, že i boj proti smrtící chorobě má svá ideologická omezení a leckdo by alespoň rétoricky raději umřel, než si dal píchnout Sputnik, protože je od Putina. Zároveň je hromada lidí, kteří mají obavy ze západního, demokratického, mladého, krásného a chytrého Fajzru a nechtějí si ho nechat aplikovat ani za nic, ale celkem klidně by se nechali napíchnout autoritářským, fejkňůsovým, starým a škaredým Sputnikem.
A i když se posledních třicet let přijímaly celé armády úředníků, specialistů, vyškolených lidí z těch nejprestižnějších škol, nejsou všichni dohromady schopní ani tak jednoduchého organizačního úkolu, jakým je hygienické trasování. Nejsou schopní zorganizovat očkování a všude a na všech úrovních to zachraňuje lidová tvořivost, která sice napravuje ty nejhorší přehmaty, ale zároveň je chaotická.
A kdyby nebyl koronavirus, přišlo by za čas něco jiného. Problémem je, že ty mraky lidí na ministerstvech, úřadech i korporacích se už dlouho zaměstnávali sami navzájem nesmyslnými úkoly, tak dlouho si vymezovali kompetence a zaváděli promyšlené brzdy a protiváhy, až to skutečně vybalancovali. Tak dlouho se bojovalo s korupcí, až se podařilo každý úkol tak zkomplikovat, že…… všechno je komplikované, na všechno jsou pravidla, která se dělala v době a s vědomím, aby se náhodou neukradly nějaké veřejné peníze. Neukradnou se… ale také se nedají použít.
Je tu někdo, kdo si myslí, že kdyby s koronavirem nebojoval Babiš, ale třeba Bartoš, tak by to šlo líp? Věří tady někdo tomu, že Fiala s Pekarovou by to dělali chytřeji, lépe, šikovněji, že by také nepřešlapovali na místě, ale nějak by ten systém rozstřelili, vytyčili směr, zvolili variantu a pak šli v čele a přijali za to odpovědnost? Pochybuju o tom. Dokonce klidně připustím, že by ani nejednali hůř. Jednali by úplně stejně, protože nic jiného se v tomto státě s jeho tlaky nedá dělat. A kdyby se to neukázalo na epidemii, ukázalo by se to na jakékoliv jinačí krizi. Chyba je v samotném systému. Třicet let jsme budovali něco, co v kontaktu s relativně malým problémem zcela kolabuje na všech stránkách. Kolabuje to po politické, zdravotnické i ekonomické stránce. A to jsme cinkali klíči, protože jsme chtěli robustní zdravotnictví, robustní ekonomiku a politiku, která by něco uměla.
A tak přešlapujeme na místě, potápíme se do sraček a nejsme daleko od chvíle, kdy už bude většině lidí jedno, jakým směrem se vydáme, jen když nebudeme stát na tom stále stejném eklhaft místě. Brzy bude důležitější, aby se zvolila třeba i nejblbější cesta, jen abychom pořád nestáli na začátku, protože někteří z nás v tom sajrajtu už pomalu musí plavat. Ostatní ještě stojí, ale i ti nejlépe situovaní už cítí pěkný smrad.
Takhle nějak to vypadalo v Německu ve třicátých letech. Všichni se shodli na to, jak jde všechno do háje a Výmarská republika zcela demokraticky přešlapovala na místě, protože nebyla žádná většina. Jen spousta menšin. Jako dneska. I Babiš má za sebou jen menšinu voličů… Není žádná všeobecná shoda. A když v demokracii není většinová shoda, přešlapuje se. Demokracie nebyla nikdy nástrojem na dobrá rozhodnutí, ale na rozhodnutí většinová a takhle vypadají demokratické limity. Není většina = není cesta vpřed.
Jsem příliš troufalý, když dnešní situaci přirovnám k titulku v nadpisu? Že přešlapujeme někde mezi chaosem a vůdcem? Že se brzy dopracujeme do situace, kdy bude lidu milejší i diktátor, jen když přestaneme přešlapovat? Protože druhou alternativou bude žumpa až nad hlavu. Průser. Chaos. Je uchopitelné, že nakonec bude důležitější vykročit z bubnové palby vlastně kterýmkoliv směrem než dodržet demokratické procedury? Je uchopitelné, že se to stejně stane, i kdyby se zdání demokracie udržovalo, protože jednoho dne každý ztratí půdu pod nohama a bude muset plavat? Je smysluplné tvrdit, že i ten největší příznivec Zemana, Babiše, Pekarové, Merkelové, Macrona i Putina nejspíš značně změní své smýšlení, když zjistí, že nikdo z jmenovaných se o něj fakt nepostará a nikdo mu nic nedá?
Myslíte, že jsme u nás většinově uzpůsobení morálně, ekonomicky i fyzicky na to, abychom se o sebe postarali sami? Že se vlastně obejdeme bez vlády i úřadů, protože máme doma všechno co potřebujeme? Jsme tak trochu jako texasští farmáři daleko od civilizace s domem plným zbraní, trakotrem a ohradou plnou dobytka? Jsme jako Rusové s dostatečným pozemkem na pěstování brambor? Nebo zjistíme, že vlastně nemáme nic, že naše civilizace je jen tenoučká šlupka mezi blahobytem a hladomorem a tak bude zapotřebí někdo, kdo vytyčí směr, strhne sebou ostatní a zbylé buď přesvědčí nebo přinutí…?
Ohledně koronaviru jsme si nevybrali žádnou cestu z krize, Ani tu nejméně dobrou ne. Demokraticky přešlapujeme na místě, protože neexistuje většina, jen mnoho menšin. Až přijde nějaká další krize, dopadne to stejně. Jako neexistuje obecná shoda s koronavirem, nebude existovat obecná shoda ani nad tím, jak napravit ekonomiku, jak se postavit byrokratům, jak se postavit islamizaci…
Takhle nějak začínala Hitlerova kariéra. Z přešlapování ve sračkách ze kterých neexistovala žádná demokratická cesta. Chlívek se plnil hnojem a nexistoval žádný způsob, jak ho vyvážet. A jednoho dne už bylo důležitější, aby to někdo prolomil, než aby se řešilo, jestli je to demokratické. Na výběr totiž byl jen Vůdce a nebo chaos. Pokud bude i náš výběr vypadat takhle (a zatím bych řekl že bude) volba bude snadná. Vyhraje Vůdce.
