Přímo z Vidlákova dvorku VII. Můj politický program
Vidlák: Neukázal jsem vám celý svůj prostor. Ještě jsem nemluvil o pěstování rajčat a jejich zpracování na kečup a protlak. Nemluvil jsem o použití krmné řepy, nemluvil jsem o zavařování okurek, nezabýval jsem se kořenovou zeleninou, bylinkami, koprem, jahodami. Neřešil jsem slepice. To všechno se na naší zahrádku bez problémů vejde.
Někdy příště vám ukážu moje malé třítunové „obilné silo“, protože pro prasátka mám vždycky dost obilí, abych je dokrmil do jatečné váhy i kdybych už nesehnal ani gram. Obilí – to je především ječmen, tedy i ječné kroupy, které si umím oloupat. Takže dostatek kalorií pro celou rodinu na minimálně rok. V kombinaci se zeleninou, bramborami a uzeným masem ze zabijaček si mohu dovolit tvrdit, že naše soběstačnost je minimálně na jeden rok.
Neukazoval jsem vám prostor pro skladování slámy, přístřešky na nezbytné nářadí, dílnu, garáž, zabijačkovou kuchyni, prostor pro relaxaci. Neprocházeli jsme se po sklepě, ani jsme neprozkoumávali víc ten klenutý sklep šest metrů hluboko. Neukazoval jsem vám studnu, dřevník ani uhelnu.
Neříkám to proto, abych se chlubil co všechno mám, chtěl jsem tím jen ukázat, co všechno se vejde na tisíc metrů čtverečních. Chtěl jsem tím ukázat, že jeden tisíc metrů je pro sedmičlennou rodinu v podstatě dost na nuznou základní obživu, která by nám umožnila značně prodloužit naše přežití. Pokud bychom měli dvakrát tolik plochy, umírání hladem by bylo prakticky vyloučené.
I tak malá plocha umožňuje nejenom vypěstování základních potravin, ale zvládne i vypěstovat „peníze“. Se sklenkou marmelády nebo lahví kořalky či portského se dá ledacos dokázat. Živé konzervy v podobě vepřového sice v případě katastrofy udržím jen rok, ale budu rozhodně při síle a mohu svůj čas věnovat i něčemu jinému než shánění jídla hladovým dětem.
Mimochodem… tohle co dělám já je žít v souladu s přírodou. Ne to, co ukazují v časopisech o bydlení, kde máte hezkou betonovou vilu, na dvoře strom a říkají, že je to trvale udržitelné. Houby s octem. Já mám s přírodou opravdu vztah, já si s přírodou tykám, já s ní obcuju, občas se s ní i peru, občas jí nerozumím a musím pak po ošklivých zkušenostech zjistit, že zase měla pravdu. Já jsem schopen v přírodě přežít a za práci něco z přírody dostat.
Můj dům pro vytápění nepotřebuje elektřinu. Nepotřebuje ani elektřinu pro čerpání vody. Ruční pumpu pořád mám. I splachování záchodů bude sice nepohodlnější, ale stále možné. Bydlím v kopci… kanalizace teče dolů.
Až se budete někdy třeba zamýšlet, proč ten Vidlák píše to co píše, proč si dovoluje říkat nepopulární věci (jako třeba že Covid existuje a očkování nejspíš zabere) tak tohle je jeden z důvodů. Já prostě můžu. Na těch tisíci metrech čtverečních nevázne žádná hypotéka, nemám žádné dluhy a mám co jíst. Mohu si dovolit optimismus i sarkasmus. Mohu si ho dovolit docela dost, protože takové tisícimetrové ostrůvky pokladů, ty v naší zemi může mít každá rodina. Ne, tohle není pro jednotlivce, to není pro lenochy, to není pro romantiky a snílky. Tohle je práce, někdy i dřina, je to koule na noze ze které se nedá na čtrnáct dní odjet. Je zapotřebí tu práci rozdělit mezi víc lidí, ale není to řehole. Musíme pro to sice všichni něco udělat, ale neudřeme se.
Pokud někdy uspěju v politice, tak tohle je můj program.
Ať budu říkat cokoliv, ať budu muset lézt do jakékoliv řiti, ať budu muset poklonkovat komukoliv, ať budu muset dělat bolestná rozhodnutí nebo ať to půjde hladce a přímočaře, můj program je, aby každá rodina, každý dříč a pracant, každý hrdý a uvědomělý Čech mohl mít tisícimetrový ostrov pokladů a na něm základ své hrdosti a samostatnosti.
Uvědomte si, že ten americký farmář, redneck a buran, co má svojí pušku, ten na začátku všeho dostal od US vlády půdu. Nedostal peníze, nedostal sociální dávky, nedostal práci. Dostal kus půdy. Snaž se mladíku a ukaž co v tobě je. Mladík se snažil, obdělal, postavil a nakonec si na zeď zavěsil zbraň, kterou měl co bránit. Mimochodem – zhruba totéž teď dává Putin Rusům – tady máš půdu a ukaž se. Rusko tu není od toho, aby ti utíralo pusinku.
Nestačí mít jen pušku za zdi. Je zapotřebí mít i co tou puškou bránit. Svoboda bude tehdy, pokud budete mít něco svého, co stojí za obranu. Svoboda je, pokud budete mít rodinu, pokud budete mít děti, pokud budete mít trochu majetku a budete ten majetek mít na to, abyste měli střechu nad hlavou, abyste v zimě nechytli zápal plic a abyste měli co dát na stůl, kdyby všechno kolem vás šlo do háje. Ne nafurt. Ale abyste v té první chvíli mohli dělat i něco jiného, než jen zachraňovat holé životy a koukat, jak vám děti pláčou hlady.
Nepotřebujeme velké vily, nepotřebujeme stadiony, nepotřebujeme megapole. Nepotřebujeme moře, nepotřebujeme prchavou zábavu, nepotřebujeme pomíjející zážitky.
Potřebujeme mít národ lidí, kteří mají co ztratit. Kteří mají své ostrovy pokladů, kam jim nikdo nezasahuje. Potřebujeme chlapy, jejichž sebevědomí nestojí na pocitu převahy z pušky, ale na pocitu převahy ze schopnosti být soběstačný. Potřebujeme chlapy, kteří mají svaly z toho, že každý den pracují rukama. Alespoň chvíli.
Potřebujeme ženy, které chtějí mít děti a chtějí jich mít hodně. Potřebujeme ženy, které umí nakrmit svojí rodinu a umí to v nouzi i bez supermarketu. Potřebujeme ženy, které jsou pracovité, skromné, otužilé. Potřebujeme ženy sebevědomé z toho, že daly život, že se o ten život postaraly, že vytvořily z domu domov a ze dvou jednotlivců že udělaly rodinu.
Potřebujeme, aby si v této zemi každý schopný a pracovitý chlap mohl vzít schopnou a pracovitou ženu a společnýma rukama aby mohli vytvořit svůj ostrov pokladů ze kterého budou čerpat sílu třeba i proti vlastní vládě. Máme na to dost plochy. Máme na to všechno potřebné.
Nepotřebujeme, aby byli všichni jihomoravskými vidláky. Potřebujeme vidláky v lesích, na dobytčích pastvinách, potřebujeme vidláky chovající ovce, potřebujeme vidláky, co mají v garáži soustruh a dělají na něm. Potřebujeme vidláky, kteří ráno půjdou do práce a klidně ať pracují pro vydřidušské kapitalisty a nadnárodní korporace… ale odpoledne ať si pomohou mezi sebou. Ať si dělají na svém, ať si mohou přehlédnout své zásoby obilí nebo hutního materiálu, ať si přehlédnou svou zásobu kůže na boty nebo jehelníčky, svojí zásobu bavlny na čepečky, svojí pícku na sklo, klempířské kleště, dílničku se zvedákem na auta…
Tohle potřebujeme v množství větším než malém. Nemusíme to mít všichni, ale musí nás být hodně, hodně a fakt hodně. Pak můžeme opouštět EU a nebude to katastrofa. Pak se můžeme stavět proti Rusku i USA a zvládneme to. Ale rozhodně to nezvládneme s plnou zemí marginalizovaných jednotlivců, kteří hákují pro nějakou korporaci a sami mají jen dluhy. Nezvládneme to v zemi plné rozvedených, kteří se handrkují o děti, kteří si neumějí uspořádat ani svůj vlastní život. Chodit k volbám ještě nikomu nenapravilo život, který si podělal vlastní blbostí.
Tohle je Vidlákův program. Dělat na všech úrovních a se všemi nástroji, které jsou mi svěřeny, na tom, aby co nejvíce lidí mělo co ztratit. Aby to, co mohou ztratit, za to stálo. Aby měli rodinu, aby měli dům, aby k němu měli kus základní obživy ať bude vypadat jakkoliv. Aby ta puška, co jim bude viset na zdi, chránila něco, co jim patří. Aby nechránila něco, co ve skutečnosti patří bankám někde na Kajmanských ostrovech.
Za takových okolností je možné vyzvat na souboj i molocha jako je EU. A jak vidno, i vousatý negramot v sandálích pak může kalašnikovem bojovat i proti USA ve velehorách a může vítězit, může prospívat a může přibývat. Pokud všichni budeme mít alespoň nuzně do huby a budeme mít něco, co je naše, tak si můžeme vybojovat i víc. Ale nemá smysl bojovat, pokud nemáme alespoň ten základ. Za Babiše/Zemana/Fialu/EU/ hytlermarkety a bankstery nikdo bojovat nebude.
Nemyslete si, V této republice je hodně různých vidláků. Jsme země s největším podílem vlastního bydlení. Jsou tu malé domečky, malá hospodářství, malé dílničky. Jsou pod rozlišovací schopnost velkého světa a potřebujeme jich ještě víc. Tento český sen nám může být tím, čím je islám pro Tálibán. To bylo také v Afghanistánu pod rozlišovací schopností Západu. A teď se ukazuje, že nerozhodla převaha továren, letadel a munice, rozhodlo něco, co nebylo vidět.
Český sen… Česká cesta… Jsem sice věřící evangelík, ale vím, že vás pro víru v Boha nenadchnu. Tak snad bych vás mohl třeba nadchnout pro trochu materialismu v podobě vlastního ostrova pokladů a vlastní soběstačnosti. Mohl bych vás třeba nadchnout pro vizi, aby si každá pracovitá rodina mohla postavit/koupit/zbastlit svůj hrad – dům a k němu alespoň nuznou obživu. Pokud se někdy v politice uplatním, tak tohle je navždycky můj program bez ohledu na to, co budu muset říkat navenek. A mými nepřáteli budou navždy ti, kteří tohle zlehčují. Kteří mluví o nájemním bydlení jako o cestě vpřed. Kteří bagatelizují práci v malém, kteří se posmívají snahám o sebevědomí skrze soběstačnost v globalizovaném světě a přitom sami mají jen a jenom dluhy.
Mými přirozenými spojenci jsou všichni, kdo v dnešním světě udrželi úplnou rodinu a mají alespoň dvě děti. Všichni ti, kteří své domy splatili. Všichni ti, co místo drahých dovolených vylepšují své zahrádky, učí se farmařit nebo obrábět kovy. Všichni ti, kteří si místo cesty na Seychely raději koupili 3D tiskárnu nebo novou frézku. Všichni ti, kteří po své práci pracují s motykou, pilníkem nebo kteří zadarmo učí děti poznávat přírodu. S těmi jsem ochoten diskutovat, s těmi jsem ochoten se bavit, ti mají navždy mou úctu a ať budou říkat cokoliv, mají právo na moji pozornost a mají právo, abych o jejich názorech přemýšlel.
S takovými bych do rebélie šel. S takovými bych si troufnul vyzvat k souboji kohokoliv.
Takže pamatujte… kdybych se někdy stal premiérem, tak chci, aby každá rodina měla svůj tisícimetrový ostrov pokladů. Své tisícimetrové léno, svůj tisícimetrový hrad, kde budou mít co ztratit a budou mít důvod to bránit. Vidlácký program, vidlácká cesta. Po vidlácku tu stát není od toho, aby milionářům pomáhal k dalším milionům. Není to od toho, aby Amazonu přispíval na pracovní místa. Není tu od toho, aby pomáhal pracovitým lidem uskutečňovat vrcholné sny o olympiádě nebo o úspěchu v Holyvůdu. Není tu od toho, aby za někoho napravoval jeho chyby. Ale přes všechny české potíže, přes všechna česká specifika, přes všechny problémy, pořád by mohl zvládnout dát každé rodině tisíc metrů čtverečních a nechat je, ať se ukáží. Český stát by tu pořád ještě mohl být od toho, aby pomohl každému pracovitému člověku dosáhnout tohodle:
A tohodle:
Vidlákův politický program….
