Pro vás, co ještě věříte
Vidlák: Předevčírem nás v jednom z komentářů informoval Admirál o Společnosti pro obranu svobody projevu. Vyjádřil přání, abych této aktivitě a tomuto tématu věnoval celý článek, což chci dneska udělat. A začnu krátkým shrnutím situace:
Vězte tedy, že u nás eistuje Společenost pro obranu svobody projevu a jedním z členu „správní rady“ je i Marian Kechlibar. Kechlibarův blog je vám čtenářů, jistě známý. Marian Kechlibar píše jen občas, ale jeho články jsou faktograficky dobře podložené a jeho analýzy fundované. Předběžně je pozvaný ke mně na zabijačku, ale letos to bohužel nešlo. Po Admirálově první informaci jsem se podíval na stránky této společnosti a když jsem tam objevil Kechlibarovo jméno, měl jsem v to hned větší důvěru a tak jsem se začetl.
Abyste se také mohli začíst, zde odkaz: https://www.sosp.cz/
Společnost jednak provozuje petici proti cenzuře na internetu a jejich cílem je dát dohromady tak sto tisíc podpisů a předpokládají, že díky tomu budou moci vnést toto téma do poslanecké sněmovny a udělat z toho předvolebné téma. Zároveň sbírají případy cenzury na internetu, chtějí je anlyzovat a udělat z toho fundované případy, abychom jako veřejnost věděli, o čem se mluví a měli pro to konkrétní případy.
Mezi podpisy té jejich petice je i naše zděšená a zhnusená Milka – Miroslava Němcová a celá řada další politiků, kteří dobře vědí odkud vítr přináší peníze a moc. Zároveň jsou tam podepsaní takřka všichni, kdo něco znamenají na alternativní scéně, až se člověk diví, kde se vzala taková obdivuhodná názorová jednota.
Ovšem názorová jednota petentů zřejmě vezme brzy svůj konec, protože naše Společnost pro obranu svobody projevu už teď „strká rypák“ kám nemá. Považte, oni si dovolili kontaktovat maďarskou Komisí pro digitální svobody a obracejí zrak k polskému zákonu návrhu zákona proti digitální cenzuře. Zároveň si dovolují mít připomínky k práci Jourové, která je v cenzorních zásazích velmi aktivní a chystá se je prosadit celoevropsky.
Milka bude mít brzy další důvod být patřičně zděšená a zhusená.
Když jsem si to včera četl, přemýšlel jsem, co se mi na celé věci vlastně nelíbí. Svým způsobem je přece všechno v pořádku Známé osobnosti a leckteré z nich patří do alternativní a národovecké scény podporují svobodu na internetu a bojují proti síle velkých datových gigantů, kteří si mažou co chtějí a potlačují názory, které se jim nelíbí a samozřejmě jsou navázáni na vlády, velkou byrokracii a tak dále. Kechlibar je pro mě etalon skutečného žurnalisty ze starých časů a kdybych na to měl, okamžitě bych mu koupil nějaké celostátní noviny a udělal bych z něj šéfredaktora.
Přemýšlel jsem docela dlouho a došlo mi to až pozdě večer… já už vlastně nevěřím v úspěch takové akce. Já nemám nic proti celému tomu záměru, nemám nic proti způsobu, který si zvolili. Jen mi to mozek vyhodnocuje jako házení hrachu na zeď. A dvojnásobně proto, až se ukáže, že nám dávají za vzor takové eklhaft země jako je Maďarsko s Orbánem a Polsko, které si dovoluje tvrdit, že potraty jsou špatné a lobuje za tradiční párovou rodinu muže a ženy. Maďarsko je nám přece Českou televizí předkládáno jako takové menší Rusko, které směřuje mílovými kroky pryč z demokracie a Polsko je na tom podobně, akorát tam nemají Orbána, ale předělali si k obrazu svému ústavní soud.
Když jsem si to všechno četl, začínám mít pocit, jako by byl zase rok 1968. Také se jakoby všechno uvolnilo, najednou lidi mluvili o tom, co se jim stalo v předchozích letech, vypadalo to jako nová svoboda… a pak přijely tanky a my zůstali na špatné straně hranice. Koukali jsme přes kopečky, ale nemohli jsme tam. A jako bych to viděl… zase zůstaneme na špatné straně hranice. Zase budeme koukat přes kopečky, že jinde mohou na internetu nadávat, mohou zveřejňovat své problémy a upozorňovat na nespravedlnosti mocných a my budeme hned vedle, ale nebudeme na tom mít podíl. Jen to uvidíme z dálky.
Společnost pro obranu svobody projevu budu sledovat. Vlastně ani není moc důležité jestli uspějí, ale svůj podpis k petici připojím. Podpisů určitě posbírají dostatek a určitě celé téma cenzury na intenretu uchopí fundovaně. Ale mnohem důležitější bude sledovat, co udělají ti druzí. Co udělají ti, kteří chtějí mít moc nad ineternetem, až to přestane být pod jejich rozlišovací schopnost. Jakou špínu na ně nakydají, jak jim budou komplikovat život a jak moc informace o nich utnou.
Abych ale neskončil tak beznadějně… Všímáte si, jak jsme se za posldních pět let posunuli? Od ukrajinského Majdanu se Česká televize a její důvěryhodnost propadla o tolik, že se na veřejnost začínají dostávat témata, která by se měla podle všch měřítek spíš řešit v Rusku nebo v Číně. A místo toho je z toho téma v našem prostoru. Tady za bývalou železnou oponou, kde si ještě pořád pamatujeme, že nám budou všichni lhát kdykoliv to pro ně bude výhodné.
Ta nedůvěra je tak bytostná, že se z ní už stal zvyk. Já si například myslím, že u koronaviru média v podstatě změnila taktiku a pro změnu nám říkali v podstatě pravdu. Nemocnice jsou skutečně zahlcené, virus skutečně zabíjí, kapacity zdravotnictví jsou skutečně na hraně…. ale říkají to lžimédia, která už tolikrát lhala, že vzbudili nedůvěru i pravdou. Pravda podle mě nevítězí, ta prostě zbude až se všechno ostatní ukáže jako lež.
Drolí se to drolí…. a o to víc bychom měli začít myslet na to, že jednou přijedou zase nějaké pomyslné tanky, aby si impérium zachránilo co nejvíc ze svých pozic. Měli bychom se snažit, abychom tentokrát neskončili na špatné straně ostnatého drátu. Abychom neskončili za plotem, který sami postavíme, aby nás chránil před Maďarskem a Polskem, abychom s Německem na věčné časy nežili něco podobného, co jsme už tu bylo. Se všemi proprietami v podobě výjezdních doložek a prohledávání aut.
