Proč Erdogan ponížil Ursulu von der Leyenovou?
Normálně bych se zřejmě tomuto tématu ani nevěnovala, kdyby jej již nerozmazával i mainstream a nejeden politicky korektní politik. Jde o to, že ti, kdo ponížení šéfky EK komentují, opět vynechávají zcela jasný důvod chování Erdogana. Spekulují o důvodech, které jsou ovšem více než jasné.
Je třeba si uvědomit, že von der Leyenová je především žena a jako žena je považována za podřadnou. Navíc, je nemuslimka, čímž je dokonce ještě podřadnější. Podle hierarchie, běžné v islámu, tak nemůže zcela nerovnoprávná osoba sedět na úrovni mužů, kteří jsou ženě nadřazeni, i když i oba muži jsou vzájemně v rozdílném postavení.
Yah not supposed to be like this
pic.twitter.com/0ru16B9sq8— Bruno Maçães (@MacaesBruno) April 6, 2021
Dále je třeba si uvědomit i fakt, že šéfka EK reprezentuje jakousi “správkyni” území, které Erdogan již dávno považuje za svoje vlastní. On sám se mnohokrát netajil tím, že se Evropa stane postupně součástí Osmanské říše. Erdogan pro to ostatně dělá velmi mnoho: nabádá Turky na území Evropy k tomu, aby se hodně množili, posílá do Evropy další muslimy a financuje monstrózní mešity, modlitebny a islámské spolky po celém území EU, infiltruje tradiční evropské politické strany svými lidmi (zejména v Německu CDU a Zelené) a své lidi má už i ve vedení mnoha evropských měst. Poslední obří mešitu staví ve Štrasburku, který je jedním ze sídel EU. To vše, co koná, koná za podpory evropského politického establishmentu, včetně EU.
Takže Erdogan má hned dva zásadní důvody k ponížení Ursuly von der Leyenové: jednak jde o podřadnou ženu a druhým důvodem je její podřízené postavení šéfky rodícího se chalífátu. I Erdogan moc dobře ví, že pokračování stávající politiky EU, která je založena na podpoře neomezené muslimské invaze, spěje skutečně k tomu, že se Erdoganovy děti či vnoučata kýžené Osmanské říše dočkají.
Nakonec musím říct, že toto jednání, které zažila Leyenová ze strany Erdogana, šéfce EK přeji. Ona sama totiž patří k těm, kdo dlouhodobě politiku otevřených dveří, potažmo stávající islamizace, podporují. Mnohé Evropanky jsou právě díky této politice nuceny podobné, ale často mnohem horší projevy nadřazenosti ze strany muslimských invazistů denně zažívat. Všechna ta znásilnění, napadení či vraždy jsou jen jiným projevem téhož, co ona zažila dnes v Turecku. Nicméně ty ostatní ženy – pokud přežily – si ponesou známky ponížení do konce života. Na ty, co měly méně štěstí, už mohou jejich příbuzní jen vzpomínat….
