Proč nám vláda stále vnucuje ta nesmyslná „opatření proti kovidu“?
Jan sedláček: Krátká úvaha nad tím, co naši vládu vlastně motivuje k tomu, aby zde předváděla takové divadlo a vnucovala nám všemožné zákazy, které nás prý mají „ochránit před virem“, ač v reálu dělají opak.
Už několik měsíců je jasné, že lockdown a s ním spojené zákazy nejenže nepomohly proti šíření viru, ale spíše celou situaci ještě zhoršily a kvůli nim zemřelo více lidí než na samotný virus. Některé zákazy (nočního vycházení či cesty do lesa v jiné obci) by měly na přenos viru naprosto nulový vliv i v tom případě, kdyby je lidé dodržovali; jiná nařízení pak dokonce snižovala imunitu lidí a zvyšovala sílu viru, např. neustálé nošení roušek, které významně snižuje prokysličení těla, nebo omezování mezilidských kontaktů, které zamezilo spíše šíření relativně pomalu se šířících rhinovirů (původců běžné rýmy), které mohou přitom pomoci tělu v obraně proti kovidu.
Nyní vláda prostřídala lockdown nuceným testováním, vnucováním „vakcín“ (které zřejmě neochrání před kovidem, zato přinášejí slušnou hromádku vedlejších účinků) a pokusem o egregaci a odebrání občanských práv všem, kdo se nenechají „očkovat“ či otestovat. Vzhledem k nepřesnosti testů a očekávané nízké účinnosti vakcín ovšem zůstává skutečností, že i tato „opatření“ jsou proti viru zcela zbytečná.
Proto se nabízí otázka – proč vláda toto vše vůbec provádí? Proč plýtvá zdroji na něco, co nemá význam a celou situaci spíše zhoršuje? Odpovědí se nabízí hned několik.
První důvod je zřejmý. Existují určité zákulisní tlaky od skupin, kterým velmi vyhovuje současná Superkrize, a tak se snaží vládu nutit, aby stále hrála tu „hru na smrtící virus“. Jeden z těchto tlaků vidíme na vlastní oči – média uměle vyvolala kovidovou hysterii, která postihla hlavně starší lidi (mezi nimiž je hodně voličů ANO) a Babiš se zcela pragmaticky bojí, že by o tyto voliče přišel.
Druhý důvod je také poměrně očividný. Farmaceutický byznys má obrovské zisky z espirátorů, testů a „vakcín“ – a tak se snaží co nejvíc navýšit své zisky z tohoto zboží. S pravděpodobností blízkou jistotě existují korupční vazby mezi tímto byznysem a vládou. To by velmi dobře vysvětlovalo, proč vláda na jaře najednou rozhodla, že roušky jsou neúčinné a že je potřeba je nahradit respirátory, které si doma neušijete. A stejně tak to vysvětluje současný tlak na to, aby se udalo co nejvíc těch „vakcín“.
Ale pak je to ještě třetí motiv. O něm se téměř nediskutuje, avšak podle mě i ten hraje významnou roli. Je to určitý psychologický podtext – pocit nadřazenosti, který vládní politici mají z těch nařízení.
Je to něco podobného jako rozkazy na vojně. Dokonale srovnané boty nebo vyleštěná podlaha nemají naprosto žádný vliv na porážku nepřítele, ale mají za cíl udržet poslušnost a ověřit, zda vojáci vyplní jakýkoliv pokyn. Do toho vstupuje určité „sadistické potěšení,“ které mají mnozí výše postavení vojáci z toho, když sledují, jak jim podřízení vojáci poslušně plní i ty sebenesmyslnější rozkazy.
Podobný princip platí i zde. Vláda zkoumá, co jí všechno projde, a snaží se u nás všech dosáhnout bezvýhradné poslušnosti. Ministři a další politici, opojeni mocí, mají škodolibou radost z toho, jak jsou lidé nuceni plnit jejich nařízení, byť naprosto nesmyslná. Jejich postoj se dá popsat slovy: „Podívejte se, jakou máme moc, vnutili jsme lidem náhubky a pak jsme je ještě donutili, aby si nechali šťourat do nosu, a oni se ani nebrání!“ To je ještě umocněno např. u Jana Hamáčka, který se očividně mstí voličům za to, že ČSSD stále padá a na podzim zřejmě vypadne ze sněmovny úplně.
Ale abych nepsal jen o vládě – myslím si, že ani parlamentní opoziční strany nejsou o nic lepší, a pokud by se dostaly k vládě, jejich představitelé by se nechovali o nic líp. Je to znát i na jejich současných vyjádřeních – sice kritizují vládu v detailech, ale nikdy se nestaví proti segregaci a proti nesmyslným zákazům jako celku.
Proto si myslím, že by se měl do vlády dostat někdo úplně jiný, kdo dnes nesedí ani ve vládě, ani v opozici. Někdo, kdo se nenechá vydírat farmaceutickým byznysem a nebude se škodolibě vyžívat v uzeraci ostatních.
Autor článku je místopředsedou Národní demokracie a lídrem Aliance národních sil v Plzeňském kraji.
