Proč se nepodřizovat nesmyslným nařízením a jak vzdorovat otrokům systému?
Mnoho lidí se pozastavuje nad tím, proč někdo podstupuje hádky o respirátor v obchodech, proč si pro svůj klid nenasadí ten nesmyslný kávový filtr na pysk na těch 10-15 minut, proč se rozčilovat? Řeknu vám proč. Jedna se o zásadní moment osobního vzdoru a odporu proti tyranii. Je to způsob, jakým si postupně zvyknete na osobní statečnost, které bude zanedlouho potřeba dávkou vrchovatou. Je to váš osobní tréning, aby jste nepodlehli v nastávajícím zápase o vaše tělo i duši. Kognitivně – behaviorální terapie ukazuje jasně jako jediný způsob překonání zábran „expozici“ – postupné vystavování se jevu, který nám činí problém a brzdí nás v běžném životě.
Ano, je to nepříjemné, ano, naplní vás adrenalin, stáhne se vám hrdlo, začněte červenat, nebo se potit, budete že začátku rozčilení, budete středem pozornosti čumících a mlčících hologramů. Ale zároveň zakusíte ničím nenahraditelný pocit svobody, odporu proti zvůli, vítězství nad systémem, který vás tou nesmyslnou rekvizitou záměrně ponižuje a dehumanizuje.
Navíc se jedná o nejefektivnější způsob boje se systémem. Všichni volají po řešení, řešení začíná u vás samotných. U každého z nás. Je snadné se schovat za dav, volat po velkých shromážděních. Fair enough, svou roli to sehrává také, ale každý musí (jak správně řekl jeden z řečníků nedávné debaty o svobodě slova), sypat svůj písek do soukolí systému.
Pokud vás někdo ze samozvaných strážců zdraví v reflexní vestě a nepadnoucí uniformě začne prudit, začněte ho prudit nazpátek a dvakrát tak silně. Poserte mu den. Vytočte ho do vývrtky. Ať domu přijde z práce a začne řvát na manželku, ať se jde opít do němoty, ať jde k psychiatrovi pro antidepresiva. Zítra bude muset znovu vydělávat tím, že terorizuje lidi a tam bude stát další člověk, co mu do xichtu řekne, že mu nemá co nařizovat, že slouží zločineckému systému a svou neposlušností mu připomene jeho kolaboraci, bezpáteřnost a zbabělost. „Ale je to jen člověk, má hypotéku, jen plní, co musí…“. Tak s tím mi laskavě polibte mou chlupatou řiť. Nikdo nic nemusí, každý se umí dívat stranou a hledět si svého, každý může odejít a dělat něco jiného. Tito lidé z 99% mají sadistickou radost z možnosti vás šikanovat a ponižovat, jako malé fakany. Stejně jako 99% fízlů. O nahrazování libida pomocí pocitu moci si řekneme někdy příště, ale většina z nich u toho zaručeně stříká do kalhot nebo večer honí.
Jen tak, pomocí individuálního odporu, se může začít systém nabourávat. Je to jako s tím, když vás někdo šikanuje v dětství. Buď se necháte a vyroste z vás duševní troska. Nebo se té velké tlusté svini postavíte. Ano, dostanete do huby, ale po každém pokusu o šikanu bude tato kreatura vědět, že jí to bude kurva bolet. Postupně vás nechá na pokoji a bude si hledat slabší oběť, která se nebude bránit.
Jako můj místní Albert. Tomu kraluje mohutný strážný pořádku a hygieny s IQ 70. Už z dálky zírá zamračeným pohledem na každého poddaného klienta tohoto odporného holandského řetězce a agresivně gestikuluje směrem na svou smradlavou držku a prasečí obličej, že si má dotyčný nasadit sáček na vysavač na obličej. Dokonce napomíná ležérní nošení módního doplňku pod nosem. Jednou takhle začal gestikuloval na mě – hle člověk bez roušky, mňam, mňam, mňam.
V tu ránu jsem byl 5 cm u jeho obličeje, odříkal svoji mantru a nakonec mu řekl, to je naposledy, co mě oslovil. „Pokaždé když přijdu, budeš dělat, jako že tu nejsem.“
Naposledy jsem nakupoval včera, hovado mě spatřilo, sklonilo hlavu a utíkalo třídit bedny. I on je jen člověk, zkusil si hrát na pána a zapomněl, že na každého chlapa je chlap.
Nemusíte mít 100 kg jako já, stačí když se jim postavíte. Ozvěte se, klidně slušně a věcně, nebo udělejte skandál – každý podle svého gusta. Věřte mi, že příště po vás budou mít menší chuť jít. Jejich den je taky v prdeli, taky mají nervy na dranc. A víte co? Je to dobře. Takže to dělejte, až se v tom sami ujebou.
Systém se začne drolit, otroci nechtějí problémy. Tak jim je začněte konečně doprdele dělat!
