Proč seznam nejbohatších lidí podle Forbes nezahrnuje skutečné nejbohatší rodiny na planetě?
„Nechte mě vydávat a kontrolovat peníze a nebude mě zajímat, kdo píše zákony.“
Toto je poučka rodu Rothschildů, široce připisovaná bankovnímu magnátovi Mayeru Amschelu Rothschildovi v roce 1838 a prý zakládající princip vysoce zkorumpovaného bankovního a politického systému, který dnes máme.
Odhaduje se, že spolu s Rockefellery má dynastie Rothschildů hodnotu přes bilion dolarů.
Jak jsou tyto mocné rodiny spojeny s probíhající krizí globální majetkové nerovnosti, proč o jejich existenci tolik lidí neví a proč je Forbes nikdy nezmíní ve svém každoročním seznamu nejbohatších lidí světa?
Globální majetková nerovnost se vymkla kontrole a není to náhoda
V lednu 2014 Oxfam oznámila, že nejbohatších 85 lidí na planetě má společný majetek v hodnotě 110 bilionů dolarů. Číslo vycházelo ze seznamu nejbohatších v časopisu Forbes z roku 2013 a rovná se 65násobku celkového bohatství celé dolní poloviny (3,5 miliardy) světové populace. Zatímco někteří pošetilí komentátoři to vítali jako „fantastickou zprávu“, my ostatní jsme byli znechuceni.
Winnie Byanyima, výkonná ředitelka Oxfamu, tehdy prohlásila: „Je ohromující, že ve 21. století nevlastní polovina světové populace víc než hrstka elity, jejíž počet by se pohodlně vešel do dvoupatrového autobusu.“
O dva měsíce později, po kalkulaci Oxfamu a po zveřejnění nového seznamu bohatých z roku 2014, provedla novinářka časopisu Forbes Kasia Morena jistý průzkum faktů. Zjistila, že počet miliardářů, kteří vlastní stejně jako nejchudší 3,5 miliardy, se snížil z 85 na 67: což dokládá enormní prohloubení globální nerovnosti během jediného roku.
Posuňte to do roku 2015 a další vyšetřování Oxfamu. Charita bojující proti chudobě v lednu varovala, že pokud se neudělá nic pro řešení globální majetkové nerovnosti – například tím, že donutí korporace platit daně a uzavře daňové ráje na pobřeží -, nejbohatší jedno procento bude do roku 2016 vlastnit víc než všichni ostatní na světě dohromady.
V dokumentu nazvaném Wealth: Having it all and wanting more Oxfam nastínil, jak nejbohatší jedno procento zaznamenalo zvýšení svého podílu na globálním bohatství ze 44% v roce 2009 na 48% v roce 2014 a v roce 2016 pravděpodobně překoná 50%. Winnie Byanyima znovu varovala, že exploze nerovnosti brzdí boj proti globální chudobě v době, kdy každý devátý člověk nemá dost jídla a více než miliarda lidí stále žije za méně než 1,25 dolaru na den.
Organizace také nastínila, jak 20 procent miliardářů po celém světě má zájmy ve finančním a pojišťovacím sektoru, což je skupina, která zaznamenala za posledních 12 měsíců nárůst hotovostního bohatství o 11 procent.
Miliardáři, kteří jsou vedeni jako mající zájmy ve farmaceutickém a zdravotnickém sektoru, zaznamenali nárůst společného čistého jmění o 47 procent a průmysl jen v roce 2013 utratil více než 500 milionů dolarů za lobbování tvůrců politik ve Washingtonu a Bruselu.
„Opravdu chceme žít ve světě, kde jedno procento vlastní víc než my ostatní dohromady?“ Zeptala se Byanyima. „Rozsah globální nerovnosti je prostě ohromující a navzdory tématům, která vystřelují globální agendu, se propast mezi nejbohatšími a ostatními rychle zvětšuje.“
Seznamte se s lidmi, kteří vlastní 50% (a stále více) světového bohatství
Zde je Forbesův seznam (v reálném čase) 66 miliardářů, kteří (oficiálně) vlastní polovinu všech globálních aktiv a brzy budou vlastnit víc než zbytek ze sedmi miliard obyvatel Země dohromady. Sahají od ředitelů velkých korporací po ropné a plynárenské magnáty a podnikatele ze Silicon Valley.
Kde jsou ale královské rodiny? A co víc, kde jsou Rothschildové a Rockefellerové?
Tyto dvě rodiny disponují nepředstavitelným bohatstvím, které přesahuje hranici bilionu – jsou jedinými bilionáři na světě, a přesto každý rok chybí na Forbesově seznamu, spolu s hrstkou dalších lidí, o nichž se všeobecně věří, že vlastní naše politiky, naše média, naše korporace, naše vědce, a dokonce i naši peněžní zásobu.
Rothschildova a Rockefellerova dynastie: S velkou mocí přichází velké utajení
Forbesův seznam bohatých nezahrnuje členy královských rodin ani diktátory, kteří drží své bohatství prostřednictvím mocenského postavení nebo ovládají bohatství své země.
Takto mohou skuteční lidé, kteří tahají za nitky, pracovat v naprostém utajení bez jakékoliv pozornosti médií (pokud nejde o pečlivě vystavěnou pozitivní propagandu).
Forbesova politika vyloučení hlav států z bohatého seznamu vysvětluje, proč chybí anglická královna, i když o jejím bohatství nemá nikdo sebemenší tušení: její podíly zůstávají skryty za účty Bank of England Nominee.
Jak napsal deník Guardian v květnu 2002: „Důvod divokých výkyvů v ocenění jejího soukromého majetku lze připsat na vrub utajení jejího portfolia investic do akcií…Její poddaní nemají žádnou možnost dozvědět se prostřednictvím veřejného registru zájmů, kam se jako jejich hlava státu rozhodne investovat své peníze. Na rozdíl od [britských politiků a lordů] nemusí královna každoročně hlásit své zájmy, a v důsledku toho ji její poddaní nemohou vyslýchat ani vědět o možných střetech zájmů…“
Totéž lze říci o Rothschildových a Rockerfellerech, jejichž evropští předkové byli v té době bohatší než královská rodina. Předpokládá se, že rodiny založily a vlastní Federální rezervní systém (The Creature From Jekyll Island Edward Griffina a tento výzkum novináře Deana Hendersona se doporučuje číst, pokud se chcete dostat hlouběji do tohoto tématu).
Mohlo by to být důvodem, proč rodiny, jejichž moc při manipulaci globálních záležitostí v posledních několika stech letech nelze podceňovat, chrání Forbesova politik?
Manažerský konzultant ve výslužbě Gaylon Ross Sr., autor knihy Who’s Who of the Global Elite, se v roce 1998 zřejmě dozvěděl, že společné jmění rodiny Rockefellerů činilo přibližně 11 bilionů dolarů a Rothschildů 100 bilionů dolarů… čeho mohlo toto číslo dosáhnout o 17 let později?
Člověk si to ani nedokáže představit, ale peníze možná pro průměrného bilionáře stejně nejsou to nejdůležitější…
„Jediný problém bohatství je, co s ním uděláte?“ byla řečnická otázka, kterou položil nikdo jiný než John D. Rockefeller. No, pokud máme věřit svědectví Aarona Russoa, tak veškeré Rockefellerovo bohatství na světě rozhodně nebude použito ve prospěch lidské rasy…
Russova Rockefellerova odhalení: Falešné vlajky, uchvacování moci a zotročené obyvatelstvo
Russo, filmový tvůrce a aktivista, který režíroval film Amerika: Od svobody k fašismu, tvrdil, že mu Nick Rockefeller řekl o „události, která by nám umožnila napadnout Afghánistán a Irák“ zhruba jedenáct měsíců před 11. zářím a předpověděl, že „válka proti terorismu“ bude podvod, při kterém budou vojáci hledat v jeskyních neexistující nepřátele (viz video).
V rozhovoru Russo tvrdí, že se poprvé setkal s právníkem Nickem Rockefellerem poté, co ho představil společný přítel právník.
Oba muži si padli do oka a později se Rockefeller zjevně svěřil Russovi soukromě s tím, co jeho rodina pro svět plánovala: nikdy nekončící válku, úbytek globální populace, hospodářský kolaps, všeobecný chaos a nepořádek v takovém rozsahu, že by lidé skutečně uvítali konečné „řešení“: vládu jednoho světa.
Hovořil v říjnu 2000 a většina jeho předpovědí se nyní naplnila – včetně 11. září a následné války proti teroru.
Russo tvrdil, že ho Rockefeller požádal, aby byl členem Rady pro zahraniční vztahy (CFR), ale muž, který strávil svou kariéru bojem za svobodu a odhalováním centrální banky, údajně Rockefellerovi řekl, že s těmito zlověstnými plány pro lidstvo nemůže souhlasit.
„I když tě mám rád, Nicku, nevěřím na zotročování lidí. Jsme na opačných stranách plotu,“ řekl Russo Nickovi. Na což Rockefeller zjevně odpověděl: „Proč ti na těch lidech záleží? Starej se o svůj vlastní život; udělej pro sebe a svou rodinu to nejlepší, co můžeš.“ Russo uzavírá: „Byl tam jen nedostatek péče; byla tam prostě zima.“
A pokračuje: „Říkával jsem, jaký to má smysl, Nicku? Máš všechny peníze na světě, máš všechnu moc na světě, jaký je konečný cíl?“ Rockefeller prý odpověděl bez obalu: „Aby všechny očipovali.“ Podle této teorie jsou rodiny, které vlastní bankovní systém, znuděné svým bohatstvím, už to nestačí. Ovládat společnost samotnou je konečný cíl.
Podle Russoa mu Rockefeller řekl, že globální vláda bude pomalu vyřazovat papírové peníze z oběhu, přičemž jejím konečným cílem bude mikročipovat populace, což z nás všech udělá otroky NWO.
Jsou to vskutku divoká tvrzení a z novinářského hlediska je nelze tak či onak ověřit. Stojí však za zmínku, že těsně před Russovou smrtí v srpnu 2007 natočil dojemný vzkaz všem Američanům.
Hovořil v něm o tom, jak je důležité, aby lidé nadále vzdorovali národním občanským průkazům a mikročipům a bojovali za své osobní svobody proti těm, kdo by nás chtěli zotročit. Je také třeba zdůraznit, že to nejsou jen aktivisté jako Russo a vyděračští vlastenci jako Alex Jones, kdo se snaží „vytlačit“ Rothschildy a Rockefellery.
Problém je, že všichni, kdo to dělají, jsou umlčeni.
Ashley Mote, člen Evropského parlamentu ve funkci bývalé britské strany za nezávislost UKIP, položil v Bruselu následující otázku a odplata byla rychlá:
„Pane předsedající, rád bych vás upozornil na Fond pro globální bezpečnost, který byl založen počátkem 90. let pod záštitou Jacoba Rothschilda. Jedná se o fond se sídlem v Bruselu a není to běžný fond: neobchoduje, není na seznamu a má zcela jiný účel. Využívá se pro geopolitické inženýrské účely, zřejmě pod vedením zpravodajských služeb.
„Již dříve jsem se ptal na údajné zapojení vlastních zpravodajských zdrojů Evropské unie do správy tajných fondů na zahraničních účtech a stále čekám na odpověď. K této otázce nyní přidávám další: jaké jsou vazby Evropské unie na Globální bezpečnostní fond a jaký vztah má s orgány Evropské unie?“
To je přesně ta otázka, na kterou by evropská veřejnost chtěla znát odpověď. Přesto Mote žádnou nedostal.
Místo toho byl devětasedmdesátiletý politik propuštěn z vlastní strany a později zatčen a poslán do vězení za údajné falešné výdaje v době, kdy byl poslancem Evropského parlamentu.
Mote po celou dobu svého procesu tvrdil, že byl „terčem útoků, protože byl protievropský“, a tvrdil, že peníze byly použity na zaplacení informátorům třetích stran ve snaze odhalit korupci a bojovat za demokracii a transparentnost v evropské politice.
Jako všechno ostatní, co se týká lidí, kteří seriál opravdu řídí, pravda tam někde je… ale je téměř nemožné ji určit.
