Ramadán zasahuje i do fotbalu
Jindřich Kulhavý: V pondělním utkání anglické nejvyšší fotbalové ligy mezi Leicestrem a Crystal Palace byl přerušen zápas z toho důvodu, aby se hráč Leicestru Fofana mohl občerstvit. Je totiž muslimem a v probíhajícím ramadánu (letos od 12.4. do 12.5.) tito vyznavači Proroka a Alláha přes den nesmí správně jíst a pít.
Profesionální fotbalista by tak možná mohl zkolabovat, případně by nebyl schopen podávat plnohodnotný výkon. Budou snad tedy fotbalové zápasy příště začínány tak, aby se hráči určité víry mohli nejdříve nasytit a až poté si jít zahrát fotbal? V Anglii je už možné v tomto směru vše.
Ramadán má v islámském světě významné místo. Muslimové měsíc dodržují denní půst a po 18. hodině vyráží do ulic dohnat celodenní strádání. V arabských zemích je tomu přizpůsoben denní režim. S pronikáním islámu do Evropy se však tento svátek šíří i na našem kontinentu. Všimněte si, že se v řadě evropských zemí začalo v dubnu rozvolňovat a omezovat platnost proticovidových opatření, což je přikládáno usnadnění oslav ramadánu. Není to poprvé, také loni na něj bylo přihlíženo, zatímco křesťanské Velikonoce byly již podruhé víceméně zrušeny a ani Vánoce nepřipomínaly téměř ničím ty, na které jsme byli dosud zvyklí.
Velká Británie hraje v některých oblastech svou ligu. Ať už je to boj s údajným rasismem, kdy jsou tamní sportovci, a především fotbalisté, víceméně povinní pokleknout před zápasem a dát tím najevo podporu teroristickému hnutí Black Lives Matter. Toto hloupé gesto mohlo mít své opodstatnění tak dva dny po smrti Američana Floyda, dokud se neukázalo, že šlo o grázla, narkomana a delikventa, který opět páchal trestný čin. Jenže tato událost nastartovala mnoho světových změn a z lumpů se stali otloukánci, kteří se domáhají svých práv. Oči organizátorům poklekání neotevřel ani nákup luxusní nemovitosti v převážně bělošské čtvrti zakladatelkou hnutí BLM a nadále před výkopem opakují své laciné gesto.
Podobné je to s ústupky muslimům. V evropských fotbalových soutěžích hraje mnoho profesionálů z islámem ovládaných zemí. Patří mezi ně i takové hvězdy, jakými jsou Salah, Benzema, Ribery a mnoho dalších. Až dosud se nikdo nezabýval tím, hrají li v době ramadánu hladoví či nikoliv. Jakožto bohatě placené hvězdy jsou zodpovědní za svou životosprávu a je jejich věc, dodržují li stoprocentně pravidla spojená s tímto muslimským svátkem či nikoliv. V době zápasu musí být připraveni podávat ty výkony, za které jsou placeni. Přestávkou v zápasu tak vznikl další precedens, který se může v budoucnosti opakovat a šířit se dalšími sporty. Budou se tedy upravovat začátky zápasů, nebo bude hráčům umožněno odejít na večeři v průběhu sportovního klání? A co modlitby, není čas mít vedle postranní čáry vyštosované koberečky, které muslimové potřebují při svém obracení se k Mekce? Jde o další úlitbu Angličanů, kterou později budou vyžadovat i po dalších týmech?
Sport by měl být apolitický a stranou musí jít i náboženství. Jsou to právě islámské země, které často kladou překážky sportovcům. U žen je to naprosto běžné, musí mít často komické úbory, schované vlasy, občas nesmí sportovat vůbec. A díky migraci a upřednostňování muslimů se už i v Západní Evropě zvyky neslučitelné s moderní kulturou šíří naším kontinentem. V Anglii byl opět vypuštěn první balónek, ovšem očekávejme, že ho další budou následovat. Rasismus a náboženská tolerance, či spíše boj s prvním a prosazování toho druhého musí mít jasné mantinely. Jenže žijeme v úchylné době, kdy mají politika a propaganda navrch nad rozumem a logikou. Takže lze přijímat sázky na to, stane li se z občerstvovací přestávky zvyk nebo šlo pouze o malou ukázku tolerance.
