Režim sahá ke stále brutálnějšímu násilí: Političtí vězni jsou realitou.
Nezačalo to Ukrajinou. Donášení, špehování a udávání spoluobčanů jako za Němců. V Rusku je to cenzura, u nás chvályhodné. Zakázané „Z“ a holé zadky. Demokracie umřela. Je tu repete.
Jiří Kobza na konkrétních příkladech dokládá, že zdejší režim začal represe občanských svobod a politické procesy dávno před ukrajinskou krizí (za níž se teď jen skrývá) – a vede nás neochvějně do opakování nejhorší totality.
Přituhuje. A to nejenom v oblasti mezinárodních vztahů a s ohledem na bezpečnostní situaci v Evropě (nejen) v souvislosti s konfliktem na Ukrajině. Studenou válku proti části vlastních občanů a určitému segmentu politického spektra vede česká vládní moc, skrze jí podřízené represivní orgány a některé specifické subjekty (hlavně k tomu zřízené politické „neziskové“ organizace) už dlouho. Příkladů je nepočítaně.
Již delší dobu čelí například obžalobě členové vedení spolku Českoslovenští vojáci v záloze za mír. Měli údajně před několika lety vyslat Miloše Ouřeckého bojovat na ukrajinský Donbas, aby se tam prý „naučil zacházet s výbušninami, zbraněmi a nebezpečnými látkami“. Celkem v této souvislosti policie viní z podpory terorismu pět lidí, mezi nimi pravoslavného kněze Přemysla Hadravu, šéfa spolku a bývalého podplukovníka Armády České republiky, a zástupce ředitele jedné pražské střední školy Ivana Kratochvíla, důchodce Vladimíra Štádlera a elektromechaničku Andreu Krulišovovou.
Někdo může, jiného za totéž zavřou
Obvinění stojí na konstrukci, že poslali „svého vojáka“ Ouřeckého v roce 2017 na Donbas , kde se měl pozděj zapojit zapojil do 1. útočné brigády Doněcké lidové republiky. Kvůli tomu mu za zločin teroristického útoku hrozí až 20 let za mřížemi. Podle své advokátky Zuzany Dohnalové s obviněním nesouhlasí a odmítá je.
Dle textu obvinění, které je místy na pomezí sci-fi a dadaismu, si členové spolku od jeho výcviku údajně slibovali, že se naučí manipulovat s výbušninami a zbraněmi, aby pak mohl vycvičit další lidi, „…kteří by byli využiti v rámci ústavní, hospodářské a politické změny v České republice.“
Obviněné Krulišové hrozí za propagaci a podporu terorismu až 15 let za mřížemi, knězi Hadravovi dokonce až 20 let za financování terorismu. A to vše nehledě na to, že profesně, lidsky a společensky jsou obvinění de facto zničeni už teď.
Na tyto údajné aktivity spolku jako první upozornil novinář z magazínu Reportér Tomáš Forró v článku „Češi na Donbase – když vlastence vzrušuje válka“. Tedy, jde v podstatě (opět) o stíhání na základě novinářského udání.
Vysloveně pikantní na tomto trestním stíhání je aktuálně i skutečnost, že zde hrozí českým občanům mnohaleté tresty za službu v cizí armádě – zatímco v souvislosti se současným konfliktem na Ukrajině vláda české občany k účasti v boji v cizí armádě přímo podněcuje…
U nás je to bezva, v Rusku je to cenzura
Zcela zásadním předělem – a dnem konce, jakkoli už dříve omezené, svobody slova a projevu v České republice byl 25. únor 2022. Tehdy, na pokyn tajných služeb a vlády, rukama podivného soukromého sdružení CZ.NIC, došlo k brutálnímu nástupu cenzury prostřednictvím vypnutí nejprve osmi, a vzápětí zhruba další desítky webů. Tím došlo k porušení ústavy České republiky včetně Listiny základních práv a svobod – k pošlapání práva na svobodu projevu i práva na podnikání. Navíc exekutivním mocensko-represivním zásahem bez písemného a právního podkladu, bez standardní možnosti rychlého odvolání poškozených subjektů. O znepřístupnění webů totiž nerozhodla žádná složka státu, policie nebo soud.
Vše toto bylo doprovázeno ještě dehonestačními výroky premiéra Fialy bez jakýchkoli důkazů, že jde o dezinformační weby placené Ruskem. Ředitel CZ.NIC Filip k tomu, mimo jiné, říká, že samo sdružení weby nevytipovalo ani nestudovalo, co zveřejňují. „My jsme spolupracovali s bezpečnostními složkami státu, doptali jsme se jich, které weby jsou ty, jež podle jejich názoru ohrožují bezpečnost. Pak jsme ten seznam prošli, a ty konkrétní weby jsme vyřadili“, přiznal (skoro se chce říct „prásknul“) pan Filip.
Paradoxní je, poslouchat vášnivou kritiku, že (ačkoliv na rozdíl od nás je Rusko v konfliktním stavu s Ukrajinou) opoziční weby a Instagram odpojili v Rusku. V čem je asi ten rozdíl, že u nás je to správné
a v Rusku zavrženíhodné?
Zakázané „Z“
Policie nyní začíná vážně uvažovat i o tom, že bude stíhat osoby, které veřejně propagují a používají symbol písmene písmeno „Z”, což má znamenat projev sympatií k ruskému útoku na Ukrajinu. Používání tohoto symbolu má být postihováno stejně jako používání svastiky-nacistického hákového kříže. Policie chystá metodický pokyn, podle kterého by bylo možné vyšetřovat pro podporu ruské agrese na Ukrajině ty osoby, kteří s ní vyjadřují souhlas právě prostřednictvím písmene „Z“. „Řeší to nyní právníci spolu s experty protiextremistických odborů. Přiklánějí se k tomu, že se to bude posuzovat stejně jako svastika. Tedy jako propagace a podpora hnutí směřujícího k potlačování svobod,” uvedl vysoce důvěryhodný zdroj z bezpečnostní komunity.
V souvislosti s omezováním prostoru svobody v naší zemi pro české občany nesmíme zapomínat ani na dramatickou diskriminaci ruských občanů u nás, která už se také rozbíhá. Týká se to například podmínění zakládání obchodních společností, pořizování nemovitostí či možnosti studia na vysokých školách (např. Mendelova univerzita v Brně), písemným potvrzením nesouhlasu s ruským útokem na Ukrajinu.
Jsou tu opět politické procesy, věznění za názor
Kdy, kde a jak tohle skončí? V České republice nyní hrozí za veřejná prohlášení schvalující útok Ruska na Ukrajinu až tříleté vězení „Každý má právo vyjadřovat své názory způsobem, který považuje za vhodný. Ale i svoboda projevu má v demokratickém právním státě své limity,“ sdělil v tiskové zprávě nejvyšší státní zástupce Igor Stříž. Jak řekl jistý klasik: „Můžete zde hovořit úplně o vše., Ovšem na svoje vlastní riziko!“
Policie už v tomto ohledu prověřuje údajně až stovky lidí. Jeden z nich už byl před několika dny obviněn a momentálně je trestně stíhán na svobodě. „Obviněný se měl předmětného jednání dopouštět prostřednictvím příspěvků na sociálních sítích. V případě pravomocného rozsudku mu hrozí trest odnětí svobody od šesti měsíců do tří let,“ řekl mluvčí policie Jaroslav Ibehej.
Dalšími prověřovanými osobami jsou podle webu Neovlivní.cz třeba i politici Lubomír Volný či Zdeněk Ondráček. „Obdivuji Putina za trpělivost s tou ukrajinskou fašistickou chátrou,“ napsal na Facebook bývalý komunistický poslanec. A niuc na tom prý nemění fakt, že to učinil několik dní před útokem na Ukrajinu i před uznáním Doněcké a Luhanské republiky ze strany Ruské federace.
Jsou to další doklady smrti svobody projevu v přímém přenosu. A bez skutečně garantované a reálné svobody slova nelze hovořit o svobodné společnosti, ani o právním státu.
My si na vás počkáme…
A aby nebylo mýlky, tyto politické procesy neodstartovala ukrajinská krize. Pronásledování a trestní stíhání za politicky „nekorektní a nevhodné názory“ tu bylo už dříve. Z těch nejznámějších případů jde zejména o dva politiky (poslance) opozičního hnutí SPD, Miloslava Roznera a Karlu Maříkovou. Miloslav Rozner, čelí obžalobě kvůli svému výroku o někdejším romském koncentračním táboře v Letech u Písku. Rozner podle státního zástupce v roce 2017 označil tábor za „neexistující pseudokoncentrák“. Tím se podle obžaloby dopustil zpochybňování a schvalování genocidy.
Sněmovna jej v minulém volebním období, když byl ještě jejím členem, k trestnímu stíhání nevydala. Ale jelikož poslanecká imunita již není doživotní, jako tomu bylo dříve, ale pokrývá pouze dobu trvání konkrétního mandátu, je nyní, poté, co do Sněmovny nebyl znovu zvolen, stíhán (a souzen). Už to je docela velký společenský trest a stigma – pocit, že jednou, třeba za mnoho let, bude člověk stíhán a souzen za časově velmi starý politický názor či výrok, pocit, že na něj někde čeká pomyslný policejní komisař se zatykačem…
Bývalému poslanci za necelou jednu větu hrozí až tříleté vězení, byť z kontextu jeho projevu je evidentní, že šlo o kritiku rozhodnutí tehdejší vlády odkoupit za téměř neuvěřitelnou půl miliardu korun z veřejných peněz vepřín stojící u pietního místa v Letech.
Státní zástupce naprosto neuvěřitelně dovozuje a tvrdí, že exposlanec tím „veřejně relativizoval nacistické zločiny a zpochybňoval utrpení osob romského etnika“. Což nemá nic společného z realitou a je zarážející, že vůbec nějaká obžaloba obecně může být postavena čistě na prokurátorských dojmech a na přesvědčení státního zástupce o tom, že ví, co osoba obžalovaného určitým výrokem myslela. Toto je ostatně v obecné rovině nejslabší místo existence (a stíhání) verbálních trestných činů vůbec – skutečnost, že orgány činné v trestním řízení si usurpují zkoumat a vykládat svobodné myšlení a veřejné projevení názoru dospělých občanů.
Obdobný je i případ poslankyně Karly Maříkové, kterou Sněmovna odmítla vydat k trestnímu stíhání za její výrok k ilegální migraci do Evropy. Z výše řečeného však víme, že jde v podstatě jen o odklad trestního stíhání. Stíhání za legitimní politický názor a výrok, jakých jsou léta plná média a sociální sítě. Mimo jiného jde i o nepřípustné omezování veřejné diskuse represivními orgány exekutivní moci vůči představitelům moci zákonodárné. Přeloženo do běžné češtiny to neznamená nic menšího než jasnou vyhrůžku: „Opoziční poslanci, nemyslete si, že si můžete říkat, co chcete, my si na vás počkáme a něco na vás vymyslíme, aby si ostatní poslanci a politici rozmysleli pouštět si pusu na špacír proti naší jediné povolené liberálně socialistické pravé víře, pravdě a lásce!“
Jde o soukromé weby, takže tento brutální akt jednoznačně omezuje nejenom občanské právo na svobodu slova (viz níže), ale i soukromé podnikání a hospodářskou soutěž v České republice. Jde tedy jednoznačně o protiústavní opatření.
30 000, nebo 60 dnů natvrdo
Asistent poslance SPD Jaroslava Foldyny a publicista Michal Walter Kraft už za publikování svého názoru dokonce odsouzen je. Šlo o studii, v níž předpověděl, že hromadný přesun migrantů z Afriky a Blízkého východu do Evropy pravděpodobně přinese Evropanům násilí, chudobu a další negativní jevy. Což už je realitou. Dále ve svém textu konstatoval, že organizované, hromadné, či dokonce násilné překračování státní hranice cizího státu lze považovat za válečný akt, kterému jsou bezpečnostní složky státu povinny zabránit.
Čili, šlo o veřejný projev politického realismu, poučeného kritického myšlení. A za to se dnes u nás tvrdě trestá – pod heslem, že když určité myšlenky budeme sankcionovat, a v podstatě je zakážeme, tak je i politicky potlačíme, eliminujeme je z veřejného a mediálního prostoru – a tím i marginalizujeme politické proudy a subjekty, které je ve společnosti artikulují a reprezentují. Jde tedy o – zjevně protiústavní – omezení volné soutěže politických stran a hnutí.
Jsem snad sám, kdo vidí, jak demokracie v naší zemi dostává od liberální, genderově vyvážené a Antifa vlády otevřeně a drtivě na frak? Tzv. liberální demokraté, podobně jako jejich předchůdci-totalitáři nejen v našich v dějinách, chtějí rozhodovat o tom, jaké názory jsou ty jediné přípustné. Vracíme se v čase zpět. Mimochodem, soud dal ve svém pravomocném rozhodnutí panu Kraftovi „milostivě“ vybrat: zda chce zaplatit pokutu 30 tisíc korun, anebo jít na 60 dnů do vězení. To jsou, panečku, lidumilové…
S holými zadky
Někdy už k odsouzení není ani nutné nic říct či napsat. Bývalý voják české armády Martin Zapletal dostal nejprve podmínečný trest (deset měsíců s odkladem na dva roky) za výtržnictví, které rovněž spočívalo ve vyjádření názoru svého druhu. Svůj názor na průjezd amerického vojenského konvoje Českou republikou vyjádřil specifickým způsobem: stáhl si kalhoty a vystrčil na kolonu holý zadek. Ještěže to soud nekvalifikoval jako válečný akt vůči USA. Kdyby alergická reakce státní moci nebyla k pláči, a nešlo o tak závažný útok soudní moci na ústavní svobody občanů, bylo by to i někdy k smíchu…Pozdější překvalifikování skutku na přestupek na podstatě věci nic podstatného nemění…
„Toto soudní jednání považuji za absurdní. Jsem přesvědčen, že jsem se žádného protiprávního jednání nedopustil. Vyjádřil jsem pouze svůj postoj k armádě, kterou považuji za největšího agresora na světě. Po desetiletí rozpoutává válečné konflikty, při kterých umírají vojáci i civilové,“ prohlásil k tomu pan Zapletal. Co dodat? Že při současných výhledech propadu ekonomiky běžných domácností pan Zapletal jen navíc znázornil, že nás čeká budoucnost s holými zadky, pokud se nevzpamatujeme. A jak ukázaly loňské volby, i jeho názorné varování bylo marné.
Udavači jako za Němců i za komunistů…
Cenzura médií, omezení svobody projevu a oficiální výzvy ke stíhání a tvrdému trestání verbálních vyjádření, která jsou v rozporu s mainstreamem pravdolásky, už vyvolaly ve společnosti mohutnou vlnu udavačství. Web TV NOVA uvádí, že čeští policisté vyšetřují už desítky podnětů od lidí, kteří nahlásili, že někdo veřejně schvaloval a podporoval ruskou invazi na Ukrajinu. „Evidujeme desítky podnětů na komentáře v internetových diskusích schvalující ruskou invazi a aktivity ruské armády. Internetové prostředí pečlivě monitorujeme a omlouváme se, že nereagujeme na každé označení v příspěvcích. Není to vždy žádoucí a taktické,“ uvedli k tomu zástupci Police ČR na svém oficiálním Twitteru.
Nejvyšší státní zástupce Igor Stříž, někdejší komunistický vojenský prokurátor (o kterém zástupci stran současné vládní pětikoalice, když ještě byli v opozici, opakovaně prohlašovali, že jej po svém nástupu do vlády ihned odvolají – ale nyní se jim pro jeho totalitní mentalitu naopak velmi hodí) v této souvislosti prohlásil:
„Pokud by někdo veřejně (včetně demonstrací, prostoru internetu nebo sociálních sítí) vyjadřoval souhlas s útoky Ruské federace na Ukrajinu (akceptoval je či podporoval) nebo v této souvislosti vyjadřoval podporu nebo vychvaloval čelní představitele Ruské federace, mohl by za jistých podmínek čelit i trestněprávní odpovědnosti za trestný čin schvalování trestného činu podle § 365 trestního zákoníku, případně za trestný čin popírání, zpochybňování, schvalování a ospravedlňování genocidy podle § 405 trestního zákoníku.“. Trestní sazba je zde jeden až tři roky odnětí svobody nepodmíněné.
Na skluzavce do pekel
Rozjíždíme směrem do pekla nesvobody a totality. Ještě možná můžeme seskočit – zatím jen za cenu menších poranění. Čím později, tím budou následky horší. Nacházíme se na skluzavce strachu, donášení, špehování, udávání. Stejně jako za německého protektorátu či za dob StB i nyní začíná být společnost prolezlá konfidenty a agenty tajné služby. Stejně jako tenkrát se na nepohodlné politiky, aktivisty, novináře a vůbec vlastence šmahem shromažďují informace, jsou vytvářeny seznamy (které vytvářejí podivné, státem financované, soukromé spolky jako jsou Čeští elfové, Evropské hodnoty a tucty dalších) „nepřátel režimu“. O „ideopolicii“ v podobě tzv. Centraproti terorismu a hybridním hrozbám v rámci Rakušanova Ministerstva vnitra už ani nemluvě.
My starší, jsme se již jednou v této řece koupali. Jak je ale možné, že jsme v ní zase, když jsme viděli, kam to vše spěje, varovali jsme lidi, a stejně nás nebrali vážně?
Budeme to prožívat znovu?
