Rozhovor ministra zahraničí Sergeje Lavrova s RBC Media Holding, Moskva, 19. února 2021
Strojový překlad:
Otázka: Existuje pocit, že Západ je velmi naštvaný objevením se ruské vakcíny Sputnik V. Zpočátku byli velmi agresivní a nenechali nechtěli aby tomu bylo tak. Když jsem mluvil s ministrem obchodu a průmyslu Dmitrijem Manturovem, nazval to „očkovací válkou“. Nyní se názor změnil. Jde o kvalitu vakcíny nebo je do toho zapojena politika?
Sergey Lavrov: Myslím, že je možné použít logiku ruského přísloví, které lze přeložit do angličtiny jako „miluji to, ale matka říká ne“. Západní odborníci vědí, že vakcína Sputnik V je rozhodně jedna z nejlepších, ne-li ta nejlepší. Jinak by na to nebyl takový proud žádostí, který geometricky roste.
Na druhou stranu si uvědomují, že šíření vakcíny Sputnik V a dalších ruských vakcín, které brzy vstoupí na mezinárodní trh, posílí naši autoritu a postavení ve světě. Nechtějí, aby se tomu tak stalo. Uvědomili si však, že jejich první reakce byla v kontextu faktů a lékařské vědy prostě pobuřující. Když prezident Vladimir Putin v srpnu 2020 oznámil vývoj vakcíny, byla ofenzíva zcela nediplomatická. Jejich reakce jen zradila jejich podráždění, máte úplnou pravdu.
A nyní mnoho zemí (Česká republika a další) tvrdí, že se nemohou dočkat certifikace vakcíny Evropskou agenturou pro léčivé přípravky. V Maďarsku věří, že jsou připraveni zahájit očkování, a nyní probíhá zásobování. Počet žádostí z Evropy neustále roste. Pře pár dny, zaslal monacký princ Albert II žádost o vakcínu pro celou populaci svého knížectví.
Poté, co nezávislé agentury zveřejnily své vědecké hodnocení, musel Západ uznat, že vakcína je dobrá. Pokusy o diskreditaci přesto pokračují.
Právě včera jsem četl poněkud nejednoznačné prohlášení francouzského prezidenta Emmanuela Macrona. Zařadil nás a Číňany do kategorie těch, kteří se snaží získat výhody ve světové aréně na úkor svých lékařských úspěchů. Předvčerem hovořila předsedkyně Evropské komise Ursula von der Leyen s důrazně negativní konotací o dodávkách ruských vakcín do zahraničí.
Musíme dodržovat správné principiální stanovisko, které poprvé vyjádřil ruský prezident Vladimir Putin, zejména to, že jsme byli první, kdo vyvinul vakcínu, a budeme i nadále zvyšovat její produkci. Není snadné, nemáme dostatek kapacit, a proto jednáme s Indií, Jižní Koreou a dalšími zeměmi. Zároveň uvedl, že jsme otevřeni co nejširší spolupráci.
Je tu ještě jeden důležitý bod. Když se o této otázce diskutovalo v OSN druhý den, generální tajemník Antonio Guterres vyzval země, které mají tuto vakcínu nebo mají peníze na její nákup, aby nezapomínaly na chudé. Mezitím se objevují pokusy obviňovat nás, že se snažíme získat geopolitickou přízeň dodávkami do zahraničí. To je zjevný rozpor. Je jasné, že Západ je na tuto diskusi špatně připraven.
Otázka: Je to tedy totéž, jako když prezident Putin na Davosovém fóru řekl, že svět nemůže pokračovat ve vytváření ekonomiky, která bude přínosem pouze pro „zlatou miliardu“, a ve skutečnosti jsme obviňováni, že dodáváme vakcíny ve prospěch „ zlatá miliarda. “ Mluví o vakcíně takhle jen proto, že byla vyrobena v Rusku?
Sergey Lavrov: Nevidím žádný jiný důvod, protože nikdo se ani nepokusil provést lékařský nebo vědecký test. Okamžitě řekli hned, že je to nemožné jen proto, že je to nemožné, což znamená, že „nikdo to nemůže udělat tak rychle“. Teprve v říjnu 2020, kdy Západ řekl, že bude schopen podat zprávu o svých úspěších. Prezident Putin v srpnu oznámil, že vakcína ruské výroby je připravena k zavedení.
Bohužel často vidím, že reakce na všechno, co děláme, řekneme nebo nabízíme, je v nejlepším případě zpochybněna hned od začátku. Obvykle se říká, že „Rusové znovu hrají své geopolitické hry“.
Otázka: Vysoký představitel EU pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku Josep Borrell, který zde nedávno byl a setkal se s vámi, řekl, že Rusko se distancuje od Západu. Prezidentský tiskový tajemník Dmitrij Peskov zároveň uvedl, že jsme otevřeni spolupráci s Evropou. Říkal jste, že jsme připraveni se rozejít, ale naše vztahy se nepřerušují. Co skutečně stojí v cestě normálním vztahům mezi EU a Ruskem?
Sergey Lavrov: Zcela zaujatý postoj. Pracoval jsem s vysokým představitelem EU pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku Josepem Borrellem, mým dobrým kolegou, když byl španělským ministrem zahraničí. Nyní mnozí, ve snaze dát kontroverzní rozměr návštěvě vysokého představitele v Rusku, zapomínají, jak to všechno začalo. V květnu 2019 pan Borrell řekl: „Náš starý nepřítel, Rusko, znovu říká„ tady jsem, “a je to opět hrozba.“ Poté jsme požádali jeho protokolární službu, aby potvrdila, co řekl. Bylo nám řečeno, že jde o mluvenou řeč a že byl nepochopen. Tento postoj však ukazuje.
Jsme považováni za cizince. V rozhovoru s Vladimírem Solovjovem jsem odpověděl na jeho otázku, zda jsme připraveni na rozchod s EU, kladnou odpověď, protože neexistují žádné vztahy, o kterých by se dalo mluvit. Jak kdysi řekl bývalý americký prezident Barack Obama (i když to řekl o ruské ekonomice), vztahy byly „na kusy“.
Dohoda o partnerství a spolupráci [mezi EU a Ruskem] vstoupila v platnost v roce 1997. Obsahovala řadu deklarativních cílů směřujících ke společnému hospodářskému, humanitárnímu a kulturnímu prostoru. Po mnoho let jsme používali mechanismus summitů, které se konaly každých šest měsíců střídavě v Rusku a v EU. Celá naše vláda ve skutečnosti každoročně pořádala setkání s Evropskou komisí, aby diskutovala o odpovědnosti účastníků v kontextu více než 20 odvětvových dialogů. Pro každý z nich jsme stavěli čtyři společné prostory a cestovní mapy. Jednalo se o stoprocentně věcné a konkrétní projekty. Všechno bylo zničeno, stejně jako Rada pro partnerství a spolupráci, v rámci kterého ruský ministr zahraničí a vysoký představitel EU pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku přezkoumali celou škálu vztahů. To zmizelo dlouho před krizí na Ukrajině.
Mnoho lidí v naší zemi jen čeká na příležitost vrhnout se na zahraniční politiku ruské vlády. Ptá se nás, jak můžeme říci, že jsme připraveni se rozejít s EU, když je naším největším obchodním a hospodářským partnerem. Pokud vezmeme EU jako kolektivního partnera, je to náš největší partner z hlediska hrubého obchodu. Například v roce 2013 (před událostmi na Ukrajině) se Rusko stalo členem WTO. Od té chvíle byly naše obchodní vztahy založeny na zásadách obhajovaných touto organizací, spíše než na zásadách EU. Jako jednotný obchodní blok se EU účastnila také WTO. Obchodovali jsme s členskými zeměmi na základě pokynů WTO. Pokud si myslíte, že je EU cenným obchodním a ekonomickým partnerem, zde je několik statistik: v roce 2013 byly USA největším obchodním partnerem EU s přibližně 480 miliardami USD, následuje Čína se 428 miliardami dolarů a Rusko se 417 miliardami dolarů. To znamená, že tato čísla jsou stejného řádu. Kde teď stojíme? V roce 2019 činil obchod EU se Spojenými státy 750 miliard USD, s Čínou 650 miliard USD a s Ruskem zhruba 280 miliard USD. V roce 2020 to bylo 218 miliard dolarů, pokud se počítá s Velkou Británií, a 191 miliard dolarů bez ní.
Důvod? Jsou to sankce uvalené naším „cenným“ a největším ekonomickým partnerem z důvodů, které se nikdy nespoléhaly na žádné skutečnosti. Přinejmenším nám nikdy nebyla předložena žádná fakta. Rozumíme Krymu. Rozumíme také Donbassovi. Jde jen o to, že EU připustila svou neschopnost nebo snad neochotu zabránit protiústavnímu puči s otevřeným rusofobním sklonem a rozhodla se věci obrátit naruby. Brusel přenesl vinu na nás a uvalil sankce spíše na Rusko než na pučisty, kteří obecně vyplivli na záruky Evropské unie, která podepsala odpovídající dohody, a zcela ignorovala, jak jsem řekl, skutečnost, že akce vláda, kterou podporovali, byla otevřeně a násilně protiruská.
Otázka: Bez událostí na Ukrajině by naše vztahy se Západem klesly tam, kde jsou nyní?
Sergey Lavrov: Je pro mě těžké o tom mluvit. Koneckonců, později došlo k dalším událostem spojeným s obviněním z „otravy v Salisbury“. Nebyly předloženy žádné skutečnosti. Nesměli jsme se setkávat s našimi občany. Nebyl nabídnut žádný důkaz. Všechno bylo podobné tomu, co se nyní děje s údajnou otravou Alexeye Navalného.
Otázka: Zdá se, že Západ hledá záminku, aby zkazil naše vztahy.
Sergey Lavrov: Hledají, ale existuje mnoho záminek: vždy je možné použít něco jako záminku k uvedení vztahu na požadovanou cestu. Ale není to tak, že by chtěli zkazit vztahy. Nemyslím si, že to je jejich hlavním cílem. Chtějí posílit jejich sebeúctu. Nyní se začínají chovat jako USA a odhalovat mentalitu exkluzivní skupiny států. Citoval jsem německého ministra zahraničí Heiko Maase. Na otázku, proč pokračují v projednávání sankcí proti Rusku a jaké cíle dosáhli zavedením sankcí, odpověděl, že nevěřil, že by sankce měly být použity k jakémukoli účelu. Důležité je, že nenechají žádnou akci Ruské federace nepotrestanou.
Utajování faktů, které by mohly nějakým způsobem potvrdit obvinění proti nám, začalo dlouho před krizí na Ukrajině. Můžeme si vzpomenout na rok 2007 – otravu Alexandra Litviněnka v nemocnici. Došlo k vyšetřování koronera. Později byl tento proces prohlášen za „veřejný“. Podle logiky George Orwella to v Británii znamená „tajný proces“, během něhož nemohou být předloženy žádné inkviziční postupy tajných služeb. Víte, jedná se o problémy celého systému.
Uvedl jsem, co jsme měli ve vztazích s Evropskou unií. Nyní nezbývá nic, ani ojedinělé kontakty na některé mezinárodní problémy. Pokud jde o íránský jaderný program, účastníme se práce kolektivní skupiny zemí, které se snaží tento program nějak uvést do původního stavu. Toto není součástí našich vztahů s vlastní EU. Na Středním východě máme Kvarteto mediátorů složené z Ruska, USA, EU a OSN. Jinými slovy, jedná se spíše o mnohostrannou spolupráci než o naše vztahy pouze s EU.
Pokud jde o to, kdo podniká kroky, aby se zabránilo dalšímu úpadku našich vztahů, mysleli jsme na to, když se Josep Borrell, vysoký představitel EU pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku, chystal navštívit Moskvu. Navrhl spolupráci ve zdravotnictví a vakcínách. O tom jsme již diskutovali zde. Jako bruselské instituci bude EU stěží moci kontaktovat ruské agentury nebo společnosti ohledně vakcín nezávisle. Dříve bychom spolupracovali přímo s výrobci AstraZeneca, protože k tomu již dochází.
V předvečer návštěvy pana Borrella jsme vyzvali jeho odborníky, aby učinili společné prohlášení o Středním východě ministra zahraničí Ruské federace a vysokého představitele EU pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku. Naše postoje jsou v této věci téměř totožné a my jsme si mysleli, že by bylo vhodné naléhat na Kvarteto, aby obnovilo svoji činnost, a vyzvat k přímým palestinsko-izraelským rozhovorům, dodržování příslušných rezolucí OSN atd.
Dali jsme jim stránku a půl textu, který bylo snadné schválit po prvním čtení. Několik dní před jeho příjezdem nám bylo řečeno, že „to nevyšlo“. Odhalím tajemství, protože toto je do očí bijící příklad. Zeptal jsem se pana Borrella za jednacím stolem: „A co toto prohlášení? Proč to nevyšlo? “ Všude kolem začal otáčet hlavu. Z jeho reakce bylo jasné, a to později potvrdil, že mu o tom nikdo ani neřekl. To jsou lidé, kteří se zabývají tím, co někteří naši liberálové nazývají „vztahy s EU“.
Otázka: Na závěr tohoto tématu bych chtěl říci, že jako člověk narozený v SSSR chápu, že během sovětsko-západní konfrontace jsme měli různé ideologie, ekonomiky atd. Později jsem si myslel, že na obou stranách je všechno stejné. Byli pro demokracii a my pro demokracii; oni měli tržní ekonomiku a my tržní ekonomiku. Jaké jsou tedy rozdíly? Proč se nám dodnes nedaří najít společný jazyk? Myslel jsem, že jsme to našli v 90. letech? Proč jsme to tedy našli?
Sergey Lavrov: Našli jsme to v té době, protože nikdo v Ruské federaci nezpochybnil odpověď na otázku, kdo vládne show. Prezident Ruska Vladimir Putin o tom mnohokrát hovořil. Rozhodli jsme se, že to bylo – konec historie. Francis Fukuyama oznámil, že od nynějška bude světu vládnout liberální myšlení. Nyní existují pokusy tuto liberální myšlenku znovu posunout do popředí ve snaze získat mezinárodní vliv. Když se však ukázalo, že Rusko nechce žít v domě „samozvaného šéfa“, začaly se objevovat všechny tyto komplikace.
Vladimir Putin a jeho tým se původně stali prezidentem a pokoušeli se tuto zprávu předat diplomatickými signály, kterým by vzdělaní a chytří lidé museli rozumět. Ale nikdo neposlouchal. Poté bylo třeba v mnichovské řeči vysvětlit zdvořile, ale otevřeně. Všechno to začalo, když tento signál nebyl vnímán (přesněji řečeno, Rusko bylo na světové scéně opět vnímáno jako „chuligán“ a oni se ho zase chystali naučit „dobrým mravům“). V každém případě Západ v té době zahájil své ideologické přípravy na své současné činy.
Otázka: Pokud jde o sankce. Bloomberg dnes zveřejnil zprávu, že jsou plánovány nové sankce proti Rusku týkající se Nord Stream 2, které však nebudou tvrdé, ale spíše „měkké“. Na druhou stranu hlásí, že Američané chtějí zmařit projekt Nord Stream, ale aniž by to dráždilo Německo. Kde jsme v této situaci?
Sergey Lavrov:Jsme zemí, která zcela dodržuje smluvní závazky přijaté našimi společnostmi, které jsou součástí projektu, a společnostmi z EU, které se k němu připojily. Současná situace je do značné míry způsobena rozhodnutím, které nazýváme Evropská unie, rozhodnutím, které nepochybně dokazuje, o jaký druh spojenectví jde. Před několika lety, když se Poláci a další, kteří sdíleli svůj postoj, pokoušeli bránit projektu Nord Stream, byla právní služba Evropské komise požádána o právní radu, oficiální stanovisko. Tato služba představila dokument, který nejistě uvedl, že investiční projekt byl zahájen dlouho předtím, než byly provedeny změny směrnice EU o plynu, třetího energetického balíčku. A je to. Doba. Tato otázka by měla být uzavřena pro všechny osoby, které dodržují zákon. Ale ne, Evropská komise zaujala toto stanovisko a zahájila vlastní kvazilegální postup, který vedl k závěru, že projekt byl skutečně zahájen mnohem dříve, přesto spadal pod tento třetí energetický balíček a směrnici o zemním plynu. To je jaký druh partnera máme v tomto „vztahu“.
Jedná se o to, jak se na ně můžeme „vrhnout“ a vyjádřit připravenost narušit s nimi vztahy, když jsou naším hlavním ekonomickým partnerem – takovým partnerem jsou. Mezitím nyní za projekt bojuje samotné Německo.
Ve skutečnosti administrativa Joe Bidena nezruší nic, co udělal Donald Trump, kromě odchodu ze Světové zdravotnické organizace (WHO). Demokraté se tam nyní vracejí.
Setkání ministrů obrany NATO právě skončilo. V požadavcích USA na uvolnění 2 procent HDP země za potřeby obrany, tj. Za nákup amerických zbraní, však nedošlo k žádnému ústupku. Požadavky na Evropu týkající se Nord Stream 2 nebyly ustoupeny – přestat se podílet na některých věcech, které podkopávají evropskou bezpečnost. Vidí to lépe za oceánem, že? Jedná se o to, kdo je šéf. Evropa také chce provozovat dům, ale bylo to odstraněno. Situace kolem Nord Stream 2 je přímá.
Prozatím veřejně říkají, že vyjednávání probíhá a diskutuje se o možných dohodách mezi Washingtonem a Berlínem, včetně toho, že může být povoleno dokončit plynovod Nord Stream 2 a dokonce zahájit jeho provoz. Pokud však bude současně klesat tranzit zemního plynu přes Ukrajinu, musí být Nord Stream 2 odstaven. Nemohu se rozhodnout pro Německo, je mi však zřejmé, že tento návrh je ponižující. Jak řekl ruský prezident Vladimir Putin na svém setkání s vedoucími parlamentních stran, jedná se o další důkaz, že chtějí, aby Rusko zaplatilo za jejich geopolitický podnik na Ukrajině.
Otázka: Musíme za tento geopolitický projekt platit? Proč si myslí, že za to musíme platit?
Sergey Lavrov:Protože nemají pocit, že by na to vyrazili. Potřebují ukrajinský režim pouze za účelem neustálého dráždění Ruska a hledání nových důvodů pro podporu jejich rusofobní politiky. Chtějí oslabit cokoli kolem nás – Bělorusko, Střední Asii a nyní i jižní Kavkaz, protože byli nervózní po úspěšné mediální misi ruského prezidenta Vladimira Putina mezi Arménií a Ázerbájdžánem: proč se to stalo bez nich? Nyní se snaží proniknout do tohoto regionu a zintenzivnit tam své aktivity. To vše nemá nic společného s ideologií z doby studené války o zúčtování mezi dvěma systémy, o kterých jste mluvili před několika minutami. Souvisí to s tím, že naši západní partneři nejsou ochotni, nepřipravení a nejsou schopni mluvit rovnocenně, ať už s Ruskem, Čínou nebo s kýmkoli. Potřebují vytvořit systém, kde budou šéfovat bez ohledu na to. Proto se vůči Organizaci spojených národů staví stále větší nechuti, protože nad ní nemohou mít úplnou kontrolu.
Otázka: Vidíte EU jako monolit nebo jako něco uvolněnějšího, s určitými procesy, které se odehrávají uvnitř a v některých zemích, bez ohledu na to, co začínají mluvit o jejich ochotě být přáteli s Ruskem? V případě sankcí jsou hlavními postavami, které za nimi stojí, divné, jak se může zdát, pobaltské státy, které nehrají v EU významnou roli, ale z nějakého důvodu je všichni poslouchají.
Sergy Lavrov: Zdá se nevhodné označovat EU jako monolit pouhé pár měsíců po brexitu. Tento „monolit“ již není stejný jako předtím. Pokud máte na mysli monolit v přeneseném smyslu, moje odpověď je ne. Poměrně málo zemí udržuje vztahy s Ruskem. Návštěva Josepa Borrella byla první cestou úředníka EU této úrovně do Ruska za poslední tři roky. Ve stejných třech letech navštívily Rusko asi dvě desítky ministrů z členských zemí Evropské unie. Vedeme skvělý dialog, aniž bychom zbytečně ztráceli čas konfrontací a moralizováním. Všichni opravdu mají svá zadání – pár listů papíru, ze kterých si přečetli scénář schválený „stranickým výborem“ v Bruselu.
Otázka: Myslíte tím, že přinášejí notebook s pokyny?
Sergey Lavrov:Rozhodně. Neodvažují se odbočit z kurzu. To se týká například Alexeyho Navalného nebo Skripalové jako v předchozím případě nebo lidských práv. Nyní je v centru pozornosti vědec Yury Dmitriyev z Karélie. Rozhodně odmítají přijmout důkazy o jeho účasti na zločinech, jako je pedofilie. Četli ze svého zápisníku a já bych předložil své argumenty v rozporu, popsal naši vizi té či oné situace a přemýšlel, proč nemůžeme získat důkazy o případu Navalny nebo Skripal. Jako odpověď jednoduše přečetli znovu ze svého notebooku. Kromě této disciplíny vyvolané solidaritou členských států bloku o věcech diskutujeme normálně. Ano, EU stanoví podmínky, za kterých se [její členské země] účastní Světové obchodní organizace (WTO), zatímco obchodujeme s těmito zeměmi ve WTO za podmínek, které byly dohodnuty pro vstup Ruska do této organizace. S touto spoluprací v obchodní a investiční činnosti však EU nemá nic společného, kromě jejích pokusů omezit obchodní a hospodářské vazby sankcemi.
Zmínil jste pobaltské státy. V tomto ohledu skutečně vedou show do značné míry. Mluvil jsem o tom s vašimi kolegy vícekrát. Když v roce 2004 došlo k hektickým aktivitám, které je měly vtáhnout do EU, Rusko a Brusel udržovali velmi upřímný dialog. Předsedou Evropské komise byl v té době Romano Prodi. V roce 2005 byl stanoven cíl přejít na bezvízový styk.
Otázka: Dnes si na to nikdo nevzpomíná.
Sergey Lavrov: Pamatujeme si to, když odpovídáme těm, kteří se ptají, jak si dovolujeme říci, že jsme připraveni narušit vztahy s EU. Zmínil jste pobaltské státy. Dlouho jsme vyjednávali o aktualizované verzi dohody o partnerství a spolupráci mezi Ruskem a EU, kterou EU ukončila v roce 2014. Očekávalo se, že půjde trochu za hranice pravidel WTO a umožní nám vyjednat další obchodní preference. Kdysi existoval cíl vytvořit zónu volného obchodu, ale ta již dávno upadla v zapomnění. Existovaly však plány na aktualizaci dohody, aby se kromě pravidel WTO ještě více liberalizovala obchod. V roce 2014 přestali existovat – další příklad rozbití našich vztahů.
Dohoda o bezvízovém styku byla také dokončena v roce 2013. Splnili jsme všechny požadavky EU: shodli jsme se, že bezvízový styk budou mít nárok pouze lidé s biometrickými pasy a že ti, kteří porušili pravidla vstupu do EU nebo jakoukoli jinou EU pravidla v zemi EU během bezvízového období by byla předmětem zpětného přebírání. Podepsali jsme příslušnou dohodu. Všechno, o co žádali, a to nám vyhovovalo, bylo hotové. Později, když nastal čas dohodu podepsat a poté ji ratifikovat, EU řekla: „Počkejme.“ Netrvalo nám dlouho, než jsme se dozvěděli, proč to řekli, tím spíše, že se nesnažili zakrýt své motivy. Tento bruselský tým rozhodl, že bylo politicky nekorektní schválit bezvízový styk s Ruskem předtím, než jej nabídl Gruzii, Ukrajině a Moldavsku.
Otázka: Jinými slovy, Rusko se stalo závislým na jiných zemích?
Sergey Lavrov: Určitě to bylo z iniciativy pobaltských států. To je také důležité pro pochopení podstaty našich vztahů. Jedná se o přístup lidí, kteří se rozhodli, že jsou Evropané, což vůbec neplatí. Rusko vidí Evropu v celé její rozmanitosti. Pokud se to „stranickému výboru“ v Bruselu nelíbí, nemůžeme je donutit.
Otázka: Evropa se táhne přinejmenším po Ural.
Sergey Lavrov: Správně. V roce 2009, kdy byl předsedou Evropské komise Jose Manuel Barroso, jsme uspořádali v Khabarovsku summit Rusko-EU. Naši evropští kolegové dorazili později během dne. Vyšli jsme na procházku po nábřeží. Předváděli jsme je po městě a pan Barroso řekl: „Je to úžasné. Trvalo nám 13 hodin, než jsme se sem dostali z Bruselu, a stále je to Evropa. “ Toto je klíčová zpráva za sloganem „Evropa od Atlantiku po Pacifik“.
Otázka: Zeptám se vás na jednu další zemi, Bělorusko. Prezidentský summit se bude konat 22. února. Prezident Lukašenko přijde do Ruska. Nedávno běloruský ministr zahraničí Vladimir Makei poskytl rozhovor mediálnímu holdingu RBC a zmínil vícesměrnou zahraniční politiku Běloruska. Myslíte si, že se nám v Minsku podařilo dobře spolupracovat na integraci? Co bychom měli od těchto rozhovorů očekávat?
Sergey Lavrov: Termín „vícesměrový“ by neměl být používán jako vulgární výrazy. Většina normálních států to chce. Také Rusko od roku 2002 používá jako základ své zahraniční politiky vícesměrný přístup. Podle našeho chápání je vícesměrný přístup možný pouze tehdy, je-li založen na rovnosti, respektu a rovnováze zájmů a na vzájemném prospěchu . To je jediný způsob, jak to může fungovat.
Nejprve nás vyhrožují sankcemi a pak ti samí lidé říkají, že „jsme to měli“ a ukládají nám jednostranná omezení, a pak říkají, že jsme „špatní“, protože „se díváme na východ“. Všechno bylo obráceno vzhůru nohama.
Rusko je euroasijská země. Máme úzké kontakty s Evropou, které se pěstují po staletí, než kdokoli vůbec pomyslel na Evropskou unii, a Evropané proti sobě bojovali a soutěžili. Mimochodem, často jsme jim pomáhali dosáhnout míru a spravedlivých výsledků ve válkách.
Otázka: Dokonce jsme zachránili monarchie?
Sergey Lavrov: Ano, a jsou si toho vědomi. Do jisté míry také republika ve Spojených státech.
Naši evropští sousedé však přerušili téměř všechny naše vazby a ponechali jen sporadické kontakty na mezinárodní krize, které jsou v zájmu EU, aby si udrželi profil na mezinárodní scéně. V mnoha ohledech je EU poháněna touhou být považován za důležitého operátora v syrských a dalších záležitostech. Pokud zde nejsme vítáni, budeme jednoduše pokračovat ve spolupráci s našimi dalšími sousedy, kteří nejsou náchylní k takovým rozmarům.
Objektivně je náš obchod s EU téměř poloviční ve srovnání s rokem 2013. Náš obchod s Čínou se za stejné období zdvojnásobil.
Otázka: Zpět do Minsku. Co můžeme očekávat od rozhovorů mezi prezidentem Putinem a prezidentem Lukašenkem 22. února?
Sergey Lavrov: Existují lidé, kteří chtějí interpretovat Minská slova o vícesměrné povaze její zahraniční politiky jako důkaz její „nespolehlivosti“ jako partnera a spojence. Nemyslím si.
V Radě Evropy, jejíž Bělorusko dosud není členem, se zasazujeme o navázání vztahů s Minskem ze strany Rady Evropy. Podporovali jsme přistoupení Minsku k řadě úmluv Rady Evropy. Vždy jsme byli pro to, aby si Bělorusko užívalo normálních vztahů se svými západními sousedy. Nejsem si jistý, co bude Rada Evropy dělat dál. Rusofobie se přehnala přes většinu zemí EU a ty „nejnásilnější“ mají na starosti agendu.
Přečetl jsem si poznámky prezidenta Lukašenka (ne všechny jeho rozhovory, ale byly citovány) v tom smyslu, že nevidí žádné překážky v prohlubování integrace. Pokrok bude záviset na tom, jak se prezident Vladimir Putin a prezident Lukašenko ve věcech shodnou.
Do jednání zbývají ještě dva dny. Nemyslím si, že bychom měli spekulovat o výsledku summitu. Brzy budeme vědět všechno.
Otázka: Americký prezident Joseph Biden nedávno řekl, že Spojené státy se již nebudou „převalovat tváří v tvář ruským agresivním akcím“ (zdánlivě to udělal Donald Trump). Jak můžeme nyní budovat naše vztahy? Existují témata, o kterých můžeme diskutovat s Washingtonem? Jsou připraveni s námi mluvit?
Sergey Lavrov: Tyto komentáře o tom, kdo se valí nebo se bude valit tváří v tvář něčím činům, ilustruje velmi hluboký rozkol v americké společnosti. Dosáhlo úrovně osobního nepřátelství, které je agresivní a odporuje americké politické kultuře. Politici nijak zvlášť nemluvili během předchozích prezidentských kampaní nebo před volbami do Kongresu, ale nepamatuji si nic srovnatelného s tím, co se nyní říká.
Naše liberální média propagují tvrdou prozápadní linii. Při hledání předmětů kritiky v Rusku porušují práh slušnosti a získávají osobní charakter. Jsou velmi suroví a nechovají se jako novináři, ale jako zarytí propagandisté obviňující ostatní z propagandy.
Skutečnost, že byla Smlouva o novém startu prodloužena v čase, je velmi pozitivním krokem. To by se nemělo přeceňovat, ale nemělo by se to podceňovat. Joseph Biden ve svých předvolebních projevech zmínil svou ochotu ji rozšířit, ale koneckonců šlo o volební projevy. Jeho slib by mohl být později interpretován jinak, ale prodloužil tento důležitý dokument na pět let bez jakýchkoli podmínek, jak jsme navrhli. Pokud by se tak nestalo, neexistoval by jediný nástroj mezinárodního práva, a to nejen ve vztazích mezi Ruskem a USA, ale v celé řadě mnohostranných vazeb, který by obsahoval jakákoli omezení v oblasti odzbrojení, kontroly zbraní a jiných jaderných zbraní. -proliferace.
Je velmi důležité, že jen několik dní před 5. únorem 2021, dnem, kdy byla smlouva prodloužena o pět let, ruský prezident Vladimir Putin a americký prezident Joseph Biden znovu potvrdili svůj záměr prosazovat rozhovory o strategické stabilitě v těchto nových podmínkách, ve svém prvním telefonickém rozhovoru po amerických prezidentských volbách. Od roku 2010 se situace podstatně změnila: my a Američané jsme získali nové zbraně, z nichž některé jsou předmětem smlouvy. Oznámili jsme to minulý rok. Řekli jsme, že je třeba s nimi počítat. Na některé další zbraně se smlouva nevztahuje – v zásadě se velmi liší kvůli svým fyzickým vlastnostem.
Otázka: Mluvíte o hypersonických zbraních?
Sergey Lavrov: Ano, USA mají také takové zbraně. Na hypersonické zbraně se částečně vztahuje nová smlouva START, pokud se jedná o balistické střely.
Nová smlouva START již zahrnuje některé zbraňové systémy, takže nyní musíme tyto zbraňové systémy zahrnout do Smlouvy na příštích pět let a zjistit, jak bude toto vše ověřeno. Nepokrývá to však některé zbraně.
USA vyvinuly nový systém s názvem Prompt Global Strike (PGS). Mimochodem, tento systém znamená nejaderný úder. Navrhli jsme vyjednávat o všech otázkách bez výjimky, které mají dopad na strategickou stabilitu a oprávněné zájmy smluvních stran.
Otázka: Souhlasili s tím? Jsou připraveni?
Sergey Lavrov: V říjnu 2020 jsme Trumpově administrativě předložili návrh společných dohod. Tento hrubý nástin ukazuje, jak si můžeme sednout a začít vyjednávat o agendě. Od nich jsme nedostali žádnou odpověď. Namísto řešení této záležitosti Marshall Billingslea, zvláštní prezidentský vyslanec pro kontrolu zbraní, většinou hlasitě prohlásil, že USA jsou všechno za to, ale že to Rusové nechtějí dělat.
Když jsem hovořil s americkým ministrem zahraničí Antoniem Blinkenem, připomněl jsem mu, že Rusko předložilo své návrhy Trumpově vládě, která se zabývala touto záležitostí a mnoha dalšími otázkami, včetně kybernetické bezpečnosti a obav ze vzájemného zasahování do vnitřních záležitostí. Rádi bychom se k nim vrátili a vyslechli si v tomto ohledu názory Bidenovy administrativy. Uvědomujeme si, že nyní potřebují nějaký čas, aby se usadili v Bílém domě a na ministerstvu zahraničí. Doufám, že to nebude trvat příliš dlouho.
Stále existuje několik otázek týkajících se odzbrojení, například sestava účastníků procesu odzbrojení. Pozice USA vůči Číně, kterou schválil Donald Trump, zůstává nezměněna; totéž se týká řady dalších věcí.
Pokud jde o mnohostranné rozhovory, nemělo by to především zrušit rusko-americké dohody, protože máme několikanásobně více jaderných zbraní než jiné jaderné země. Zadruhé, pokud z toho uděláme mnohostranný proces, měli by všichni budoucí účastníci, zejména pět jaderných mocností, dosáhnout dobrovolné dohody. Nikdy se nepokusíme přesvědčit Čínu. Respektujeme pozici Pekingu, který nás chce buď dohnat, nebo navrhuje, abychom nejprve snížili náš arzenál na úroveň Číny a poté zahájili rozhovory. Za všech okolností, pokud se jedná o multilaterální proces, pak se bez Spojeného království a Francie nedostaneme nikam. Trumpova vláda trvala na tom, že by se jí měla zúčastnit Čína, a zároveň o svých spojencích řekla, že jsou to dobří lidé, a to doslova. To zní legračně.
Otázka: Znamená to, že jejich vize problému je úplně jiná nebo že se zdráhají vyjednávat?
Sergey Lavrov: Myslí si, že jsou šéfem, a tato mentalita stále existuje a určuje vnímání jejich nepřátel. Doposud neoznačili Čínu jako nepřítele, ale několikrát nás označili za nepřítele. Demokraté mají další motivaci k rozšiřování této politiky. Jejich pozice je taková, že údajně na rozdíl od Donalda Trumpa nebudou „žádným ruským ocasem vrtícím psem“.
Otázka: Nemyslíte si, že se demokraté dostali k moci s úmyslem pomstít se Rusku a že budou provádět protiruské plány Donalda Trumpa, které se mu nepodařilo splnit za čtyři roky.
Sergey Lavrov: Učinili taková prohlášení během volební kampaně. Joe Biden a jeho příznivci otevřeně prohlásili, že Trumpova administrativa změkla, že neustále dělá pokroky a pracuje pro ruskou inteligenci. Donald Trump uvedl, že provádí nejtvrdší politiku vůči Rusku. Řekl, že se mu líbí Vladimír Putin, ale zavedl více sankcí než všichni jeho předchůdci dohromady.
Také jsme zde svědky kovbojského zápasu. Ale to je pro politiku USA normální, zvláště dnes. Neshody mezi liberály, kteří považovali liberalismus za nevratný trend, se v největší možné míře prohloubily. Donald Trump, kterému se nelíbily liberální principy a přístupy, jej najednou převzal. Pokusil se více zamyslet nad základními zájmy amerických zakladatelů, lidí, kteří se tam přestěhovali (a vždy to byl národ přistěhovalců) a kteří přijímali jeho zákony. Velkou otázkou tedy je, zda by lidé měli zůstat věrní zemi, která je přijala, nebo chtějí narušit její principy?
Otázka: Měli by se pokusit zapadnout?
Sergey Lavrov: Ano, a chtějí být šéfem. Všechno se k tomu ještě jednou vrací.
Otázka: Karabach, předmět toho. Naštěstí válka skončila a mírová dohoda byla podepsána. Podrobně jsme se zabývali úlohou, kterou hrály Rusko a Ázerbájdžán. Mám otázku týkající se Turecka. Během války jsem byl v Ázerbájdžánu a slyšel jsem, jak mnoho lidí říká, že Ázerbajdžánci podporují myšlenku Velké Turany (stát, který pokrýval území od Turecka po Střední Asii). Je Moskva znepokojena tím, že se Turecko stane silnějším státem?
Sergey Lavrov: Tento názor pobavuje část společnosti. Nebudu uvádět procento z toho, kolik lidí tuto myšlenku podporuje. Nejsem si jistý, že mnozí z těch, kteří vás o tom informovali, skutečně vědí, o čem je „Velká Turan“.
Vztahy mezi turecky mluvícími národy se staly nedílnou součástí spolupráce mezi Tureckem a odpovídajícími zeměmi, včetně Ázerbájdžánu a řady středoasijských států.
Existuje Rada pro spolupráci v turecky mluvících státech, které se účastníme jako pozorovatelé. Řada našich republik má zájem o kontakty s ní a propaguje své konkrétní projekty.
Existuje TURKSOY ̵ Mezinárodní organizace turkické kultury. Je tu také parlamentní shromáždění zemí hovořících turkycky. Všechny fungují již dlouho. Navrhují své vlastní plány a zastávají funkce. Jejich spolupráce je založena hlavně na kulturních, jazykových a vzdělávacích tradicích.
Když už mluvíme o Velké Turanu jako o nadnárodní entitě v historickém smyslu, nemyslím si, že o to Turecku jde. Nechápu, jak mohou bývalé sovětské a nyní nezávislé země tuto myšlenku v jakékoli podobě podporovat. Naopak, jejich zahraniční politika a praxe se zaměřují na posilování jejich národních států.
Turecko má své zájmy, mezi něž patří jeho kolegové z kmene, kteří mluví stejným jazykem. Chceme také, aby ruský svět komunikoval. Vytvořili jsme rozsáhlou síť organizací našich krajanů žijících v zahraničí; otevíráme ruská světová centra na univerzitách v různých zemích s čistě jazykovými, vzdělávacími a vědeckými cíli.
V Krakově bylo nedávno uzavřeno Centrum pro ruský jazyk a kulturu vytvořené nadací Russkij Mir. Je to zřejmý krok pro Polsko, stejně jako pro pobaltské státy, které bojují proti všemu, co je ruské. Ukrajina šla v jejich šlépějích a zavřela několik sdělovacích prostředků a uložila zákaz jazyků. Jsme si toho všeho dobře vědomi. Tuto záležitost budeme nadále řešit v OBSE, Radě Evropy a v příslušných agenturách OSN. Nelze předstírat, že to přichází s „růstem“ a „dospíváním“ ukrajinského národa, který je, jak se říká, „nešťastný“. Ukrajinci tvrdí, že jsou potomky Alexandra Velikého. V takovém případě by měli nést odpovědnost za objednávky, které provedou. EU a Německo a Francie jako účastníci normandského formátu,
Otázka: Bylo oznámeno, že Ukrajina byla uznána jako nepřátelský stát. Jak to ovlivní vztahy mezi námi?
Sergey Lavrov: Toto je pouze popisný atribut. Co je na tom přátelské? Ruské školy se zavírají, zákazníci a prodavači nesmějí mluvit jejich rodným jazykem a nacisté pálí ruské vlajky.
Otázka: Připomíná to pobaltské státy před 20 až 30 lety.
Sergey Lavrov : V době, kdy pobaltské státy měly být přijaty do EU, jsme se zeptali bruselských byrokratů, Eurogrands, zda si jsou jisti, že dělají správnou věc. Problémy, které jsou v rozporu s kritérii členství, přetrvávají, včetně nedodržování práv rusky mluvících menšin v Lotyšsku a Estonsku. Bylo nám řečeno, že pobaltské státy jsou z Ruska fobické (válka, takzvaná okupace atd.), EU to přivede do svého stáda, uklidní se a etnické menšiny budou šťastné a spokojené. Věci se ukázaly opačně. Rusům nebyla přiznána žádná práva a bezdomovectví stále existuje.
Otázka: Vraťme se k Turecku: silnější pozice Ankary, její aktivní role ve válce v Náhorním Karabachu, návštěva prezidenta Erdogana na severním Kypru (což turecký vůdce už delší dobu nedělá). Co si o tom myslí Moskva?
Sergey Lavrov:Co se týče Turecka a severního Kypru, vidíme to jako vztahy Ankary se svými „krajany“. Neslyšel jsem o tom, že by Turecko odmítlo plnit závazky OSN přijaté konfliktními stranami. Mezi tyto povinnosti patří hledání vzájemně přijatelného řešení a vytvoření bikomunální bizonní federace. Diskutuje se o tom, zda bude federace silná nebo slabá. Neexistuje však žádný nesouhlas se skutečností, že to musí být jeden stát. I když to nebylo tak dávno, panoval obecný názor, že celý projekt selže a budou muset vytvořit dva státy. Chápeme, že Ankara se zajímá o kyperské Turky žijící v rovnosti a dodržování jejich práv. Podporujeme myšlenku, že stejné motivy, s nimiž Turecko vysvětluje svou činnost ve východním Středomoří,
17. února 2021 jsem hovořil s řeckým ministrem zahraničí Nikosem Dendiasem, který mi řekl, že 25. ledna 2021 měl zkušební rozhovor s tureckým ministrem zahraničí Mevlutem Cavusoglu. Nežehlili všechny problémy. Ale je dobrou zprávou, že byl navázán dialog. Dohodli se, že v tom budou pokračovat. 18. února 2021 jsem mluvil s Mevlutem Cavusoglu. Po telefonických rozhovorech mezi prezidentem Putinem a prezidentem Erdoganem o Sýrii, Libyi, Náhorním Karabachu a našich bilaterálních vztazích jsme pokračovali ve sdílení názorů. Nové energetické bloky jaderné elektrárny jsou ve výstavbě; projekt TurkStream pokračuje. Pokud jde o energii, mezi našimi zeměmi existuje mnoho společného.
V říjnu 2019 se v Soči konal první rusko-africký summit v historii. Zúčastnil se rekordní počet hlav států a předsedů vlád. V průběhu příprav na summit jsme hodnotili vývoj našich vztahů s africkými zeměmi a současný stav věcí, mimo jiné z hlediska rozšíření naší přítomnosti na kontinentu, který politologové považují za nejslibnější z dlouhodobého hlediska období. Zkontrolovali jsme přítomnost dalších zemí v Africe. Od roku 2002 se počet tureckých velvyslanectví v Africe zvýšil z 12 na 42. Obchod Turecka s regionem se odhaduje na zhruba 20 miliard dolarů ročně a ruský obchod na zhruba 15 miliard dolarů. To znamená, že Turecko má potenciál.
Otázka: Možná je Turecko zklamáno EU, protože to nikdo nepřijal?
Sergey Lavrov: Věřím, že by tomu tak částečně mohlo být. Při svých kontaktech s EU Ankara nadále trvá na tom, že jí EU slíbila přistoupení. Turecko rozpíná svá křídla a přibírá na váze i přes stávající ekonomické problémy doma. Turecko pokračuje hlavně akumulací svého státního dluhu, ale tento model je po celém světě velmi běžný.
Otázka: 2020 je rokem pandemie. Během této doby by země měly spojit své síly a vzájemně si pomáhat. Myslíte si, že tomu tak bylo? Nebo svět nedokázal odložit nesouhlasy a shromáždit se, i když došlo na infekci COVID-19?
Sergey Lavrov: Nyní je tento rozhovor zpět na začátek. Už neexistují žádné ideologie. Toto ideologicky zpolitizované vnímání ruské vakcíny však nebylo příliš dobrým signálem. Vakcína Sputnik V byla vyhlášena v srpnu 2020, mnoho měsíců po summitu G20 (březen 2020), kde se Vladimir Putin důrazně zasazoval o spolupráci při výrobě vakcín. I tehdy jsme byli připraveni vytvořit společné vědecké týmy. Západní země a jejich společnosti, které nebyly ochotny pomoci konkurenci, však na tento návrh nereagovaly. Tolik k sjednocení v tomto čistě lékařském oboru.
Existuje také humanitární sféra. Generální tajemník OSN Antonio Guterres a vysoká komisařka OSN pro lidská práva Michelle Bacheletová během pandemie vyzvala k pozastavení všech jednostranných sankcí v oblastech, které mají přímý dopad na potraviny, dodávky léků a lékařského vybavení, aby se zmírnilo utrpení obyvatel v země, na které se vztahovaly jednostranné sankce (bez ohledu na jejich důvody). Iniciátoři těchto sankcí (zejména USA a EU) nereagovali. Na návrh prezidenta Vladimira Putina na summitu G20 také neodpovědělo, že by se na období pandemie měly vytvořit „zelené koridory“, aby se zboží pohybovalo podle nejvíce uvolněných pravidel – bez daní, cel, cel, zpoždění nebo zvláštních opatření. celní kontroly.
Všichni jsme na stejné lodi a není to tak velké. Některé předpovědi uvádějí, že tato situace bude ještě dlouho trvat a koronavirus bude sezónní infekcí a už vůbec není stejný jako chřipka nebo jiná onemocnění, takže budeme muset trvale používat preventivní opatření, používat OOP. Tato realizace by měla nějak přimět země k otevřenější spolupráci, zejména těm, které donedávna měly určité pochybnosti.
Je pravda, že došlo k některým dobrým posunům. Jedním z nich je návrat Spojených států do Světové zdravotnické organizace (WHO). Někteří horkokrevníci ve Washingtonu věří, že nyní, když se vrátili, přimějí ostatní, aby přikázali. V sekretariátu WHO je méně než 50 Číňanů, 25 Rusů, více než 200 Američanů a více než 2 000 zástupců NATO. Minulá americká administrativa uvedla, že Čína manipuluje s WHO. To není pravda. Jinak připouštíme úplnou bezmocnost 2 000 členů NATO, kteří by měli být většinou v sekretariátu WHO.
Přesto existují určité pozitivní výsledky. Tento problém byl nedávno projednán na Valném shromáždění OSN a Radě bezpečnosti. Nyní je důležité zaměřit se na spravedlivou spolupráci v rámci WHO. Kromě pokusů o provedení „měkkých převratů“ a stanovení vlastních pravidel v organizaci, těžko založených na konsensu, byla navržena myšlenka přesunout hlavní rozhodování o globálních zdravotních politikách mimo univerzální organizaci. Na tuto tendenci poukazujeme již nějakou dobu – na nahrazování mezinárodního práva světovým řádem založeným na pravidlech. Jak se ukázalo ve skutečnosti, tato pravidla se snižují na vypracování všech rozhodnutí v kruhu těch, kteří s vámi souhlasí, spíše než ve skupině s univerzálním zastoupením, kde musíte argumentovat a hledat rovnováhy a kompromisy.
To je základem francouzsko-německé iniciativy pro nový multilateralismus a některá omezená partnerství na Západě. Například Paříž zahájila mezinárodní partnerství proti beztrestnosti za používání chemických zbraní. V rámci tohoto neuniverzálního partnerství, které není OSN, vytváří EU takzvaný „horizontální“ režim sankcí, které mohou být uvaleny na kohokoli, na koho ukazuje partnerství iniciované Francií. Podobný sankční režim se vytváří pro kybernetickou bezpečnost. Namísto jakékoli otevřené diskuse Francouzi prosazují určité partnerství na obranu svobody v kyberprostoru. Toto je další příklad pravidel, na nichž bude založena „objednávka“.
Existují pokusy o založení podobných skupin mimo WHO. Zdraví lidí však není oblastí, kde lze hrát geopolitiku. Pokud za tím není spiknutí za účelem snížení populace Země. Mnoho z nich nyní začíná rozvíjet takové teorie a koncepty.
