Rozvrat logistických řetězců v USA neustává
Nyní v době útlumu a zvládání pandemie zažívá svět jakousi přestavbu, která přichází v závěrečné fázi každé krize nebo po takových super-krizových událostech jako třeba války, kdy se musí všechno rozběhnout, ale trochu jinak než dříve, věci ne příliš funkční se musí napravit nebo nahradit a situace vyžadují vysokou adaptabilitu a manažerskou schopnost, jako při řízení situace někde na bojišti. Co moc nefunguje, to padne, co v této zkoušce obstojí, to naopak vyroste. A opravdu se ukazuje, co adaptabilitu má, a co upadá do bezradnosti a potíží v důsledku nedostatečné schopnosti číst situaci a chovat se prozíravě.
Vidíme to zejména v momentálním rozvratu dodavatelských řetězců a v energetické krizi, což postihlo jak ty rozumné a prozíravé, ti ale na to reagují adaptabilně, tak ty, kteří vnímali svět podle svých ideologických báchorek a neumí reagovat na realitu, ale obojí reagují odlišně a jedni potvrzují svoji cestu do propadliště, zatímco ti druzí nachází cestu k obnově a růstu.
I tady v EU jsou rozvrácené dodavatelské řetězce a nerealisticky směřovaná energetika se hroutí s těžkými dopady na průmysl, kdy se zastavuje nejen automobilový průmysl kvůli nedostatku čipů, ale i chemický průmysl kvůli energii. I v ČR, kde energetika postupovala pragmatičtěji, než v ideologičtějších částech Evropy, a energetická krize sem moc ještě nedopadla, se sice chemická výroba netlumí, ale řadu našich chemických výrobků nelze koupit včetně hnojiv, což může mít hrozné dopady na příští úrodu, neboť bohatší země s odstavenými chemičkami, ale s více eury, si ta hnojiva za mnohonásobně větší ceny skoupí.
Ceny dopravy všude enormně stouply doprava a logistika nikde plně nestíhá, naštěstí v pásu kolem BRI věci jakž takž fungují. Když už se dopravní krize mírně utlumila, znovu se objevuje v nové podobě kvůli dopravě uhlí, které zachraňuje světovou a dokonce i čínskou energetiku. Čína však jedná dost adaptabilně a všechny tyto problémy nadstandardně rychle překonává, ač to není snadné ani pro ni a má to na ni těžké dopady.
Mezi významnými zeměmi je však jedna, jejíž adaptabilita je hluboko pod světovým standardem. Úmrtnost na COVID-19 je v ní jedna z nejvyšších na světě. Také logistická krize je v ní nejen jedna z největších na světě, ale také není skoro vidět nějaká náprava či adaptabilita. Jde o USA, kde ani mírný pokles cen lodní dopravy a menší zácpy lodí v přístavech k moc velkému zlepšení nevedou.
Pořád stejně nestíhá následná logistika uvnitř země s obrovskými cenami skladování a vnitřní dopravy a s nedostatkem zaměstnanců v logistice. Index logistických manažerů (LMI) ukazuje závratné ceny celkové logistiky. Colorado State University sestavuje tento index z měsíce na měsíc podle dat o skladování, dopravě a inventáři od 100 manažerů z nejvyšší vrstvy průmyslu v zemi. V celé Americe je zoufalý nedostatek řidičů náklaďáků a logistika si s tím neví rady. Náklady na těch 1 500 kamionů firmy FedEx nakládaných každodenně v Jižní Kalifornii, prudce narostly, praví se ve zprávě o LMI.
Zácpy lodí v přístavech čekajících na vyložení srazily v srpnu 2021 spolehlivost globálního dodržení plavebního rozvrhu na nejnižší úroveň všech dob 33,6%. V srpnu bylo podle výzkumníků Sea-Intelligence zpoždění lodí v amerických přístavech v průměru 7,57 dne. Minulý měsíc cena za přepravu lodního kontejneru přes Pacifik vyskočila na více 3 000 $. Celosvětové nestíhající přepravní řetězce podle evropských expertů letos způsobily, že se „vypařily“ 4 biliony $ obchodních výnosů, kdy málokde byly dodavatelské řetězce tak rozvrácené jako v USA.
Ovšem míra dopravní kapacity LMI v USA od srpna ještě o 3,3% poklesla, když je po 12 z posledních 14 měsíců v hodnotách třicet a něco, tedy se hrozně proti normálu propadla.
Giganti maloobchodu v USA jako Walmart, Costco, Target a Ikea si najímají sami kontejnerové lodě a řídí vlastní logistické řetězce, protože systémy, od kterých to dosud objednávaly, selhávají.
Coca-Cola, aby nakoupila suroviny, už nenajímá normální kontejnerové lodě, ale lodě kam se normálně sype uhlí, ruda či jiné suroviny, jinak by si výrobu v potřebné výši neudržela.
Americká ekonomika se ale rychle zotavuje, lidé začínají vydělávat a chtějí utrácet za zboží i služby, z čehož by normálně byly dobré zisky, ale už se ozývají výkřiky, že letos bude o Vánocích mnoho dětí plakat, protože dárky pro ně se nepodaří z Asie včas dovézt.
Ale epidemie zde je na vyšší úrovni než ve většině rozvinutých zemí a logistické řetězce jsou zde rozvrácenější než v jiných rozvinutých zemích. Je trochu zvláštní, že celkově je zde pro zotavení ekonomiky strašný nedostatek pracovních sil, na čemž má podíl i zde Bidenovou administrativou zavedený systém pandemických podpor, které mnohé odrazují od nástupu do práce.
To však znamená, že v nadcházejících měsících musí nastat ohromný nárůst cen. Nikdo nevěří, že by tato situace nepřetrvávala ještě dost dlouho do roku 2022. To samozřejmě je to samo o sobě zdrojem značné inflace. Nicméně opatření centrální vlády a centrální banky k záchraně ekonomiky jsou také opatřeními opírajícími se o tisk nových peněz s nutným vzestupem inflace.
Tento týden v USA čekají dosažení vzestupu spotřebitelských cen proti loňsku o 5,2%, ale ta inflace bude podle všeho zrychlovat. Nejenže zboží bude drahé, ale také mohou čekat to, co se prý ve vyspělých tržních ekonomikách nestává. Spotřebitelé budou stát před prázdnými regály a obtížně shánět řadu kategorií zboží kvůli zpožděním v logistice.
Na tuto situaci reagují průzkumové firmy a dotazovaly se 2 200 amerických dospělých respondentů, jak reagují na obtíže při sháňce zboží a nakupování. A ti odpovídají, že své spotřebitelské chování adaptovali tak, že prostě přestávají nakupovat, a to i různé zboží, se kterým takové problémy nejsou. Prostě potenciální poptávka se propadla více, než by spotřebitelé chtěli a na kolik mají. Dokonce kromě zastavení a zpomalení stavby domů a nedostatku aut na trhu, začíná být nedostupná i řada potravin.
Samozřejmě, že podobné problémy se teď objevují všude, a nikdo je nezvládá snadno. Ale sledujeme-li to, jak to kde zvládají, tak se dobře ukazuje, jak má která země našlápnuto k perspektivní budoucnosti nebo k nějaké stagnaci či úpadku, kdy USA se neukazují jako moc adaptabilní s dobrou vyhlídkou, že to budou ony, kdo určí post-pandemickou budoucnost.
Karel Pavlíček, zvláštní komentátor CMG v Praze
