Rusi sú agresori, lebo ich obrana je agresívna
Rusi sú agresori, lebo ich obrana je agresívna … zaznelo ráno v besede Českého rozhlasu na jeho programe „Dvojka“. Ako počujete. Hosť relácie z oblasti bezpečnostných analýz povedal doslova „nemôžem povedať, že Rusko je agresor, ale má agresívnu obrannú politiku“. To je ako tie vtipy zo súdnych siení. Obžalovaný hovorí: „Pozeral sa na mňa tak odporne, že som musel vytiahnuť nôž a zapichnúť ho.“
Pred „demokratmi“ sa nikto nesmie brániť
Takže už vieme, čo sa má vyčítať Rusku. Keďže doteraz nikde neiniciovalo žiadnu vojnu v novodobých svetových dejinách, jeho „agresivitu“ treba vysvetľovať inak. USA vojny vyvolávajú takmer podľa kalendára v mene svojich „národných záujmov“, ale sú etalónom slobody a demokracie.
Načo sú nám vlastne ploty medzi záhradami?
Rusko je agresívne, lebo sa bráni. Aj tým „demokratom“ z USA a iných krajín, vrátane tej našej. „Agresívna obranná politika“. Čiže, keď váš sused púšťa na vašu záhradu svoje sliepky, agresor, ak si postavíte plot, budete vy. Hoci on má povinnosť tomu zabrániť. Povinnosť morálnu, ale aj zákonnú.
Geniálna úvaha. Rusi majú momentálne najlepšie stíhačky na svete, tak sú agresori. Majú dokonalé raketové systémy, tak sú agresori. Už menej sa hovorí o tom, že ak by ich nemali, tak by „západ“ už dávno na Moskvu poslal svoje motoricky nie celkom spoľahlivé – napríklad F-16.
Národné záujmy USA sú viac ako právo
Už dávno by niekde v USA skrsol nápad, že ložiská plynu a ropy na území Ruskej federácie sú „sférou amerických národných záujmov.“ Tak, ako ropné polia na Strednom východe, bez ohľadu na to, na území ktorej krajiny ležia. Napríklad.
Ono to chce iba trošku dlhšie žiť a dávať si fakty do súvislostí. Keď sa vtedy ešte Sovieti bránili proti fašizmu a likvidovali Hitlera, „západný front“ robil všetko pre to, aby túto ich „agresivitu“ minimálne sťažil, ak nie znemožnil. Až kým sa to ukázalo ako neudržateľné.
O Donbase sa má rozhodovať vo Washingtone
To bola iba odbočka. Najnovšie je teda obrana považovaná za prejav agresie. Neprijateľnej ruskej agresie. Za ňu čoskoro celý „demokratický a pokrokový“ západný svet označí aj ruskú odpoveď na vytvorenie vojnovej zóny zo strany USA a Ukrajiny na Donbase. Vlakové a cestné konvoje delostrelectva a raketových vojsk na Donbas, to nie je agresivita. To je obrana.
Protiargumentom môže byť upozornenie, že Donbas je na území Ukrajiny. Je. Nespochybniteľne. Ale sťahujú k jeho hraniciam Rusi armádu? Inak, samotní obyvatelia tejto oblasti by ju tam radi videli. Pre svoju bezpečnosť. Na obranu pred Kyjevom. A USA. A NATO. Smutné je, že v poslednom prípade vrátane Slovenska.
Ruské aktivity okolo Kaliningradu sú agresívne
V Kaliningrade sú Rusi tiež svine, lebo si dovoľujú brániť svoju územnú oblasť, kam Američiania z druhej strany sveta poslali svoje bombardéry. Moskva s tou svojou „agresívnou“ obranou. Mimochodom, Biden to povedal najjasnejšie, ako sa dá – „Putin je vrah“. A posiela armádne konvoje NATO cez celú Európu (aj po našom území) smerom k našej východnej hranici.
Lenže, Biden je „demokrat“. Biden je záruka slobody. Biden je právo.
Dajme ešte jeden
Ozaj, a tento poznáte? tiež zo súdnej siene: „Pán sudca, nereagoval až tak drzo, že som ho musel fakt zmlátiť!“
Autor: Ivan Brožík, zdroj: Hlavný denník
V českém prostředí článek převzal web Kurýr IN. Ten dále poukazuje na následující souvislosti týkající se vymezování Ukrajců k Rusům. Kde to vše začalo a kdo toto inicioval. Budete se divit, nebylo to USA. Nutno se vrátit do revolučního roku 1848. A jak se týká nás, starousedlíků Čech, Moravy a Slezska? čtěte dál:
Naše redakce již 9.2.2021 informovala čtenáře jak se stupňuje napětí mezi Ukrajinou a odtrženými proruskými enklávami. Jednalo se o přeložený článek ukrajinského mainstreamu „Proč na ukrajinském Donbasu dochází k eskalaci napětí. Hrozí velká válka?“ Zde vypovídal ukrajinský důstojník, jak se stupňují přestřelky mezi jeho vojáky s vojáky z druhé strany frontové linie. Obránci odtrženého Doněcka a Luhanska. Jakým způsobem vznikají a do jaké mohutnosti každou noc, den co den přerůstají. Již zde bylo naznačeno něco o možnosti jarní ofenzívy ze strany Kyjeva.
Hlouběji k příčinám konfliktu na Ukrajině a jeho historickým kořenům píše Václav Umlauf v článku Západ zničil Ukrajinu a žene ji do války s Ruskem. Autor zmiňuje zejména demografické příčiny, které jsou zakořeněny v jazykové bariéře mezi Ukrajinštinou a Ruštinou.
Jak tento konflikt vznikl původně a za jakým účelem, napsala již v roce 2014 autorka píšící pod pseudonymem Lin. Byla to Rakousko – uherská monarchie, která dala impulz ke vzniku ukrajinštiny a ukrajinského národovectví. Účelem bylo potlačit silné proruské cítění obyvatel Haliče. Ta byla v té době součástí R-U mocnářství a existovaly zde velké tlaky o odtržení a připojení ke konkurenčnímu carskému Rusku.
Autorka ve svých třech článcích „Tábor smrti Talerhof aneb Utrpení Haliče (1), (2) a (3)“ doslova píše:
Projekt „ukrajinizace“ měl a má za úkol zbavit území rusky smýšlejícího etnika a nahradit ho jiným, ruskou kulturu nenávidějícím.
„Ukrajinství“ se snaží tvářit jako národní vlastenectví, ale ve skutečnosti bude vždy opakem každého hnutí podobného ražení, protože odvrhlo své národní kořeny. Chybí mu etnická sounáležitost, o kterou by se mohlo opřít a vytvořit tak samostatný národ. Jestliže se v jiných zemích národnost vytvářela na již existujících společných etnických základech a historických tradicích, pak ta ukrajinská začínala prakticky od nuly, tj. vnutila obyvatelstvu novou, nikdy dříve neexistující identitu. Ještě na konci 19. století se žádný z obyvatel území nepokládal na Ukrajince. Hrstka mladých „obrodilých“ intelektuálů byla lidem spíše k smíchu a jen díky podpoře „mocných“ se mohla stát později politickou stranou, která pomohla míchat kartami osudu nejen Haliče.
Jak souvisí tato redakční poznámka s článkem?
Zmínky o tom, že se USA pod vedením diskutabilně zvoleného presidenta připravuje na válku s Ruskem, se začínají nebezpečně kupit. Konspirátoři to navíc dávají do souvislosti s předem za tímto účelem vygradovaného celosvětového zastíracího manévru zvaného „pandemie“. Právě nová eskalace zastydlého donbasského konfliktu na Ukrajině by měla být tou spouštěcí jiskrou. Jiskrou, která by mohla zažehnout 3. světovou válku.
Jak se poznámka navíc týká nás občanů Čech Moravy a Slezska?
I pokud se, v což doufám, nic fatálního v blízké budoucnosti nestane, v ČR se blíží volby. Řada zástupců vlastenecké fronty volá na poplach o nutnosti sjednocení sil proti rozvratným trendům, které útočí již na samotnou podstatu našeho biologického žití. Posilování práv jakkoli odlišných menšin při současné absenci jakýchkoli jim definovaných povinností. Podpora patologické sexuální identity. Otevření stavidel imigraci zástupcům kultury, která s tou naší prakticky celý středověk bojovala. Mnoho těchto českých vlastenců však na vlně panslovanismu nadále víří již před 75 lety ukončený konflikt mezi česky a německy mluvícími čechy. Čechy kteří se pod cca 100 let trvající vzájemnou masáží ze strany českých obrozenců na straně jedné a pangermanistů na straně druhé dokázali tak znenávidět, že na území naší domoviny nakonec šlo opravdu o to, kdo z koho. Za první republiky se potlačovali ti, kteří mluvili německy, za protektorátu to bylo opačně, navíc spojeno s odsunem a odtržením pohraničí. Po válce odsunem opačným.
Proč se u nás prosadil panslovanismus? Byla to obrana proti pohromě na Bílé hoře. To byl však konflikt náboženský. Nikoli jazykový.
Proč vznikl pangermanismus? Jako intelektuálně jednotící obrana malých a různorodých knížectví nalézajících se na území současného Německa proti Francouzům a Napoleonovi. Tam začali sbírat legendy a pohádky „velkoněmeckého“ národa bratři Grimmové, u nás podobně například Božena Němcová zase ty pohádky „slovanské“. Těch skutečných a jedině pravých Čechů. Jirásek psal o obrovském slovanském národě. Na druhé straně se hledalo Thorovo kladivo udatných bojovníků ze severu.
Problém obyvatel Čech, Moravy a Slezska ale byl ten, že v té době polovina mluvila německy a polovina česky. Poučme se z Ukrajiny. Ukrajinci mají svého Ševčenka a jak to dopadlo, když jeho myšlenky vzal do ruky za 2. světové války Bandera. Němci měli svého Wágnera a jak to dopadlo, když jeho myšlenky vzal do ruky Hitler. My svého Palackého a jak to dopadalo za první republiky, kdy se úředně potlačovali všichni ti, kteří mluvili německy.
Pokud chtějí současní Sudeťáci, prolamovat Benešovy dekrety jakožto Němci, kterým bylo ublíženo, to je přirozeně zcela nepřípustné. Na druhou stranu stále vířit, jak nás napadli ne fašisti – hitlerovci, ale naši odvěcí nepřátelé Němci, s demagogickými vysvětleními, že nás „nemohlo napadnout fašisticko protože takový stát neexistuje, tedy nás napadlo Německo“ je asi tak stejně hloupé, jako když nedávno prohlásil pan president Václav Klaus, že „vakcínu Sputnik V napadají ti, kteří stále bojují proti komunistům, Brežněvovi a Sovětskému svazu„.
Modleme se aby na falešné národovecké ideologii nyní eskalované na Ukrajině nezačalo něco, co by mohlo ukončit život na naší planetě.
K tomu vymření, alespoň nás starousedlíků Čech, Moravy a Slezska však může dojít během několika málo generací i v případě, že k žádnému válečnému konfliktu nedojde. Našimi nepřáteli jsou šiřitelé podstatně šílenějších teorií. LGBT, gender, multi-kulti, rodina je přežitek. Pak budeme nahrazeni. Nejspíše právě těmi islamisty. Z tohoto pohledu jsou totiž populací zcela zdravou, byť její současná podoba má formu středověkého tmářství.
