Sázka na Orbána
Jiří Vyvadil: Prakticky už od roku 2015 zažívá západní svět a tím i Evropská unie fanatické a netolerantní vidění světa, vedené liberálně demokratickým mainstreamem, posíleným současným progresivismem včetně y jež vedlo k vyvolání státního puče k odstranění proruského ukrajinského prezidenta Janukovyče a následné občanské války na Ukrajině mezi proruskou a protiruskou částí obyvatelstva, zejména na východě Ukrajiny v Doněcku a Luhansku a úspěšným referendem na Krymu o jeho připojení k Rusku a pokračujícím politicko – ekonomickém rozvalu Ukrajiny, stejně jako fatální willkommen politik Angely Merkelové, kterou jako svou evropští progresivisté v tom nejširším slova smyslu přijali a jali se jí mocensky prosazovat.
Viktor Orbán je evropsky, ba celosvětově nejznámějším a politicky nejúspěšnějším bojovníkem proti mainstreamu, nebo chcete -li proti monopolu jediné pravdy, uplatňované v politice i v mediálním prostoru po tzv. vítězství liberální demokracie po pádu Sovětské svazu a východního bloku, který jsme dobře znali v podobě marx-leninské myšlenky a jejího prosazování v praxi před rokem 1989. Tak jako byl ostrým bojovníkem proti komunistickému režimu před rokem 1990, stal se postupně největším bojovníkem proti totalitní praxi nového liberálně demokratického režimu v EU, který se prosazuje nikoliv násilím, ale ostrakizační politikou politikou EU, zejména prostřednictím kaučukového uplatňování tzv. společných evropských hodnot, tzv. svobody informací a právního státu, jejichž charakteristikou je účelové zaměření na kritické hlasy nesouhlasných rebelských států, k nimž patří především Polsko a Maďarsko a je k nim bruselským mainstreamem postupně stále více připojováno Česko cestou speciálně upravených předpisů proti tzv. střetu zájmu, iniciativovaných zejména našimi progresivistickými Piráty se souhlasem všech našich dosud opozičních stran usilujících po nových volbách převzít vládní moc v této zemi.
Zatímco Andrej Babiš jako pragmatický ekonom – politik nemá ujasněny otázky žádoucí zásadní změny v politice Evropské unie, jejíž dosavadní směřování nemusí být v zájmy s pohledy normálního českého voliče, který je silně kritický k současné politice a praxi EU, Viktor Orbán je v podstatě tvůrcem tzv. neliberální demokracie, která zahrnuje uzurpování spojené mediální a politické liberálně demokratické evropské moci, boj proti omezování samostatného fungování členského státu EU v zahraniční politice dnes již otevřeně progresivistické unijní moci, která politickými, ekonomickými a sankčními mechanismy stále více chtějí nastolit jednotu v EU. Orbán ovšem z toho dovozuje tolik obdivuhodnou politiku všech azimutů, ze které bychom se měli poučit, dokud je čas.
Hysterická atmosféra kterou včera vyvolali zejména Piráti jako reakci na návštěvu Viktora Orbána ukázala, že základním střetem je i u nás spor mezi progresivistickým pojetím světa Pirátů a pragmatickým rozumným uvažováním většiny společnosti. Pro Andreje Babiše by to měla být výzva k převzetí opětovné úlohy protimainstreamového rebela, která ho dovedla k triumfálnímu vítězství ve volbách v roce 2017.
Ať tak či onak, pozvání Viktora Orbána do Česka je nejdůležitějším momentem těchto voleb a Babišovi patří respekt, že jej učinil.
A zatímco pirátští šakali zavile vyli, doufejme, že to Babišovi přineslo body.
