Senilní stát
Vidlák: Petr Hampl publikoval na svém fejsbůku zajímavou úvahu o našem státě. Dovolím si ji zde parafrázovat:
Máme armádu, která není schopná bránit naše hranice. Pokud se o něčem podobném začne mluvit, smějí se tomu i armádní představitelé. Naše generalita ani nepředstírá, že by něco takového bylo možné.
Naše policie není schopná vynutit dodržování proticovidových opatření. To je teď tak nějak hodně vidět, ale ona nebylo schopná vynutit nic ani předtím. Tak ještě nastoupit na jednotlivce, to zvládnou, ale jakmile se stane cokoliv většího a masovějšího, začnou to jistit z dálky a nebo raději úplně zmizí.
Státní hmotné rezervy jsou v podstatě o tisknutí peněz. Za ty jsme si nakoupili roušky z Číny… vlastně ne, nakoupili jsme si tam veškerý zdravotnický materiál. Jehly, stříkačky… řekl bych že jde o dlouhý seznam položek. Nemáme to uložené ve skladech, nemáme na to výrobu. Měli jsme na to jenom velký úvěr, který ale rozhodně neumožnil dodávky just in time.
Naše zdravotnictví sice disponuje zajímavým množstvím lůžek i personálu, ale jinak se nám doktoři dodnes nedokázali shodnout, co ten covid vlastně dělá. A ministr nám v přímém přenosu sdělí, že není schopen už nic víc udělat a odteď je to na každém jednotlivci. Expertní tým každé politické strany se hemži tituly MuDr, stejně naprůměrné je i zastoupení doktorů v poslanecké sněmovně a senátu, ale každý den MuDr chce něco jiného. Vychodili stejnou školu, anatomie se učí podle stejných učebnic, dokonce složili stejnou přísahu, ale nic to neznamená.
Stát řídí topmanažer. Teď to neberte jako chválu Babiše, ale uvědomte si, že ten chlap vybudoval docela velkou firmu a jako insider vám říkám, že dokud Agrofertu velel on, šlapalo to jako hodinky. Náš premiér je člověk, který je zvyklý makat šestnáct hodin denně, třídit informace, přijímat rozhodnutí a v předchozích letech byl i v politice o několik délek před ostatními politickými soupeři. Přesto teď stát není schopen ani základních logistických operací ohledně očkování, vyplácení kompenzací či zajištění testů pro školáky. Ono je snadné říci, že Babiš je neschopný, ale že by to třeba Bartoš, Hřib nebo Fiala dělali líp, tomu snad věří jedině náš škebloň. Správnější formulací je, že se jen ukázala neschopnost státní byrokracie a ani premiér – miliardář odchovaný velkým byznysem s tím nedokáže nic udělat. NIKDO s tím nedokáže nic udělat.
Stejné je to i s dostavbou Dukovan a Temelína. Stát není schopen vykooperovat zakázku. Ano já vím, je v tom kupa politiky, ale jak vidno, ani Drábová nedokáže říci jasné slovo. I ona je už víc aktivistkou než odbornicí. Stát už prostě není schopen dotáhnout do konce stamiliardovou zakázku.
Naše školství se rok od roku propadá. Kvalita výuky klesá a každý pokus o změnu jen zhorší situaci. To také nezačalo za Plagy. Trend byl nastolen už dávno. Jsem sice jen středoškolák, ale v mém postavení mě žádný mladý inženýrek neohrožuje.
Petr Hampl ve své úvaze zjišťuje, že náš stát umí už jen jakžtakž vybrat daně a jakžtakž zaplatit důchody. A to spíše ze setrvačnosti. Asi není od věci se domýšlet, že i v těchto otázkách bude stát postupně erodovat. Vybírání daní půjde stále blběji a postupně začnou i problémy při vyplácení důchodů. Nejdřív půjde jen o zpoždění plateb, pak tu a tam nějaká nepřijde… ne, nemusí dojít na žádný velký bankrot. I peníze mohou erodovat stejně v klidu a pomalu jako armáda či školní znalosti.
Když si to tak dám dohromady… je Česko ještě stát, nebo už jen prostor? Sakra, jak je možné, že tu ještě vlaje naše vlajka? Vždyť stačí jen zhurta rozkopnout dveře. Kdokoliv bude mít zálusk, tak si to tady prostě vezme.
Babiš, Zeman, ale i Fiala nebo Bartoš tu mohou mít svojí podporu, ale dá se ta voličská podpora přetavit v bránění vlasti? Dost pochybuju o tom, že by na výzvu libovolného politika někdo nasadil kůži. Zeman může být desetkrát oblíbený a stejně jak může mít Bartoš svých pětadvacet procent voličských preferencí, ale kdyby volal o pomoc, nikdo místní by ho bránit nepřišel. Zemana by mnohem spíš bránili Wagnerovi žoldáci než čeští občané. Stejně tak má určitě Bartoš někde v seznamu telefon na firmu Blackwater.
Sakra, jak to, že tu ještě pořád jako stát jsme? Že by fakt došlo na pokrok a Němcům už dávno došlo, že není nutné tu zapíchnout do zkrvavené země prapor a vyhlásit nový protektorát, že je mnohem lepší posadit českého lva do zubařského křesla a kousek po kousku mu vytrhat všechny zuby? Ať si český lev řve, kousnout už nemůže.
Když jsem se o tom bavil s Masterem, tak ten mi řekl, že naše země je jako senilní stařík. Česká republika pořád ještě existuje nejen v našich duších, ale dokonce i v duších všech našich sousedů. Hodí se ale už jen k tomu, aby mu nějaký šmejd dal podepsat smlouvu na další výhodný nákup předraženého šméčka. Je doba šmejdská. Stačí z hloupého staříka vymámit podpis a rázem jsou všechna jeho lidská práva proti němu. Stačí jeden klikyhák na papíře a všechny ty staleté úmluvy o právech se rázem stanou právem silnějšího. A ten, kdo má tato práva garantovat, ten naopak hájí toho šmejda. A kdo by chtěl bránit stát, jehož soudce dá za pravdu šmejdovi?
Funguje to nejen u jednotlivce, ale i u státu. Upište se za předražený vysavač a všechny instituce jsou proti vám. Nezáleží na tom, jak pokoutně a podvodně onen šmejd jednal a že svojí chytrost použil jako zbraň proti hlupákovi. Hlupák se ničeho nedovolá a všechny ústavou garantované jistoty jsou pryč.
Stejně se teď s námi zachází na unijní úrovni. Senilní stařík v naivitě podepsal a v té chvíli je nám Jůnie úplně k ničemu, protože v té chvíli je na straně šmejda. Tečka. Zcela podle zákona a pravidel. Senilní stát byl obrán a vůbec není nutné staříka dorazit či vyměnit. Stačí, že podepisuje a postupně přichází o všechno. A koneckonců – i Dojčlandi někde potřebují mít prostor, kde si mohou dovolit to, co jim doma neprojde.
Víte, když Hitler a jeho kumpáni snili o novém velkém Německu, tak se nebáli za tento sen vraždit. Doslova. Neměli problém s tím, aby to stálo nějaké životy. Ať už šlo o pouliční rvačku nebo pozdější podepisování rozsudků smrti. Za jejich Grosdojčland jim to stálo. Správný Němec si ucvrkává blahem, kdykoliv slyší Stát s velkým S.
Já musím zcela upřímně říci, že si nedovedu představit, že bych měl ve jménu znovuzískání naší státnosti zabíjet. Samozřejmě, dovedu si představit, že bych bránil rodinu a přátele, kdyby jim někdo ukládal o život. Ale právě tohle se neděje. Nikde není žádný gangster nebo nepřítel, který by mířil puškou mým směrem. Nelítají kulky… jen dlužní úpisy. Dokonce ani ti globální byrokraté nejsou v principu hajzlové. Jen si hlídají své dobré bydlo a myslí to upřímně. Nikde není nikdo, na koho by se dal spáchat atentát, aby se tím něco vyřešilo. Ani na Gatese ne. A zabíjet nějaké pěšáky, kteří ani nevědí, co činí? Nejsem jako Mašíni. Nemám žaludek na zabíjení malých, když ty velké ani nedokážu najít.
Náš stát má chatrné dveře a prolomené hradby, ale žádný nepřítel nevstupuje. Jen si někoho uplatí a zařídí si další výhodnou smlouvu zcela podle zákona. Povšimněte si prosím, že i zdejší diskuse vypadá přesně jako nářky osmdesátiletého nerudného důchodce. Všichni jsou šmejdi, všechno je špatně, kdysi to bylo lepší…. a tím to končí. Často si mohu v diskusi přečíst, jak jsme jen jateční maso určené k likvidaci, jak nás čipují a zavírají do koncentráku, jak nám zavádějí diktaturu přes roušky…, ale nic z toho neplyne. Žádná výzva k povstání, žádná výzva k boji, žádný příklad. To jen dědek zase nadává.
Všichni (i ten dědek) vědí, že jsou to jen neškodné řečičky člověka za kterými už nic není. Dědek může nadávat, ale už není schopen se poprat ani se ubránit. I když má v šuplíku pistoli, už dávno zapomněl, jak se používá. Nestojí za to ho udusit polštářem, je lepší ho podojit ještě o poslední zbytky majetku. Nepřítel nám už ani nedává šanci, abychom se proti němu sjednotili. Na naše životy i majetky totiž nesahá naráz, ale pozvolna, po jednom a vždy striktně podle zákona. Jak vidno i nepřítele je možné privatizovat.
Náš stát leží na LDNce a tu a tam se na něj přijdou podívat nějací dědicové – tu Ústavní soud, tu vláda, tu opozice, tu nějaká neziskovka, co předstírají zájem o chudáka dědečka. Ale jdou si jen pro prachy. Ležák si stěžuje, ale k ničemu to není. Nakonec je vlastně rád, že se někdo alespoň trochu zajímal. Kromě nerudných řečí nepřichází nic a pohrobci se ani nesnaží předstírat, že by mělo smysl zkusit udělat to, co dělal děda zamlada. Prostě se jen podělí o ještě dýchající mršinu.
Řekl bych, že už vím, na co náš staroušek stát umře. Na covid. Úplně dokonale se to hodí. Imunita jaksi nefunguje. Jednotlivé bílé krvinky si dělají co chtějí, příkazy z centra jsou ignorovány a je zaměňován jejich význam i smysl. Místo aby se imunita sjednotila a společně bojovala za společný stát, jedni bojují jak to jen jde a druzí už předem vědí, že ten boj nemá smysl. Nevypadá takhle nějak ta imunitní reakce, která vede ke kovidové smrti? Nějaké zbytky vůle bojují o něco, co už dodýchává a mají vedle sebe ty, kteří se na pád naší státnosti vysloveně těší, protože si myslí, že bojují proti Babišovi a nevšimli si, že proti němu bojují podrýváním posledních funkčních zbytků. Není divu že Piráti, Volný i Okamura hlasují spolu. Společný zájem dorazit Babiše fungoval. Akorát si neuvědomují, že sypat písek do ozubených koleček zastaví stroje nejen pro Babiše, ale i pro všechny ostatní. Kochají se nadějí, že po svržení oligarchy to znovu rozchodí. Nerozchodí. Smrt se rozchodit nedá.
Je neuvěřitelné sledovat v přímém přenosu, jak se vlastenci spojili s Piráty, TOPkou a ostatními ojrostranami a společnou přemrštěnou imunitní reakcí dostávají stát na dno. A se státem padly i poslední zbytky disciplíny a sounáležitosti. Stačilo na to dost křiku. Inu což, křikem padly i hradby Jericha. Teď začnou všichni pozůstalí dlouze a bolestně zjišťovat, že křikem se ale nic nepostaví.
Někdo to říct musí, tož udělám to já. Je konec. Je po všem. Teď teprve zjistíme, co všechno jsme ztratili a budeme s nostalgií vzpomínat na dobu, kdy po nás vláda chtěla jen tolik, aby všichni zůstali doma.
