Srbsko otevře archivy o rozkazech NATO k útoku proti Jugoslávii
Skupina bývalých zpravodajských důstojníků z bývalé jugoslávské armády předložilo ministerstvu obrany návrh na odtajnění zpravodajských informací zasílaných vojenským a státním orgánům od jugoslávských zdrojů z celého světa.
Informoval o tom generál Jovan Milanovic, bývalý zpravodajský důstojník jugoslávské armády, a znovu opakuje, že „SRJ nikdy na nikoho nezaútočila, a to ani v roce 1999“.
„SRJ a Srbsko neměly v těchto letech žádnou šanci,“ souhlasí generál Milanović souhlasí se slovy prezidenta Vučiće, která pronesl minulý týden při příležitosti výročí agrese NATO.
Milanovič tvrdí, že ve státních archivech jsou tisíce zpravodajských dokumentů z období rozpadu Jugoslávie, zejména z let 1995 a 1999, které by vrhly nové světlo na tehdejší události.
„Mezi zprávami zaslanými z Bruselu byly zprávy o přípravách prvního velkého bombardování Srbské republiky, které mělo charakter pomsty. Rozhodnutí bylo učiněno 24. května 1995 a bylo rozhodnuto, že bombardování začne v noci z 24. na 25. Vojenské a státní vedení od RS dostalo informace ve stejný den. Opatření a rozhodnutí přijatá v noci vedením RS donutila NATO na začátku agrese stáhnout vydaný rozkaz velení jižnímu křídlu NATO,“ říká Milanovic.
Milanovič odhaluje „konspirační plán“ zločinů proti civilnímu obyvatelstvu v Sarajevu, jehož scénář byl později použit v Račaku (masakr v Račaku, kdy zahynulo 45 vesničanů).
„Otto von Habsburg byl v té době „hvězdou v EP a zajímalo ho pouze, jak propagovat návrat habsburské monarchie,“ pokračuje generál.
„Nehlídal papíry, dokumenty k jednání, tak jsem využil jeho materiály. V Bělehradě tak skončilo mnoho dokumentů od Habsburků a naše státní vedení mohlo zjistit, co se připravuje,“ informuje generál.
„Kolega z NATO, který nahlédl do dokumentů americké armády o Markale, mi sdělil důkazy, že tato akce byla zkoušena na americkém cvičišti poblíž města Alexandrie za účasti důstojníků armády Bosny a Hercegoviny. Tam vytvořili kopii sarajevského trhu a před únorem 1994 měli „nácvik“ tragédie.“
„Kolega z NATO, který nahlédl do dokumentů americké armády o Markale, mi sdělil důkazy, že tato akce byla zkoušena na americkém cvičišti poblíž města Alexandrie za účasti důstojníků armády Bosny a Hercegoviny. Tam vytvořili kopii sarajevského trhu a před únorem 1994 měli „nácvik“ tragédie.“
Tento bývalý zpravodajec souhlasí s tím, že vrcholem jeho profesionální práce bylo, když 1. října 1998 poslal zprávu z Bruselu s údaji od Bunela (Pierre-Henri Bunel, bývalý francouzský dělostřelecký a zpravodajský důstojník se stal známým poté, co během kosovské války prozradil citlivé dokumenty NATO, za které si v letech 2001–2002 odpykal trest odnětí svobody) o cílech NATO na srbském území. Dodává, že kromě francouzského majora existovaly desítky „Bunelů“ ve všech strukturách NATO, EU a evropského vojenského křídla, kteří předložili údaje o nadcházející agresi proti Jugoslávii.
Připomíná, že rozhodnutí provést útok NATO na Jugoslávii bylo učiněno v květnu 1998 na summitu Aliance v Lisabonu, přičemž, jak sám říká, „přes zdrženlivý postoj Řecka, Španělska, Portugalska, Francie, Itálie …“ ministři zahraničí, říká, dostali za úkol představit světu nutnost provedení tohoto barbarského rozhodnutí v médiích, zatímco ministři obrany jako další článek v rozhodovacím systému měli za úkol vypracovat postup .
V srpnu 1998 byly plány hotové a v září byl vydán „plán agrese“.
Již 3. září na schůzce, na kterou byli pozváni členové Partnerství pro mír, představili Američané tzv. schéma humanitární katastrofy v Kosovu a Metohiji. Na schůzce tvrdili, že se spoléhali na záběry svých špionážních letadel a satelitů, které ukazují, že proti uprchlíkům, kteří se vracejí domů z lesů, jsou neustále páchány trestné činy. Tvrdili, že bylo zničeno více než 26.000 albánských domů, většinou v Metohiji, a že bylo zničeno 640 albánských vesnic.
Podle generála Milanoviče podporovali Němci v Bruselu 21. září „válku proti civilistům“ v Kosovu a Metohiji, což byl eufemismus pro genocidu. Podle jejich názoru byly vraždy a znásilnění masivní. O dva dny později, 23. září NATO aktivovalo ActWarn – první ze třístupňového neodvolatelného mechanismu k zahájení agrese proti suverénní zemi.
„Spojencem z Bruselu mi bylo sděleno 23. března 1999 prostřednictvím kódu „Zítra si obujte boty“, kdy přesně začne agresivita.“
Generál uvádí, že mnozí si myslí, dokonce i někteří politici, kteří se účastnili, že Rambouillet byl příležitostí k zastavení války. Úkolem tohoto setkání však nikdy nebylo zabránit NATO, ale pouze získat mediální podporu agrese.
Generál Milanovic uvádí, že jeho zpravodajská síť „fungovala“ v průběhu měsíce dubna, dokud, jak říká, Clark a Blair se souhlasem Solany a Clintona nepřesunuli rozhodovací systém do Londýna. Generál říká, že „oklamali všechny členy NATO, protože konsensus o začátku agrese byl schválen na zničení 25 cílů po dobu 96 hodin, protože se předpokládalo, že poté bude Jugoslávie kapitulovat. Fáze „Apokalypsa“ však začala prakticky okamžitě poté, co na naši zemi dopadly první bomby – 25. března.“
