Střípky ze světa i domova
Jindřich Kulhavý: Posledních 12 měsíců se odehrává v covidové režii, kterou jen na čas dokázaly přebít události kolem prezidentských voleb v USA. Vše ostatní je zatlačeno do pozadí a média s tím přestala zabývat. Jako by byly najednou vyřešeny všechny problémy v Sýrii a v některých zemích Afriky, minimálně zpráv k nám pronikne z Libye. Také o migraci se téměř přestalo mluvit, to i přesto, že Němci předali pašerákům lidí další loď určenou k nabírání migrantů v libyjských pobřežních vodách. Utichly také spory mezi Řeckem a Tureckem, nebo se jen záměrně mlčí?
Ze zahraničních zpráv tak zůstává zjevná pouze nenávist liberálů vůči Rusku a snaha zasahovat do jeho vnitřních záležitostí. Defraudant Navalnyj se stal tváří opozice vůči Vladimírovi Putinovi a dostává se mu podpory od ,,západního“ světa. Naštěstí pro ruskou vládu má za sebou z minulosti dost problémů, takže poslat ho do ,,chládku“ nebyl pro místní soudy žádný problém. Stejně s tím po svém návratu z německého území musel počítat. Kolem jeho údajné otravy se mnohé napsalo, nicméně kdyby se ho chtěl Putin zbavit, Navalnyj by nežil a kdyby ano, rozhodně by mu nebyl ani povolen odlet do ,,německé nemocnice“. Nedělejme si iluze o zahraničních ruských službách a vnitropolitické moci nynější vlády, nicméně pravdou zůstává, že Rusko je momentálně pod vedením Vladimíra Putina podstatně stabilnější zemí než Spojené státy, zároveň odolává tlaku s jistou grácií. A v rukách má řadu trumfů.
Putin dokázal vyrovnat většinu dluhů, které Rusko mělo, doplnil státní zlaté zásoby. O možnost vyrábět a obchodovat v této zemi se uchází řada velkých firem: Zároveň mohou Rusové ve velkém vyvážet své nerostné bohatství. Komplikace jsou kolem dostavby plynovodu Nord Stream II., s jehož spuštěním mají problémy především Američané snažící se Evropě prodávat svůj dražší plyn. Tažení proti Rusku má dvě úrovně. Tu vojenskou zastupuje nová americká administrativa. Demokraté dlouhodobě touží po získání převahy nad Moskvou. Obkličování pobrukujícího medvěda pokračuje a my můžeme jen doufat, že se ho nepodaří Američanům a evropským liberálům podráždit nad pro něj únosnou míru. Putin je jistou zárukou relativního klidu, ale Biden a spol. neznají možnou míru rizika. Ostatně o svých praktikách nás přesvědčili v průběhu prezidentských voleb a dost možná jim narostla křídla a budou se snažit se svými způsoby expandovat. Pak je tu ekonomická. Ta je zajímavá. Na oko se skdekdo snaží prosazovat sankce, ale Německo i Francie nadále rozšiřují spolupráci s Ruskem a v mnoha oblastech úzce spolupracují. Co nám je zapovězeno, jiní obchází.
Bělorusko je další zemí, kde se liberálové snaží zúročit své investice do snahy dosáhnout převratu. Lukašenko to prozatím ustál, ale demonstrace financované i přes našeho Člověka v tísni a další politické neziskovky pokračují. Podobně jako v Rusku Navalného si i v Bělorusku vytváří proliberální páka svou opozici. Zatím však tato země odolává. Rozhodně nechce dopadnout jako Ukrajina po Majdanu. Ostatně také zprávy z východu Ukrajiny tak nějak utichnuly, jen se občas dozvíme, že Kyjev a Spojené státy plánují společná vojenská cvičení v Černém moři. Krym leží Američanům v žaludku o to více, že na něm chtěli budovat svou námořní základnu.
Covid však vše upozadnil. A tak dokola posloucháme o vakcínách, lockdownech, ekonomických propadech, opět na nás vytahují nedostatek rakví a transporty nemocných. Občas prosáknou zprávy o možných léčivech. Ty dostupná byla stažena ve většině Evropy z pultů lékáren. Platí to pro nás, Slovensko, Rakousko i Německo. Naopak je seženete v Polsku, odkud se dají objednat přes internet nebo si pro ně dojet, také v Maďarsku. Čáru přes rozpočet dvou protěžovaných firem, tedy Pfizeru a Moderně, možná udělají Izraelci, kteří vynalezli lék, který účinkuje tak, že nemocní covidem opouští nemocnice během tří až pěti dnů. Otázkou zůstává, kolik a jak rychle by dokázali Izraelci vyrábět inhalátorů s touto látkou v nejbližší době. Rozhodně je to zajímavější způsob léčby než prevence nefunkčními či nebezpečnými vakcínami.
Evropská unie je momentálně špatným místem pro život. Přestože do nás média a politici pod tlakem cpou teorie o tom, že bychom bez ní být nemohli, zdá se, že Maďarsko již pochopilo situaci a pomalu se připravuje na dobu bez EU. Poláci jsou na tom podobně, Rumuni jsou v ulicích. U nás se naopak začíná tlačit na přijetí eura, což mohou navrhovat jen zaprodanci a sebevrahové. Blížící se volby mohou bohužel tuto snahu změnit v realitu. Pokud se podíváme, kdo je tu vyloženě pro další integraci do EU, tak na prvních místech jsou Piráti, STAN a Top09. Těsně za nimi ODS a ANO s ČSSD, nezaostává ani KDU-ČSL. Kdokoliv z těchto stran se dostane do příští vlády, bude prosazovat těsné sepjetí s Bruselem, čti podřizování se Berlínu. Letošní rok může být mnohem horší než loňský. Vše na to ukazuje. Krize se prohlubuje, rozdělení společnosti eskaluje. Máme se na co těšit? Nikoliv.
