Sudetoněmecká drzost a podlézavost Daniela Hermana
Neměl jsem ani zdaleka v plánu se nějak zajímat o další sjezd Sudetoněmeckého Landsmannschaftu. Natož o něm psát.
Až do chvíle, než ke mně dorazily dvě jednoduché informace, totiž že:
1- šéf tohoto spolku by jaksi rád co nejdříve nějaký ten Grosspotlach soukmenovců příště uspořádal v České republice a to nejlépe v Praze
2- že dnešní smutná kopie jistého protektorátního ministra – exministr kultury Daniel Herman, převzal na shromáždění Sudetských Němců jejich nejvyšší vyznamenání -Cenu Karla IV.
Nechápu, co asi tak spojuje čtvrtý bavorský kmen, jak si oficiálně SN říkají, s Karlem IV. Ani náznakem. Tenhle římský císař a český král představoval skutečně mimořádný zjev v celé středověké Evropě. Nepochybně bychom jej dnes označili za globalistu, nicméně on se nepovažoval za ani za světoobčana ani za Evropana, ani za Lucemburčana, nýbrž za římského císaře a především Čecha.
České země představovaly středobod a centrum jeho moci, její základnu a proto se ji snažil všemožně rozvíjet a posilovat. Nechápu, co s tím má společného Landsmannschaft, který si největšího ze všech Čechů /předpokládám, že si na tu anketu ještě vzpomenete/ ukradl a připojil. Ale to je jen peripetie.Sice charakteristická, leč nedůležitá.
Důležité je naopak to, že Herman sehrál na setkání bývalých obyvatel Republiky Československé, kteří se sami dobrovolně vytrhli z jejího svazku a připojili k Tisícileté říši, kde mimochodem nebylo pro Čechy, o Židech vůbec nehovoříc – místo.
Pro ty, co mají nijakou, či velmi krátkou historickou paměť, jak mezi sudetskými Němci a jejich tamními sponzory, ale především mezi tuzemci, zřejmě aspirujícími dodatečně na titul čestného Arijce, v čele s Danielem Hermanem, si dovoluji připomenout citát z projevu Adolfa Hitlera , který pronesl 3 dny před Mnichovskou dohodou
Naprosto drtivá většina těch, co nám dnes usilovně podsouvají, že jsou našimi krajany, si tenkrát vybrala, -Ein Volk, ein Reich, ein Führer! Bez mrknutí oka. A Československo rozbili. Tam stál pan Beneš…. A Češi, prý jejich tehdejší spoluobčané!
Jistě, nejde o fyzicky tytéž. Protože to by na ten sudetský sjezd dorazili jen 101 letí a starší. Nicméně v daném případě děti, vnuci, pravnuci a prapravnuci si tohle stigma nesou s sebou stále. Kdo opovrhl českým národem a zradil vzájemné soužití jednou, neposkytuje sebemenší záruku, že tak neučiní v budoucnosti znovu.
Mají svoje úmysly a cíle a rozhodně to není kulturní výměna a obohacení. Obohacení vlastně ano. O restituce sudetské majetku jde! To je to jediné, co je pojí k té údajné staré Heimat! Tvrdí sice pravý opak, že jen jako u nich touha po staré vlasti, jinak prý nic a nějaký majetek už vůbec ne!
Ti nejstarší z dosud žijících SN byli odsunuti v raném dětském věku. Zdrcující většina z těch, co se zase promenovali v krojích a tleskali Danielu Hermanovi s odsunem fyzicky nemohla mít nic společného. Přesto, Sehnsucht po Heimat…..
Jsem jednoduchý člověk. Takže dám jednoduchou paralelu, kterou nejspíš zažil každý z nás -obyčejné stěhování. Když to vezmu sám na sobě, pak mne to potkalo celkem 7x. Z toho první případy se velmi podobaly tomu, co potkalo naše „milé krajany!! Nucený přesun rodiny v nejhorších padesátých létech. ještě v předškolním věku. V podstatě si to nepamatuji. Ale ani stopy po nějakém sentimentu, který by mne k těm prvním třem adresám mého života vázal. Za celý život jsem se z vlastní vůle byl podívat jedenkrát na jedné z těch adres. A že bych zažil nějaké hnutí mysli, či návrat ke kořenům? Ani nápad. Neprožívám ho ani když jsem poblíž své předposlední adresy – svépomocně postavené bytovky, kde jsem nechal tři roky svého života v režimu ráno řádné zaměstnání, odpoledne rachota na stavbě od 15,00 do 21,00 a k tomu víkendy s časovým rozvrhem stavba 06,00-21,00. hod. Volný jeden den v měsíci.
Dodnes jsem nezřízeně pyšný na tenhle největší životní výkon. Nicméně nějaký pocit typu srdcerváč a snaha se na tu adresu vracet být v úzkém osobním kontaktu s bývalými sousedy a spolustavebníky? Fajn, když se náhodně potkáme ve městě. Žádná tragedie, když nikoliv. A to považuji těch 23 let na předposlední adrese za to nejlepší, co mne vůbec kdy potkalo! A někdo mi vykládá, že má tu Sensucht po staré vlasti, kde se nenarodil, kterou zná jen z vyprávění a chce se družit s lidmi, jejich řeč nezná a není ochoten se ani začít učit? Nic z toho, jde čistě a pouze jen o snahu stále nějak udržovat plamínek případných majetkových restitucí!
Jen je potřeba dělat, že tohle není žádné téma. Nic víc. A hledat tuzemskou pátou kolonu, která to má zařídit podlomením české historické paměti a vůle.
Prostě najít nadkritické množství Danielů Hermanů. Třeba i tak, že se jim udělí metál. A možná i cosi dalšího. Nevím.
Daniel Herman, dnes už naprosto smutně proslulým milým krajanováním, ztratil veškeré zábrany. Ostatně – není to v jeho životě poprvé a předpokládám, že ani naposledy! Odvrhl svoje židovské předky, když opustil jejich víru a konvertoval ke křesťanství, dokonce v jeho vrcholné formě, když získal kněžské svěcení římskokatolické církve. Aby následně odvrhlnásledně i to, když se svěcení vzdal, aby mohl do světského života, zejména do politiky. Co od někoho takového čekat, jestliže byl původně židem, později křesťane a kněžím když je součástí českého občanstva? První dva atributy už vzdal, takže jaký má smysl se ptát, jak je to s jeho češstvím a vztahem k vlasti? Žádný. Má přece od svých milých krajanů tu supercenu Karla IV. Ovšem kdyby se to jmenovalo Cena Jidáše Iškariotského nebo Preis des Karels Čurda, bylo by to rozhodně daleko trefnější. Ale nechci Berndtu Posseltovi radit.
Tuhle hořkost a totální znechucení jsem prostě, proti veškerému naplnění zásobníku Kosy, ze sebe musel dostat!
Chápu potomky sudetských Němců, že se snaží restituovat majetky po těch, co zradili svůj stát. Lidská hrabivost je věčná. Ale oni se v každém případě drží svého němectví. Zatímco pro Hermana jeho češství neznamená vůbec nic. Ať si svou cenu užije!
Jenže Bernd Posselt a další z vedení Landsmannschaftu chtějí stále více. Už zcela nepokrytě. Nejdříve chtěli tzv. narovnání vztahů a vypořádání s minulostí a prý především omluvu. Dočkali se jí. Pak se zaměřili na to, aby na Sudetendeutsche Tag dorazil nějaký zástupce českých elit, třeba nepolitický. Posloužil olomoucký arcibiskup Graubner. Další stupeň reprezentovala přítomnost politika , člena pražské vlády – zařídil milý krajan Herman. O stupínek výše už byla oficiální kancelář Landsmannschaftu v Praze.Stalo se.
Nyní už je i tohle málo – takže zde máme další požadavek – uspořádání dalšího sudetského sjezdu v Praze!!!!
Na dotaz, zda by sjezd v Česku byl zkouškou především pro Čechy, odpověděl Posselt, že by to byl především další krok vpřed. „Byl by to jednoduše další krok vpřed v evropském duchu a na základě několikasetletého soužití.“
Podle Posselta je jasné, že téma možného sjezdu v Česku vyvolává mimořádný odpor mezi českými nacionalisty. „Je třeba, aby debata pokračovala. Sjezd uspořádáme v okamžiku, kdy nám Česko vyšle signál, že takové setkání bude v pořádku,“ poznamenal s tím, že sudetští Němci v klidu vyčkají na další vývoj.
Máme skoro bezprostředně před volbami, zaujal mne proto tento jeho výrok:
K dosluhující vládě premiéra Andreje Babiše (ANO) řekl Posselt, že kvůli podpoře komunistů a nacionalistů, na kterou je ministerský předseda v parlamentu odkázaný, nedokázala ve sbližování Čechů a sudetských Němců pokročit tolik jako kabinety předchozích premiérů Bohuslava Sobotky (ex ČSSD) a Petra Nečase (ODS). „Současná vláda ve sbližování pokračuje, ale oproti předchozím kabinetům chybí zásadní pokrok,“
Bohužel je smutnou ba tragickou skutečností, že ohledně sudetských Němců představují dva jedině jasné záchytné politické body Třešně a Okamura. U zbytku politického spektra jde o jednu a tutéž chásku, bez ohledu na barvu trika, v kterém se promenují! A by bylo jasno -včetně Babiše. Poselt, babišáci, hovoří zcela jasně. Pokud umíte číst a porozumět jednoduché větě!
Kdyby náhodou ne, tak dám Babišův autentický výrok ohledně Daniela Hermana:
Babiš: Herman mě podpořil v Letech, já jeho s dalajlamou
„On se mě taky zastal v té pseudokauze v Letech. A on žije v nějakém světě a já jsem přišel z nějakého světa, a tak navzájem nějak poznáváme ty dva světy. Proto jsem měl pocit nebo nutkání ho podpořit, protože v tomto směru si myslím, že byl obviněn z nějakých věcí, které skutečně na to nemají vliv,“
Propadám absolutnímu znechucení a trudnomyslnosti. Existuje ve světě nějaký druhý národ, který si tak ostentativně málo váží sám sebe, pošlapává vlastní historii a oběti a dokonce na ně plive? Nevěřím! Nevěřím! A ještě jednou – nevěřím!
Herman i Posselt a jejich čím dál drzejší čela nechávají všechny v klidu! Účet za tuhle, v lepším případě lhostejnost, nám bude ze Sudetoněmeckého domu v Mnichově v příslušném čase doručen. A nejen doručen, I tvrdě vymáhán!
