Tak nám odstřelili MeSES, paní Müllerová
Ministerstvo zdravotnictví rozvázalo spolupráci se samozvaným poradním tělesem MeSES. Spojení vlády a epidemiologického mičurince Kulveita bylo tímto brutálním tahem přerušeno. Toho budeme litovat, až budeme zakopávat o mrazáky v ulicích.
Dovolil bych si za pomoci několika málo insiderských informací uvést popsanou situaci na pravou míru.
Skupinu MeSES nikdo nezrušil ani nerozpustil. Její členové mohou bez omezení přinášet své velkomyslné rady dále, a to jak ve formátu této „skupiny“, tak jednotlivě pod svými jmény. Naopak, nyní není toto poradní těleso vázáno spoluprací s ministerstvem zdravotnictví a může tak nabídnout své služby i jiným vládám, pokud tedy budou dostatečně pošetilé a na podobnou spolupráci přistoupí. Dovedu si představit, že na rady pánů Kulveita nebo Levínského se už nyní tvoří fronty, baba Vanga má konečně konkurenci a bylo by sobecké, abychom si myšlenky těchto myslitelů nechávali jen pro sebe tady v ČR, když z nich může profitovat celá zeměkoule potažmo vesmír.
Občan by to měl vnímat jako skvělou zprávu. Znamená to, že si centrální orgán státní správy vytvořil vlastní kapacity, aby příslušná témata řešil sám a přestal používat služeb netransparentní skupiny soukromých osob, o jejichž odbornosti lze diskutovat.
Skupina MeSES vznikla tak, že premíér Babiš ustanovil infektologa Smejkala, aby byl jeho poradcem. Pravděpodobně z něj chtěl mít často citovanou marketingovou tvář boje s koronavirem“, protože Smejkal ještě nebyl dost provařený. Nescházel se s podivnými osobami v opuštěných knajpách v noci a nechodil na fotbal. Každopádně Smejkal nemá z epidemiologie atestaci, je internista a infektolog vykonávající práci epidemiologa. Smejkal pravděpodobně je i dál poradcem premiéra. Zdroj neví, zda se na tom něco změnilo.
Smejkal následně do vznikajícího poradního orgánu involvoval Iniciativu Sníh bludného profesora Hela a jeho ženy, kteří z pověření kdoví koho věnovali enormní energii tomu, aby přenesli do českých poměrů tzv. memorandum Johna Snowa (heslo: zero preventable covid deaths). Česká iniciativa se našla především v tématu lockdownu, kterm zjevně hodlala zastavit šíření všeho počínaje čínskou komunistickou chřipkou a konče pampeliškovým chmýřím. Iniciativa šíří chiméru tzv. „krátkého intenzivního lockdownu“, což je skvělý nápad až na ten detail, že nikde nefungoval a z krátkého intenzivního lockdownu byl vždy dlouhý intenzivní lockdown spojený s devastací ekonomiky a společnosti. Iniciativa sdružuje osoby, jejichž názory jsou extrémistické, jako například Flegra, Hořejšího, Kubka a další. Lockdown je středobodem agendy Iniciativy Sníh a v jejích medii, ačkoli se iniciativa snažila v posledních měsících tento dojem naředit.
Takových skupin bylo v té době více a všechny měly silnou motivaci (říkejme tomu raději tak) radit politikům, jak bojovat s koronavirem. Skupina Sníh však mezi nimi vyčnívala. Byla mediálně protežovaná a z mediálního prostoru zakrátko vystrnadila všechny ostatní. Není účelem tohoto článku rozebírat proč. Smejkal tedy fungoval jako trojan, který za pomoci Babiše provezl na ministerstvo Sníh. Není v tom však třeba hledat nějakou rozsáhlou konspiraci, zejména v případě Babiše by se jednalo o marketingový tah, kterým by sanoval škody na své image poté, co zmr. plk. prof. Prymula opakovaně přivedl Babiše do úzkých.
Členové skupiny nikdy neměli jmenovací dekrety od ministra zdravotnictví a nebyli oficiální pracovní skupinou. Způsob definování pracovních skupin je striktně dán organizačním řádem ministerstva. MeSES byl tedy doslova partyzánskou vlivovou strukturou. Ani v tom netřeba hledat konspiraci, protože Blatný byl slabý manažer a organizační diletant, který nedokázal udržovat své organizační struktury transparentní. MeSES byl také zcela nesystémový prvek. Prostě ten blbeček nebyl dost konzistentní a MeSES toho využil, aby hijacknul agendu jeho vlastního úřadu. Co naopak určité konspirační rysy má, je soustavné mediální protěžování MeSES nad jinými skupinami
Kromě ilegálního včlenění do vrcholového řízení země (!) v době krize (!!) z tohoto organizačního diletantství vyplynulo, že MeSES nenesl vůbec žádnou odpovědnost za své rady (!!!). Politickou, ekonomickou ani žádnou jinou. Nemusel naprosto nic nikomu dokládat ani zveřejňovat podklady pro svá doporučení.
Z mailové komunikace mezi skupinou MeSES a ministerstvem:
„Pokud se ministerstvo rozhodne, že vydá takové rozhodnutí, které je s tím naším v souladu, tak to musí zdůvodnit to ministerstvo. Skupina není povinna to zdůvodňovat. Myslím, že je to v pořádku,“
Mail poslala tajemnice MeSES. Paní tajemnice myslí, že je to v pořádku, tak to musí být pořádku. Nebo ne?
MeSES tedy byl ve velmi komfortní pozici zdroje knížecích rad, se kterými musel nosit kůži na trh někdo jiný, jmenovitě ministerští úředníci a speciálně Blatný.
Většina členů MeSES nemá dostatečnou kvalifikaci. Když se podíváme na seznam jejích členů, najdeme pouze dva členy, kteří se označují jako epidemiologové. Jedním je MUDr. Petr Smejkal, který jak uvedeno atestaci z epidemiologie nemá, na pozici epidemiologa pracuje. Jinak je internista a infektolog. V seznamu členů se to obešlo tak, že je uvedena nikoli jeho kvalifikace, ale pracovní zařazení. Druhým je známý doc. MUDr. Rastislav Maďar, který skutečně epidemiologii vystudoval i a po krátkou dobu také praktikoval, jinak působil spíše v manažerských funkcích. Jeho názory jsou dostatečně známy a není třeba pochybovat, že do partyzánské, ale vlivné skupiny skvěle zapadl. Povolání některých „odborníků“ ze skupiny MeSES jsou obskurní. Stačí zmínit vysokoškolského asistenta Kulveita nebo autora divadelních her Levínského.
Pokud tedy ministr Blatný někdy tvrdil, že se při navrhování opatření řídil názory epidemiologů, tak mluvil pravdu. Řídil se názory epidemiologů, a to obou dvou.
Úvahy o tom, že by MeSES byl něco jako analogie Institutu Roberta Kocha v Německu jsou naprosto směšné a dětinské. MeSES není instituce, není to vědecký ústav, nefunguje podle jakýchkoli zásad vědecké činnosti, nemá k tomu žádnou organizaci ani infrastrukturu, její závěry nejsou předmětem žádného oponentního řízení. Je to skupina angažovaných soukromých osob. Popsaná analogie je naprosto nepřiléhavá, je to jako by se kluci při hře na vojáky prohlásili za armádu a začali nakupovat ostré zbraně. V ČR například existuje Česká lékařská společnost J.E. Purkyně, která má své odborné sekce a výbory těchto sekcí reprezentující jednotlivé odbornosti, ta by se za jakýsi domácí analog RKI označovat dala. Také existuje Státní zdravotní ústav.
Díky nedávno zveřejněným informacím se i nejširší veřejnost mohla dozvědět, že MeSES v podstatě ovládal ministerstvo zdravotnictví a jeho vedení obcházelo svoje vlastní struktury, aby mohlo realizovat agendu MeSES. Článek je naprostý masakr a je s podivem, že to vyšlo a že to vyšlo tam, kde to vyšlo. Úředníci, kteří o tom byli ochotni vypovídat, tak činili pod příslibem anonymity. Zejména zajímavou pasáží textu je popis toho, jak náměstka ministra Havrdu ovládala tajemnice (tedy neodborná pracovní síla) MeSES, a ten jí musel poslechnout. Ministerstvo ale nese odbornou a právní odpovědnost za opatření, která si epidemiologové z MeSES (oba dva) cucají z prstu a tak státní úředníci doslova strkají za tuto skupinu protěžovaných agresivních šarlatánů hlavy do oprátky. Jak si vypadala komunikace mezi ministerstvem a MeSES, lze naznat z úvodu tohoto článku.
V pondělí údajně došla trpělivost náměstkovi Havrdovi a zavolal Smejkalovi, že o další spolupráci nemají zájem, že agendu přebírají orgány ministerstva a že jim děkuje. V pozadí stojí personální změna, kterou provedl ministr Arenberger a která stála za ustanovením dvou nových náměstků z klinického prostředí. Ti pochopitelně nemají zájem poslouchat MeSES, zobat mu z ruky a udělali s tímto ochotnickým sborem poraděnků krátký proces. Nehledě na to, že plošné testování sadami z Číny stojí zdravotní pojišťovny obrovské peníze a jeden „záchyt“ většinou bezpříznakové COVID suspektní stojí vyšší statisíce korun.
Taková situace je zjevně zcela alarmující ještě z jiného důvodu.
Činnost MeSES je zcela netransparentní a nepředvídatelná a představuje bezpečnostní riziko. Stačí si představit, co by se dělo, kdyby nějaká vlivová skupina nebo zahraniční rozvědka tuto skupinu rozhodující netransparentně a nepředvídatelně ovládla (pokud se již nestalo).
Ukončení spolupráce s touto agresívní skupinou bylo pravděpodobně ukončeno vlivem sebezáchovného pudu některých ministerských úředníků a jedná se o akt, kterého by nikdo neměl litovat. Jedná se o jeden z těch světlejších aktů státní správy a jeho zásadní chybou je to, že vůbec musel přijít a když už přišel, tak že přišel tak pozdě.
