Teplotní mapa Evropy
Lubomír Vylíčil: Maďarský parlament přijal v minulém týdnu nový zákon proti pedofilii. Jeho součástí je i ustanovení, že osobám mladším 18ti let nesmí být předkládán a zobrazován žádný obsah, který by podporoval změnu pohlaví, nebo homosexualitu. Progresivisté celé Evropy spustili vzápětí takový řev, že se informace o onom „kontroverzním” zákonu zcela určitě donesla i k vám.
Takový zločin! Nějaký Maďar se opovážil nešetrně dotknout bohorovných! Rozkacení politici starých a úctyhodných zemí EU okamžitě vyrazili do útoku. Hned na nejbližším, tedy včerejším zasedání Evropské rady, dali průchod spravedlivému hněvu a podrobili provinilou zemi zdrcující kritice. Příslušnou rezoluci narychlo sesmolili ministři za země Beneluxu – Belgii, Nizozemsko a Lucembursko. Režiséři schůze předpokládali, že bude přijata drtivou většinou a následně omlácena o Orbánovu hlavu.
V oné rezoluci se přitom nacházejí docela pozoruhodné formulace. Třeba že ten zpropadený maďarský zákon: „… rovněž porušuje svobodu projevu tím, že omezuje svobodu zastávat názory a přijímat a šířit informace bez zásahu veřejné moci, jak je zakotveno v Listině základních práv Evropské unie.” Což nastoluje zajímavou otázku. Bili by se bruselští „orlové práva” stejně vehementně za možnost šířit mezi školáky informace o nekompatibilitě některých kultur, škodlivosti hromadné migrace nebo o vlivu homosexuality na šíření přenosných chorob? Ale dost ironie. To nejlepší přišlo na závěr.
K velikému rozčarovaní organizátorů se totiž pod ten protimaďarský pamflet podepsalo jen 14 z 27 zemí Únie. Strážci ideologické čistoty EU zlostí tloukli do stolů a kousali koberce: „Evropská unie není v první řadě jednotný trh nebo měnová unie. Jsme společenstvím hodnot, které nás všechny vážou,” bouřil německý státní tajemník pro evropské záležitosti Michael Roth. „Věřím v Evropu, která zahrnuje rozmanitost, ne v Evropu, která ji skrývá před našimi dětmi,” tweetovala rozčarovaná šéfka spolku, Ursula Von der Leyen…
Takže, které země to nakonec podepsaly? Belgie, Nizozemsko a Lucembursko, jakožto předkladatelé. K nim se připojilo Dánsko, Estonsko, Finsko, Francie, Německo, Irsko, Litva, Španělsko, Švédsko a Lotyšsko. Itálie váhala. Čekala až do konce schůzky, ale pak svůj podpis připojila také. Představte si to na mapě Evropy. Jako jakousi aktuální „teplotní” mapu našeho kontinentu.
Na první pohled uvidíte zajímavou korelaci. Krom pobaltských eurohujerů, kteří chtějí být vždy bruselštější než Brusel jde vesměs o státy těžce „zamigrované”. O staré evropské evropské majáky liberalismu, multikulturalismu, politické korektnosti, potlačující s větší či menší mírou brutality jakékoli protesty původních obyvatel. Ale současně jde i o státy, které samy sebe považují za jakési samozřejmé, přirození vůdce, určující směřování celé Unie.
Ne, zvrhlost nikdy nechodí sama a jedna úchylka podporuje úchylky jiné. To, že sexuální nepřirozenost nejvíce podporují státy, které současně vědomě a plánovitě proměňují své země v neprospěch původních Evropanů, není náhoda.
Stále vám členství v tomto „společenství hodnot”, jak říká Michael Roth, připadá jako výhra?
