Ti městští policisté před soud. Nebo na psychiatrii.
Jana Zwyrtek Hamplová: Tatínek sražený k zemi, na něm klečící policisté, tříleté dítě ponecháno osudu. Někoho zabil? Ne. Nevzal si roušku.
Strhávají lidi k zemi za dýchání kyslíku. Sci-fi? Ne, realita. Až tam jsme došli. Vláda musí okamžitě jednat a zrušit zákaz nošení roušek venku, minimálně nejsou-li v okolí lidé.
Drsný zásah Městské policie v Uherském Hradišti proti muži, který si nechránil nos a ústa na prázdné ulici respirátorem, by měl všechny ty pány a dámy nahoře probudit. A to zdaleka nejen proto, že celému incidentu přihlížel jeho vystresovaný a plačící tříletý syn, který se napřed tatínkovi dokonce snažil pomáhat, a pak našel azyl v náruči ženy z blízké pekárny. A to měl asi štěstí, protože pánové tam dítě bez zákonného zástupce zanechali osudu, a otce odvedli.
Přiznám, že napřed jsem tomu nevěřila, a chápala to jako nahranou scénku, aby se veřejnost nachytala. Tak šílené to bylo. Když jsem zjistila, že je to pravda, chodila jsem jak tygr v kleci, a přemýšlela, co se v této zemi ještě musí stát ve jménu covidu strašného, abychom pochopili, co se tady děje, co je nám vnucováno jako normální, a kam to celé spěje. Už jen zákaz dýchat venku kyslík je v rozporu se zdravým rozumem a základními lidskými právy, protože i kdybychom tím chtěli kohokoliv chránit, postačilo by nasazení roušky při styku s jiným člověkem. Ne nosit ten „hadr“ na prázdné ulici, a dýchat zpět své zplodiny. Naše buňky totiž kyslík potřebují, pokud by to náhodou někdo nevěděl, jinak degenerují.
Tedy se nám přikazuje ve vládním opatření něco, co škodí našemu zdraví, a nikdy proto nemůže mít ochranu práva.
A pokud jde o onen incident, který oni policisté vnímají patrně jako zákonný, a evidentně si ho užili, pak je nutné se ptát, kdo jim něco podobného říká a kdo je to učí, protože jejich postup byl protizákonnný a zcela bezprecedentní.
A to ani nehovořím o tom, že je zde na místě se vší vážností ze strany onoho povaleného tatínka uvažovat o žalobě na ochranu osobnosti, žádat omluvu a nemajetkovou újmu. Nepochybně mohlo dojít ke spáchání trestného činu, a to podle § 149 trestního zákona, který mimo jiné říká, že „kdo nelidským a krutým zacházením v souvislosti s výkonem pravomoci orgánu státní správy, územní samosprávy, soudu nebo jiného orgánu veřejné moci působí jinému tělesné nebo duševní utrpení, bude potrestán odnětím svobody na šest měsíců až pět let, přičemž odnětím svobody na dvě léta až osm let bude pachatel potrestán, spáchá-li čin uvedený v odstavci 1 jako úřední osoba“. Pak je tu rovněž protizákonné opuštění dítěte, které byli policisté povinni zaopatřit, pokud mu odvedli tátu. Nebo pak už opravdu jen psychiatrie, protože nic podobného normální člověk z mozkem neudělá.
Ale to je jen jeden incident. Podobný mi poslal jeden muž ráno, kdy byl na prázdné ulici sražen městskými policisty jiného města rovněž na zem, a nevzpamatoval se z toho doteď, jak ponižující to bylo. Důvod? Opět – neměl na prázdné ulici roušku, a dovolil si dýchat vzduch. Podal trestní oznámení.
Ono pro vládu je situace dobrá. Demonstrovat se nemůže, protože je tu onen mimořádný stav. Ať se stane cokoli, lidé do ulic vyjít nemohou, kordony je vrátí zpět. Opravdu je to tak jisté? Opravdu si někdo myslí, že na podobné neuvěřitelné věci se vydrží dívat lidé donekonečna? Nebo jednou chytnou ty aktéry pod krk, a vyřídí si to s nimi sami? A bude se tomu vlastně někdo divit? Agrese vyvolává zase jen agresi. Zvláště je-li důvodem zdravé dýchání, a pobíhá-li kolem malé dítě.
Co vím jistě, je to, že ti, kteří by umravnili ony policisty, klečící na bezbranném muži, tedy ti, kteří by pomohli tomu tátovi, by našli na každém prstě deset advokátů, kteří by se vedle nich s gustem a gratis postavili jako jeden muž, a hájili je.
Obávám se však, že těm policistům by musel být přidělen advokát ex offo, protože jejich obhajobu by nikdo dobrovolně nepřijal.
Měli bychom se opravdu zavčas vzpamatovat. Tedy přesněji – tam nahoře by se měli zavčas vzpamatovat. Mohou nám zakázat vycházet, mohou nám zakázat demonstrovat, sportovat, zpívat, chodit do školy, jídelny (na pár hodin), přikázat dvě roušky (přes vyděšeného výrobce, že se to nesmí), dokonce mohou i vyhlásit konec epidemie, když ještě tehdy ani pořádně nezačala…ale nemohou nám probůh zakázat venku dýchat kyslík, není-li kolem živá duše. , a kdo si dýchat dovolí, s tím nakládat jako se zločincem.
To už je opravdu moc. Čím dříve si to ti, kdo rozhodují, uvědomí, tím lépe. A tím se nám všem bude lépe dýchat. A to doslova.
Zdroj
