Trochu jiná bublina
Jindřich Kulhavý: Jak může vypadat setkání se starými přáteli, které jste třeba 2 roky neviděli a kdysi jste spolu prožívali nevšedně veliké množství zážitků a událostí? No, může skončit po 10 minutách s tím, že o další víceméně nestojíte. Ono totiž to rozdělení nás všech je mnohem větší, než jsme si mysleli. Těch sociálních bublin, ve kterých žijeme či se právě nacházíme, je mnohem více, než je únosné.
Představa, že přijdete do staré party, sednete si a jste rádi, že vidíte po plno měsících své známé, je krásná do chvíle, než se objeví témata posledních dobou tak populární. Covid, elektromobilita a ekologie, migrace, Evropská unie, vakcinace, politika. Do té doby, dokud se bavíte o dětech, práci, partnerech a partnerkách, sportu, je vše v pořádku. U politiky se to už může zadrhnout, protože si vzpomenete, že když Zeman vyhrál prezidentské volby, mohli se přátelé uvztekat, protože tolik přáli stahovači králíků Drahošovi. Proč? To se neptejte. Jisté je, že se toto téma dalo při následných setkáních vynechávat, to aby zůstalo zachováno přátelství.
Doba covidová na nějakou dobu přibrzdila intenzitu setkávání přátel a v podstatě dopustila určité vyprofilování jednotlivců. Pokud jste před ní těžko nacházeli soulad mezi politickými názory a někdo byl příznivcem liberálů a Evropské unie, nesnášel Donalda Trumpa a o Orbánovi hovořil jako o problému, přičemž dlouhodobě sleduje svou oblíbenou ČT24, pak není na místě očekávat blahosklonnost vůči odpůrcům roušek, respirátorů a očkování. Většinou. Vzhledem k tomu, že zástupci liberálů jedou svou agendu, jejichž součástí je kompletní covidová hysterie, vcelku logicky jsou tito fanoušci a příznivci EU kompletně naočkováni a v podstatě čekají s nadšením na svou 3.dávku. Protože tušíte, že by mohlo jít o další možnost zbytečného střetu, vůbec se k tomuto tématu nevyjadřujete. Záměrně, protože jste přeci rádi za dlouholeté přátelství.
Přesto je vcelku logické, že se o něčem bavit musíte. Zavzpomínáte na staré příhody, na situace, při nichž občas mohlo jít o život, případně byly naopak veselé, nicméně toto už je probíráno stokrát, takže se i tak rozhovor stočí na podnikání, práci. Vše v pohodě, než se dojde k autům. To už může být opět konfliktní, zvláště když se sejdou konzumenti osobní dopravy a přímo fandové aut. Souznění trochu zakolísá ve chvíli, kdy dojde na zákazy, povolené rychlosti. Když jeden ze zásadních odpůrců rychlejší jízdy, kterého dostat do osádky například při cestě na lyže do Alp vždy znamenalo diskusi o způsobu jízdy trvající ¾ cesty, projevil názor, kterým schvaluje plošné zavedeni třicítky ve městě, obhajuje parkovací zóny a zvyšování poplatků za jejich využívání, protože sám po městě jezdí tramvají, tak už pomalu můžete začít bublat.
Stočíte hovor na elektroauta a jejich nedostatky, dotyčný inženýr je začne chválit a všem vysvětlí, že to je progres doby, kterému neunikneme, ale že není důvod mít obavy. Na argument o nedostatku elektrické energie, který hrozí, odpoví něco ve smyslu toho, že elektřiny je dost a německá kancléřka to má jistě domyšlené. Sice se zvrátíte na židli, ale zkusíte oponovat, že už nyní jsou s dobíjením elektromobilů v některých oblastech USA a Německa problémy, s čímž někteří přátelé u stolu dokonce souhlasí, ale dotyčný obhájce elektromobility se nedá přesvědčit a drží svou. Neobměkčí ho ani argument, že Němci mají často vize, které končí jejich prohrou. Koutkem procedí ještě něco o přínosu ekologie Green Dealu a Vy se pomalu zvedáte. Ještě řeknete, že nám de facto nechtějí jen sebrat spalovací motory, ale omezit mobilitu jednotlivců i celé části společnosti a on se zeptá :,,Kdo jsou oni?“. Druhý kamarád vedle Vás procedí mezi zuby: ,,Přeci ti, co nás chtějí čipovat“, přičemž část osazenstva stolu, která to slyšela, vybuchne smíchy. Přestože čipování už je součástí plánů do budoucnosti a ve Švédsku už k němu dochází, Vy jste o tom však neřekli ani slovo, u veselé party to vyvolává diskusi o tom, jak jsou hloupí konspirátoři hovořící o grafénu ve vakcínách. Mlčíte, nehádáte se, neargumentujete, jen se podíváte kolem sebe.
Nadešel okamžik loučení. Po čtvrthodinu trvajícím setkání s lidmi, se kterými jste kdysi prožívali tolik zajímavého, vídali se s nimi i 3x týdně při sportech, výletech a zájezdech, si s nimi nemáte co říct. Nechcete se dohadovat, takže se vymluvíte na cokoliv a pomalu, no spíše s rychlostí blesku zmizíte. Rozdělení společnosti je skutečně enormní. Vzniklo mnoho názorových platforem. Dříve se lidí dohadovali pouze o základní politické problematice, ovšem nyní je bodů střetů tolik, že najít soulad je velmi složité. Jediné, co Vás tak může při podobném setkání těšit, je to, že jsou všichni relativně zdraví a především živí. Bohužel máte pocit, že jste se ocitnuli někde jinde. Máte li jiné názory, jste pro ně mimozemšťani, v horším případu idioti. A to se mezi přáteli a uvnitř širší rodiny neříká. V této době končí mnoho přátelství, narušené vztahy bude těžké dát dohromady. Je to daň za to, jak funguje propaganda, média a politická reprezentace. Rozeštvanost ve společnosti je obrovská a dotklo se to i velmi blízkých lidí. Bohužel, toto už poslepovat půjde jen velmi těžko.
