Ukrajina je jen pěšcem na velké šachovnici

Rick Sterling: Kniha Zbigniewa Brzezinského „Velká šachovnice“ vyšla před 25 lety. Jeho předpoklady a strategie pro udržení globální dominance USA měly obrovský vliv na zahraniční politiku USA. S vývojem konfliktu na Ukrajině, který může přerůst ve světovou válku, vidíme, kam tato politika vede a jak zásadní je její přehodnocení.

Potřeba dominovat Eurasii

Základní premisa knihy „Velká šachovnice“ je nastíněna v úvodu:

• po rozpadu Sovětského svazu jsou Spojené státy jedinou světovou velmocí.
• Evropa a Asie (Eurasie) mají dohromady největší rozlohu, počet obyvatel a ekonomiku
• USA musí ovládat Eurasii a zabránit jiné zemi, aby zpochybnila dominanci USA

Brzezinski shrnuje situaci: „Amerika je nyní jedinou globální supervelmocí a Eurasie je ústřední arénou světa.“ A dodává: „Je nezbytné, aby se neobjevil žádný eurasijský vyzyvatel, který by byl schopen ovládnout Eurasii, a tím zpochybnit Ameriku.„

Kniha představuje různé národy Eurasie, od Japonska na východě až po Velkou Británii na západě. Je zde pokryta celá pevnina Evropy a Asie. Jedná se o „velkou šachovnici“ a Brzezinski analyzuje, jak by USA měly „hrát“ s různými figurkami na šachovnici, aby udržely potenciální soupeře při zemi a USA pod kontrolou.

Brzezinského vliv

Brzezinski byl velmi vlivným poradcem prezidenta Cartera pro národní bezpečnost. Předtím založil Trilaterální komisi. Později učil Madeline Albrightovou a mnoho dalších klíčových osobností americké zahraniční politiky.

Brzezinski inicioval „Afghánskou past„. Jednalo se o tajný americký program z roku 1979, jehož cílem bylo mobilizovat a podporovat zahraniční bojovníky mudžahedínů, aby napadli a destabilizovali Afghánistán. V tomto období procházel Afghánistán dramatickými pozitivními změnami. Jak popisuje kanadský akademik John Ryan, „Afghánistán měl kdysi progresivní sekulární vládu s širokou podporou obyvatelstva. Zavedla progresivní reformy a poskytla rovná práva ženám“.

Brzezinského plán spočíval ve využití reakčních místních sil a zahraničních bojovníků k vytvoření dostatečného chaosu, aby vláda požádala sousední Sovětský svaz o vyslání vojenské podpory. Celkovým cílem bylo „zahltit sovětskou armádu“ a „dát jim jejich vlastní Vietnam„.

Díky obrovskému financování ze strany USA a Saúdské Arábie, které začalo v roce 1978, vyústil tento plán v chaos, hladomor a krveprolití v Afghánistánu, které trvá dodnes. Přibližně 6 milionů Afghánců se stalo uprchlíky, kteří utekli před chaosem a válkou.

Když se Brzezinski po letech v rozhovoru vyjadřoval k této politice, byl na ni hrdý a jednoznačný: „Netlačili jsme na Rusy, aby zasáhli, ale vědomě jsme zvyšovali pravděpodobnost, že zasáhnou.“ Na otázku, zda nelituje desetiletí chaosu v Afghánistánu, odpověděl jasně:

Čeho lituje? Ta tajná operace byla výborný nápad. Měla za následek, že vtáhla Rusy do afghánské pasti, a vy chcete, abych toho litoval? …. Moskva musela pokračovat ve válce, která byla pro režim neudržitelná, v konfliktu, který přinesl demoralizaci a nakonec rozpad sovětského impéria.…. Co je ve světových dějinách důležitější? Taliban, nebo rozpad sovětského impéria? Nějací rozvášnění muslimové, nebo osvobození střední Evropy a konec studené války?

Afghánistán byl pěšákem v tažení USA proti Sovětskému svazu. Amorálnost zahraniční politiky USA je jasná a konzistentní, od zničení Afghánistánu počínaje rokem 1978 pokračuje až po současný hladomor způsobený zmrazením afghánských vládních rezerv ze strany USA.

Zpětný ráz je také jasný. Ze zahraničních bojovníků vycvičených USA a Saúdy se stala Al-Káida a poté ISIS. Masakr v nočním klubu v Orlandu v roce 2016, kde zemřelo49 lidí a 53 bylo zraněno, spáchal syn afghánského uprchlíka, který by do USA nikdy nepřišel, kdyby jeho země nebyla záměrně destabilizována. Paul Fitzgerald tuto tragédii výstižně popisuje ve svém článku Brzezinského vize, jak nalákat Sověty do afghánské pasti, je nyní noční můrou Orlanda.

Nadřazenost a výjimečnost USA

„Velká šachovnice“ předpokládá nadřazenost a výjimečnost USA a přidává strategii pro realizaci a prosazení tohoto „prvenství“ na největší a nejdůležitější aréně: Eurasie.

Brzezinski nepočítá s multipolárním světem. „Svět bez amerického prvenství bude světem s větším násilím a nepořádkem a menším podílem demokracie a hospodářského růstu ….“ a „Jedinou skutečnou alternativou k americkému globálnímu vedení v dohledné budoucnosti je mezinárodní anarchie“.

Tato tvrzení pokračují i dnes, kdy americký zahraničněpolitický establishment opakovaně hovoří o „řádu založeném na pravidlech“ a „mezinárodním společenství„, přičemž ignoruje skutečnost, že Západ je jen malým zlomkem lidstva. Ke konci své knihy Brzezinski navrhuje „modernizaci“ OSN a „nové rozdělení odpovědnosti a výsad“, které by zohlednilo „změněnou realitu globální moci„.

Význam NATO a Ukrajiny

Po rozpadu Sovětského svazu a Varšavské smlouvy se mnoho lidí na Západě domnívalo, že NATO již není potřeba. NATO tvrdilo, že je výhradně obrannou aliancí, a jeho jediný soupeř se rozpadl.

Brzezinski a další američtí jestřábi viděli, že NATO lze využít k rozšíření americké hegemonie a udržení nákupů zbraní. Proto napsal, že „rozšířené NATO bude dobře sloužit jak krátkodobým, tak dlouhodobým cílům americké politiky„.

Brzezinski byl neústupný v tom, že ruské obavy a strach je třeba odmítnout.

Jakékoli jednání s Ruskem v otázce rozšíření NATO by nemělo vést k tomu, že se Rusko stane faktickým rozhodujícím členem aliance.

Brzezinski uměl agresivní a útočnou politiku prezentovat v tom nejlepším světle.

Brzezinski představuje Ukrajinu jako klíčovou zemi pro zadržování Ruska. Říká, že „Ukrajina je kritickým státem, pokud jde o budoucí vývoj Ruska“. Říká: „Bez Ukrajiny Rusko přestane být euroasijským impériem.“ To je další příklad jeho obratné formulace, protože Ukrajina jako součást nepřátelské vojenské aliance nejenže brání ruskému „impériu“, ale představuje potenciální hrozbu. Kyjev je od Moskvy vzdálen méně než 500 mil a Ukrajina byla hlavní trasou nacistické invaze.

Brzezinski si byl dobře vědom kontroverzní povahy ukrajinských hranic. Na straně 104 uvádí citát, z něhož vyplývá, že mnoho obyvatel východní Ukrajiny si od rozpadu Sovětského svazu přálo odchod z Ukrajiny. Citát z moskevských novin z roku 1996 uvádí:

V dohledné budoucnosti postaví události na východní Ukrajině Rusko před velmi obtížný problém. Masové projevy nespokojenosti … budou doprovázeny výzvami k Rusku, nebo dokonce požadavky na převzetí regionu.

Navzdory této skutečnosti se Brzezinski k ruským právům a stížnostem staví odmítavě. Bez obalu říká:

Evropa je pro Ameriku základním geopolitickým předmostím na euroasijském kontinentu. A západní Evropa a stále více i střední Evropa zůstávají do značné míry americkým protektorátem„. Nevysloveným předpokladem je, že USA mají plné právo ovládat Eurasii na dálku.

Brzezinski radí Rusku decentralizaci pomocí volného trhu a volnou konfederaci „evropského Ruska, sibiřského Ruska a dálněvýchodní republiky“.

Afghánistán je vzorem

Brzezinski si uvědomuje, že Rusko představuje potenciální výzvu pro dominanci USA v Eurasii, zejména pokud se spojí s Čínou. Ve „Velké šachovnici“ píše:

Pokud se střední prostor vzepře Západu, stane se asertivním samostatným subjektem a buď získá kontrolu nad jihem, nebo uzavře spojenectví s hlavním východním aktérem, pak se americký primát v Eurasii dramaticky zmenší.“ Rusko je „středním prostorem“ a Čína je „hlavním východním aktérem„.

Stalo se to, čeho se americký stratég obával: Rusko a Čína již 20 let budují alianci, jejímž cílem je ukončit hegemonii USA a zahájit novou éru mezinárodních vztahů.

Možná proto USA agresivně vyprovokovaly krizi na Ukrajině. Seznam provokací je jasný: morální a materiální podpora protestů na Majdanu, odmítnutí dohody s EU („Fuck EU“), vraždy sniperů a násilný převrat v roce 2014, ignorování Minské dohody schválené Radou bezpečnosti OSN, poradci NATO a výcvik ultranacionalistů, smrtící zbraně pro Ukrajinu, odmítnutí akceptovat nečlenství Ukrajiny v NATO, hrozby invaze na Donbas a Krym.

Před ruskou intervencí na Ukrajině vojákyně v aktivní službě a bývalá kongresmanka Tulsi Gabbardová řekla: „

Oni vlastně chtějí, aby Rusko napadlo Ukrajinu. Proč by to dělali? Protože to dává Bidenově administrativě jasnou záminku k uvalení drakonických sankcí… proti Rusku a ruskému lidu a za druhé to upevňuje tuto studenou válku na místě. Těží z toho především vojensko-průmyslový komplex. Bidenovu administrativu jednoznačně ovládají. Váleční štváči na obou stranách ve Washingtonu, kteří toto napětí bubnují. Pokud přimějí Rusko, aby napadlo Ukrajinu, uzamkne to tuto novou studenou válku, vojensko-průmyslový komplex začne vydělávat další tuny peněz ….. Kdo na to doplatí? Američané … ukrajinský lid … ruský lid platí cenu. Podkopává to naši vlastní národní bezpečnost, ale vojensko-průmyslový komplex, který ovládá tolik našich zvolených úředníků, vyhrává a oni běží do banky.

To je přesné, ale důvody provokací jsou hlubší. Hillary Clintonová nedávno shrnula přání a sny washingtonských jestřábů: „Rusové napadli Afghánistán v roce 1980 … mnoho zemí dodávalo zbraně, rady a dokonce i některé poradce těm, kteří byli naverbováni k boji proti Rusku….dobře financované povstání v podstatě vyhnalo Rusy z Afghánistánu…. Myslím, že právě k tomuto modelu se nyní lidé obracejí.“

Zahraniční politika USA byla konzistentní od Brzezinského přes Madeline Albrightovou, Hillary Clintonovou až po Victorii Nulandovou. Výsledky jsou vidět v Afghánistánu, Iráku, Jugoslávii, Libyi, Sýrii a nyní na Ukrajině.

Stejně jako v případě Afghánistánu USA „netlačily na Rusko, aby zasáhlo“, ale „vědomě zvyšovaly pravděpodobnost, že zasáhne„. Účel je v obou případech stejný: využít pěšáka k podkopání a potenciální likvidaci soupeře. Očekáváme, že USA budou dělat vše pro to, aby prodloužily krveprolití a válku, zahltily ruskou armádu a zabránily mírovému urovnání. Cílem USA je přesně to, co řekl Joe Biden: změna režimu v Moskvě.

Stejně jako Afghánistán je i Ukrajina jen pěšcem na šachovnici.

****

Poznámka Admina: Když jsem ten článek objevil a přečetl, hned jsem si uvědomil, že autor má svatou pravdu. Vždyť je to jak přes kopírák. Majdan 2014, vládní puč, totalitní zákony k omezení práv ruskojazyčních občanů, vznik ozbrojených nacionalistických batalionů na bází fašistické ideologie, odtržení ruskojazyčných regionů, začátek ostřelování těchto regionů, čímž docházelo ke stupňujicímu se chaosu, pomoc ze strany Ruska uznáním těchto regionů za suverenní státy, jejich žádost o pomoc, ==> invaze části ruské armády na UA. Jen to trvalo o pár let déle, než v případě Afganistánu. No a v ten moment USA a celý Západ zahájil trestání Ruského agresora ekonomickými sankcemi a masívní podporou dodávkami skladovaných zásob zbraní a munice. Proto nikdo z USA a zejména UK nemá zájem o nějaké mírové dohovory. Válka zatím netrvá dosti dlouho, Rusko ještě není dostatečně vyčerpáno a ruští lidé ještě nejsou dost naštvání, aby mohlo dojít k vnitřním změnám. Že na obou stranách této naprosto zbytečné války umírají lidé, je akcionářům vojensko-průmyslového komplexu a politikům zcela u prdele. Vždyť my za to nemůžem, za vše může ten agresor Putin.  

Originál článku a obrázku: Oriental Review
Překlad: Admin Nekorektní TOP-CZ