Ursula von der Leyen přijela do Prahy podpořit pád Andreje Babiše
Jiří Vyvadil: K napsání této glosy mne nepřivedla nějaká zjednodušená protievropská myšlenková tónina, ale to, že mimo jiné chápu, že je třeba dlouhodobě sledovat vývoj v Evropské unii během tohoto volebního období a je nesporné, že situace se stále více měsíc po měsíci polarizuje mezi pojetím starých evropských zemí a novými evropskými zeměmi, kdy se ostří progresivistické kritiky zaměřuje a koncentruje zejména proti Polsku, Maďarsku a ač by to Babiš chtěl uhladit i Česku, i proti Česku.
V4 si uvedla jméno svým rozhodným odporem proti masivnímu přijímání běženců ze zemí jako je Sýrie, Afganistán, Irák, Libye atd, tedy zemí, kdy neúnosnou vnitřní situaci vyvolaly svou vojenskou agresí USA, Velká Británie, Francie a zčásti i svou politickou podporou Německo a další země NATO, kdy odpovědnost Maďarska, Česka, či Polska za tento stav byla nulová.
Pak přišla další fáze, kdy celá stará EU, prosadila kvóty většinovým hlasováním na zasedání mínistrů vnitra, ale Polsko, Česko i Maďarsko je odmítlo. V4 se od tohoto okamžiku stalo unijním pojmem odporu proti centrálnímu rozhodování. A buďme vděčni, že jsme byli toho součástí, protože v EU je 27 států a V4 se stalo nejznámějším a tak trochu protestním uskupením států, když země Pobaltí mají jediné a trochu únavné téma : Zničte Rusko…
Byly nové volby do Evropského Parlamentu a V4 i ve spolupráci s Emanuelem Macronem rozjela další boj, na jejímž konci se předseda nejsilnější frakce lidovců Martin Weber nestal předsedou Evropské komise, stejně jako se jím nestal i dnešní výkonný eurokomisař Frans Timmermans. …. nýbrž se jí stala i s pomocí „opozičních“ europoslanců za polskou vládní stranu Právo a spravedlnost právě Ursula van der Leyen. Tam někde možná nastala chyba, protože pánové Babiš i Orbán si měli zřejmě více pojistit loyalitu nové a ještě znejistělé předsedkyně EU. Neudělali to. Opojili se příliš brzo nadšením. . A dnes Ursula von der Leyen zejména poté, co Orbánův Fidesz odešel z lidoveckého klubu, zcela otevřeně s pomocí své, v Česku zvlášť nenáviděné eurokomisařce Jourové vede otevřený boj proti těmto třem státům a jako záminka slouží cokoliv.
A prostředek je jasný: prosadit v Polsku, Maďarsku, a Česku pád stávajících předsedů Orbána, Morawieckého i Babiše a vítězství současné probruselské opozice v těchto zemích.
Je dobré si v této situaci sundat růžové brýle mámení a vidět věci realisticky: Je to politický boj a ten není neutrální. A tak bruselští politici z Evropské komise, Evropského parlamentu, ale i členové Evropské rady, tj. předsedové vlád či prezidenti států přirozeně chtějí prosadit své představy. A nejen představy i personální řešení. A tak jako svého času některým z nich zatápěli pánové Orbán, Babiš, Morawiecki, tak oni to vrací.
Nuže první pokus o nastolení probruselské vlády ze zmíněných tří zemí nastane v říjnu tohoto roku v Česku a je na nás si říci, kdo je kdo
Zcela zjevně extrémním pólem probruselské politické strany jsou Piráti, kteří nejenom, že přebírají vše s čím Brusel přichází, ale aktivisticky už po několik let včetně metod udávání a protibabišovského zdůrazňování střetu zájmu a potřeby odstranění premiéra pro jeho vztah k Agrofertu věci v Bruselu iniciují. Obsahově na stejné úrovni je STAN a koalice SPOLU jen jsou o stupeň méně hysteričtí. Zatímco se nebudou lišit ohledně potřeby likvidace Babiše, může být u nich rozdíl ohledně migrantů a zřejmě i odtaživější vztah k politice Green Dealu.
Zásadním odpůrcem všeho, co přichází z Bruselu je přirozeně SPD Tomia Okamury, která ve společnosti má v podstatě stejný ohlas jako jednotlivé strany dnešní opozice a mohla by sama o sobě získat i12%. Problém SPD ovšem je, že podobně jako její zahraniční kolegyně AFD v Německu či Svobodní v Rakousku jdou ostře po krku i ostatním politickým stranám a má zatím téměř nulový koaliční potenciál. Klíčový význam proto bude mít, zda se ANO už definitivně oklepe z jarní fáze deprese a bude dál stoupat. Průzkumy těsně před vypuknutím prázdnin by obrat ukazovaly.
Ovšem pokud by zazářila Přísaha, která by se sedmi procenty, které zřejmě může dosáhnout mohla být potencionálním spojencem ANO, a pokud by prošly ČSSD a KSČM a připojily se k ANO, mohla by Česká republika i po říjnu sehrávat vůči Bruselu důstojně vyváženou polohu a mohla by se alespoň rámcově držet sebezáchovné účasti v uskupení V4, protože bez V4 má nulový význam.
Ursula von der Leyen byla nadšeně vítána opozicí, která jako papoušci radostně opakovali, že bude-li Babiš premiérem, přijde Česko o 180 mld. Kč.
A člověk by chtěl říci : No A CO?
Nebuďme zase tak hysteričtí a nejděme našim nepřátelům v Bruselu a jejich pomahačům zde v Česku na ruku.
Chce to bojovat. A bude-li Babiš znovu premiérem, bude muset mnohem odvážněji než tak činil dodnes se za kolegy ve V4 postavit podle zásady Jeden za všechny, všichni za jednoho.
Ursula včera zářila. Doufejme, že naposledy.
Tak si držme palce.
