Ústavní soud rozhodl. Radujme se …
Ústavní soud rozhodl, že volební zákon není v souladu s ústavou a trochu ho vylepšil. Malé strany si polepší. Jedni slaví, druzí se vyvracejí. Mně a tipnu si, že i většině z vás, je to šumák. Malá nebo velká strana, jedni za 18, druzí bez 2 za 20. Lidi mají jiný starosti.
Ale názor na to pochopitelně mám. Třeba načasování je zajímavé. Na návrh senátorů malých stran podaný před lety v rozčílení z toho, že je ten čobol zase ve volbách rozdrtil podle zásady „když nedokážeš vyhrát hru, změň její pravidla,“ se jim tam práší už tři roky. A teď, těsně před volbama, se najednou proberou.
A na onen „protiústavní“ zákon se pod dohledem Ústavního soudu a jeho bolševického předsedy práší už dvacet let. Patery volby. Doposud nikomu nevadil. Si nikdo z těch mudrců nevšim, že je protiústavní? A všimnou si toho, až když se objevil někdo, kdo jim všem rozkopal bábovičky, obsadil jejich tradiční pískoviště a hnízdo nehnízdo, kovid nekovid, furt má sviniar přes 25 %?
A není kapku žinantní, když nečekaný objev protiústavnosti prezentuje jako předseda Ústavního soudu předlistopadový bolševik, který ho jako politik před dvaceti lety sám stvořil a prosadil? Si tehdy pan Ústavní Chytrý nevšim, že jeho dílko odporuje ústavě? Nebo je nějaká souvislost v tom, že tehdy byl ještě velký kámoš se Zemanem a teď už tihle dva bývalí bolševici kámoši nejsou?
Taky bych rád připomenul, že dokonce i ústavní soudci jsou jenom lidi. Mají nějaké názory, nějakou minulost, nějaké politické preference a nějaké slabosti. To, že někdo nosí talár automaticky neznamená, že je Mirek Dušín a není třeba přemejšlet o tom, co říká a dělá.
A další věc. Všem, tedy i koalicím, bude k vysněným místům u koryta stačit jen 5 % hlasů. Tak, tak. To jsme přesně potřebovali ke štěstí. Jistotu, že když se jedni zmrdi, kteří to mají furt nahnuté, protože jsou pro voliče s mozkem přitažliví asi jako lupénka, spřáhnou s jinými podobnými zmrdy, nikdy se jich nezbavíme. Doteď jsme měli alespoň nějakou teoretickou naději, že jednou přijde Pražáků k urnám málo. A co je život bez naděje?
Jestliže jste až doposud o domácí politické scéně získali dojem, že horší už to být nemůže, budete nejspíš už letos značně překvapeni tím, co všechno je ještě možné.
Například pro mne až doposud naprosto záhadné námluvy ČSSD a Zelených, které až do výroku Ústavního soudu působily dojmem, že Hamáček zřejmě vlivem trvalého poklesu preferencí k nule zešílel, najednou dávají zlověstný smysl. Tyhle dvě politické mrtvoly by měly určitou šanci společně překonat 10 % hranici pouze v případě, že by úplně všechny voliče ostatních stran cestou k urnám sklátil nějaký další nový koronavirus. Přímo se nabízí otázka, jestli je tedy Hamáček takový politický génius nebo jestli věděl předem, jak soud rozhodne?
A to nebude jediný případ. Podobně nechutných spojení doposud nevolitelných uskupení magorů evokujících sex mezi příbuznými a toužících nám taky vnutit svůj jediný správný světonázor, se vyrojí celá hejna. Já neříkám, že volební zákon byl úžasný a každý večer jsem v něm zálibně listoval. Nebyl, byl úplně k hovnu jako 99,9 % všech ostatních zákonů. Což je ovšem hlavně způsobeno tím, že je navrhují a schvalují částečně dementi, částečně korupčníci a částečně dementní korupčníci.
Ale 5 % pro všechny je teda masakr. Už takhle nám vládlo dost úchylnejch trpajzlíků a co teprve teď. To se pobavíme. Respektive nepobavíme.
Hybrid socdemáků a zelenejch ve sněmovně. Nebo třeba ve vládní koalici. Už nyní se velice těším.
