ÚVOD DO DĚJIN BUDOUCNOSTI
Stanislav A. Hošek: Následující text je inspirován tvrzením generála Šedivého, že ozbrojený střet na Ukrajině bude trvat dlouho a komentáři mnohých dalších publikujících, kteří se rovněž k takovému názoru přiklánějí. Nikdy v životě jsem nepublikoval text, který byl spekulací o budoucnu, nehrál jsem si na futurologa, natož proroka, ovšem všechno je jednou poprvé.
Úvodem
Dožije-li se lidstvo doby, kdy vznikne spor o začátku horké války Ruska se Západem, přesněji s USA, pak datum 24. 2. 2022 bude prvořadým kandidátem. Na tomto místě je zapotřebí připomenout, že to nebylo Rusko, kdo označil Západ ze svého nepřítele. Byly to nesporně obě Unie, tedy Amerických států i Evropských, které tak učinily ve svých vojenských doktrínách. Bílý Dům i Pentagon a celé NATO jednoznačně deklarovali Rusko jako ohrožovatele své bezpečnosti číslo jedna.
Ať už tvrdí kdokoliv cokoliv, tak z hlediska Ruského vedení je „Speciální akce Ruské armády na území Ukrajiny“ (dále jen speciální akce) jednou z forem preventivní obrany. Onou limitní metodou sebeobrany, kterou užívá kupříkladu stát Izrael po celou dobu své existence. Izrael je totiž státem obklopeným nepřátelským prostředím ze všech stran. Jeho vynikající tajné služby v tomto prostředí hledají zárodky rizik, jež by mohly v budoucnu ohrozit jeho bezpečnost. Jakmile cokoliv zjistí a vyhodnotí coby takové riziko, zlikvidují to. Provedly to od Egypta přes Libanon a Sýrii po Írán mnohdy dokonce několikrát. Navíc o četných akcích Izraelské tajné služby v tomto směru se nikdy světová veřejnost vůbec nedověděla, takže je znají jen zasvěcení odborníci.
Podobně tedy Ruské vedení vyhodnotilo situaci na Ukrajině jako mezní stav rizika pro svou bezpečnost a rozhodlo se jednat.
O charakteru armády Ruské federace
Rusko je nejen nejrozlehlejším státem světa, ale především zemí obrovského přírodního bohatství od lesů přes energetické zdroje a vzácné kovy po diamanty. Z toho důvodu bylo po celé své dějiny cílem loupeživých tažení napřed od Východu, pak později ze Západu.
Rozhodl-li se Putin navrátit Rusko do pozice supervelmoci, provedl to v oblasti vojenské. Po rozpadu SSSR a Jelcinově vlastizrádném, ba až velezrádném chování se zdecimovaná ruská armáda začala prakticky znovuvytvořit teprve v tomto století. S ohledem na Ruské možnosti a podstatu mezinárodní politiky Ruské Federace byla od samého počátku koncipována jako ryze obranná armáda. Proto necítí potřebu mít kupříkladu stovky nejmodernějších tanků, protože tank je jednoznačně prvkem útoku. Několik desítek jich pak stačí kupříkladu na vzpomínané akce preventivní obrany.
Obrana je za všech okolností rovněž finančně méně nákladná. Nejméně pětinásobně a za některých okolností až desetinásobně. Zásadním prvkem sebeobrany je však vývoj zbraní, překonávajících svou účinností výzbroj potenciálních útočníků. I tímto směrem se proto ubírá rekonstrukce ruské armády. Maximální modernizace obranných komplexů, a nakonec zbraň apokalypsy, když nebude zbytí, čti, když Rusko bude zahnáno do bezvýchodnosti. Podle dávného Putinova mota; na co by nám byl svět bez Ruska.
Něco o ruské duši
Etnikum žijící v prostoru mezi Uralem a Donem již od „kainoabelské“ éry čili od bojů zemědělců s kočovníky bylo napadáno nájezdníky z východu. Nejednou prakticky zdecimováno až k zániku. Přesto znova a opět se zvedalo z popela, někdy i za cizí pomoci (Vikingové) až nakonec bylo posíleno tím, co ho nezničilo natolik, že se stalo hrází proti hordám z východu pro celou Evropu. Ta se mu, podle zásady každý dobrý skutek musí být potrestán odvděčila v posledních staletích tím, že spojila svá vojska a táhla na Rusko. Nejznámější takový počin realizoval Napoleon a Hitler. Ruský národ se ale ani tehdy nepovedlo zničit. Vidím v tom jeden rys ruské duše. Nekonečnou nezdolnost.
Základní myšlenky dějin budoucnosti
Válka Ruska s USA
Pokud se vůbec někdy budou psát dějiny války Ruska se Západem, fakticky Ruska a USA, pak jejich začátkem bude s vysokou pravděpodobností hraničící s jistotou období, kdy se Rusko zásadně odmítlo podřídit celoplanetární hegemonii, až nadvládě USA. Tehdy došlo k prvnímu střetu zájmů Ruska s USA. Bylo proto povinností obou stran zahájit jednání o svých zájmech, aby se nerozrostly v konflikty. Nestalo se tak. V současnosti ještě nejsou odtajněny veškeré informace, takže nelze hodnotit, která strana jednala bezohledněji k zájmům té druhé.
Mírou takové bezohlednosti může být kupříkladu na straně USA posunování vojenských základen až na hranice s RF s odůvodněním, že každý stát má svobodu rozhodnout se, zda chce, či nechce být členem NATO. Což je v mých očích učebnicovým důkazem demagogie vzletného tvrzení o svobodě jedince, končící tam, kde se dotýká svobody jiného. Rozbor uvedeného dogmatu není ale předmětem tohoto textu.
Z Ruské strany lze považovat za bezohledný čin připojení Krymu ke svému svrchovanému území s odůvodněním jeho historické držby a, nebo připomínkou na odtržení Kosova od Srbska.
Svévolí obou stran je dále například zasahování do vnitřních záležitostí jiných států. Především do států sousedících s Ruskem. Nebo kybernetické útoky a záškodnické akce na cizích územích.
Válka Ruska s USA bude opravdu dlouhá. Paradoxně ale nebude o její délce rozhodovat ani Rusko, ani USA. Rozhodnou ji současní diváci. Oněch šest a půl miliardy nezúčastněných právě tím, že se zúčastní.
Variant dalšího průběhu války se tím otvírá celá řada. Ovšem vždy zůstávají dvě limitní. Totální porážka jedné z válčících stran. Obě při tom přináší zásadní obrovské riziko. Zánik veškeré lidské civilizace.
Na tomto místě pouze poznamenávám, že i kdyby náhodou Rusko bylo totálně poraženo a nesáhlo při tom na zbraň „posledního soudu“, je vysoká pravděpodobnost že zase vstane jako fénix a celý problém vyvstane znova.
Dostane-li se do zoufalého boje o vlastní přežití „zlatá miliarda“, vidím situaci všeho lidstva beznadějněji. Proč?
Napsal jsem, že variant ukončení války Ruska s USA při zapojení dosud nezúčastněných je mnoho. Jednou z nejlepších by byl koncept ČLR o všeobecné spolupráci států veškerého světa. Ovšem to by musel celý Západ opustit svou fundamentální doktrínu o vývoji lidstva jako neustálém soutěžení, soupeření čili konkurenci sobeckých individuálních zájmů, jimž absurdně říká svoboda. Že se někdy Západ dobrovolně vzdá této mylné doktríny o svobodě jako nejvyšší své hodnotě se mi jeví jako nemožné. Odtud ony beznadějnější vyhlídky pro veškeré lidstvo při možné prohře USA.
K dějinám horké fáze války USA s Ruskem
Speciální akce začala obrovským deficitem. Naznačil jsem už, že vznikem svrchovaného Ruska došlo ke střetu zájmů Západu a Ruska, který se neřešil nikdy opravdu vážným vyjednáváním čili mírovými prostředky, jak ukládají pravidla mezinárodního práva, ba dokonce i první článek smlouvy NATO. Tento deficit se prakticky od událostí na Ukrajině z roku 2013 až 2914 a násilného tranzitu Krymu pak změnil v totální absenci nejen plnění dohod, ale i chuti k jakémukoliv vyjednávání. Čímž se odhalila demagogie onoho pravidla mezinárodních vztahů vyjádřená povinností užití jen mírových prostředků. Jak lze konflikty řešit mírově, když jedna strany je ignoruje, ba odpírá a totálně o nich nehodlá jednat. Sdělí řešení takové situace někdo světové veřejnosti ze všech těch mudrlantů, kteří hovoří o katastrofální, fatální, neodůvodnitelné a neodčinitelné chybě Putina?!! Ptám se na to především všech těch chytrolínů levicového smýšleni, nejvíce pak bývalých přátel Ruska, kteří se tak jednoznačně bleskově přepólovali na odsuzování Ruského vedení a samozřejmě nejvíc samotného Putina. Jak by asi veškeří zmínění mudrlanti dokázali přimět k jednání toho, kdo nejenže jednat veřejně odmítá, veškeré návrhy k němu ignoruje, ba veškerou svou taktiku války založil na všech typech obstrukce výsledků i obvyklých utajovaných vyjednáváních.
Prakticky první horká fáze války RF versus USA může být skutečně velmi dlouhá. Ovšem zase pouze v tom případě, že se jí dosavadní diváci zúčastní tím, že se začnou přiklánět na některou z válčících stran.
Přikloní-li se k Rusku, donutí USA k nepředvídatelným krokům. Jestli pomohou USA, Rusko bude vzdorovat až do svého úplného konce, protože mu už nic jiného nezbývá.
Jenže.
Na misce rozhodování víc jak šestinásobné části lidstva je velké závaží. Tím je nejméně půltisíciletá arogance Západu, jeho skrývaný rasismus třeba v podobě „zámořských objevů“, kolonialismus a v neposlední řadě dolarem vykořisťovaný celý svět. Předpokládám proto, že si současní diváci uvědomí, že odklonem od Ruska si své porobení Západem prodlouží možná nejen o desetiletí, ale staletí, než se opět vynoří někdo jiný, nebo se zmátoží zase Rusko.
Nesdílím příliš velký optimismus do eventuality „puče v Kremlu“, do něhož dokonce vkládají někteří pomatenci poslední naděje. Ti zapomínají především nato, že Putin nebývale zvýšil prestiž armády, takže by došlo asi k vojenské diktatuře, překlenávající období do dalších „demokratických“ voleb. To v lepším případě. Mnohem horší pro Západ by bylo následné pravděpodobné vítězství komunistů.
Závěrečná poznámečka
Osobně nepředpokládám, že současná horká fáze zmíněné války bude trvat zase tak moc dlouho. Rusko si totiž potrpí na symbolech. Ne nadarmo si pro svůj neočekávaný krok zvolilo den s mystickým datem 22.02.2022. Proto cítím v kostech, že dne 9. 5. 2022 se bude v Moskvě slavit „Děň pervoj i drugoj pabědy nad nacistami“.
