Už není čas na noblesu
Eva Hrindová: Na Slovensku chtějí přijmout zákon, který je bez diskuse zákonem segregace v tom nejhorším slova smyslu. Ke službám a maloobchodu by měli přístup jen naočkovaní. Nastoupenou cestu slovenská vláda potvrdila i tím, že při návštěvě papeže vyjednala, aby na mše měli přístup jen naočkovaní.
Proti něčemu tak odpornému protestovali v Bratislavě na nejvyšší míru naštvaní lidé. Nedivím se jim. Vlastně se spíš divím těm, kteří naštvaní nejsou. K základním lidským právům patří právo rozhodovat o svém těle. Nemůže vás žádná síla donutit si proti své vůli něco píchnout do těla. Nelze pořádat hony na lidi, kteří se nechtějí očkovat.
Výjevy, kdy policie se zdravotníky honí odpůrce, aby ho proti jeho vůli napíchla, jsou jako ze zlého snu. Ale už se dějí. Vzpomínám na video, kdy zdravotníci v USA násilím očkují těhotnou černošku, která jasně protestuje a celý násilný akt si natáčí. Děsivé, jak z horroru. Přesto je to realita, která se nebezpečně zhmotňuje. Na Slovensku už dnes…
Snobští slovenští poslanci se štítivě distancovali od protestujících. Nepřekvapí, že tak činili i Sulíkovi poslanci. Tedy ti, kteří se zaklínají svobodou, lidskými právy a svou pravicovostí. Stejně jako se podobní politici u nás distancují od poslance Volného, který proti nástupu hygienické totality protestuje nejsilněji. Na Slovensku padala slova o kolotočářích, o nepřiměřeném násilí, výzvy k poklidné demonstraci. Cože? Lidem se chystají odebrat základní lidské právo a politici jsou překvapeni, že jsou lidi naštvaní?
Výzvy ke klidu, ke spořádanosti, apely na kultivovanost a k mírnění výroků, fakt nejsou na místě. Jsou jen pokryteckým přiznáním, že jejich autoři nechápou dění. My skutečně nejsme v situaci, které pomůže nějaký klidný dialog a nějaká kultivovaná diskuse. Říká se mi to těžko, protože sama nejsem člověkem, který by si liboval v expresivním chování a v burcování mas. Vím to o sobě, a proto se ani nikde neangažuji, nebyla bych platná.
Naše práva jsou nám krácena noblesně, rozhodnutím vlády, která nerespektuje právo. Sněmovna k tomu mlčí, nekoná. Ústavní soud je na nic. Senát je ještě více na nic. Veřejnoprávní média jsou jednoznačně aktéry zavádění totality. ŽÁDNÁ instituce naše práva nechrání. ŽÁDNÁ. Kde vidíte prostor na standardní postupy? Na noblesní řešení situace?
Je třeba varovat a burcovat. Pracovat na tom, aby se lidé probrali. Aby své uvažování změnili. Aby se přestali štítit těch, kteří nejvíc křičí, protože tito „křiklouni“ ve skutečnosti nasazují krk za jejich záchranu. Upřímně – z politiků v saku, kteří se promenují po vinicích jako by nic – je mi na blití. Jsou jak nějací roboti, kteří nevnímají svět kolem sebe. Hrají si na noblesu, která je ale ve skutečnosti nejhlubším dnem. Vedle nich stojí lidé, kteří pochopili, o co se hraje a zoufale a někdy i nesympaticky bubnují na poplach. Vedle nich stojí lidé, kteří jsou ve své nevědomosti hnáni do náruče bezskrupulózních korporátních zmrdů bez špetky svědomí a lidského citu. Kde vidíte prostor na standardní politické postupy?
Nemusí nám to být příjemné, ale nastal čas na podporu rváčů a bojovníků. Přemítání na seminářích a sepisování petic, které nikoho nezajímají, nic neřeší. Neposunuly nás ani o píď. Korporátní totalita postupuje krok za krokem.
Vstupte si do svého svědomí a zbavte se mentálních bloků. Dívejte se kolem sebe a přemýšlejte o tom, kdo a proč je skutečným nebezpečím pro největší korporátní sráče. Už není čas na saka. Zuří totiž válka o základní lidská práva. Válka o život. A v té vyhrají jen ti, kdo se nebojí bláta a špíny. V zákopech totiž není čisťounko…
