Válka Rusko – Západ…
Jiří Vyvadil: Včera ruská vláda jistě v souhlase s prezidentem Putinem zvedla rukavici a uvedla seznam nepřátelských zemí, jimiž jsou na ruském vládním seznamu USA, Kanada, země EU, Velká Británie, Ukrajina, Černá Hora, Švýcarsko, Albánie, Andorra, Island, Lichtenštejnsko, Monako, Norsko, San Marino, Severní Makedonie, Japonsko, Jižní Korea, Austrálie, Mikronésie, Nový Zéland, Singapur i Tchaj-wan které po začátku ruské invaze na Ukrajinu zavedly proti Rusku sankce nebo se k nim připojily.
Tím byl pomyslně stvrzen válečný stav mezi Západem, tvořícím uvedené nepřátelské země a Ruskem a válka může úspěšně pokračovat.
Situace se tím ovšem stává v podstatě přehlednou. Sankce proti Rusku prakticky odmítla většina rozhodující části Asie, zejména dvě klíčové ekonomické mocnosti Čina, Indie i mohutně se rozvíjejí stomiliónový Vietnam či dvou set miliónový Pákistán, na který mimochodem 22 diplomatů EU vyvíjelo tlak, aby se podrobil a připojil k protiruské akci. Ať tak či onak, v jižní Americe i Africe, Rusko nikoho nepokládá za nepřítele, byť i některé státy jako např. významné Mexiko se zasazují o ukončení bojů na Ukrajině.
Vymezení nepřítele Ruska a naopak potencionálních podporovatelů či alespoň neutrálních sledovatelů tak bylo ustaveno.
Že ovšem nabírá tato totální válka absurdních podob je vidět již nyní. Ačkoliv Západ vyhlásil drakonické sankce a dalo by se očekávat, že nebude s arcinepřítelem logicky jednat, přesto vzápětí jsou nažhaveny telefony a Macron, Scholz, Bennett či Erdogan prakticky několikrát volají „válečnému zločinci“ Putinovi a domlouvají se, co a jak.
Zvlášť komičtí jsou Francouzi. Jejich ministři financí i zahraničí se na jedné straně kochají tím, jak bude zločinec v totální válce poražen, ale na druhé straně Macron veřejně prohlašuje, že Francie proti Rusku válku nevede. A už jenom pro zasmání, Ulrika von de Leyen, předsedkyně Evropské komise na Putina dští oheň a síru, ale předseda Evropské rady Charles Michel, sdružující všechny hlavy a předsedy vlád zemí EU, po vzoru Macrona konstatoval, že EU nevede válku proti Rusku.
Rozhodně si ale řekněme, že bez ohledu, kdy skončí operace na území Ukrajiny, válka Rusko-Západ zcela určitě bude pokračovat a může pokračovat roky. Tím, že má primárně finanční charakter s cílem potrestat citelně protivníka, zcela určuje, že neskončí s koncem vojenské operace Ruska, zejména když následně i při prohře Zelenského má pokračovat povstalecká akce. I proto sankce a postupné protisankce trvat i roky.
Už teď je zřejmé, že předmětem dalších sankcí, ale i protisankcí budou především dodávky plynu, nafty či uhlí.
Američanům, těm je hej. Jak v jednom článku uvedl liberální časopis z thank thinku Cato institute, pro USA a část jeho ekonomiky je válka na Ukrajině opět zdrojem velkých příjmů, byť zároveň prudce rostou ceny pohonných hmot, což je pro Američany casus belí proti každé vládě…
To ovšem tvrdě narazilo u německého kancléře Scholze, který prohlásil, že Evropa potřebuje dodávky nafty, plynu a uhlí z Ruska, protože musí krýt potřeby lidí. Takže střety budou narůstat nejen mezi Ruskem a Západem, ale i uvnitř unijního společenství. K tomu přistupují i poněkud odlišné postoje k Rusku v jednotlivých zemích. Zatímco část východu Evropy, který tvoří bývalý blok zemí Varšavské smlouvy, kam nás bohužel zavedl i Petr Fiala je silně protiruský, Německo rozhodně nemá pevný protiruský kurs, a to nejen pokud jde o bývalou NDR, která částečně nostalgicky vzpomíná na svou minulost, kdy nebyli občany 2. kategorie, ale i o Bavorska Marka Södera. Stejně tak Francie je ve vztahu k Rusku rozháraná, což ukazuje, že Macronovi nahrává to, že je aktivní při svém kontaktu s Putinem, i když reálně nic nevyjednal.
Válka v Iráku, vedená USA, Británií a podporou tzv. koalice ochotných, která zřejmě může být s operací na Ukrajině i z hlediska nelegálnosti srovnána, trvala od 20. března 2003 – 15. prosince 2011 tedy 8 let, 8 měsíců a 25 dnů. Vyžádala si 461 000 civilních obětí nejen v rámci invaze, ale i následné občanské válce…Zamysleme se nad tím faktem…
Pro nás bude ovšem podstatné, jaký dopad bude mít válka Rusko-Západ na nás. Jednoznačné nadšení, které se projevuje během 1. týdne a neschopnost vlády Petra Fialy a spol, kromě vroucích ideologických slov proti Rusku žádného věcného zamyšlení je děsivá.
Mimochodem. Jeho výkřiky, že ruský plyn a naftu nepotřebujeme snad nepotřebuje komentář.
Zatímco Scholz už se zdá vysvobodil z tlaku Bidena a začíná jednat rozumně, Fiala bude zřejmě bojovat za Ukrajinu až do zničení posledního Čecha.
Asi tak…
