Věk bezmocnosti
Vidlák: Dneska krátce obrátíme zraky k Izraeli, kde opět po několika letech zase bouchnul papiňák nahromaděného vzteku, frustrace, marnosti a přetvořil se zcela tradičně do dalšího asymetrického konfliktu ve kterém létají levné rakety, které jsou sestřelovány drahými raketami, oba soupeři jsou v pohotovosti a začíná další kolo konfliktu o ničem.
Než rozvedu svojí myšlenku v prvním odstavci, chci vás všechny dneska poprosit o uměřenost. Izraelsko – palestinský konflikt má docelaUv slušnou schopnost vybuchovat i zde na Kydech. Uvědomte si prosím všichni, že nikoho jiného než sebe navzájem nemáme. Že pokud se dnešní diskuse přehnaně vyhrotí, neodnesou to Palestinci ani Židé, ale odnese to můj dvorek. Ať máte jakékoliv názory, ať máte jakékoliv postoje, předpokládám, že (kromě Scallopa) máte všichni rádi Vidláka. Tak se snažte, abych z nikoho nemusel být smutný.
Dokládejte pomocí odkazů cokoliv. Zjišťujte, hrabejte se v příčinách i následcích, nesouhlaste spolu, vyjadřujte postoje… ale nestavte se proti nám zde na Kydech. I já mám jen jedny nervy. Než dneska odkliknete jakýkoliv komentář, vzpomeňte si na Vidláka, kterému případný jed vylijete na trávník.
Pokud bych ale přesto měl pocit, že na dvorku se navzájem příliš poléváme Roudupem, ukončím to. Uzavřu diskusi a to i ve starších článcích a případně článek smažu. -Jak jsem už kdysi psal – vyhrazuji si neotevírat pandořinu skříňku těch nejhorších lidských vlastností.
Hned na začátku řeknu, že jsem v rámci tohoto konfliktu spíše na izraelské straně, jednoduše proto, že mi přijde poněkud schizofrenní se na jedné straně obávat muslimské imigrace a všech projevů islámu přinášeného do Evropy a na druhé straně na to hladce zapomenout a myslet si, že Palestinci bojují čistě z nacionalistických důvodů a islám v tom nehraje žádnou roli. Obzvlášť když ústřední roli hraje svaté místo tří náboženství…
Nemohu na jedné straně odsuzovat rozbití Libye, které spustilo africkou migraci ze řetězu a zároveň mít radost z palestinského pokusu o rozbití Izraele, kde by po palestinském vítězství rozhodně zavládl mír a sluníčková budoucnost, kde by nikdo nepřišel k úhoně a zcela spořádaně by vznikl nový hodný stát plný skvělých palestinských lidiček, kteří by zapomněli na posledních sto let křivd a byli by schopni nadlidského odpuštění.
Stejně tak nevěřím, že by se po porážce Izraele Hizballáh nebo Hamás spořádaně rozpustili, že už nemají důvod k existenci. Dovedu si docela dobře představit, že by si mohli najít smysl existence v boji proti křesťanům.
A pokud by náhodou nějaká budoucnost plná rozbitého Izraele vznikla, hlásím, že já si domů beru uprchlíka Izraelce. Uprchlíka Palestince nechám těm, co Palestincům přejí vítězství. Dovedu si představit spoustu lidí, kteří by se uprchlého žida ujali, ale nedovedu si představit takřka nikoho, kdo by se ujal nějakého dlouholetého stoupence Hamásu.
Nebudu ale zakrývat fakt, že v Izraeli se léčili bojovníci Islámského státu a že je pro mě jejich politika někdy stejně nepochopitelná jako ta palestinská. Že jsou ochotní v rámci boje proti šiítskému nepříteli podporovat sunitského nepřítele. Vím, že i Izrael má svoje radikály a jestřáby a je zapotřebí mít na paměti, že tamní premiér jako Cato také neustále opakuje zajetý evrgrýn: „Ostatně soudím, že Teherán musí být zničen“. Nejlépe tak, aby to nestálo ani jeden izraelský život… ale na ty saúdské nebo americké životy ať sere pes.
Celý tamní konflikt je tak složitý, až je o ničem. Izrael není schopen/ochoten/nemůže/nechce nijak vyřešit situaci na palestinských územích. Nijak je nezabere, neprojde to dům od domu, nevysbírá jim zbraně, nepochytá v masové operaci jejich vůdce a pak odzbrojeným Palestincům nedá izraelské občanství a to ani občanství druhé kategorie a okolní arabské státy to také neudělají. Nikdo také Palestincům nevyjde vstříc s jejich požadavky, protože jednak by to arabský svět bral jako slabost a o to víc požadavků by měli a jednak v Izraeli by to shodilo jakoukoliv vládu. Takže dělají to samé, co Američanům prohrálo válku v Afghanistánu i leckde jinde – házejí bomby do jednoho z nejhustěji osídlených území, kde zákonitě musejí kromě bojovníků trefovat i ženské a děti, což se pak ihned objeví s patřičným komentářem na jůtubu. A pokud nestřílejí, je to tam jako Varšavské gheto. Papiňák je řádně utěsněn a pořád se pod něj přikládá.
Tu a tam do toho území vjedou i tanky, chvíli tam střílejí aniž by čehokoliv dosáhli, pak vyhlásí vítězství, zase se stáhnou zpátky. Zničení nějakých raketek za sto dolarů kus, to fakt není něco, co by Hamás bolelo. Vůdci rovněž nejsou pochytáni, jen se zničí hromada baráků a na každého mrtvého teroristu připadá deset mrtvých žen a dětí. A Ojrosajůz může zase sypat peníze na obnovu infrastruktury z nichž si půlku rozeberou místní warlordi a druhá půlka se použije na vyučování dětí o výhodách sebevražedného atentátníka. Ale se nezmění vůbec nic. Jen zase další Palestinci mají o důvod víc nenávidět Izrael.
A samozřejmě leckterý Izraelec má další důvody nenávidět Palestince, protože ty rakety za sto dolarů se občas trefí i když proti nim startuje antiraketa za milion dolarů. Tu a tam to nějaký branec schytá nejen od sebevražedného výbuchu, ale také normální kulkou či granátem, ten branec má rodinu, příbuzné… a ti pak volí ve volbách zastánce tvrdé linie a jsou schopní občas nějakého izraelského zastánce míru i zabít. Jicchak Rabbin by mohl vyprávět… pokud vím, Jigal stále sedí v lochu a je hodně lidí, co ho obdivuje.
Všimněte si, že po sedmdesáti letech konfliktu je už úplně jedno, jestli všechno začalo sionistickým kongresem, nebo Balfourovou deklarací, nebo Sternovým gangem, nebo oficiálním založením státu Izrael. Všichni tamní zúčastnění mají spoustu novějších důvodů, proč se nenávidět a proč se zabíjet. A řádně toho využívají.
Vlastně už z toho zbyl jenom tento smysl… vraždit. Palestinci se ani nepokoušejí potajmu vybudovat skutečný stát, který by se za sto let dokázal okupantům postavit. Proto nikdy nemohou vyhrát, nikdy neporazí největší vojenskou velmoc v regionu. Jen zavraždí nějaké ty okupanty. Izrael se zase ani nepokouší palestinská území skutečně obsadit, nastolit tam svůj režim, všechny odzbrojit a udělat z nich alespoň občany druhé kategorie. Izrael také není schopen žádného řešení mimo toho, že pro uklidnění veřejnosti udělá nějaký ten přepad a povraždí tam kromě teroristů u nějaké ženské a děcka. A pak se zase stáhnou, aby mohli povstat noví teroristé, kterých bude zase víc než předtím.
Žijeme v době, která je přímo symptomatická tím, že se nedá nic dělat, že na nic neexistuje řešení, že se nic neposouvá dopředu, jen všechno vyhnívá, rozpadá se a nikdo neví co dělat. Tím pádem není divu, že to nemá řešení ani tam. A stejně jako začíná být stále jasnější, že všechen tenhle marast jednou skončí obrovským průserem, tak se vůbec nebudu divit, když to podobným obrovským průserem skončí i tam. I tam se stále víc topí pod kotlem, hromadí se ty nejhorší lidské vlastnosti a nejhorší lidské neschopnosti a za takového prostředí pak vždycky vyrostou nějací Hitlerové, Stalinové, Čingischáni a podobně. Vlastně se jen čeká na to, kdo koho předejde…
Stále více směřujeme všichni k řešení silou, k řešení bez pardonu, k řešení, které rozdělí lidi na hodné žít a nehodné žít. K řešení ohněm a mečem. Vlastně jen čekáme, až se všichni „opravdu strašlivě naserou“. A něco mi říká, že tam na blízkém východě jsou takovému stavu nejblíž. Ale zatím stále trvá věk bezmocnosti. I přesto, že tam na blízkém východě bojuje jedna z největších vojenských velmocí, vystrojená, vybavená, na technologické špičce, má kvalitní a motivovanou armádu, ale tohle všechno ani vzdáleně nevystačí ani na špatné řešení. Natož na nějaké dobré.
