Vize, jakou potřebujeme 731-: Třetí rok pěstování

Vize, jakou potřebujeme/731 F. Neužil: Produktivní síla lidské součinnosti IV.

Můj dlouholetý přítel František Neužil napsal objemnou knihu v rozsahu téměř 500 stran, která ovšem zůstala jen v elektronické podobě. Čtení je to nesmírně náročné, protože F. Neužil pracuje s pojmy podobným způsobem jako K. Marx a navíc s jeho dobovými, současně i aktualizovanými obsahy. Přesto se pokouším zpřístupnit některé pasáže, protože si myslím, že mají, co říci k dnešku. Druhá část výběru obsahuje pasáže spoující Marxovu teorii nadhodnoty s návrhem její aplikace na problematiku"vrůstání" samosprávného podnikání (pojatého jako komplexu produktivních aktivit, včetně realizace vlastnických vztahů zastřešených i politickou dimenzí) do systému fungujícímu na kapitalistické konkurence.

Zastavení IV.

Produktivní sociálně ekonomická síla lidské vlastnické součinnosti

František Neužil

Celý problém(v navrhovaném samosprávném systému) můžeme uchopit i z jiného konce (pro jednoduchost stále kalkulujeme jen s dvoustupňovou hierarchií v rámci samosprávného komplexu):

Dílčí kolektiv v rámci samosprávného komplexu (DKSK) dostává k dispozici část konstantního fondu komplexu cfd (konstantní fond vyčleněný pro dílčí podnik) spojuje s nimi svou pracovní sílu v hodnotě vfd (variabilní fond dílčího podniku) a vytváří výrobek. Ten se prověřuje ve vnějším oběhu jako užitná hodnota i jako hodnota s předpokládanou a ve vnějším oběhu obvyklou vnitřní strukturou c + v + m (konstantní a variabilní kapitál plus nadhodnota). Tím se potvrzuje zároveň jako zboží pro účely samosprávného komplexu (SK). Finanční prostředky získané z vnějšího oběhu prodejem výrobku se vracejí do vnitřního oběhu nejprve dílčímu kolektivu, který z nich uhrazuje samosprávnému komplexu spotřebovaný cfd, členové dílčího kolektivu si rozdělují vfd a podle stanovených pravidel z mfd buď uhrazují v rámci komplexu úrok ze zapůjčených prostředků nebo, pokud si zapůjčili prostředky mimo SK, uhrazují tento úvěr. Pokud sami zapůjčili výrobní prostředky nebo peníze, doplňuje se jejich multiplikační fond z úroku z těchto prostředků, ať už jde o přerozdělení mezi kolektivy uvnitř komplexu anebo příjmy z prostředků zapůjčených mimo komplex. Část mfd (multiplikačního fondu dílčího kolektivu) si rozdělují členové dílčího kolektivu, případně ji ponechávají jako určitý rezervní spotřební fond, část investují ve svém dílčím podniku, část odevzdávají do ústředního multiplikačního fondu (mfu). Centrální mfu je pak rozdělován na centrální akumulační fond afu (ten se dále dělí na investiční prostředky v oblasti konstantního fondu cafu a investiční prostředky v oblasti variabilního fondu vafu) a centrální spotřební fond sfu část, která je podle určitých kriterií rozdělována mezi všechny podílníky komplexu, ať už individuálně nebo ve formě komplexem poskytovaných bezplatných služeb. Z multiplikačního fondu (nejen z jeho spotřební části) se po skončení cyklu připočítává (nebo odpočítává) příslušná částka jako přírůstek (úbytek) členského podílu spoluvlastníka komplexu. Rozumí se samo sebou, že tato částka se vypočítává jak z přírůstku (eventuelně úbytku) multiplikačního fondu dílčího kolektivu, tak z té jeho části, která se vrací komplexu jako celku.

Jsou zde ovšem různé možné situace:

1. Hodnota zboží prověřená ve vnějším oběhu je menší, než byla hodnota cfd + vfd, v tomto případě nedochází ani k prosté reprodukci, společenský charakter práce dílčího kolektivu se nepotvrdil, ztrácí jak DKSK, tak SK jako celek, nutné závazky musí být pokryty především z prostředků dílčího kolektivu a vedení SK musí zvážit, nakolik celý komplex bude nadále půjčovat dílčímu kolektivu prostředky. Při trvale neúspěšném hospodaření dílčího kolektivu může být rozpuštěn jako hospodářská samostatná jednotka a jeho věcné prostředky i pracovní síly mohou být převedeny do jiných lokalit, případně mohou být vyplaceny vlastnické podíly členům, kteří ztratí i členství v komplexu. Pokud jsou ale členy  komplexu, neztrácejí vlastnické právo k výrobním prostředkům komplexu a právo spolurozhodovat a podílet se na ziscích komplexu.

2. Hodnota zboží prověřená ve vnějším oběhu je rovna cfd + vfd, prostá reprodukce – vzniká ovšem obdobná situace, jako v prvním případě – vzhledem k tomu, že primárně musí být uhrazeny věcné náklady cfd, vzniká řada problémů s úhradou nákladů na společensky obvyklou hodnotu pracovní síly, která orientuje velikost variabilního fondu, na úroky ze zapůjčených prostředků zvenku i zevnitř komplexu apod., nemluvě už o odvodu do mfu.

3. Hodnota zboží prověřená ve vnějším oběhu je větší, než byla cfd + vfd. Je to ideální stav, práce společenská byla prověřena jako větší množství práce soukromé, zisk společenského sektoru přesáhl zisk obvyklý ve vnějším oběhu, jsou prostředky na závazky i akumulaci a spotřební fond. Pokud by zvláštní výrobní síla plynoucí ze společenského hospodaření umožňovala trvalý zisk komplexu nad společensky obvyklým ziskem, mohlo by se hovořit o určité rentě – tedy o části nadhodnoty dělníků v kapitalistickém sektoru přesouvané k samosprávnému komplexu a tedy vlastně vyvlastňované kapitálu. Tento problém by se pak mohl řešit buď akumulací zdrojů na výkup kapitalistů, nebo budováním veřejně prospěšných zařízení apod. s rozšířením spolurozhodovacího práva i na zaměstnance kapitalistického sektoru, případně malovýrobce.

Jak jsme již zdůraznili výše, člen SK je vlastníkem úhrnu všech výrobních prostředků komplexu, jeho vlastnická seberealizace však probíhá cestou propůjčování části těchto výrobních prostředků prostřednictvím určitého pracovního kolektivu k výlučné dispozici. Tento problém je zvláště markantní v případě strategických výrobních prostředků, které se svým charakterem vymykají úzkému rámci jednoho pracovního kolektivu, jako jsou telekomunikační a informační sítě, dopravní sítě, energetika. I s těmito výrobními prostředky je disponováno prostřednictvím dílčích kolektivů, které s těmito výrobními prostředky pracují. Složitá pyramida dispozičních práv dílčích kolektivů musí být tedy završena vrcholem – orgánem, na který je přeneseno vlastnické řízení celého komplexu, aniž by tento orgán disponoval jakoukoli zvláštní částí komplexu. Tímto vrcholem celé pyramidy a reprezentativním orgánem celého SK je určitá obdoba Fondu národního majetku – dejme tomu Rada SK, která, samosprávně konstruována (volený orgán, najatý manažerský kolektiv, třeba i z řad spoluvlastníků), pronajímá výrobní prostředky kolektivům, eviduje plnění závazků těchto kolektivů k celému SK a rozhoduje o strategických otázkách. Přitom z centrálních prostředků zajišťuje kolektivům prognostické, marketingové manažerské, vědecké apod. služby, podle rozhodnutí členů SK buď ziskově, nebo neziskově ze společného fondu.

Akumulace ve sféře živé práce může probíhat přijímáním nových členů komplexu, nebo efektivnějším využitím stávajících členů nebo přijetím zaměstnanců, kteří nemají vlastnická práva a jsou placeni podle podmínek obvyklých ve vnějším oběhu s vyhlídkou na přeměnu v členy komplexu.

Živá práce vynakládaná v rámci SK je většinou (abstrahujeme od práce zaměstnanců komplexu) svobodná práce vlastníků, která je spojena s vlastnickou aktivitou různé kvality. Práce je k dispozici pouze prostřednictvím relativně ekonomicky samostatných DKSK. Vyskytuje se buď v  podobě práce tvořící multiplikační fond, nebo v podobě práce představující faux frais systému samosprávného vlastnictví (jistá obdoba např. obchodního zaměstnance v kapitalistickém sektoru⁵⁸⁷), nebo v podobě práce ve spotřební sféře (dětská sestra v jeslích, učitelka ve školce či škole, kuchařka v závodní kuchyni). Je tady nutné rozlišit stupně produktivnosti práce (nezaměňovat s produktivitou práce). Práce spoluvlastníků ve prospěch jiných spoluvlastníků pokrývaná ze spotřebního fondu komplexu či dílčích kolektivů je obdobou neproduktivní práce v kapitalismu i protosocialismu, protože nevstupuje do vnějšího oběhu, práce faux frais je obdobou práce zprostředkovaně produktivní v protosocialismu, protože jde o práci, která vstupuje do vnějšího oběhu jako součást nutných, i když neproduktivních nákladů, naproti tomu práce ve výrobě a službách určená pro normální spotřebitele přes vnější oběh představuje produktivní práci tvořící multiplikační fond.
Zdroj: https://radimvalencik.pise.cz/11279-vize-jakou-potrebujeme-731.html

Vize, jakou potřebujeme/732 F. Neužil: Produktivní síla lidské součinnosti V.

Můj dlouholetý přítel František Neužil napsal objemnou knihu v rozsahu téměř 500 stran, která ovšem zůstala jen v elektronické podobě. Čtení je to nesmírně náročné, protože F. Neužil pracuje s pojmy podobným způsobem jako K. Marx a navíc s jeho dobovými, současně i aktualizovanými obsahy. Přesto se pokouším zpřístupnit některé pasáže, protože si myslím, že mají, co říci k dnešku. Druhá část výběru obsahuje pasáže spoující Marxovu teorii nadhodnoty s návrhem její aplikace na problematiku"vrůstání" samosprávného podnikání (pojatého jako komplexu produktivních aktivit, včetně realizace vlastnických vztahů zastřešených i politickou dimenzí) do systému fungujícímu na kapitalistické konkurence.

Zastavení V.

Produktivní sociálně ekonomická síla lidské vlastnické součinnosti

František Neužil

Dílčí kolektivy v rámci samosprávného komplexu (DKSK) jsou různé:

a) relativně homogenní, složené převážně z pracovníků produktivních, tvořících multiplikační fond nebo podnikající v oblasti tzv. faux frais (účtárna, obchod, banka) nebo složené z neproduktivních pracovníků;

b) smíšené (podnik zahrnující pracovníky různého druhu na základě určitého vnitrodružstevního chozrasčotu).

Práce členů vynakládaná prostřednictvím DKSK není vykořisťovaná práce. Hodnota práce vytvořené členem DKSK není určována jen živelným trhem, i když je tímto trhem (vnějším oběhem) prověřována. Vliv na ní má i souběžně vykonávaná vlastnická aktivita družstevníka. Práce vynaložená členem DKSK je zprostředkovaně společenská práce. Hodnota živé práce vynaložené členem DKSK má dvě složky: reprodukční – jde o reprodukci schopnosti pracovat za daných společenských podmínek (v počátečních etapách působení SK orientuje velikost této reprodukční složky hodnoty práce výše společensky obvyklé mzdy ve vnějším oběhu, zejména v kapitalistickém sektoru; postupně se situace obrací ve svůj pravý opak, tj. pro hodnotu pracovní síly ve vnějším oběhu je určující hodnota ve vnitřním oběhu samosprávného komplexu) a multiplikační (přesahující první složku).

Problém představuje případ, kdy by centrum SK využilo práce některých DKSK například k výstavbě elektrárny, správní budovy nebo nemocnice, jež budou sloužit potřebám celého samosprávného komplexu. Tyto případy zřejmě představují odlišnou kvalitu.

Jde-li o elektrárnu, jde zřejmě produkcí nadhodnoty, vzhledem k tomu, že proud se promítá do řetězce výroby zboží prověřovaného vnějším oběhem. Komplex využije vnitřních sil, pokud budou mít výhodnější nabídku než vně komplexu se nalézající soukromé či státní firmy. Honorovat je bude jako každého jiného výrobce, jejich zisk se podle standardních mechanismů přenáší od DKSK až k centrálním fondům (cfu).

V případě správní budovy se jedná o otázku faux frais, ale i zde působí stejný princip jako v případě elektrárny, i když nedochází k produkci, ale pouze k úspoře multiplikačního fondu vytvořeného ve výrobě. I tato práce musí obstát ve vnějším oběhu, musí odpovídat společensky obvyklým nákladům, promítá se do ústředního akumulačního fondu afu.

U nemocnice jde o spotřebu multiplikačního fondu, o spotřebu ústředního spotřebního fondu sfu a jeho přerozdělení mezi DKSK a ústředím – nedochází k překročení vnitřního oběhu, ale jako orientující veličina zde působí společensky obvyklé náklady v oblasti vnějšího oběhu. Tato stavba se může realizovat např. odpuštěním příspěvku do centrálního multiplikačního fondu mfu pro DKSK, které se na podniku účastní. Je samozřejmé, že formálně může být transakce vyúčtována normálními bezhotovostními platbami – nespekulujme o formě, jde o politicko-ekonomický charakter aktivit.

Pochopitelně dochází ke konkurenci mezi různými DKSK. Víme, že každý DKSK vstupuje na vnější trh – buď přímo, nebo prostřednictvím obchodní firmy (ta může i nemusí být DKSK). Vnější oběh prověřuje, v případě trvalejšího neúspěchu buď pomáhá za vymezených ekonomických podmínek (úrok apod.) DKSK téže úrovně, DKSK vyšších úrovní nebo sama Rada SK z centralizovaných zdrojů, případně dochází k bankrotu a rušení ekonomické jednotky.

Vlastnická práva by se s pokračujícím časem mohla znásobovat. Mohlo by např. fungovat jisté pojištění proti ztrátám apod. V rámci SK by mohly být začleněny i pojišťovny a fondy důchodového pojištění, jejichž prostředky by se zhodnocovaly podnikáním (i mimo SK).

Do vnějšího oběhu vstupují různí majitelé zboží – někteří ho vyrobili svou individuální prací, jiní ho získali na základě kapitálového vztahu a posléze samosprávní vlastníci v rámci SK ho získávají kooperující prací sdružených výrobců, kterou zprostředkuje vnitřní oběh. Bez ohledu na to, zda zboží na trh přiveze příslušný pracovník DKSK nebo obchodní organizace s působností pro celý samosprávný komplex – vždy ho tam prodává komplex, který se jako celek podílí na výnosu prodeje. Spojení celku a DKSK ovšem není bezprostřední, zbožně peněžní vztahy uvnitř SK zprostředkují racionální celokomplexovou dělbu práce a součinnost, která může být po praktické stránce přímá, ale přesto musí být vedena v peněžních jednotkách kompatibilních s vnějším oběhem. Členové SK jsou svobodní kooperující výrobci, kteří kooperují dvojím způsobem – v pracovní aktivitě a ve vlastnické aktivitě.

Na současné úrovni poznání a zkušeností s fungováním samosprávného vlastnictví je těžko předvídat, jak bude řešen problém vlastnického rozhodování – zda by každý hlas platil stejně nebo, zda by platily určité vlastnické podíly, do kterých by se promítaly výsledky práce (pokud by do komplexu vstupovali členové s různým vybavením, postupně by váha vstupních podílů ustupovala do pozadí a narůstala by váha podílů za aktuální účast na práci a vlastnickém rozhodování). Demokratičtější by rozhodně byla zásada "jeden člen – jeden hlas", která by čelila možné kumulaci vlastnických podílů v důsledku přirozených rozdílů v dělbě práce, na druhé straně by to bylo vlastně nerespektování zásady "každý podle svých schopností, každému podle jeho práce a vlastnické aktivity", která vyjadřuje historickou omezenost první fáze komunistické formace. Určité oddělení vlastnického rozhodování od odborného řízení by navíc mělo být dostatečnou zárukou před tím, aby vyrůstala nějaká obdoba protosocialistické elity založené na různé vlastnické váze jednotlivých druhů práce, zejména na vlastnické privilegovanosti řídící práce. Honba za vlastnickými podíly by vlastně mohla být historické realitě odpovídající motivací k výkonu společensky prospěšné práce u kvalifikovanější a aktivnější části spoluvlastníků.
Zdroj: https://radimvalencik.pise.cz/11280-vize-jakou-potrebujeme-732.html

Vize, jakou potřebujeme/733 F. Neužil: Produktivní síla lidské součinnosti VI.

Můj dlouholetý přítel František Neužil napsal objemnou knihu v rozsahu téměř 500 stran, která ovšem zůstala jen v elektronické podobě. Čtení je to nesmírně náročné, protože F. Neužil pracuje s pojmy podobným způsobem jako K. Marx a navíc s jeho dobovými, současně i aktualizovanými obsahy. Přesto se pokouším zpřístupnit některé pasáže, protože si myslím, že mají, co říci k dnešku. Druhá část výběru obsahuje pasáže spoující Marxovu teorii nadhodnoty s návrhem její aplikace na problematiku"vrůstání" samosprávného podnikání (pojatého jako komplexu produktivních aktivit, včetně realizace vlastnických vztahů zastřešených i politickou dimenzí) do systému fungujícímu na kapitalistické konkurence.

Zastavení VI.

Jaká jsou podle současného poznání hlavní vnitřní rizik pro fungování samosprávného vlastnictví?

Jsou to následující rizika:

1. Riziko nedostatečně společensky odpovědného rozhodování v otázce míry investic a míry spotřeby.

2. Riziko vztahu vlastníků s různě velikými vlastnickými podíly

3. Riziko vztahu vlastníků, kteří nejsou profesionálními řídícími pracovníky, a odborného řídícího aparátu (ať už z řad spoluvlastníků nebo z řad najatých manažerů).

4. Riziko vztahu samosprávných vlastníků a námezdních zaměstnanců samosprávného komplexu (SK) či dílčího kolektivu v rámci samosprávného komplexu (DKSK).

5. Riziko vztahu ekonomicky aktivních vlastníků a vlastníků – důchodců.

Ad 1) Toto riziko je tím větší, čím je rozvoj samosprávných vlastnických vztahů ve společnosti na nižší úrovni, čím více představují samosprávné vlastnické kolektivy jen jakousi malou enklávu v moři kapitalistického soukromého vlastnictví, čím více je legislativa přizpůsobena právě potřebám kapitalistického vlastnického sektoru. Riziko je mnohonásobně vyšší ve společnosti, která se po krachu prvního historického pokusu o socialismus vrátila ke kapitalismu. V této společnosti probíhá jakási druhá původní akumulace kapitálu, kde legislativa i celkové ovzduší ve společnosti preferuje procesy privatizace (třeba i formou tunelování a přímého rozkrádání bez jakéhokoliv následného postihu) Za těchto podmínek pochopitelně vzniká snaha členů volených samosprávných orgánů rychle se napakovat a zhodnotit své příjmy v soukromém podnikání ve vnějším oběhu. Tato snaha se může navíc opírat o volání řadových členů samosprávných podniků neschopných preferovat své dlouhodobější zájmy před hlediskem co největšího momentálního příjmu.

Toto riziko se zmenšuje tím více, čím více se samosprávný vlastnický sektor rozvíjí a také čím více narůstají rizika plynoucí z živelnosti kapitalistického vlastnického sektoru (zejména riziko prohlubující se nezaměstnanosti a sociální nejistoty) V takovémto případě se hledisko udržení podniku stává výraznější hodnotou, která působí na rozhodování samosprávných vlastníků. V ještě vyšším stadiu, kdy samosprávný sektor získává ve společnosti vedení a začíná jistým způsobem shrabovat rentu z historicky vyššího stupně vlastnictví a jeho stimulace rozvoje výrobních sil, se problém obrací. Objevuje se omezenost rozhodování zaměřeného na rostoucí míru zisku podle pravidel tržního mechanismu spoluurčovaného kapitalistickým sektorem a objevuje se možnost rozhodovat nad rámec této logiky, preferovat např. otázky rozsahu volného času, kolektivních forem spotřeby, ale třeba i investic do bezprostředně neziskové vědy apod. nad úzce ziskové hledisko. Sociální role manažera, která na počátku rozvoje samosprávného vlastnického sektoru spíše musí přemáhat tendenci k neúměrné spotřebě vlastníka, se za těchto nových historických podmínek může stát brzdou procesu vedoucího k překonání omezené tržní logiky a rozvoji a stimulaci lidských potřeb, jakožto vlastnímu účelu ekonomiky.

Ad 2) Základním problémem je zde to, aby např. profesní spojení s určitými druhy práce (řízení, vysoce kvalifikovaná duševní práce, práce v obchodní sféře apod.) neumožňovala jakési neúměrné zhodnocování vlastnického podílu části samosprávných vlastníků ve srovnání s těmi členy, kteří jsou v dělbě práce zařazeni na méně výhodných stupních, a to třeba i za podmínek, kdy podíl těchto vlastníků s nízkými vlastnickými podíly narůstá a vedle působí silný stimulační vliv ze sféry soukromého kapitálu. Jinými slovy, i tady platí, že čím více přetrvávají rozdíly staré společenské dělby práce, tím větší hrozí nebezpečí, že se samosprávný sektor převrátí v jakousi obdobu předlistopadového typu socialismu, která pak bude degenerovat směrem ke kapitalismu, a to díky roli vlastnickými podíly preferovaných členů. V protisměru k tomuto procesu musí působit neustálé zapojování všech druhů členů do sféry vlastnického řízení, a to při důsledném uplatňování takových principů, jako je rotace kádrů ve vlastnicko-řídících orgánech všech stupňů. Pomáhat mohou i takové procesy, jako je organizování vnitrokomplexového vzdělávání, rekvalifikací apod., rozšiřování forem přímé demokracie atd. V zásadě však princip diferenciace vlastnického podílu podle míry společensky (komplexově) prospěšné práce opustit nelze – je to princip odměňování "podle práce". Do jisté míry lze spoléhat i na logiku tržního prostředí, která bude neustále nemilosrdně prověřovat efekt takové práce či takového rozhodování, která nemá patřičné společensky užitečné souvislosti.

Ad 3) Toto riziko je tím větší, čím více přežívá stará společenská dělba práce a čím větší jsou profesní rozdíly mezi řídícím pracovníkem a řadovými vlastníky, samozřejmě celý problém násobí i dostupnost informací i informačních technologií, délka pracovní doby vlastníka, který není řídícím nebo např. vědecko-informačním profesionálem, a tedy i omezená velikost času, který může daný samosprávný podnik ponechat svým řadovým členům pro jejich účast na řízení. Proti tomuto riziku může výrazně působit logika tržního mechanismu aplikovaná v odměňování volených členů vlastnicky řídících orgánů. Bude-li toto odměňování výrazně stimulovat (pozitivně i negativně – hrozbou postihu za nekvalitní rozhodování) aktivitu členů řídících orgánů, bude řídící profesionál pod větším tlakem. Problém řeší i legislativa a celková podnikatelská atmosféra za situace, kdy je řídící profesionál stimulován k tomu, aby se stal členem samosprávného kolektivu a jednal v souladu se společensky žádoucí logikou (např. z hlediska prospěchu celého SK, nejen jednoho DKSK). Problém se samozřejmě mění v situaci, kdy se řadoví vlastníci stávají počítačovým proletariátem a kognitariátem⁵⁹², kdy jsou široce rozšířeny informační technologie a kdy je eventuelně možné i zkrátit nutnou pracovní dobu neprofesionálů v řízení.

Ad 4) Toto riziko je poměrně malé na počátku existence samosprávného vlastnického sektoru, kdy je tento sektor slabý a působí pod silným tlakem mechanismů vycházejících ze soukromovlastnických podnikatelských sektorů nebo třeba i takových celospolečenských procesů, jako je kolektivní vyjednávání o pracovních podmínkách a mzdách, úloha odborů apod. Problém vztahu mezi vlastníky a zaměstnanci by však mohl narůstat úměrně tomu, kde bude samosprávný sektor narůstat a v rozhodování jeho orgánů se bude projevovat logika soukromého kapitalistického vlastníka – tj. logika vykořisťování námezdních zaměstnanců. Zábranou vůči takovémuto jednání musí být i určitá politicko-společenská atmosféra – úloha odborů ve společnosti, levicových politických stran i dalších složek občanské společnosti, která by především zajišťovala co největší otevřenost přístupu k získání statusu samosprávného vlastníka (např. možností vypůjčit si na vlastnický podíl apod.) Samozřejmě tu musí být i důsledná vnitropodniková demokracie samosprávného komplexu, která by bránila rozvoji omezeného "pseudokapitalistického" rozhodování ve vztahu k zaměstnancům. Je tu ovšem třeba vidět i druhou stranu mince – a tou je naopak jednání některých klíčových zaměstnanců (např. špičkových vědců a programátorů), využívajících své nenahraditelnosti a nezatěžujících se nikterak povinnostmi a ohledy (např. na dlouhodobý rozvoj podniku), které musí brát v úvahu vlastník. Všeobecně vzato – musí zde jako integrující faktor působit všeobecná demokracie ve společnosti a mnohost forem účasti pracujících na řízení a zisku. Se změnou poměru sil mezi samosprávným a soukromým sektorem se tento problém stává marginálním a lze očekávat spíše hromadný příliv pracovníků ze soukromého sektoru a jejich snahu stát se samosprávnými spoluvlastníky.
Zdroj: https://radimvalencik.pise.cz/11281-vize-jakou-potrebujeme-733.html

Vize, jakou potřebujeme/734 F. Neužil: Produktivní síla lidské součinnosti VII.

Můj dlouholetý přítel František Neužil napsal objemnou knihu v rozsahu téměř 500 stran, která ovšem zůstala jen v elektronické podobě. Čtení je to nesmírně náročné, protože F. Neužil pracuje s pojmy podobným způsobem jako K. Marx a navíc s jeho dobovými, současně i aktualizovanými obsahy. Přesto se pokouším zpřístupnit některé pasáže, protože si myslím, že mají, co říci k dnešku. Druhá část výběru obsahuje pasáže spoující Marxovu teorii nadhodnoty s návrhem její aplikace na problematiku"vrůstání" samosprávného podnikání (pojatého jako komplexu produktivních aktivit, včetně realizace vlastnických vztahů zastřešených i politickou dimenzí) do systému fungujícímu na kapitalistické konkurence.

Zastavení VII.

Ad 5) Tento problém se objevil v případě komplexu Mondragón ve Španělsku, kdy do důchodu odcházející zaměstnanci měli tendenci fixovat daný stav podniku, neriskovat a zmnožit své zabezpečení, např. i formou přeměny v normální kapitalistický podnik. Opět jde o problém počátku a relativní izolovanosti samosprávného podnikání, kdy se u části spoluvlastníků může objevit snaha dále neriskovat a vytěžit z daného stavu, co se dá. V protisměru k podobné tendenci musí působit relativní příliv nových vlastníků a jejich možnost násobit své vlastnické podíly, aby tak byla převážena logika dlouholetých zaměstnanců podniku. V tomto směru možno uvažovat i o určitých právních opatřeních, která by omezovala rozhodovací roli těch, co odcházejí do důchodu. Jinak by ovšem v podmínkách, kdy by samosprávné podnikání bylo na vzestupu a dávalo nadějné vyhlídky, měla působit především normální tržní logika, která by i odcházejícím zaměstnancům dávala naději na další zhodnocování jejich podílů a zvyšování příjmů (motivace zabezpečit své děti)

Jak vidíme, analýza rizik nás stále vrací k jednomu závěru. Všechna tato již dnes působící rizika vypadají jinak v situaci, kdy dominuje kapitalistický sektor a samosprávný vlastnický sektor představuje jen okrajové výhonky ekonomicko-vlastnického procesu, a jinak v situaci, kdy kapitalismus nedává početným vrstvám jinou volbu, než postavit se na vlastní nohy a společně překonávat různé dětské nemoci. Vypadají také jinak v situaci, kdy stále ještě převládá jednoduchá fyzická práce, a jinak v situaci, kdy se základní profesní činností stává složitá, vysoce kvalifikovaná a intelektualizovaná práce a základní vrstvou pracovníků se stává tzv. kognitariát – znalostní, vědecký proletariát.

Obecné charakteristiky nejprve smíšené ekonomiky, ve které se ovšem stále více ekonomickými prostředky prosazuje vedoucí úloha samosprávného vlastnického sektoru vyplývající z jeho vyšší efektivnosti a produktivity práce, platí pochopitelně i pro jednotlivé konkrétní rezorty ekonomiky, i když mohou být modifikovány jejich specifikami. Zastavme se u problematiky jednoho rezortu, který má pro fungování ekonomiky mimořádný význam a ve kterém jsou vlastnické vztahy nejvíce ovlivněny přírodními faktory – totiž u problematiky zemědělství.

Předpokládáme čtenáře poučeného tak, že na rozdíl od některých stalinismem zaslepených ideologů, je s to pochopit, že pojmy samospráva a družstevnictví jsou v zásadě totožné a že tedy všechno to, co jsme napsali o roli samosprávného vlastnického sektoru obecně, se samozřejmě týkalo i zemědělství. I tam, stejně jako v průmyslu (a možná že snáze, než kdekoli jinde) se musí při realizaci samosprávného socialismu prosazovat klíčová a později i dominující úloha samosprávného vlastnického sektoru. I tam samozřejmě bude socialismus začínat v první etapě s pluralitním vlastnictvím, nevylučujícím ani vlastnictví nadnárodních kapitalistických korporací nebo různých "knížepánů" skupujících půdu v mezinárodním měřítku. Tím základním problémem zde zřejmě bude vztah soukromých farmářů v rozsahu cca 50 i o pár desítek ha (dle oblasti) více, pokoušejících se obstát v mezinárodní konkurenci proti nadnárodnímu kapitálu, družstev vlastníků majících spíše podobu kapitalistických společností a velkých agrokomplexů na soukromé bázi (možná i státní). Podstatným momentem zde bude výraznější posun od kapitalistického družstevnictví k efektivně zaměstnaneckému vlastnictví při absorpci moderní vědy a propojování těchto družstev se soukromými, v daných podmínkách maloburžoasními farmáři do podoby velkých, konkurenceschopných, nadnárodních agrokomplexů "slušovického" typu, s podporou státu.

Nehodláme prognózovat detaily procesu prosazování zaměstnaneckého vlastnictví v této sféře. Tím, čím se však tato aféra odlišuje od výše načrtnutých obecných politicko-ekonomických principů fungování samosprávného sektoru ve vztahu k jiným sektorům, je otázka renty dané přírodními rozdíly. Je samozřejmé, že v tomto vysokém stadiu vývoje výrobních sil, včetně vědy, bude úloha přírodou daných rozdílů ustupovat do pozadí a bude se úzce prolínat s rentou vyplývající z mimořádného využívání lidského tvořivého vědeckého kapitálu.
Zdroj: https://radimvalencik.pise.cz/11282-vize-jakou-potrebujeme-734.html

Vize, jakou potřebujeme/735 F. Neužil: Produktivní síla lidské součinnosti VIII.

Můj dlouholetý přítel František Neužil napsal objemnou knihu s názvem Produktivní sociálně ekonomická síla lidské vlastnické součinnosti v rozsahu téměř 500 stran, která ovšem zůstala jen v elektronické podobě. Čtení je to nesmírně náročné, protože F. Neužil pracuje s pojmy podobným způsobem jako K. Marx a navíc s jeho dobovými, současně i aktualizovanými obsahy. Přesto se pokouším zpřístupnit některé pasáže, protože si myslím, že mají, co říci k dnešku. Dost dlouho jsem přemýšlel, jak to udělat, abych potenciálního čtenáře neodradil hned na začátku. Druhá část výběru obsahuje pasáže spoující Marxovu teorii nadhodnoty s návrhem její aplikace na problematiku"vrůstání" samosprávného podnikání (pojatého jako komplexu produktivních aktivit, včetně realizace vlastnických vztahů zastřešených i politickou dimenzí) do systému fungujícímu na kapitalistické konkurence.

Zastavení VIII.

Několik poznámek k předcházejícím čtyřem pasážím (Zastavení IV.-VII.) publikovaným z díla Františka Neužila

1. Předně – je to to nejlepší v daném směru – důsledná obhajoba Marxovy teorie nadhodnoty spojená s návrhem její aplikace na "vrůstání" samosprávného podnikání (pojatého jako komplexu produktivních aktivit, včetně realizace vlastnických vztahů zastřešených i politickou dimenzí) do systému fungujícímu na bází konkurence vlastníků výrobních prostředků (jednotlivých kapitálů). – Lepší a konkrétnější těžko kdo vymyslí. Ocenit lze zejména promyšlenost a konkrétnost návrhů. Řádově lepší než spokojení se s mlhavou představou, že "to bude nějak fungovat" ze strany těch, kteří se bláhově domnívají, že stačí znárodnit soukromé vlastnictví a všechny problémy budou vyřešeny. Dokonce Neužilově pojednání najdeme i velmi přesnou analýza kritických momentů fungování jím navrhovaného systému.

2. V Neužilově pojetí chybí větší důraz na roli inovací v Schumpeterovském smyslu. Produktivní inovace (lze vyjít i ze Schumpeterova rozdělení inovací na řády a oblasti) vytvářejí dočasný monopol, který je schopen do sebe "nasávat" i část (za určitých podmínek většinu) nadhodnoty (v terminologii teorie nadhodnoty). To může být chápáno i jako odměna "dílčím kolektivům v rámci samosprávného komplexu (DKSK)", pokud bych použil terminologii F. Neužila.

3. V tom případě je ovšem lepší tyto samosprávné iniciátory a realizátory inovací chápat jako tvůrčí týmy, resp. relativně stabilní tvůrčí mezigenerační týmy, jejichž uspořádání podléhá evolučně stabilnímu komplementárnímu rozdělení funkcí a pozic, tj. ve kterých platí, že "svobodný rozvoj každého je podmínkou rozvoje všech". Tyto týmy mají potenci se horizontálně propojovat ekonomicky, dokonce i technologicky a vnášet lokálně generovanou evoluční stabilitu do celé společnosti. Bez tohoto pohledu nepochopíme dostatečně konkrétně cestu, kterou se mohou pozitivní změny odehrávat.

4. To celé je bezprostředně spojeno se zásadní změnou ve společnosti, která je srovnatelná s průmyslovou revolucí, tj. při které se jako dominantní prosazuje nový sektor, sektor produktivních služeb. Jedná se o služby, které bezprostředně přispívají k nabývání, uchování a uplatnění lidského kapitálu, resp. všestranně se rozvíjejících lidských schopností (jako předpokladu "všeobecné práce"). Bez tohoto "zarámování" změn je představa o "vrůstání" samosprávnosti do společnosti založené na konkurenci reprodukujících se entit kapitálů hodně neurčitá, těžkopádní a nerealistická.

5. Především však chybí pochopení brzdící či přímo reakční role těch forem pozičního investování (včetně těch, které cíleně vyvolávají segregaci společnosti v lokálním i globálním měřítku), které působí proti rovnosti příležitosti pro nabývání, uchování a uplatnění lidských schopností jako hlavního vývojového trendu společnosti. – Od toho pak lze odvodit odpověď na otázku, co přirozeným vývojovým změnám brání (jak funguje současná globální moc, jak v rámci "brics-vzpoury" dochází k její demonopolizaci, i to, že poziční investování je problémem i uvnitř zemí BRICS). Problém těch, kteří spoléhají jen na to, s čím přišel K. Marx, je, že ten ještě doložitelně neměl o roli pozičního investování ani tušení, v jeho době byl tento fenomén v zárodečné podobě, a "marxisté" přehlédli, že se z něj stal nejvíce deformující faktor degenerace globální společnosti.

6. Zkrátka potřebujme perspektivní, realistickou a přitažlivou vizi, která dává odpověď, o jakou velkou změnu jde, kdo je subjektem její realizace a proti komu je nutné ji prosazovat, resp. jak je z hlediska této změny společnost polarizována. A to je dřina, která vyžaduje společnou činnost – už proto, aby byla vize co nejvíce srozumitelná, funkční a docházelo k jejímu sdílení.

Zdroj: https://radimvalencik.pise.cz/11287-vize-jakou-potrebujeme-735.html

Vize, jakou potřebujeme/736 Diskuse k AKČNĺMU PROGRAMU a TURBULENCĺM/5

Příspěvkem Diskuse k AKČNĺMU PROGRAMU a TURBULENCĺM, viz:

https://radimvalencik.pise.cz/11283-diskuse-k-akcnimu-programu-a-turbulencim.html

jsem se pokusil iniciovat diskusi k "akčnímu programu" vycházejícímu z vize. V rámci pěstitelů vize vyvolala zájem a tuto problematiku videa Petra Blahynky, viz:

https://radimvalencik.pise.cz/11240-slusovicky-vystrel-z-aurory-blahynka-podruhe.html

V této části jsem se nechal inspirovat Petrem Hamplem:

Obávám se, že pokud zůstane zachována současná struktura ekonomiky, neexistuje ŽÁDNÉ řešení umožňující zajistit prostředky pro stát bez úplného zničené celých společenských vrstev. - Správně by bylo navrhnout, jak má nová struktura ekonomiky vypadat a jak se tam chceme dostat. A smířit se s tím, že během přechodného období vznikne obrovská díra v rozpočtu.

K tomu ode mne:

Docela dobrý postřeh. Přidávám dvě vzájemně související poznámky:

1. Obecná: Každý z nás by se měl pokusit prezentovat to, co ze své strany považuje pro funkční vizi za nezbytné, tj. tak důležité, že by to druzí nejen měli vzít na vědomí, ale též do své výbavy, jako způsob přístupu k problémům. A na druhé straně by každý měl mít za samozřejmé, že to, co někdo považuje za důležité, si buď osvojí, nebo k tomu vznese výhrady a otevře diskusi. Především by však mělo platit, že něco, co někdo považuje za důležité, druzí nepřejdou bez povšimnutí a hlavně pochopení, a to, co někdo z ostatních považuje za důležité, zase nepřejde on. Bylo by fajn, kdyby se někdo pokusil některá z takovýchto důležitých východisek k pochopení současných problémů sumarizovat.

2. Konkrétní (navazující na námět P. Hampla i na to, co jsem psal v předcházející části): Nejefektivnějším (z ekonomického hlediska) a nejméně bolestivým (z hlediska sociálního) je řešení problému drastické divergence bohatství přechodem k ekonomice vyššího levelu formou vymanění se z tenat současné struktury ekonomiky. Podrobněji:

- Musí jít o ekonomiku, která vytváří (postupně stále větší) rovnost příležitostí pro společenský vzestup založený na rozvoji, uchování a uplatnění plně a všestranně se rozvíjejících schopností člověka.

- Vytvoří se tím podmínky pro dosažení evolučně stabilní strategie lidstva v podmínkách, kdy se zmocnilo technologického pokroku, tj. situace, kdy je svobodný rozvoj schopností každého podmínkou svobodného rozvoje všech.

- Při přechodu k takové ekonomice formou reforem (zejména v oblastech financování vzdělání, péče o zdraví, výchovy v rodině a výchovy kulturou, odstraňování nerovností, handicapů a vyloučení formou sociální práce) bude postupně docházet k vytlačování pozičního investování (které dnes přerostlo v globální systém a dusí ekonomiku).

- Při přechodu k této ekonomice nemusí vzniknout žádná rozpočtová díra (v tomto bodu nesouhlasím s P. Hamplem), tu naopak vytváří "ne-přechod" k této ekonomice. Dnes je to nejlépe vidět na důsledcích destrukce systému průběžného penzijního pojištění, což má v "popisu práce" současná vláda.

- Postupným přechodem vznikne ekonomika, jejímž dominantním sektorem budou odvětví produktivních služeb, tj. služeb zaměřených na nabývání, uchování a uplatnění lidských schopností. Tento přechod nebude jednoduchý, jedná se o změnu srovnatelnou s průmyslovou revolucí.

- Tato ekonomika na rozdíl od falešného gryndýlu zabezpečí skutečné a plné odlehčení ekonomiky od závislosti na čerpání přírodních zdrojů jednak proto, že odvětví produktivních služeb jsou z hlediska zátěže přírodního prostředí nenáročná, jednak díky radikálnímu zvýšení inovačního potenciálu vyúsťujícího ve výrazné snižování množství přírodních zdrojů nutných k tvorbě toho, co bude civilizace pro svůj dynamický rozvoj potřebovat.

- Tento přechod nelze uskutečnit pouze prostřednictvím fiskálních nástrojů (např. přerozdělováním založeným na progresivním zdanění), a to ze dvou důvodů: a) bez vytváření podmínek pro společenský vzestup každého nezávisle na jeho výchozích ekonomických a sociálních podmínkách bude fiskální mechanismus ovládán strukturami vzešlými z pozičního investování a sloužit k ekonomické segregaci společnosti; b) Potřebujeme vzdělávací systém motivovaný k dlouhodobému uplatnění absolventů tohoto systému, potřebujeme zdravotnictví motivované k uchování nabytých schopností člověka, potřebujeme penzijní systém motivující k dobrovolnému prodloužení doby produktivního uplatnění atd. A také potřebujeme vědu o společnosti, která průběžně a koncepčně řeší otázky ekonomického a sociálního vývoje.

- Vytvoření rovných příležitostí pro společenský vzestup každého také znamená to, že nebude možné, aby cizí moc založená na pozičním investování dosazovala vyprázdněnce ovládané jejími pokyny do vrcholových pozic národního institucionálního systému (což má horší ekonomické důsledky než protektorátní správa).

- Středounijní prostor z hlediska své historie, polohy a částečně i aktuální situace nabízí příznivé podmínky pro výše tematizované změny.
Zdroj: https://radimvalencik.pise.cz/11288-vize-jakou-potrebujeme-736.html

Vize, jakou potřebujeme/737 K pozičnímu investování/1

K pozičnímu investování/1

Při přípravě na významnou zahraniční vědeckou akci se mně podařilo podstatně zdokonalit nástroje pozičního investování a co víc – modifikovat je i do oblasti řešení "neřešitelných" konfliktů. Připravuji tak paralelně dva články. Jak to tak už při rozvoji dobré teorie bývá, některé důležité poznatky se tak stávající více srozumitelně. Při prezentaci té části výsledků, které mají obecnou platnost a jsou aktuální k pochopení současného dění budu postupovat od těch nejobecnějších k dílčím aplikacím, zvláštní pozornost budu věnovat otázce řešení "neřešitelných" konfliktů, na závěr ukážu (nad rámec připravovaných článků), jak to celé souvisí s rozlišením dvou reakcí na průmyslovou revoluci v dílech T. Malthuse a F. Lista, zejména pak s tradicí, která se od původních reakcí odvíjí. Pracovní verzi textu určeného pro mezinárodní vědeckou akci odlišuji od komentářů a doplňků barvou.

Nástroje analýzy pozičního investování – část 1.

Příspěvek se zabývá situacemi, které vznikají na finančních trzích mezi vlastníky investičních prostředků a investičních příležitostí. Věřitel poptává investičních příležitosti a nabízí investičních prostředky, dlužník poptává investičních prostředky a nabízí investiční příležitosti. Největší společný výnos dosahují tehdy a právě tehdy, když se mezní výnos z poslední využité investičních příležitosti dlužníka i věřitele rovná. Na tuto situaci můžeme také pohlížet jako na kooperativní hru s přenosným užitkem, resp. přenosnou výhrou.

Subjekty této hry mají řadu konkrétních podob. Může se jednat o firmy, finanční instituce, ale také o jednotlivce, skupiny osob či naopak celé země. Tomu odpovídá i velmi rozmanité spektrum investičních příležitostí, kterými mohou jednotlivé subjekty disponovat. V případě jednotlivců jsou to například investičních příležitosti spojené s nabýváním, uchování a využitím lidského kapitálu, v případě zemí jsou to investiční příležitosti dané jejich přírodním bohatstvím apod.

V obecné rovině lze formulovat následující otázku: Co brání tomu, aby investiční příležitosti byly využívány podle míry jejich výnosnosti?

Příčin, které omezují využívání investičních příležitostí podle míry jejich výnosnosti je velké množství. Ukazuje se však, že poměrně jednoduchý model výše uvedené situace odhaluje velmi důležité jevy a nabízí řadu možností rozšíření, která mají významné interpretace. Důležitou součástí tohoto modelu je vyjádření možnosti hráčů využít výplaty k posílení své pozice, resp. fenomén pozičního investování. Současně poskytuje určitou oporu při klasifikaci a analýze jevů, se kterými se setkáváme při řešení konkrétních úloh prostřednictvím modelů na bázi Nashova vyjednávacího problému, rozlišení krátkozraké a nikoli krátkozraké rovnováhy, při intepretaci zdánlivých paradoxů vznikajících v ultimátních hrách apod.

Cílem příspěvku je představit obecný koncept (obsahující model pozičního investování) výše uvedených situací, který lze rozšířit více směry tak, aby na jedné straně ukázal společný základ problematiky co nejefektivnějšího využití investičních příležitostí, kterými různé subjekty disponují, na druhé straně umožnil identifikovat odlišnosti, které se v reálných situacích vyskytují, dát přehlednou klasifikaci těchto situací a praktických úloh, které v těchto situacích vznikají, návazně nabídnout některá rozšíření obecného modelu, která mají v různých situacích relevantní intepretace s využitelnými aplikacemi.

Výnosy z využití některých investičních příležitostí mohou mít i nepeněžní podobu a naopak, nepeněžní faktory zpětně ovlivňují velikost peněžních výnosů. Ocenění budoucích výnosů jako současné hodnoty budoucího příjmu se ukazuje být dobrou aproximací reálných dějů.

Jednou z nejdůležitějších otázek, na kterou je při dosažení výše uvedeného cíle nutné odpovědět, je: Proč ne každé rozdělení výplat ze společné akce je pro hráče přijatelné, jaké to má příčiny a jaký nástroj k vyjádření této skutečnosti použít? Nelze si nepovšimnout, že tato otázka souvisí s již dříve položenou: Co brání tomu, aby investiční příležitosti byly využívány podle míry jejich výnosnosti?

Použité metody a postup výkladu dané problematiky

V příspěvku využijeme mikroekonomický model finančního trhu, jeho převedení do podoby kooperativní hry s přenosným užitkem, jako teoretický nástroj použijeme funkci neutrality pozičního investování.

Budeme postupovat následujícím způsobem:

1. Dáme přehled problémů, které souvisí s obecným konceptem a navazujícími modely (obsahujícím poziční investování).

2. Ukážeme mikroekonomický model nabídky a poptávky investičních prostředků a investičních příležitostí.

3. Budeme interpretovat uvedený model jako kooperativní hru s přenosným užitkem.

4. Navrhneme způsob, jak s použitím množiny (např. v podobě funkce či linie) neutrality pozičního investování objasnit zdánlivý rozpor mezi individuální a kolektivní racionalitou, resp. jak vyjádřit to, že ne každé rozdělení kladných výplat ze společné akce je pro oba hráče přijatelné, a vyjádřit, proč není přijatelné.

5. Uvedeme jeden z konkrétních a současně velmi často se vyskytujících případů pozičního investování.

6. Prostřednictvím rozšíření modelu v několika směrech utřídíme hry, jejichž společným základem je námi navržený obecný model.

7. Ukážeme, jak přistupovat k řešení úloh, ve kterých je nutné uvažovat to, že hráči se účastní i dalších her, které mají vliv na jejich příjem a v nichž je důležitá jejich pozice, resp. budeme prezentovat konkrétní příklad aplikace navrženého konceptu a od něj se odvíjejících modelů.

K tomu:

To je zatím jen obecný úvod. Oproti dřívějším textům je zde formulováno to, o co jde s větším nadhledem přehledně.
Zdroj: https://radimvalencik.pise.cz/11289-vize-jakou-potrebujeme-737.html

Vize, jakou potřebujeme/738 K pozičnímu investování/2

K pozičnímu investování/2

Při přípravě na významnou zahraniční vědeckou akci se mně podařilo podstatně zdokonalit nástroje pozičního investování a co víc – modifikovat je i do oblasti řešení "neřešitelných" konfliktů. Připravuji tak paralelně dva články. Jak to tak už při rozvoji dobré teorie bývá, některé důležité poznatky se tak stávající více srozumitelně. Při prezentaci té části výsledků, které mají obecnou platnost a jsou aktuální k pochopení současného dění budu postupovat od těch nejobecnějších k dílčím aplikacím, zvláštní pozornost budu věnovat otázce řešení "neřešitelných" konfliktů, na závěr ukážu (nad rámec připravovaných článků), jak to celé souvisí s rozlišením dvou reakcí na průmyslovou revoluci v dílech T. Malthuse a F. Lista, zejména pak s tradicí, která se od původních reakcí odvíjí. Pracovní verzi textu určeného pro mezinárodní vědeckou akci odlišuji od komentářů a doplňků barvou.

K této části: Vynechal jsem přehled problémů, které souvisí s obecným konceptem (uveřejnil jsem jej v seriálu k vizi již dříve) Nyní ukážu mikroekonomický model nabídky a poptávky investičních prostředků a investičních příležitostí. Uveřejňuji jej bez použitého matematického aparátu (asi by některé odradil). Obsahuje některá drobná zlepšení oproti dřívějším verzím.

Nástroje analýzy pozičního investování – část 2.

Ke znázornění výše uvedeného (nabídky a poptávky investičních prostředků a investičních příležitostí) je vhodný následující obrázek.

Obrázek 1

Na obrázku vidíme i budoucí příjem obou hráčů (plochy pod křivkami MY_x´ a MY_y´) od 0 k Y_x1 v případě prvního hráče a od Y_x1 k Y_x1+y1 v případě druhého hráče.

Z výše uvedeného obrázku je zřejmé, že pokud je mezní výnos z poslední investované jednotky investičních prostředků jednoho hráče větší než mezní výnos z poslední investované jednotky investičních prostředků druhého hráče, mohou si zvýšit svůj společný výnos tím, že jeden z hráčů poskytne své investiční prostředky druhému hráči k realizaci jeho výnosnějších investičních příležitostí, jak vidíme na následujícím obrázku.

Obrázek 2

Obsah šedé plochy odpovídá zvýšení příjmu hráčů, kterého bylo dosaženo tím, že jeden z hráčů poskytl část svých investičních prostředků k realizaci výnosnějších investičních příležitostí druhého hráče.

Z uvedeného obrázku je rovněž zřejmé, že podmínkou dosažení optima v paretovském smyslu, resp. stavu odpovídajícímu kolektivní racionalitě, je, že mezní výnos z poslední investované jednotky investičních prostředků obou hráčů se musí rovnat, tj. že platí Y_xE´ = Y_yE´ (což lze snadno dokázat sporem) a za určitých podmínek i úrokové míře (to pro další výklad není v tuto chvíli podstatné).

Uvedenou situaci lze interpretovat jako případ vyjednávacího problému s přenosnou výhrou, kdy hráči nejdříve maximalizují součet výplat a následně stojí před dalším vyjednávacím problémem, jak si výplaty rozdělit. Uvedenou situaci můžeme interpretovat jako jednu hru, která obsahuje předpoklad maximalizace součtu výplat s následným vyjednáváním o rozdělení efektu tohoto zlepšení. V některých případech, jak vyplyne z dalšího, je vhodnější interpretovat výše uvedenou situaci jako dvě navazující hry.

Tomu budeme věnovat další kapitolu.

K tomu:

V další části se dotkneme nejdůležitějšího.
Zdroj: https://radimvalencik.pise.cz/11290-vize-jakou-potrebujeme-738.html

Vize, jakou potřebujeme/739 K pozičnímu investování/3

K pozičnímu investování/3

Při přípravě na významnou zahraniční vědeckou akci se mně podařilo podstatně zdokonalit nástroje pozičního investování a co víc – modifikovat je i do oblasti řešení "neřešitelných" konfliktů. Připravuji tak paralelně dva články. Jak to tak už při rozvoji dobré teorie bývá, některé důležité poznatky se tak stávající více srozumitelně. Při prezentaci té části výsledků, které mají obecnou platnost a jsou aktuální k pochopení současného dění budu postupovat od těch nejobecnějších k dílčím aplikacím, zvláštní pozornost budu věnovat otázce řešení "neřešitelných" konfliktů, na závěr ukážu (nad rámec připravovaných článků), jak to celé souvisí s rozlišením dvou reakcí na průmyslovou revoluci v dílech T. Malthuse a F. Lista, zejména pak s tradicí, která se od původních reakcí odvíjí. Pracovní verzi textu určeného pro mezinárodní vědeckou akci odlišuji od komentářů a doplňků barvou.

K této části: Dostáváme se k tomu nejdůležitějšímu s využitím původních teoretických nástrojů.

Nástroje analýzy pozičního investování – část 3.

Interpretace mikroekonomického modelu nabídky a poptávky investičních prostředků a investičních příležitostí jako kooperativní hry s přenosným užitkem

Situaci popsanou mikroekonomickým modelem v předcházející části lze interpretovat též jako kooperativní hru dvou hráčů s přenosným užitkem.

Použijeme označení: x, y jsou výplaty hráčů.

Pokud by nemohli hráči vzájemně využívat své investiční prostředky a investiční příležitosti, platilo by:

Y_x´ = x, Y_y´ = y,

Pokud hráč, který po vyčerpání svých investičních prostředků disponuje výnosnějšími investičními příležitostmi než druhý hráč, může získat investiční prostředky od druhého hráče a stává se tak dlužníkem, zatímco druhý hráč věřitelem, vzniká situace, kterou můžeme popsat obrázkem 3.

Obrázek 3

Vlastní výtvor

Úsečka AB znázorněná na obrázku tučně zvýrazněnou linií zakončenou šipkami představuje množinu všech maximálně dosažitelných rozdělení výplat, pro které platí, že si oba hráči polepší oproti výchozímu stavu. Zdálo by se, že všechny body na uvedené úsečce by měly být oběma hráči uznány jako přijatelná rozdělení výplat, protože – jak se alespoň na první pohled jeví – splňují požadavek dosažitelnosti, individuální a kolektivní racionality.

V realitě se ovšem setkáváme s tím, že některá rozdělení se některému z hráčů či dokonce oběma (pokud uvažujeme případ her dvou hráčů) zdají natolik "nespravedlivá", že je odmítnou a odmítnou se i účastnit kolektivní akce, jejímž výsledkem by byly kladné výplaty. Potvrzují to i mnohokrát opakované experimenty v oblasti ultimátních her.

Poznámka:

Ultimátní hry jsou takové, kdy je např. dvěma hráčům nabídnuto, aby si mezi sebe rozdělili určitou sumu peněz. Jeden hráč navrhuje, jak se rozdělí, druhý buď souhlasí, a pak se o uvedenou částku poděli podle návrhu prvního hráče, nebo nesouhlasí, a pak nikdo nedostane nic.

K objasnění těchto situací může teorie přistoupit různým způsobem:

- Nejsnazší je všechno objasnit nedokonalostí lidské psychiky. Nikdo není dokonalý a v lidské psychice se vyskytují takové jevy jako závist, přeceňování vlastních zásluh, nepřejícnost apod., které mohou potlačit individuální racionalitu. Pod vlivem těchto nedokonalostí pak člověk může přijmout rozhodnutí, které není v souladu s individuální racionalitou. Teorie se pak může vydat cestou ekonomických experimentů zaměřených na zmapování těchto nedokonalostí.

- V jistém smyslu slova opačnou cestu nabízí zkoumání vlastností axiomatického systému, kterým danou situaci popisujeme. Můžeme si klást otázku, za jakých předpokladů, resp. v kombinaci s jakými axiomy, může současná existence axiomu individuální a kolektivní racionality vést k rozpornosti celého systému. Zde se nabízí jedna ze zajímavých aplikací Gödelovy věty o nemožnosti dokázat bezrozpornost axiomatického systému jeho vlastními prostředky.

K tomu:

V další části se dostaneme přímo "jádru pudla". V tomto případě je tento výraz, jehož původ nezná každý, velmi vhodný, jak říká např. Wikipedie:

"Johann Wolfgang Goethe ve svém stěžejním díle "Faust" – dvoudílné filosofické básni – píše o učeném doktorovi Faustovi. Ten byl nejen hledačem kamene mudrců a elixíru života, ale studoval vědy i magii a stále toužil poznat víc. Byl odhodlán upsat se i ďáblu, aby došel cíle. Jednou se venku k němu přidal černý pudl, lísal se a nedal se odehnat. U Fausta se usadil ve studovně za kamna a postupně se zvětšoval a proměňoval do lidské podoby. Byl to pověstný Mefistofeles – ďábel, který doktorovi sliboval poznat taje i rozkoše světa. - V okamžiku, kdy se pudl změnil v ďábla, Faust překvapeně i pobaveně zvolal: "Tak tohle bylo to jádro pudla!?""

V našem případě jde právě o fenomén pozičního investování.
Zdroj: https://radimvalencik.pise.cz/11291-vize-jakou-potrebujeme-739.html

Vize, jakou potřebujeme/740 K pozičnímu investování/4

K pozičnímu investování/4

Při přípravě na významnou zahraniční vědeckou akci se mně podařilo podstatně zdokonalit nástroje pozičního investování a co víc – modifikovat je i do oblasti řešení "neřešitelných" konfliktů. Připravuji tak paralelně dva články. Jak to tak už při rozvoji dobré teorie bývá, některé důležité poznatky se tak stávající více srozumitelně. Při prezentaci té části výsledků, které mají obecnou platnost a jsou aktuální k pochopení současného dění budu postupovat od těch nejobecnějších k dílčím aplikacím, zvláštní pozornost budu věnovat otázce řešení "neřešitelných" konfliktů, na závěr ukážu (nad rámec připravovaných článků), jak to celé souvisí s rozlišením dvou reakcí na průmyslovou revoluci v dílech T. Malthuse a F. Lista, zejména pak s tradicí, která se od původních reakcí odvíjí. Pracovní verzi textu určeného pro mezinárodní vědeckou akci odlišuji od komentářů a doplňků barvou.

K této části: A jsme u jádra pudla.

Nástroje analýzy pozičního investování – část 4.

Ke zkoumání výše uvedeného jevu, který považujeme za velmi významný (nepřijatelnosti některých rozdělení výplat, které splňují podmínku dosažitelnosti, kolektivní a individuální racionality) můžeme přistoupit i velmi prostým způsobem. V množině výplat, které znamenají zlepšení oproti výchozímu stavu, pokud dojde ke kolektivní akci a následnému rozdělení výplat, rozlišíme ty prvky množiny, které jsou pro oba hráče přijatelné a které jsou pro některého z hráčů či oba hráče nepřijatelné. Tuto množinu výplat nazveme množinou neutrality pozičního investování, tj. množinou, jejímiž prvky jsou taková rozdělení, která neumožňují žádnému z hráčů zlepšit svoji pozici oproti výchozímu stavu. Pokud má tato množina podobu takového vztahu mezi výplatami dvou hráčů, při kterém přírůstek výplaty jednoho z hráčů (Δx) musí být kompenzován jednoznačně daným přírůstkem výplaty druhého hráče (Δx), můžeme hovořit o funkci neutrality pozičního investování (y=N(x)) a jejím průběhu, viz následující obrázek.

Obrázek 4

Vlastní výtvor

Na obrázku 4 je výřez z obrázku 3, přičemž y = N(x) je funkce neutrality pozičního investování.

Ve zjednodušením případě (který je vhodný pro grafické vyjádření i při slovním popisu různých situací) lze hovořit o linii neutrality pozičního investování a jejím sklonu.

Vysvětlení vcházející z neutrality pozičního investování vychází z toho, že subjektivní ocenění výplaty jednotlivými hráči zahrnuje i uvážení možnosti využití výplaty k posílení jejich pozice (pozice vlastní i pozice druhého hráče).

Řešení kooperativní hry tohoto typu pak musí splňovat předpoklady dosažitelnosti, individuální racionality, kolektivní racionality a neutrality pozičního investování.

Dříve, než přejdeme k interpretaci pozičního investování a jejímu využití při klasifikaci her, v nichž se fenomén pozičního investování vyskytuje, považujeme za vhodné upozornit na to, že shodné vidění množiny, funkce či linie neutrality pozičního investování oběma hráči je příliš silný předpoklad. Souvisí totiž s tím, jak hráči vidí budoucnost, resp. další hry, a s tím, jak vnímají kontext her. Při řešení většiny praktických úloh nemůžeme spoléhat ani na to, že se najde nezávislý arbitr, který by byl schopen oběma hráčům prezentovat předpoklad neutrality pozičního investování v podobě přijatelné pro oba hráče. Teorie má však řadu možností, jak se s tímto problémem vypořádat. Nejdříve však ukážeme jednu z velmi často se vyskytujících forem pozičního investování. Pro názornost ukážeme případ, kdy hráči vidí linii neutrality pozičního investování odlišně.

Pro jednoduchost budeme uvažovat jen přírůstky výplat hráčů oproti bodu (x₁, y₁), který budeme považovat za počátek souřadnic.

y = N_x.x linie neutrality, jak ji vidí první hráč

y = N_y.x linie neutrality, jak ji vidí druhý hráč

Čtenář se může pokusit vyčíst z obrázku, zda je jedná o případ, který umožňuje dohodu, nebo o případ, kdy dohoda není možná a ke společné akci (případně – jak si ukážeme v jedné z interpretací – k řešení konfliktu) nedojde.

Obrázek 5

Vlastní výtvor

x_Nx < x_Nya současně y_Ny < x_Nx, tj. oba hráči požadují z hlediska toho, jak vidí linii neutrality, pro sebe menší výplatu, než je ochoten nabídnout druhý hráč. V daném případě existuje prostor pro dohodu.

Tuto část uzavřeme definicí pozičního investování: Poziční investování (investování do společenské pozice) je fenoménem, kdy jeden subjekt (pokud se na danou problematiku budeme dívat prizmatem teorie her – hráč) přeměňuje svoji majetkovou či příjmovou převahu v nástroje, podmínky či prostředky diskriminace druhého subjektu (hráče), přičemž tato diskriminace se týká možností nabývání, uchování a uplatnění jeho lidského kapitálu, (srov. Goldstein, Hastings 2019; Walasek, Bhatia, Brown, 2018). Pojem "pozice" zde chápeme v obecnějším smyslu, než v oblasti investování na finančních trzích při využívání efektů rozdílu mezi současnou a budoucí hodnotou aktiv.

Výše uvedeným dáváme současně určitou odpověď na otázku položenou v úvodu: Proč investiční příležitosti nejsou využívány podle míry jejich výnosnosti.

Uvedená definice popisuje empiricky pozorovatelnou realitu. Současně vyvolává i otázku, zda nelze mechanismus pozičního investování popsat v návaznosti na koncept, který prezentujeme. V další části ukážeme jednu z možností, jak mechanismus pozičního investování popsat v poměrně obecné podobě a současně vyjevit a zobecnit některé předpoklady stávajícího konceptu.

K tomu:

Nyní již zde zejména o nalezení vhodných intepretací, resp. "rozklíčování" reálných situací prostřednictvím výše prezentovaných původních teoretických nástrojů.
Zdroj: https://radimvalencik.pise.cz/11292-vize-jakou-potrebujeme-740.html

Vize, jakou potřebujeme/741 Pár poznámek k aktuálními dění a vizi

Pár poznámek k aktuálními dění a vizi

44. online setkání k pěstování vize bylo mimořádně plodné a přineslo nejen ujasnění některých koncepčních otázek, inspirace, ale mělo i konkrétní praktické výsledky, ke kterým se postupně dostanu v jednotlivých bodech:

1. Pěstování vize v období před eurovolbami:

- Volby proběhnou někdy mezi 6. a 9. června 2024 (patrně tradičně dva dny 7.-8.).

- Vzhledem k tomu, že povědomí o tom, jak probíhá proces pěstování naší (perspektivní, realistické a přitažlivé) vize se dostává do povědomí široké veřejnosti, nebudeme doporučovat, koho volit, ale připravíme jednostránkový výtah nezbytného minima, ke které by se měly politické subjekty, které postavily své kandidáty, i kandidáti samotní veřejně přihlásit (mohou i s výhradami), což bude pro voliče dostatečný signál, koho volit. Bude záležet na každém, jak se k tomu postaví.

- Toto MINIMUM je důležité i z hlediska průběžného sjednocování se na tom hlavním, co dvouleté pěstování vize přineslo, současně bude i odrazovým můstkem pro další práci. (Předpokládám, že během klidnější fáze předvánočního období, tj. cca tří dnů dám k diskusi v rámci pěstitelů první vizi; když mě někdo předejde, budu rád, mělo by to vzejít jako společně přijatý základní program.)

- A ještě aktuálně: Včera (18.12.) bylo společné setkání europoslanců a současně i kandidátů za europoslance Ivana Davida (SPD) a Jana Zahradila (ODS). Věcné a kvalifikované, v konstruktivním duchu. Zúčastnil jsem se jen části, pak jsem měl pořad ve Svobodném rádiu (k tomu se ještě dostanu). Oba europoslanci upozornili, že dochází ke stále většímu uzurpování moci eurovrchností a k tomu je zneužíván i Evropský parlament. Ekonomická devastace, kterou vůči EU provádí současná globální moc, vede k tomu, že začíná být reálné neblahý proces zvrátit. Důležité je proto se voleb zúčastnit a nezávisle na politické příslušnosti vybrat ty kandidáty, kteří představují důvěryhodnou záruku toho, že nebudou zneužiti, ale naopak, že budou dělat to, co je v jejich silách. I. David upozornit též na chování velké části pseudolevice, která plně přijala grýndýlovskou a lidskoprávní doktrínu, pod jejím vlivem se stala nástrojem politiky embarg, provokování a eskalace konfliktů, v tomto kontextu zmínil Kateřinu Konečnou (KSČM) jako jednoho z velmi mála skutečně levicových poslanců v Evropském parlamentu. (Diskuse byl streamovaná a zájemce ji najde na Youtube.)

2. Dosavadní výsledky pěstování naší vize a přístup k nim:

V rámci online setkání k pěstování naší vize jsme rovněž řešili problém, jak co nejvíce a nejvhodněji zpřístupnit dosavadní výsledky širší veřejnosti. Aktuálně (na kontext eurovoleb) zaměřené jednostránkové minimum je jen jednou z cest. David Dvořák nabídl stránky Nepodvolení, viz: https://www.nepodvoleni.cz/

Plný text obou ročníků pěstování vize je ke stažení zde:

https://www.nepodvoleni.cz/vize-rv/

(Rozklinout jednotlivé ročníky, na stránky Nepodvolených kliknutím na tři tečky.)

Doporučuji si uvedené stránky prohlédnout. K tomu několik poznámek:

- Pokud jde o příspěvky k vizi, jedná se sice o víc než 1000 stránek, ale v textu se lze snadno orientovat. Je vybaven obsahem a názvem každého s příspěvků, který je dostupný na rozkliknutí. Obsahuje koncepční myšlenky nejvýznamnějších osobností, sledování tvorby alternativních vizí, interpretaci nejvýznamnějších událostí z hlediska vize. Můžete si sami ověřit, jak se s texty (první a druhý rok pěstování vize) dobře pracuje. Najdete tam vše, co vás může zajímat – od analýzy aktuálního dění až po zařazení současné etapy osudového úskalí vývoje naší civilizace do širokého (nejširšího) kontextu logiky vývoje světa, ve kterém žijeme. A také třeba to, jak funguje současná globální moc a jak se její fungování promítá do našich poměrů.

- Zveřejnění materiálů k vizi má ještě jeden významný aspekt: Umožňuje každému začlenit se do pěstování vize či získat další osoby pro pěstování vize. Stačí najít si v uvedených materiálech to, co kohokoli zaujme, spojit se s autorem prostřednictvím komentáře k příspěvku, doporučit stávající výsledky ostatním, nebo prostě jakkoli reagovat.

- Očekáváme i užší spolupráci s Nepodvolenými formou zveřejňování příspěvků, vzájemného informování o akcích apod.

3. K tomu, co se děje:

Včera jsem měl, jak už jsem zmínil, dvouhodinový rozhovor ve Svobodném rádiu. Myslím, že dost podstatný. Zde si ho můžete poslechnout:

https://www.youtube.com/watch?v=hFuUk7Cztew

Je ke kauze Ševčík, situaci na akademické půdě, eurovolbách, pěstování vize, prognóze toho, proč, jak a za koho bude vyměněna tato vláda i jak na to reagovat atd.

4. Ještě z teorie her:

Ve slovenském Slobodnom vysielači jsem měl toto (1:27 minut) povídání o základech teorie her, které se mně podařilo dovést až do otázky evolučně stabilní strategie naší civilizace v podmínkách dynamického technologického pokroku (o samotné strategii a dalších otázkách budu povídat příště). Zde je odkaz na příslušné povídání k teorii her:

https://hearthis.at/slobodnyvysielac/synergeticum-132-2023-11-21/

To z aktuálního vše. Myslím, že je toho víc než dost.
Zdroj: https://radimvalencik.pise.cz/11293-vize-jakou-potrebujeme-741.html

Vize, jakou potřebujeme/742 K pozičnímu investování/5

K pozičnímu investování/5

Při přípravě na významnou zahraniční vědeckou akci se mně podařilo podstatně zdokonalit nástroje pozičního investování a co víc – modifikovat je i do oblasti řešení "neřešitelných" konfliktů. Připravuji tak paralelně dva články. Jak to tak už při rozvoji dobré teorie bývá, některé důležité poznatky se tak stávající více srozumitelně. Při prezentaci té části výsledků, které mají obecnou platnost a jsou aktuální k pochopení současného dění budu postupovat od těch nejobecnějších k dílčím aplikacím, zvláštní pozornost budu věnovat otázce řešení "neřešitelných" konfliktů, na závěr ukážu (nad rámec připravovaných článků), jak to celé souvisí s rozlišením dvou reakcí na průmyslovou revoluci v dílech T. Malthuse a F. Lista, zejména pak s tradicí, která se od původních reakcí odvíjí. Pracovní verzi textu určeného pro mezinárodní vědeckou akci odlišuji od komentářů a doplňků barvou.

K této části: Budeme prezentovat model odpovídající jedné z forem pozičního investování a následně (což je jeden z hlavních výstupů) ukážeme, jak výše popsaný koncept pozičního investování umožňuje roztřídit reálné situace. Toto rozlišení a utřídění reálných situací je při analýze probíhajícího dění velmi důležité.

Nástroje analýzy pozičního investování – část 5.

Jedna z obecných forem pozičního investování

Doposud jsme předpokládali, že investiční příležitosti jednoho a druhého hráče jsou na sobě navzájem nezávislé. Tak tomu ovšem nemusí být. Snadno si představit případ, kdy využitím investičních příležitostí nabízí jeden hráč investiční příležitosti druhému hráči, kterými do té doby nedisponoval. A naopak. Některý z hráčů může disponovat investičními příležitostmi, které působí následovně: Využitím takové investiční příležitosti dochází k omezení (potlačení, znemožnění apod.) investičních příležitostí druhého hráče, čím současně dochází ke zvýšení výnosnosti z jeho vlastních investičních příležitostí. Tuto situaci si můžeme představit prostřednictvím následujícího obrázku.

Obrázek 6

Vlastní výtvor

Přerušovanými křivkami jsou vyznačeny polohy posunutých křivek mezního výnosu z investičních příležitostí jednoho a druhého hráče, šipkami směry posunu a šedou plochou oblast paretovských zlepšení. Odlišnost původních a posunutých křivek, podobně jako bodu rovnováhy, odlišujeme i spodním indexem.

Za povšimnutí stojí, že se v daném případě stal z věřitele dlužník a z dlužníka věřitel. Jako jedna z interpretací se nabízí to, že převaha v oblasti vlastnictví investičních příležitostí umožňuje touto formou udělat z druhého hráče prostého střadatele. V důsledku pozičního investování většinou dochází i k poklesu efektivnosti celého systému.

V diskusi k tomuto článku otevřeme otázku, zda se jedná o naprosto dominantní případ toho, jak funguje mechanismus pozičního investování, nebo jen o jednu z forem.

Typologie situací souvisejících s pozičním investováním

Jednou z aplikací výše prezentovaného konceptu a zavedení pojmu množina, funkce či linie pozičního investování spojeného s definováním a jednou možných interpretací toho, jaký je mechanismus pozičního investování, je typologie úloh, s nimiž se v oblasti praktických aplikací můžeme setkat. Jejich rozlišení a deskripce umožňuje identifikovat různé reálné situace, v nichž se poziční investování vyskytuje, a konkretizovat nástroje teorie her tak, aby bylo možné přejít od konceptu k modelování příslušných situací.

Základní úloha:

- Identifikujeme výnosnost investičních příležitostí, kterými hráči disponují.

- Nacházíme rovnováhu na bázi rovnosti mezních výnosů z investičních příležitostí.

- Hledáme způsob rozdělené přebytku, který společnou akcí vznikl.

- Rozhodující roli zde hraje funkce (linie) neutrality pozičního investování.

Na základě toho rozlišujeme následující situace:

1.1. Dokonalé racionality a informovanosti hráčů (existuje jen jedna funkce či linie neutrality).

1.2.1. Nedokonalé racionality či neúplné informovanosti s jasně vymezenou linií neutrality, kde jsou dva případy:

- Existuje prostor pro dohodu.

- Neexistuje prostor pro dohodu.

1.2.2. Nedokonalé racionality či neúplné informovanosti s nejasně (fuzi) vymezenou množinou či funkcí neutrality, kde jsou rovněž dva případy, ovšem vyjednávání dohody probíhá odlišně:

- Existuje prostor pro dohodu.

- Neexistuje prostor pro dohodu.

2. Případ s posunem hranice dostupných možností podle toho, zda převládne či nepřevládne kooperativní chování, přitom lze uvažovat:

2.1. Situaci, kdy posun hranice dostupných možností je doprovázen:

- Vstřícnou změnou sklonu linie neutrality pozičního investování.

- Konfrontační změnou sklonu linie neutrality pozičního investování.

2.2. Případ, kdy posun hranice dostupných možností, změna sklonu linie neutrality či obojí lze vyjádřit formou herních dilemat prostřednictvím dvoumaticových her.

3. Obecná situace z hlediska formy pozičního investování:

3.1. Případ, kdy má poziční investování formu snížení výnosu z investičních příležitostí jednoho subjektu a zvýšení výnosu z investičních příležitostí druhého subjektu, tj. vede k posunu křivek mezního výnosu z investičních příležitostí.

3.2. Případ, kdy má poziční investování jinou formu.

4. Případ konfrontace:

Řešení konfrontace dohodou je rovněž společnou akcí, při které si obě strany zvýší své výplaty. Ačkoli má tento typ společné akce řadu specifik, je jeho vyjádření velmi obdobné situaci 2.1., tj. případu, kdy dochází k posunu hranice dostupných možností a změně sklonu linie neutrality, od čehož se odvíjí dilemata, která lze vyjádřit dvoumaticových her.

K tomu:

V další části uvedeme jednu z možných aplikací k "živé" problematice.
Zdroj: https://radimvalencik.pise.cz/11294-vize-jakou-potrebujeme-742.html

Vize, jakou potřebujeme/743 Pár poznámek k aktuálními dění a vizi

44. online setkání k pěstování vize bylo mimořádně plodné a přineslo nejen ujasnění některých koncepčních otázek, inspirace, ale mělo i konkrétní praktické výsledky, ke kterým se postupně dostanu v jednotlivých bodech:

1. Pěstování vize v období před eurovolbami:

- Volby proběhnou někdy mezi 6. a 9. června 2024 (patrně tradičně dva dny 7.-8.).

- Vzhledem k tomu, že povědomí o tom, jak probíhá proces pěstování naší (perspektivní, realistické a přitažlivé) vize se dostává do povědomí široké veřejnosti, nebudeme doporučovat, koho volit, ale připravíme jednostránkový výtah nezbytného minima, ke které by se měly politické subjekty, které postavily své kandidáty, i kandidáti samotní veřejně přihlásit (mohou i s výhradami), což bude pro voliče dostatečný signál, koho volit. Bude záležet na každém, jak se k tomu postaví.

- Toto MINIMUM je důležité i z hlediska průběžného sjednocování se na tom hlavním, co dvouleté pěstování vize přineslo, současně bude i odrazovým můstkem pro další práci. (Předpokládám, že během klidnější fáze předvánočního období, tj. cca tří dnů dám k diskusi v rámci pěstitelů první vizi; když mě někdo předejde, budu rád, mělo by to vzejít jako společně přijatý základní program.)

- A ještě aktuálně: 18.12. bylo společné setkání europoslanců a současně i kandidátů za europoslance Ivana Davida (SPD) a Jana Zahradila (ODS). Věcné a kvalifikované, v konstruktivním duchu. Zúčastnil jsem se jen části, pak jsem měl pořad ve Svobodném rádiu (k tomu se ještě dostanu). Oba europoslanci upozornili, že dochází ke stále většímu uzurpování moci eurovrchností a k tomu je zneužíván i Evropský parlament. Ekonomická devastace, kterou vůči EU provádí současná globální moc, vede k tomu, že začíná být reálné neblahý proces zvrátit. Důležité je proto se voleb zúčastnit a nezávisle na politické příslušnosti vybrat ty kandidáty, kteří představují důvěryhodnou záruku toho, že nebudou zneužiti, ale naopak, že budou dělat to, co je v jejich silách. I. David upozornit též na chování velké části pseudolevice, která plně přijala grýndýlovskou a lidskoprávní doktrínu, pod jejím vlivem se stala nástrojem politiky embarg, provokování a eskalace konfliktů, v tomto kontextu zmínil Kateřinu Konečnou (KSČM) jako jednoho z velmi mála skutečně levicových poslanců v Evropském parlamentu. (Diskuse byl streamovaná a zájemce ji najde na Youtube.)

2. Dosavadní výsledky pěstování naší vize a přístup k nim:

V rámci online setkání k pěstování naší vize jsme rovněž řešili problém, jak co nejvíce a nejvhodněji zpřístupnit dosavadní výsledky širší veřejnosti. Aktuálně (na kontext eurovoleb) zaměřené jednostránkové minimum je jen jednou z cest. David Dvořák nabídl stránky Nepodvolení, viz: https://www.nepodvoleni.cz/

Plný text obou ročníků pěstování vize je ke stažení zde:

https://www.nepodvoleni.cz/vize-rv/

(Rozklinout jednotlivé ročníky, na stránky Nepodvolených kliknutím na tři tečky.)

Doporučuji si uvedené stránky prohlédnout. K tomu několik poznámek:

- Pokud jde o příspěvky k vizi, jedná se sice o víc než 1000 stránek, ale v textu se lze snadno orientovat. Je vybaven obsahem a názvem každého s příspěvků, který je dostupný na rozkliknutí. Obsahuje koncepční myšlenky nejvýznamnějších osobností, sledování tvorby alternativních vizí, interpretaci nejvýznamnějších událostí z hlediska vize. Můžete si sami ověřit, jak se s texty (první a druhý rok pěstování vize) dobře pracuje. Najdete tam vše, co vás může zajímat – od analýzy aktuálního dění až po zařazení současné etapy osudového úskalí vývoje naší civilizace do širokého (nejširšího) kontextu logiky vývoje světa, ve kterém žijeme. A také třeba to, jak funguje současná globální moc a jak se její fungování promítá do našich poměrů.

- Zveřejnění materiálů k vizi má ještě jeden významný aspekt: Umožňuje každému začlenit se do pěstování vize či získat další osoby pro pěstování vize. Stačí najít si v uvedených materiálech to, co kohokoli zaujme, spojit se s autorem prostřednictvím komentáře k příspěvku, doporučit stávající výsledky ostatním, nebo prostě jakkoli reagovat.

- Očekáváme i užší spolupráci s Nepodvolenými formou zveřejňování příspěvků, vzájemného informování o akcích apod.

3. K tomu, co se děje:

Včera jsem měl, jak už jsem zmínil, dvouhodinový rozhovor ve Svobodném rádiu. Myslím, že dost podstatný. Zde si ho můžete poslechnout:

https://www.youtube.com/watch?v=hFuUk7Cztew

Je ke kauze Ševčík, situaci na akademické půdě, eurovolbách, pěstování vize, prognóze toho, proč, jak a za koho bude vyměněna tato vláda i jak na to reagovat atd.

4. Ještě z teorie her:

Ve slovenském Slobodnom vysielači jsem měl toto (1:27 minut) povídání o základech teorie her, které se mně podařilo dovést až do otázky evolučně stabilní strategie naší civilizace v podmínkách dynamického technologického pokroku (o samotné strategii a dalších otázkách budu povídat příště). Zde je odkaz na příslušné povídání k teorii her:

https://hearthis.at/slobodnyvysielac/synergeticum-132-2023-11-21/

To z aktuálního vše. Myslím, že je toho víc než dost.
Zdroj: https://radimvalencik.pise.cz/11295-vize-jakou-potrebujeme-743.html

Vize, jakou potřebujeme/744 Programové MINIMUM

MINIMUM toho, co musí být v programu (i do eurovoleb) toho, kdo chce přispět k zastavení tendencí směřujících ke zkáze a k následující nápravě¹[1]:

1. Důraz na to, že každý se na nápravě může podílet, ale nejen tím, že volí, ale zapojením do konkrétních aktivit, a to konkrétně pojmenovaných a popsaných.

2. Pochopení širšího rámce změn, jinak v turbulentní době zabloudíme (proč jsem se ocitli v osudovém úskalí a jakém, o jakou změnu jde).

3. Účinný odpor předpokládá znalost fungování struktury současné globální moci a od ní se odvíjejících vlivových sítí, jinak je tento odpor zcela neúčinný.

4. Dramaticky a historicky bezprecedentně eskalující proces bohatnutí bohatých a chudnutí chudých je nutno zvrátit nejen reformou daňového systému, ale i vytvoření rovných podmínek pro společenský vzestup každého nezávislý na jeho výchozích majetkových poměrech.

5. Grýndýlovská doktrína je podfuk, resp. jedna z nejperverznějších forem pozičního investování sloužící ke koncentraci majetku, moci a genocidě pozičně i ekonomicky slabších. Racionální a efektivní alternativou je nová kvalita růstu založeného na rozvoji, uchování a uplatnění schopností lidí, inovační dynamice odlehčující ekonomickou zátěž přírody k prahově nízkým hodnotám, zvýšení role a samonosnosti produktivních služeb naplňujících reálné bohatství života lidí.

6. Systém průběžného penzijního pojištění vytváří nejbezpečnější a dostatečně výnosná úsporová aktiva, a to i pro vyšší střední vrstvy. Je základem společenské solidarity vnitro i mezigenerační. Ve vztahu k jeho stabilitě se projevuje vztah reprezentantů moci k naší zemi. Tuto stabilitu lze i s přihlédnutím k demografickým výkyvům zabezpečit vytvořením účinných motivací k prodloužení doby dobrovolného produktivního uplatnění. Míra, v jaké stávající vláda podlomila důvěru v tento systém, si k obnovení důvěry vyžaduje ústavní zakotvení základních principů systému formou společenské smlouvy.

7. Návazně na reformu penzijního systému je nutné provést vzájemně provázané reformy v oblasti financování struktury vzdělání, péče o zdraví a dalších produktivních služeb.

8. Budoucnost našeho národa vidíme v prohlubování všestranné spolupráce v rámci Středounijního prostoru, se kterým nás pojí společná historie i obdobná situace, do které jsme se dostali. Je nutné odmítnou excesy euroatlantické části, která dostala EU do protektorátního vztahu vůči současné globální moci a umožnila ekonomickou genocidu tohoto společenství; té části EU, která nyní iniciováním a podporou konfliktů bezprostředně zasahujících EU otevřela prostor pro pokračování nevykořeněných neokoloniálních přežitků včetně deklarovaného i prakticky uskutečňovaného sápání se po cizích zdrojích (jehož obětí jsme i my) a včetně zjevných forem neorasismu uplatňovaného vůči obyvatelstvu příslušných zemí. Nutno udělat vše pro to, abychom zabránili zničující válce, kterou tato perverzní strategie může vyvolat.

9. Celý svět jde finančních a návazně ekonomických i mocenských turbulencí, které budou doprovázet zužování prostoru pro nekryté emitování dolaru. Příprava na toto období, které už o sobě dává vědět, je založena na pěstování sounáležitosti, zvyšování vzdělanosti a racionality, nezávislosti na vnějších vlivech.

10. Úctu k naší zemi, našemu národu, našim historických zkušenostem považujeme za základní orientaci, kterou si nedáme brát a která umožňuje, aby se každý náš občan v rámci našeho osvobozeného státu mohl efektivně podílet na rozhodování o záležitostech naší země a aby k tomu byly vytvářeny podmínky na bázi rovnoprávného spojenectví s nám blízkými zeměmi.

Zdroj: https://radimvalencik.pise.cz/11296-vize-jakou-potrebujeme-744.html

Vize, jakou potřebujeme/745 Tři přání do Nového roku 2024

Z hlediska pěstování perspektivní, realistické a přitažlivé vize jsem zformuloval následující novoroční přání:

Tři přání do Nového roku 2024

Novoročenek typu "štěstí, zdraví, dlouhá léta" dostávám tak velké množství, že je ani nestačím číst a taky nečtu. Obsahují totiž jen jednu informaci, totiž to, že si na mě někdo vzpomněl, že mě má v adresáři, případně že si plní to, co považuje za společenskou konvenci.

Vždy mně potěší novoročenky psané s nějakou invencí. Jako ta od kolegyně v našem týmu, která mj. napsala, že dle čínského horoskopu rok 2024 nabízí "spoustu příležitostí k růstu, osobnímu rozvoji i životnímu posunu směrem vpřed" a popřála jejich plné využití. A ještě víc mě potěšilo, když další kolegyně a kolegové z týmu tuto výzvu k aktivitě ocenili.

Nemyslím, že rok 2024 bude pohodový. Spíše nás čekají dramatické události, na které bychom se měli připravit psychicky i kvalifikačně. Dramatické události však mohou přinést náznaky začínajícího obratu k lepšímu, přesněji ke směřování vývoje v souladu s jeho logikou, s jeho přirozenými tendencemi. To, abychom zažili alespoň náznaky obratu k lepšímu, je první, co přeji každému a co si můžeme každý přát.

Hodně lidí dnes zažívá pocit ohrožení, pocit bezvýchodnosti, pocit bezmocnosti, pocit beznaděje. Tak je tomu vždy, když dojde k tomu, že na jedné straně člověk ztratil schopnost chápat, o co jde a co dělat, na druhé straně se hromadí problémy, rozpadají jistoty a vytrácejí hodnoty, kdy to, co se odehrává, stále více připomíná "hru bez pravidel". Jenže pochopit, o co jde a co dělat, je dřina, tak jako každý skutečný životní posun směrem vpřed. To druhé, co každému přeji, je chuť, odhodlání a dostatek vytrvalosti ke stále konkrétnější odpovědi na otázku, o co jde a co dělat.

Trochu realismu potřebujeme i v následujícím. Letos jsme u nás i ve světě zažili několik událostí typu "černých labutí" (vyšla o nich slavná kniha, označují mimořádně nepravděpodobné situace, zpravidla nepříznivého, ne-li přímo tragického či katastrofického typu, které výrazně ovlivní dění či dějiny). Aniž bych si chtěl hrát na proroka či prognostika, vzhledem ke stavu světa s jejich vstupem do našeho života musíme počítat i v roce 2024. Předejít těmto událostem, dokud nedojde k návratu směřování vývoje v souladu s jeho logikou, nelze. Lze si však přát, a to je třetí přání, abychom byli připraveni, abychom byli schopni včas a adekvátně na každý "přílet černé labutě" reagovat, aby to, co nás nezabije, nás posílilo, abychom se v souladu s druhým přáním zasadili o naplnění prvního přání.

Nevím, zda se tato tři přání budou každému líbit. Ale příliš velký optimismus vede tváří v tvář současné realitě k frustraci a to je to, co potřebujeme ze všeho nejméně. Doba je mimořádně dramatická. Celá naše civilizace prochází osudovým úskalím. Nalezení smyslu žití (vlastního) a smyslu bytí (světa) je v takové době velmi obtížné. Vyžaduje si mj. dostatečný nadhled. Ten už patří za rámce novoročního přání, ale kdo má zájem, najde ho zde:

https://radimvalencik.pise.cz/11034-osudove-uskali.html

https://radimvalencik.pise.cz/11035-osudove-uskali-ii.html 

(K tomu "nadhledu" je i "přírodní část" tohoto dílu.)
Zdroj: https://radimvalencik.pise.cz/11297-vize-jakou-potrebujeme-745.html

Vize, jakou potřebujeme/746 Programové MINIMUM II. s odkazy

Programové MINIMUM, které je nutné požadovat II.

Zde je programové MINIMUM toho, co musí být v programu (i do eurovoleb) politického subjektu, který chce přispět k zastavení tendencí směřujících ke zkáze a zasadit se o nápravu stavu:

https://radimvalencik.pise.cz/11310-programove-minimum-ktere-je-nutne-pozadovat.html

Vešlo se na necelou stránku. Jedná se o první pracovní verzi, která bude průběžně cizelována, přičemž podněty budou přijímány od kohokoli a ke kterémukoli bodu či k navržení nového bodu. Cílem tohoto příspěvku je ukázat, čím je každý z bodů současného programového minima podložen, kde a jak je rozpracován a konkretizován. Jednotlivé body odlišíme barvou a doplníme odkazy na materiály, které vznikly během dvou let pěstování vize. Zde jsou ke stažení:

https://www.nepodvoleni.cz/vize-rv/

(Rozkliknout jednotlivé ročníky, na stránky Nepodvolených se dostanete kliknutím na tři tečky.)

Pokud jde o příspěvky k vizi, jedná se sice o víc než 1000 stránek, ale v textu se lze snadno orientovat. Je vybaven obsahem a názvem každého z příspěvků, který je dostupný na rozkliknutí. Obsahuje koncepční myšlenky nejvýznamnějších osobností, sledování tvorby alternativních vizí, interpretaci nejvýznamnějších událostí z hlediska vize. Můžete si sami ověřit, jak se s texty (první a druhý rok pěstování vize) dobře pracuje. Najdete tam vše, co vás může zajímat – od analýzy aktuálního dění až pozařazení současné etapy osudového úskalí vývoje naší civilizace do širokého (nejširšího) kontextu logiky vývoje světa, ve kterém žijeme. A také třeba to, jak funguje současná globální moc a jak se její fungování promítá do našich poměrů.

Vize, jakou potřebujeme/747 J. Suk: K tomu programovému miminu

K tomu programovému miminu

Jiří Suk

Se základem souhlasím. K jednotlivým bodům

- Gender a migrace jsou zapuštěny v příspěvku Jana Zemana, ale patří do "prvního patra". Cílem genderu je rozklad společnosti zevnitř.

- Cílem importu nekompatibilních migrantů je permanentní občanská válka. K tomu mohu napsat odstavec o Kalergim (prvním držiteli ceny Karla Velikého, Merkelová držitelka Kalergiho ceny): centralizované Evropě bude vládnout skupina bělochů vzniklá souložením zvlášť vyspělých vybraných jedinců, dole budou hněďoši vzniklí souložením toho zbytku s černochy. Náš současník Barnett, ideolog firmy Pentagon + Wall Street, chce (psáno těsně po 2000) do Evropy navážet 1,5 milionů barevňochů ročně a vrátit tak Evropany k té původní barvě pleti, kterou měl Ježíš Kristus. Migraci nelze řešit s EU, jenom proti EU

- Klimatický puč je v bodě 5, mohu nabídnout argumentaci kolem svých zamilovaných zvyšujících snižovaček: klimatická akce obsahuje technologie deklarované jako nástroje snižování emisí skleníkových plynů, které ale zvyšují emise skleníkových plynů. To jsou zejména elektromobily, dále auta na vodík a výroba oktanu ze vzduchu. Klimatické akci jde v prvním (hospodářském) plánu o přesun peněz z kapes neorganizované většiny do kapes organizované menšiny. V druhém plánu jde o strategickou destrukci hospodářství národních států. O destrukci států (zejména našeho) usilují také všemožné buzerace v čele s povolenkami. Kysličníky jsou záminka, která politické ekology nezajímá a argumenty neslyší.

- Se zahraničně politickým východiskem (bod 8) souhlasím, důležitá je distance od (převážně protestantského) atlantismu. Navrhoval bych pro naši zahraniční politiku odklon od "hovnot" k realismu. Hovnoty znamenají směrem na východ nasírání pro nasírání (mluvčí se při této činnosti zjevně vznášejí). Směrem na západ pak znamenají vylizování atlantických zadků. Nutnou součástí přechodu k realismu je také stop pro kádrování uhlovodíků.

Poznámka:

Řadu věcí lze sdílet se "Stačilo":

Za "mrazáky na ulicích" se nestíhalo, za názor na Ukrajinu ano?! Známý právník udeřil | ParlamentniListy.cz – politika ze všech stran, viz:

https://www.parlamentnilisty.cz/arena/rozhovory/Za-mrazaky-na-ulicich-se-nestihalo-za-nazor-na-Ukrajinu-ano-Znamy-pravnik-uderil-748220

Zdroj: https://radimvalencik.pise.cz/11302-vize-jakou-potrebujeme-747.html

Vize, jakou potřebujeme/748 Přiletí v roce 2024 ČERNÁ LABUŤ?

Přiletí v roce 2024 ČERNÁ LABUŤ? Snad ne...

Z rozhovoru se mnou uveřejněném 30. prosince, viz:

https://www.parlamentnilisty.cz/arena/rozhovory/Zadny-nemocny-muz-Evropy-Cesko-je-nakazena-devka-globalni-moci-uhodil-docent-748055

vybírám nejdůležitější pasáže, které se bezprostředně týkají pěstování vize. Rozhovor byl nejlépe hodnocen, takže asi stojí za přečtení celý i s 84 komentáři, možná přibyli další. Zde jsou vybrané pasáže:

Od té doby (rozdělení státu) jsme svědky postupného pronikání cizích vlivů do našeho institucionálního systému. Pokud jde o rok 2024, tak je nutné si uvědomit, že skutečné problémy teprve začnou. Doposud to nebyla ani předehra událostí, které nás čekají. Jdeme do turbulencí v oblasti globálních i domácích finančních vztahů, do turbulencí politických, budeme velmi nepříjemně pociťovat důsledky geopolitických turbulencí. Říkám to, i když vím, že posly špatných zpráv nečeká dobrý osud.

Ale je nutné se připravit a vzít rozum do hrsti. Budeme to potřebovat. Jediné, co se může zlepšit, v čem spočívá naděje, ale i cesta k lepší budoucnosti, je to, že společně mnohem plněji a do větší hloubky pochopíme, co se odehrává, že budeme vědět, o co jde a co dělat. Proto s kolegy, kterých během tohoto roku výrazně přibylo, s takovým úsilím pracujeme na perspektivní, realistické a přitažlivé vizi. Na webové stránky Nepodvolení se nám ji podařilo dát, a tím každému zpřístupnit více než tisíc stran výsledků pěstování vize za uplynulé dva roky, které jsou tak dobře uspořádány, že tam každý zájemce najde reflexi událostí, myšlenky a podněty od nejdůležitějších osobností, které mají co říct k dnešku, po rozbor nejvýznamnějších témat. Každého, koho nějaká část zaujme, uvítáme v našem týmu...

Jsem si téměř jist, že tato vládní garnitura bude brzy odepsána a místo ní se pokusí současná moc nastrčit jakousi vládu "odborníků-podvodníků". Někteří z nich budou pro tuto roli poskoků testováni již v červnových eurovolbách. Kdo sleduje, kteří největší podvodníci mají největší podporu mediálního mainstreamu, může si udělat představu, o koho jde...

"Grýndýlovská" doktrína je založena na kaskádě lží. Je zjevným nástrojem ožebračování slabších a nechutných finančních spekulací ve velkém.
Pokud by to někdo s ochranou přírodního prostředí myslel vážně, pak by šel zejména cestou podpory inovační aktivity, jejímž výsledkem je vytvoření z méně (téměř ničeho) více (čehokoli, co pro plnohodnotný život potřebujeme), cestou podpory produktivních služeb, tj. služeb bezprostředně sloužících k nabývání, uchování a uplatnění lidských schopností, což vyúsťuje v inovační aktivitu limitně snižující spotřebu materiálových a energetických vstupů nutných jak pro další zdokonalování technologií, tak i plnohodnotný život lidí. A také by byla podporována lokalizace výrob včetně co nejrychlejšího zavedení sériové výroby malých modulárních reaktorů.

Místo toho dochází k pravému opaku. Kupujeme uhlí z Austrálie, dovážíme z USA plyn, jehož těžba a doprava má vysoké procento úniků nejnebezpečnějších skleníkových plynů a zatěžujeme tím naši planetu mnohem více než tradiční hnědouhelné elektrárny. Proč se to dělá a pokrytecky kamufluje obavou o naši matku Zemi? Aby se všichni stali co nejvíce nesoběstační, ovladatelní a nemohli se bránit. Z uctívané lži se navíc stalo kádrovací kritérium a grýndýlovská doktrína je používána i k likvidaci skutečných odborníků. Pak dochází k tomu, že i v akademické sféře mají zelenou poslušní a bezcharakterní tupci. Probíhající kauza Ševčík je jen špička ledovce...

Politici dosazení současnou globální mocí nezmoudří. A pokud jde o odpor zoufalých občanů, na který mnozí z těch, kteří si uvědomují hrůznost současného dění, spoléhají, tak pokud nedojde k vytvoření širokého spektra odporu, pokud ti, kteří se opřou o rozum, nebudou schopni získat i část slouhů současné moci, bude zoufalství lidí zneužito k diskreditaci a rozložení odporu vůči současné globální moci. Skutečná politika je spojení použití kvalitní teorie s uměním porozumět prostřednictvím ní aktuálnímu dění a toto porozumění sdělit většině obyvatelstva.

Spíš, než bych očekával, že někteří současní politici dosazení současnou globální mocí, zmoudří, bych věřil některým z těch, kteří jsou potupně nazýváni oligarchy. Ti mají o co přijít. Na rozdíl od politiků-poskoků, kteří se většinou koukají, kterou dírou zmizet, až už je pro ně stejně pozdě. Ostatně brzy budeme moci tuto starou pravdu pozorovat v přímém přenosu...

Nečekaná událost se někdy nazývá "černá labuť". V daném případě bych se bál provokace se zneužitím jaderné zbraně. Ale předpokládám a současně doufám, že k tomu nedojde. Období, které nás čeká v souvislosti s omezováním možností pro emitování nekrytého dolaru, což znamená zásadní proměnu nejen celého finančního, ale i celého geopolitického systému, však může vést k dramatům nejrůznějšího typu...

(Přál bych si i každému), aby "černá labuť", o které jsem hovořil, nepřiletěla. Dále pak to, aby se opřeli o svůj rozum, aby jej posilovali, případně aby objevili sílu, kterou má, a aby na základě toho napomohli projít osudovým úskalím, do kterého se ve všeobecné logice vývoje naše civilizace dostala. Mj. málokdo si uvědomuje, že svým chápáním toho, o co jde, a následným konáním nejen ovlivňuje vývoj společnosti, ale hlavně rozhoduje o tom, do kterého z možných světů umístíme svůj život a nalezneme jeho smysl.

K tomu:

V době, kdy jsem rozhovor dělal, jsem ještě neměl informace, že se provokace s použitím jaderné zbraně připravuje. Stále doufám, že "hra vabank" skončí a že ti, kteří dovedli naši matičku zemi do situace blízké samozničení, s ostudou odejdou.
Zdroj: https://radimvalencik.pise.cz/11303-vize-jakou-potrebujeme-748.html

Vize, jakou potřebujeme/749 Přednovoroční diskuse – část I.

Přednovoroční diskuse – část I.

Koncem roku 2023 se v kruhu pěstitelů perspektivní, realistické a přitažlivé vize rozpoutala mimořádně intenzivní diskuse k několika otázkám, která se postupně zaměřila na čtyři, jak se ukázalo vzájemně související, témata:

1. Odlišnost Středounijního prostoru a Euroatlantického prostoru v rámci EU.

2. Příčiny majetkové nerovnosti a odstraňování negativních důsledků jejího narůstání.

3. Efektivnost sdílení a šíření vize.

4. Jak ovlivnit volby na základě zformulování Programového MINIMA vycházejícího z vize.

Diskuse je natolik přínosná, že přerušují:

- sérii věnované pozičnímu investování, viz: https://radimvalencik.pise.cz/11289-vize-jakou-potrebujeme-737.html a další pokračování;

- sérii věnovanou vybraným pasážím díla Františka NeužilaProduktivní sociálně ekonomická síla lidské vlastnické součinnosti/1, viz: https://radimvalencik.pise.cz/11251-vize-jakou-potrebujeme-715.html a další pokračování.

V obou sériích budu pokračovat, nyní považují za významné zpřístupnit výsledky diskuse a připravit půdu pro její strukturované pokračování, kde by mohla probíhat nezávisle na tomto seriálu.

Diskuse byla vyvolána dvěma aktivitami:

1. Zásluhou Davida Dvořáka našlo pěstování vize oporu i na stránkách:

https://www.nepodvoleni.cz/Zájemce zde najde dobře uspořádané soubory příspěvků k pěstování vize za první a druhý rok:https://www.nepodvoleni.cz/vize-rv/2022/ ,

https://www.nepodvoleni.cz/vize-rv/2023/ a k tomu výběr nejdůležitějších příspěvků z poslední doby. To vše v kontextu dalších aktivit (například Petra Hampla či Stanislava Novotného). Za přečtení stojí i odkaz Proč vznikl tento web?, který je určitou formou programového prohlášení správců webu. Nabízí se možnost přenést na tyto stránky i pokračování diskuse, které se budu věnovat pozornost v rámci následující série.

2. Souběžně s touto aktivitou se v kruhu pěstitelů vize rozjela poměrně intenzivní diskuse k Programovému MINIMU. Tedy k tomu, co musí být v programu (i do eurovoleb) toho, chce přispět k zastavení tendencí směřujících ke zkáze a zasadit se o nápravu stavu: https://radimvalencik.pise.cz/11310-programove-minimum-ktere-je-nutne-pozadovat.html , https://radimvalencik.pise.cz/11311-programove-minimum-ktere-je-nutne-pozadovat-ii.html Minimum má deset bodů a vejde se na jednu stránku, určitým způsobem je i prezentací toho, co je nejdůležitějšího v perspektivní, realistické a přitažlivé vizi. Myšlenka Programového minima je jednoduchá. Skončila doba bianco šeků. Skončila doba nevážně myšlených, byť marketingově upravených slibů. Bude rozhodovat to, jak se ten či onen účastník (jako politický subjekt či jednotlivec) přihlásí k tomu, co je skutečným řešením problémů. To neznamená, že musí se vším souhlasit – naopak, může oponovat, konkretizovat, doplnit.Ale musí se nějakým způsobem vyjádřit.

Pokud jde o druhý bod, pokusíme se výrazně změnit ten typ účasti některých volebních subjektů na volbách, při kterém se ti, které volby vyprodukují, již předem stávají poslušnými vykonavateli pokynů cizí moci.

Jak to chodí nyní? Volebnímu subjektu (straně či hnutí) se nabídne (při splnění určitých požadavků) dobře marketingově zpracovaný, ale vůbec ne vážně míněný program (v podobě souboru slibů) toho, co se bude voličům líbit, a následně pak možnost jeho prezentace v mediální mainstreamu. Už samotná kampaň pak znamená "poslouchání pokynů", které pak pokračuje i po volbách. Výsledky pak vidíme a hlavně pociťujeme na vlastní kůži. Vláda vyprázdněnců vykonávajících pokyny cizí moci, které vedou k drancování naší země a jejímu zapojování do nejnebezpečnějších a nejsvinštějších aktivit globálního dění. K tomu při rozjezdu diskuse poznamenal D. Dvořák:"Kdysi dávno, když po jedněch volbách Kalousek prohlásil něco v tom smyslu, že teď když jsou zvoleni, tak nemusí dodržovat nic z toho, co slibovali před volbami ... tak jsem udělal svůj první počin na FB a vytvořil stránku "Nabízím svůj hlas voliče" a na 1 stránce v bodech vypsal, co požaduji. Stránka byla zablokována tuším do třetího dne."– Tím dal jeden z prvních podnětů do diskuse. Ta začala hned po Vánocích, proto ji označuji "přednovoroční".

Vícerozměrnou diskusi se pokouším "linearizovat" tak, aby byla co nejvíce patrná návaznost v rámci jednotlivých diskusních vláknech a mezi nimi.
Zdroj: https://radimvalencik.pise.cz/11304-vize-jakou-potrebujeme-749.html

Vize, jakou potřebujeme/750 24. report (7.12.2023 – 6.1.2024)

24. report (7.12.2023 – 6.1.2024)

Aby vám nic neuteklo

Nejvýznamnější výsledky uplynulého měsíce:

Nejvýznamnější událostí bylo to, že se rozproudila neobyčejně intenzivní diskuse, jaká při pěstování ještě nebyla. Diskuse přilákala další zájemce a vyvolala, poprvé od počátku pěstování vize, efekt nabalování sněhové koule. Zatím to patrně bude jen efekt dočasný, nicméně je to dobrý příslib do budoucna a také velmi důležitá zkušenost. K tomu několik poznámek:

- Pokračovala poměrně intenzivní diskuse k "výstřelu z Aurory" slušovického Petra Blahynky.

- Návazně na to se pak otevřela ještě intenzivnější diskuse k akčnímu programu a turbulencím.

- Nejvýznamnější impuls pak dalo 45. online setkání k pěstování vize, ze kterého uvádím:

Protože jednou z nejvýznamnějších očekávaných událostí nového roku 2024 budou eurovolby, měli bychom projednat, jak sladit pěstování vize s touto událostí. O tom, jak to vidím, jsem hovořil již na předcházejícím setkání: Vhodnou formou nabídneme všem politickým subjektům (i jednotlivcům, kteří v nich hrají významnou roli, tj. např. kandidátům do těchto voleb), které či kteří chápou nutnost zásadního obratu, výsledky pěstování vize. A to v podobě nabídky, která se neodmítá (k tomuto velmi důležitému pojmu se ještě dostanu). Využijeme k i osobní kontakty (těch máme společně víc než dost). Bude to vyžadovat trochu "osvětové práce". Lze očekávat několik efektů:

K tomu jsem napsal následující dvojici materiálů, které jste již patrně četli:

https://radimvalencik.pise.cz/11310-programove-minimum-ktere-je-nutne-pozadovat.html

https://radimvalencik.pise.cz/11311-programove-minimum-ktere-je-nutne-pozadovat-ii.html

Zdroj: https://radimvalencik.pise.cz/11312-45-verejne-online-setkani-k-pestovani-vize.html

Diskuse se naplno rozběhla ve dny vánočních svátků a pokračuje i po Novém roce. Zaměřila se na čtyři, jak se ukázalo vzájemně související, témata:

1. Odlišnost Středounijního prostoru a Euroatlantického prostoru v rámci EU.

2. Příčiny majetkové nerovnosti a odstraňování negativních důsledků jejího narůstání.

3. Efektivnost sdílení a šíření vize.

4. Jak ovlivnit volby na základě zformulování Programového MINIMA vycházejícího z vize.

Vzhledem k jejímu významu bylo zveřejňování zahájeno ještě před tím, než byla zařazena do seriálu k pěstování vize. Zde je první díl:

https://radimvalencik.pise.cz/11321-z-bourlive-prednovorocni-diskuse-k-vizi-i.html

(Podle mě dost důležitý k pochopení toho, o co jde.)

Kromě diskuse je třeba ještě zmínit to, že pěstování vize vstoupilo do třetího roku, a právě v tuto dobu nastal první efekt nabalující se sněhové koule.

Přehled uveřejněných článků

(Důležité je červeně zvýrazněno, poznámky "K tomu" se vztahují vždy k předešlému článku, případně předešlé sérii článků.)

Vize, jakou potřebujeme/721 Jaroslav Šulc: Má mít levice vizi? – III. 632

Vize, jakou potřebujeme/722 Jaroslav Šulc: Má mít levice vizi? – IV. 633

Vize, jakou potřebujeme/723 "Slušovická fáze" diskuse k vizi/7 634

Vize, jakou potřebujeme/724 "Slušovická fáze" diskuse k vizi/8 637

Vize, jakou potřebujeme/725 "Slušovická fáze" diskuse k vizi/9 639

Vize, jakou potřebujeme/726 Diskuse k "akčnímu programu"/1 640

Vize, jakou potřebujeme/727 Diskuse k "akčnímu programu"/2 642

Vize, jakou potřebujeme/728 Diskuse k "akčnímu programu"/3 644

Vize, jakou potřebujeme/729 Diskuse k "akčnímu programu"/4 645

(Takto se postupně rozbíhala diskuse.)

Vize, jakou potřebujeme/730 Dva roky pěstování vize 647

(Malé, ale důležité ohlédnutí za dvěma roky práce)

Vize, jakou potřebujeme/731 F. Neužil: Produktivní síla lidské součinnosti IV. 1

Vize, jakou potřebujeme/732 F. Neužil: Produktivní síla lidské součinnosti V. 3

Vize, jakou potřebujeme/733 F. Neužil: Produktivní síla lidské součinnosti VI. 4

Vize, jakou potřebujeme/734 F. Neužil: Produktivní síla lidské součinnosti VII. 6

Vize, jakou potřebujeme/735 F. Neužil: Produktivní síla lidské součinnosti VIII. 8

Vize, jakou potřebujeme/736 K Akčnímu PROGRAMU a TURBULENCĺM/5 9

Vize, jakou potřebujeme/737 K pozičnímu investování/1 10

Vize, jakou potřebujeme/738 K pozičnímu investování/2 12

Vize, jakou potřebujeme/739 K pozičnímu investování/3 13

Vize, jakou potřebujeme/740 K pozičnímu investování/4 15

Vize, jakou potřebujeme/741 Pár poznámek k aktuálními dění a vizi 17

Vize, jakou potřebujeme/742 K pozičnímu investování/5 19

Vize, jakou potřebujeme/743 Pár poznámek k aktuálními dění a vizi 21

Vize, jakou potřebujeme/744 Programové MINIMUM 22

Vize, jakou potřebujeme/745 Tři přání do Nového roku 2024 23

Vize, jakou potřebujeme/746 Programové MINIMUM II. s odkazy 24

Tyto příspěvky velmi podstatně podnítily a orientovali diskusi.

Vize, jakou potřebujeme/747 J. Suk: K tomu programovému minimu 28

(První příspěvek do přednovoroční diskuse, který byl ještě uveřejněn samostatně)

Vize, jakou potřebujeme/748 Přiletí v roce 2024 ČERNÁ LABUŤ? 29

Vize, jakou potřebujeme/749 Přednovoroční diskuse – část I. 31

(A to již je první díl série přednovoroční diskuse)

Zdroj: https://radimvalencik.pise.cz/11306-vize-jakou-potrebujeme-750.html

Vize, jakou potřebujeme/751 Přednovoroční diskuse – část II.

Koncem roku 2023 se v kruhu pěstitelů perspektivní, realistické a přitažlivé vize rozpoutala mimořádně intenzivní diskuse k několika otázkám, která se postupně zaměřila na čtyři, jak se ukázalo vzájemně související, témata:

1. Odlišnost Středounijního prostoru a Euroatlantického prostoru v rámci EU.

2. Příčiny majetkové nerovnosti a odstraňování negativních důsledků jejího narůstání.

3. Efektivnost sdílení a šíření vize.

4. Jak ovlivnit volby na základě zformulování Programového MINIMA vycházejícího z vize.

Před sledováním průběhu diskuse doporučuji přečíst úvodní díl, viz:

https://radimvalencik.pise.cz/11321-z-bourlive-prednovorocni-diskuse-k-vizi-i.html

Přednovoroční diskuse k pěstování vize část II.

J. Mihola:Doporučuji věnovat pozornost vzniku koalice "STAČILO", v gesci právníka orientovaného na zdravotní právo JUDr. Ondřeje Dostála, Ph.D., LL.M. např. Ondřej Dostál o kandidatuře za koalici STAČILO!:

https://www.youtube.com/watch?v=Vm1Ss_nJdNU  

R. Novotný: Předpokládám, že v naší skupině jsou reálné jen dvě možnosti: levicová - uskupení kolem K. Konečné a pravicová - uskupení kolem SPD. Jeden z pohledů, jak se zachovat, je, co od EU-voleb kdo očekává. Např.

A) jde o bitvu - důležitý je výsledek v den voleb (jako sportovní zápas), ze kterého se odvíjí další chování uvnitř České republiky.

B) samotný výsledek voleb není podstatný, důležité je, jak se zúročí v každodenní práci v EU parlamentu.

Z hlediska varianty A, pokud je cílem voliče, aby se významně posílil (resuscitoval) vliv skutečné levicové opozice na našem politickém kolbišti, aby mohla levice v mediálním prostoru nabízet alternativy a důrazněji útočit na současnou vládu a s cílem ji shodit - je účelné volit K. Konečnou a spol. Z tohoto pohledu volba SPD a kol. nic nezmění, té současná hra na opozici vyhovuje.

Z hlediska varianty B - pokud je cílem voliče podpořit procesy změny uvnitř EU, to znamená co nejvíce posílit frakce v Evropském parlamentu, které budou moci reálně konkurovat frakci Evropské lidové strany, tak našich 21 europoslanců žádnou změnu neprosadí, čili smyslem je podpořit trend ostatních zemí EU. A v tomto případě jediný narůstající trend je mezi alternativní ("krajní" pravicí) - čili má smysl volit SPD.

Levice v EU je totiž zcela jiná, než myšlenky a názory Konečné a spol. (na to narazil i Fico ve frakci SD), takže byť sebevětší počet zvolených europoslanců na kandidátce K. Konečné bude, z hlediska změn v EU se nic nezmění, protože její stávající frakce GUE/NGL má 38 poslanců. Možná by se K. Konečná mohla stát šéfkou frakce, ale to je asi tak všechno, protože podobné hnutí mezi levicovými stranami v ostatních státech EU neprobíhá!

Jinak toto uskupení sice sdružuje euroskeptické strany, ale jejich levicová témata jsou úplně jiná (Green Deal, práva zvířat apod.), než to, co chceme my.

Ale budu rád, když někdo nalezne i jiný úhel pohledu, než jsem načrtnul já (volby, jako facka vládě vs. posílení změn v EU).

Za technický problém bodu 8 považuji, že chybí ústřední sjednocující myšlenka. Podle mě tím vnější ohrožení být nemůže zejména proto, že každý z těchto států vnímá jiné nebezpečí. Poláci se bojí Ruska a Německa (území), pak půjdou těžko s Rakušáky a záchranu vidí v USA. My se bojíme Němců, ale ne Rusů a potenciálně Poláků - pokud by v uskupení chtěli mít největší váhu a nejradši bychom byli sami. Maďaři se Rusů ani Němců nebojí, ale Slováci se bojí Maďarů. Myslím si, že společnou Ideu postavenou na císařpánovi už neoživíme. Napadá Vás nějaká positivní sjednocující myšlenka pro tyto státy? Ne-kolonialismus to být nemůže, když opačná strana ho popírá (že neexistuje). Společný kulturní prostor alespoň u nás není významným faktorem (nejen historicky, ale i jazykově) a ochrana starého průmyslu zase netankuje ty ostatní. To že je to rozumné (mozek) ještě neznamená, že to přijme i srdce. Ale rád se do takové debaty pustím, když bude ta sjednocující myšlenka.

J. Simonová: pokusila jsem se trochu upravit text k bodu 8. Myslím, že bychom měli zdůraznit specifickou situaci malých zemí v našem regionu, zejména že EU pro nás neposkytuje spravedlivý rámec pro hospodářskou prosperitu (existence daňových rájů, možnost úniku daní ze zemí vzniku zisku do zemí sídla majitelů, hektarové dotace měly být srovnány před 10 lety, ale prý nikdy nebudou atd.) a navíc nás uvádí do mezinárodně nebezpečných situací. Je to jen první náčrt, který bude zítra vyžadovat korekci:

"Ad 8. Téměř 20leté členství v EU vede ČR k poznání, že EU nevytváří pro své členy spravedlivý rámec pro hospodářskou prosperitu a unijní zahraniční politika nás uvádí do mezinárodně nebezpečných situací. Budoucnost našeho národa vidíme v prohlubování všestranné spolupráce v rámci Středounijního prostoru, se kterým nás pojí společná historie i obdobná situace, do které jsme se dostali. Odmítáme excesy euroatlantické části, která dostala EU do protektorátního vztahu vůči současné globální moci, a která nyní iniciováním a podporou konfliktů bezprostředně zasahujících EU otevřela prostor pro pokračování nevykořeněných neokoloniálních přežitků, včetně deklarovaného i prakticky uskutečňovaného sápání se po cizích zdrojích a zjevných forem neorasismu uplatňovaného vůči obyvatelstvu příslušných zemí. Česká republika byla v historii často obětí kořistnických praktik, ale nikdy nežila na úkor jiných národů a z bohatství jejich zdrojů, stejně jako mnohé jiné země střední a východní Evropy. Vybízíme proto všechny státy EU, aby přestaly podporovat válečné konflikty, vedené za účelem získání cizích zdrojů, a soustředily své úsilí na zlepšení spolupráce uvnitř unie, odstraněním nespravedlivého systému daní a dotací a zavedením rovných podmínek pro všechny členy, a na nastolení míru ve světě. Nutno udělat vše pro to, abychom zabránili zničující válce, degradaci evropských ekonomik a rozpadu spolupráce evropských zemí. Vyzýváme také ostatní členy EU, kterým je toto stanovisko blízké, aby svou podporu projevily."
Zdroj: https://radimvalencik.pise.cz/11314-vize-jakou-potrebujeme-751.html

Vize, jakou potřebujeme/752 Přednovoroční diskuse – část III.

Koncem roku 2023 se v kruhu pěstitelů perspektivní, realistické a přitažlivé vize rozpoutala mimořádně intenzivní diskuse k několika otázkám, která se postupně zaměřila na čtyři, jak se ukázalo vzájemně související, témata:

1. Odlišnost Středounijního prostoru a Euroatlantického prostoru v rámci EU.

2. Příčiny majetkové nerovnosti a odstraňování negativních důsledků jejího narůstání.

3. Efektivnost sdílení a šíření vize.

4. Jak ovlivnit volby na základě zformulování Programového MINIMA vycházejícího z vize.

Před sledováním průběhu diskuse doporučuji přečíst úvodní díl, viz:

https://radimvalencik.pise.cz/11321-z-bourlive-prednovorocni-diskuse-k-vizi-i.html

Přednovoroční diskuse k pěstování vize část III.

R. Novotný: Kolega Dvořák v naší mailové diskusi otevřel jedno z témat, kterým si myslím můžeme zkusit otravovat i ostatní ve skupině. A tím bylo: Jak dostat výstupy z naší diskuse mezi více lidí. A jak do diskuse zatáhnout více lidí?

V celonárodní diskusi nevěřím. Vždyť se nedohodnou ani majitelé společných bytových jednotek v jednom baráku. Každý má logicky jiné zájmy. Důchodci rozsáhlé a náročně investice většinou nechtějí (prach, omezení pohybu, apod.) a už chtějí klid a nějak to doklepat.Mladí ze střední třídy by naopak zlepšovali (stupačky, kotel, střecha, dotace), ale chudí a samoživitelky si nemohou dovolit větší platby do fondu oprav.A stejné je to i na národní úrovni.O cestě mají diskutovat informovaní a vzdělaní. A pak výsledky "jen" umět těm dole poctivě ale srozumitelně podat.

Ale na Západě všeobecně elity zradily.V žádné civilizaci nevládnou všichni. Víte že v Číně je jen 91 milionů člen KSČ na 1,2 miliardy obyvatel? To není ani každý desátý! Např. prezident Si se hlásil do strany 5x a až na popáté byl přijat. To je pak elita.U nás ty pitomci udělali chybu, že tam právě tahali každého a členská legitimace byla cestou nahoru a ne naopak - osobní rozvoj vstupem do strany.Komouši razili myšlenku celonárodní strany a na to dojeli. Proto to nakonec byli zoufalci, ze kterých si každý dělal legraci.

Problém kastovního systému v Indii a třídního systému ve Velké Británii je, že jsou neprostupné pro talenty. Ano Královna každoročně uděluje řadu šlechtických titulů, sám jsem znal osobně jednu ženu, která byla povýšena do tohoto stavu, a dost mě překvapilo, že si toho fakt vážila. Já si z toho dělal legraci. Ale rozhodně byť udělala pro společnost moc, nevěřím, že jí bude původní šlechta přijímat jako sobě rovnou.Střední stav pozná lidi z nižších vrstev už jen podle přízvuku! Šílené.

I struktura společnosti podle nové VIZE by měla být jedním z témat.A že o naší činnosti se není snadné dozvědět. Jak asi? Ani alternativa se nedokáže spojit do 1-2 hlavních informačních portálů. Ale finanční podporu chtějí všichni. Já platím měsíční příspěvky asi 5 webům, ale furt rostou další.

J. Kohout: Na úvod jeden citát: "Nikdy nepochybujte o tom, že by malá skupina přemýšlivých, odhodlaných lidí mohla změnit svět. Ve skutečnosti je to jediná věc, která ho kdy změnila." (Margaret Mead) A teď postup. Vyjdeme z předpokladu, že v populaci je cca 0,5% tzv. šampionů, tedy lidí, kteří dokáží uvádět do pohybu lidi kolem sebe, tedy lidí s přirozeným nadáním být iniciátorem změny:

1. úkol je tyto lidi aktivně vyhledat - například pomocí celonárodní výzvy.

2. úkol je tyto lidi dát dohromady a vytvořit jim podmínky pro činnost například pomocí nějakého "vědeckého" sdružení, kde budou předkládány úkoly k vypracování, oponentuře, cizelaci...

3. úkol je hledat pro tyto strategie realizátory s dostatečnou zkušeností z projektového řízení.

4. úkol je zajistit prostředky na změnu

5. úkol je provést změnu.

Jestli vám to něco připomíná, tak je to "jen" shoda okolností...

K tomu poznámka ode mne:

To, že mladí mají jiné zájmy než důchodci, lidé ve městě jiné než lidé na venkově, méně kvalifikovaní jiné než více kvalifikovaní apod. neznamená, že neexistuje něco jako společný zájem. Pokud reformu chápeme jako společnou akci, tak ta má vždy dva aspekty:

- Jaké má důsledky na hranici dosažitelných možností (zda ji rozšiřuje, nebo zda ji zužuje, resp. zda si můžeme rozdělit více, nebo naopak méně).

- Jak se o dosažitelné možnosti podělíme (kdo kolik z toho, co si můžeme rozdělit, získá).

Tato prostá logika někdy uniká. Přitom v ní je skryta podstata problémů. Totiž to, že jak se podělíme o to, co společnou akci vznikne, může mít a většinou má dopad na to, jako se podělíme příště. Neboli – zde působí fenomén pozičního investování, možnost přeměnit majetkovou výhodu ve výsadu. Pokud má být reforma dlouhodobě prospěšná, musí splnit dva předpoklady:

- Vést ke zvyšování toho, co si můžeme rozdělit.

- Neumožnit taková dělení, která zvyšují roli pozičního investování, protože to vede k růstu vzájemné nedůvěry a následným konfliktům, které svými důsledky vedou i k neefektivnosti systém (snižuje se množství toho, co si můžeme rozdělit).

Bohužel nyní žijeme v době "antireforem", tj. změn, které se vydávají za reformy, přitom vedou ke snížení efektivnosti systému a zvyšování role pozičního investování (místo, aby se zvyšovala rovnost příležitostí pro společenské uplatnění a společenský vzestup, a to zejména ve smyslu jeho nezávislosti na výchozí majetkové situaci). Jedním z cílů pěstování vize je připravit komplexní alternativu vůči současnému úpadku a fatálnímu směřování k vyostřování konfliktů.

K tomu je nutné najít to, co lze nazvat "společný základ", tj. takové pojetí změn, v nichž si "polepší všichni" (v paretovském smyslu). Najít takový základ vyžaduje vysokou kvalifikaci, ale toho, co lze nazvat doladěním detailů, se mohou účastnit všichni, byť mají velmi rozmanité společenské postavení a velmi rozmanité zájmy.

Mj. logika Programového MINIMA je vedena požadavkem prosazení skutečných reforem.
Zdroj: https://radimvalencik.pise.cz/11315-vize-jakou-potrebujeme-752.html

Vize, jakou potřebujeme/753 Přednovoroční diskuse – část IV.

Koncem roku 2023 se v kruhu pěstitelů perspektivní, realistické a přitažlivé vize rozpoutala mimořádně intenzivní diskuse k několika otázkám, která se postupně zaměřila na čtyři, jak se ukázalo vzájemně související, témata:

1. Odlišnost Středounijního prostoru a Euroatlantického prostoru v rámci EU.

2. Příčiny majetkové nerovnosti a odstraňování negativních důsledků jejího narůstání.

3. Efektivnost sdílení a šíření vize.

4. Jak ovlivnit volby na základě zformulování Programového MINIMA vycházejícího z vize.

Před sledováním průběhu diskuse doporučuji přečíst úvodní díl, viz:

https://radimvalencik.pise.cz/11321-z-bourlive-prednovorocni-diskuse-k-vizi-i.html

Přednovoroční diskuse k pěstování vize část IV.

D. Dvořák: Rád bych upřesnil termín "celospolečenská diskuze". Je pravda, že se větší skupina už není schopna v podstatě dohodnout na ničem. Celospolečenská diskuze ve smyslu jednoho centra a nějaké "centrální" diskuze je, dle mého asi nemožná. Možná by byla na závěr možná nějaká diskuze nad tím, co se prodiskutovalo podle různých zájmů, resp. v jednotlivých "větvích". Ale uvedu příklad - dá se říct, že proběhla menší diskuze na téma našeho členství v EU. Zaznívaly na různých místech názory (články) od těsnější spolupráce až po názory na okamžité vystoupení. Ta diskuze nebyla centralizovaná, ale názory byly různě zmiňovány a pod nimi občas běžela diskuze. Z toho, co jsem vypozoroval, pak usuzuji, že pro VĚTŠINU je neprůchodná jak těsnější integrace, tak vystoupení. Pouze usuzuji, že by většina mohla akceptovat setrvání v EU, ale chránit české zájmy a odmítat to, co ČR neprospěje.

Celospolečenskou diskuzi na naše téma "Vize pro ČR" si tedy představuji nikoliv centrálně na 1. místě, ale vícero článků (a vícero diskuzí pod nimi) pravděpodobně vždy podle zaměření autora. Opět příklad – R. Valenčík klade důraz mj. na penzijní reformu. Pravda bude ale taková, že tohle téma bude asi míjet mladší generaci. Od nich bych tedy jen očekával, že budou akceptovat to, co se prodiskutuje v této "větvi Vize" starší generace. Tedy diskuze by měla spočívat v "nahazování témat" do veřejného prostoru a obhajovat je, příp. upravovat. Diskuze pomocí našich emailů a pravidelných nedělních besed by tedy měla být jednou z vícera "větví" šíření. Náš problém nevidím ve stanovení témat diskuze nad nimi, ale v tom, že jsme početně nepatrná skupinka. Našim prvořadým cílem by tedy mělo být, aby diskutovali i jiní - buď přímo u nás, nebo ještě lépe u nás a současně další na jiných fórech (např. Petr Bureš TV, ABJ, Modrý jelen, Vidlákovy kydy atd.).

Dnes mě kontaktoval nějaký klučina se svým kanálem - chtěl rozhovor na základě zhlédnutí naší poslední nedělní diskuze. Rozhovor dám a budu se snažit rozšířit povědomí, že nějaká diskuze nad Vizí existuje. Stejně tak mám v plánu oslovit čtenáře "Litterate". V jiné záležitosti jsem v kontaktu s P. Bohušem - uvidím, co tam se dá pro věc udělat. Ideálně by tedy bylo, kdyby existovalo vícero míst, kde se bude nad Vizí nebo dílčími řešeními diskutovat. Tohle by měl být náš prvořadý cíl. Pokud si myslíme, že na naší straně je tzv. zdravý rozum a přesvědčení, že jsme stejně dobří jako protistrana, tak by tohle neměl být problém. Zvlášť, když situace díky Nutelliérovi a úpadku hegemona hraje v náš prospěch. Tím, že diskuze začala u R. Valenčíka, pak je toto místo přirozeným lídrem, tedy pokud to fatálně nezkopeme.

R. Novotný: Omlouvám se, že budu zase reagovat. Ale příklad o diskusi nad mírou vztahu k EU není podle mě vhodně zvolený.  A to z několika důvodů:

a) otázka je jasně strukturovaná - od příliš mnoho po příliš málo EU.

b) každý má osobní zkušenost s členstvím v EU, takže kdo má s prominutím "díru do zadku", má na to názor.

V otázce VIZE tedy hledání témat a cest, respektive jaké může být řešení z dnešního marasmu, je zcela jiná situace. Zkušenost žádná, resp. víme, co už nechceme - viz definice 8. bodu podle J. Simonové.

Toto je především prosba na Vás, pane Dvořáku - můžete co nejrychleji zprovoznit dříve zmiňovanou diskusní platformu? Až to pojede, můžou ladit formu spolupráce alternativci mezi sebou. Vím určitě o 4-5ti solidních, kde to přichází do úvahy. Čas běží a na mně děsně tlačí Péťa Vojáček, u kterého je vysoká technická úroveň vyvážená stejnou mírou netrpělivosti. Už spustil internetovou 24 hod. TV, obsah zatím z archivu, zatím i s mírnými problémy.
Zdroj: https://radimvalencik.pise.cz/11316-vize-jakou-potrebujeme-753.html

Vize, jakou potřebujeme/754 Přednovoroční diskuse – část VI.

Koncem roku 2023 se v kruhu pěstitelů perspektivní, realistické a přitažlivé vize rozpoutala mimořádně intenzivní diskuse k několika otázkám, která se postupně zaměřila na čtyři, jak se ukázalo vzájemně související, témata:

1. Odlišnost Středounijního prostoru a Euroatlantického prostoru v rámci EU.

2. Příčiny majetkové nerovnosti a odstraňování negativních důsledků jejího narůstání.

3. Efektivnost sdílení a šíření vize.

4. Jak ovlivnit volby na základě zformulování Programového MINIMA vycházejícího z vize.

Před sledováním průběhu diskuse doporučuji přečíst úvodní díl, viz:

https://radimvalencik.pise.cz/11321-z-bourlive-prednovorocni-diskuse-k-vizi-i.html

Přednovoroční diskuse k pěstování vize část VI.

Vstoupím do diskuse s širším komentářem.

1. Nejdříve budu reagovat na poznámku J. Šulce, která se týká námětu "jak prodat vizi", viz předcházející díl:

https://radimvalencik.pise.cz/11334-z-bourlive-prednovorocni-diskuse-k-vizi-v.html

J. Šulc:Líbí se mi to. Má to logiku, základní provázanost - a obávám se, že to je vše. Jak znám myšlenkové zázemí partají, tak neznám ani jednu, která by měla a) kapacitu toto vše vstřebat; b) přesvědčit o tom politbyro(ra); c) vzdělat v tomto směru své členstvo coby "zdravé voličské jádro"; d) jít s tím mezi lidi a získat voliče "z ulice". To jsou etapy, které se nedají přeskočit, a jejich zvládnutí chce čas. A ten asi není. Je pikantní, že partajím dáváš na stříbrném podnose lahůdkovou krmi, ale oni jsou zvyklí na vepřoknedlozelo...Aspoň můžeš mít pocit, že jsi pro věc udělal maximum. 

K tomu ode mne:

Po 4.1. jsem přece jen trochu optimističtější. Měl jsem devadesáti minutový rozhovor na Petr Bureš TV právě k této problematice, celé video je zde:

https://www.youtube.com/watch?v=r3qJ6EcQmps

Nejde jen o to, že jsem měl možnost podrobně vysvětlit, o co jde, ale o velmi pozitivní reakce jak přímo při diskusi s P. Burešem, tak zejména o velkou sledovanost, pozitivní hodnocení a komentáře, které svědčí o pochopení toho, o co jde. Zkrátka "kostky jsou vrženy" a měli bychom se zaměřit na to, abychom do konce měsíce dali jednostránkové Programové MINIMUM šité na míru do eurovoleb. Mělo by to být i jedním z vyústění této diskuse.

2. Vizi je také možné a nutné chápat jako základ procesu slaďování zájmů s ohledem na omezování negativní role některých forem pozičního investování. Jedná se fenomén, který se ne náhodou snaží skrývat, ale k jehož zviditelnění existují dobře fungující nástroje. Jedním z příkladů aplikace konceptu, který vychází z nástrojů analýzy pozičního investování, je rozlišení produktivních a neproduktivních reforem v oblasti systému sociálního investování a sociálního pojištění (financování vzdělání, péče o zdraví, penzijní systém apod.). Věnovali jsme se mu v souvislosti s analýzou změn v oblasti systému penzijního pojištění v České republice. Částečně jsem se tomu věnoval již ve III. pokračování prezentace této diskuse.

Základem je rozlišení dvou krajních případů:

- Situaci, kdy je vláda schopna čelit tlaku těch, kteří chtějí využít poziční investování a mají možnost pozičního investování, kdy je schopna dostát své zodpovědnosti za vývoj dané země, kdy se do její politiky účinným způsobem promítá vliv té podstatné části veřejnosti, na kterou by otevření prostoru pro poziční investování svými negativními důsledky nejvíce dopadlo. V daném případě pak vláda navrhuje takové reformy, které:

- Omezují roli pozičního investování a vytvářejí vyšší míru rovnosti pro nabývání, uchování a využití schopností člověka jako nejvýznamnějšího faktoru určujícího dynamiku i kvalitu ekonomického růstu.

- Zvyšují efektivnost ekonomického systému, a to zejména tím, že přispívají k tomu, aby investiční příležitosti, zejména ty, které jsou spojeny s nabýváním uchováním a uplatněním lidského kapitálu byly využívány podle míry jejich výnosnosti. Jedná se o případ produktivních reforem, které posouvají společnost v souladu s přirozenými vývojovými tendencemi.

- Situaci, kdy vláda podlehne tlaku těch, kteří chtějí využít a mají možnost pozičního investování, rezignovala na svoji zodpovědnosti za vývoj dané země, snaží se eliminovat aktivity té podstatné části veřejnosti, na kterou by zneužití změn k otevření prostoru pro poziční investování svými negativními důsledky nejvíce dopadlo. V daném případě pak vláda navrhuje neproduktivní reformy, které:

- Rozšiřují prostor pro poziční investování, jehož prostředníkem se stává i samotná vláda, potlačuje se tím možnost nabývat, uchovávat a uplatnit schopnosti člověka jako nejvýznamnějšího faktoru určující dynamiku i kvalitu ekonomického růstu.

- Snižují efektivnost ekonomického systému, a to zejména tím, že brání tomu, aby investiční příležitosti, zejména ty, které jsou spojeny s nabýváním uchováním a uplatněním lidského kapitálu byly využívány podle míry jejich výnosnosti. Jedná se o případ neproduktivních reforem, které brzdí vývoj společnosti a vytvářejí konfrontační vztahy. Jedná se o případ zneužití reforem, které odsuzuje společnost k úpadku, strádaní a nevyhnutelným vnitřním konfliktům, které mohou znamenat i rozklad ekonomiky dané země.

První případ: Produktivní reformy:

- Pod hráčem X s výplatami x rozumíme ty, kteří nemají možnost pozičního investování a na které důsledky pozičního investování dopadají; pod hráčem Y s výplatami y rozumíme ty, kteří mají možnost pozičního investování a kteří důsledky pozičního investování využívají.

- Mezi těmi, kteří tvoří tyto dvě skupiny, není ostrá hranice, v některých případech mohou přecházet z jedné skupiny do druhé, což se projeví i změnou sklonu linií neutrality pozičního investování, tak jak ji vidí jednotliví účastníci hry.

Výchozí situace: x_Nx < x_Nya současně y_Ny < x_Nx, tj. oba hráči požadují z hlediska toho, jak vidí linii neutrality, pro sebe menší výplatu, než je ochoten nabídnout druhý hráč. V daném případě existuje prostor pro dohodu:

1. Hráč X v nich vidí perspektivu zvýšení efektivnosti ekonomického systému a následně i možnost zvýšení vlastních výplat.

2. V tomto případě, i pokud jsou reformy spojeny s určitou restrikcí (což nemusí být vždy), ale obsahují současně i perspektivu zlepšení, realizaci reforem podporuje.

3. Pokud se očekávání alespoň částečně naplňují, má to dva pozitivní důsledky:

- Roste efektivnost ekonomického systému (případně roste jeho odolnost vůči zátěži, které je vystaven vnějšími podmínkami, což lze vyjádřit posunem hranice dosažitelného rozdělení výplat. To je v obrázku vyjádřeno šipkami a přerušovanou křivkou odlišující novou hranicí dosažitelného rozdělení výplat od původní.

- Mění se sklon linií neutrality pozičního investování ve smyslu rozšiřování prostoru pro dohodu.

Druhý případ: Neproduktivní reformy:

Platí totéž, co jsme uvedli k předcházejícímu obrázku. Odlišnost je v následujícím:

Výchozí situace: x_Nx > x_Nya současně y_Ny > x_Nx opačný případ, tj. oba hráči požadují z hlediska toho, jak vidí linii neutrality, pro sebe větší výplatu, než je ochoten nabídnout druhý hráč. V daném případě neexistuje prostor pro dohodu:

1. Hráč X (tj. ti, kterým jsou reformy určeny) v nich vidí nebezpečí otevření ještě většího prostoru pro poziční investování.

2. V tomto případě realizaci reforem nepodporuje, resp. projevuje odpor vůči nim.

3. Pokud se negativní očekávání naplňují, má to dva negativní důsledky:

- Klesá efektivnost ekonomického systému (případně klesá jeho odolnost vůči zátěži, které je vystaven vnějšími podmínkami), což lze vyjádřit posunem hranice dosažitelného rozdělení výplat. To je v obrázku vyznačeno šipkami a přerušovanou křivkou odlišující novou hranicí dosažitelného rozdělení výplat od původní.

- Mění se sklon linií neutrality pozičního investování ve smyslu vzdalování se od prostoru pro dohodu.

Je podobnost s naší současnou realitou čistě náhodná? Na základě výše uvedeného konceptu můžeme udělat ještě další konkretizaci přibližující nástroje pozičního investování realitě.

Poznámka: V některém z dalších pokračování uvedu rozlišení dvou přístupů k řešení či neřešení (hrocení) problémů ještě názorněji, ještě srozumitelněji a ještě jednodušeji, ale k tomu musím koncept ještě trochu doladit. Říci něco jednoduše a stručně je většinou dřina.
Zdroj: https://radimvalencik.pise.cz/11317-vize-jakou-potrebujeme-754.html

Vize, jakou potřebujeme/755 Přednovoroční diskuse – část VII.

Koncem roku 2023 se v kruhu pěstitelů perspektivní, realistické a přitažlivé vize rozpoutala mimořádně intenzivní diskuse k několika otázkám, která se postupně zaměřila na čtyři, jak se ukázalo vzájemně související, témata:

1. Odlišnost Středounijního prostoru a Euroatlantického prostoru v rámci EU.

2. Příčiny majetkové nerovnosti a odstraňování negativních důsledků jejího narůstání.

3. Efektivnost sdílení a šíření vize.

4. Jak ovlivnit volby na základě zformulování Programového MINIMA vycházejícího z vize.

Před sledováním průběhu diskuse doporučuji přečíst úvodní díl, viz:

https://radimvalencik.pise.cz/11321-z-bourlive-prednovorocni-diskuse-k-vizi-i.html

Přednovoroční diskuse k pěstování vize část VII.

Ještě jednou vstoupím do diskuse s komentářem:

1. Velmi oceňuji to, že se v "Mraveništi" objevilo deset bodů z připravovaného Programového MINIMA, viz:

https://mraveniste.nepodvoleni.cz/

Myslím, že by bylo fajn, aby se každý z nás přihlásil do systému (samozřejmě vítáni jsou i další zájemci) a vstoupil tam se svými názory a postřehy.

2. Dostal jsem několik ohlasů, jejichž společným jmenovatelem je to, abych vyložil problematiku pozičního investování co nejsrozumitelněji. Pokusím se o to:

První krok:

Výchozí situace je možnost společné akce, při které (v našem případě dva hráči, v obecném případě to může být i více hráčů) mohou získat nějaké výplaty. Jde o to, jak se o to, co získají společnou akcí, podělí. Tato situace se nazývá Nashův (S, d) vyjednávací problém. Pro dva hráče ji lze znázornit takto:

Zde:

S je množina dosažitelných rozdělení výplat.

d je výchozí bod, bod nedohody

x, y jsou výplaty hráčů X a Y

Tučně je vyznačena oblast, která splňuje podmínky dosažitelnosti, dále individuální racionality (každý hráč dává přednost tomu rozdělení, které je pro něj lepší, tj. přináší mu větší výplatu) a kolektivní racionality (pokud si jeden z hráčů může zlepšit výplatu, aniž by se snížila výplata druhého hráče, není splněna podmínka kolektivní racionality).

Otázkou je, který z bodů množiny splňující tyto podmínky mají hráči zvolit. K tomu existuje poměrně obsáhlá teorie, existuje několik axiomaticky podložených řešení a také několik triviálních: Dvě "diktátorská" (jeden či druhý hráč si přisvojí celý výsledek akce), rovnostářské (rozdělení fifty-fifty), maximální suma, dále složitější, jako je maximální suma s kompenzacemi podle výchozí situace apod.

Druhý krok:

V realitě často dochází k tomu, že některý z hráčů odmítne účast na společné akci, pokud se mu zdá očekávané rozdělení výplat nespravedlivé, resp. se obává, že majetkovou převahu by druhý hráč mohl zneužít proti němu. Tento jev nazýváme poziční investování. Názorně to lze vyjádřit tak, že ne všechna rozdělení jsou pro jednoho či druhého hráče přijatelná.

Zde (šedá plocha) je jedno z možných vyjádření množiny rozdělení, která jsou přijatelná pro hráče Y (je ochoten s nimi souhlasit, odsud název plochy - AY ("A" z angličtiny od slova souhlas, "X" od označení hráče):

Podobně je tomu i pro hráče X:

V daném případě existuje plocha společně přijatelných bodů:

Hráči pak zvolí některé z rozdělení v oblasti vyznačené šipkami:

Třetí krok:

Může se stát, že množina společně přijatelných bodů neexistuje, což je ukázáno na následujícím obrázku:

Pak ke společné akci nedojde, případně může dojít ke konfliktu, kdy se jeden z hráčů pokouší vnutit pro něj přijatelné rozhodnutí druhému hráči.

Čtvrtý krok:

Situaci uvedenou ve třetím kroku lze zlepšit, pokud se podaří navrhnout rozšíření množiny dosažitelných výplat (ve směru vyznačeném šipkami), což je produkční aspekt:

Nebo pokud se podaří rozšířit množinu některého či obou hráčů (ve směru šipek) tak, aby vznikla neprázdná společná množina přijatelných výplat, což je kooperační aspekt:

Jednou z možností, jak toho dosáhnout, je společně sdílená vize.

Jinými slovy: Na význam pěstování společně sdílené vize lze nahlížet i jako na vytváření podmínek pro společné akce přinášející takové zvýšení výplat, jejichž rozdělení je přijatelné pro jednotlivé hráče.

K tomu:

- Jedná se jen o jeden z aspektů tvorby vize, ale je vhodné si jej osvojit, protože každý dílčí problém má tuto strukturu, resp. lze jej nahlížet tímto prizmatem.

- Kooperační a produkční aspekt souvisejí, pokud nejsou vytvářeny předpoklady pro kooperaci v té či oné oblasti, začne působit investování do pozice a to se projeví i ve ztrátě produkčnosti.

- Nejhorší situace vzniká, když jedna strana potřebuje ze systému vytěžit stále více prostředků pro poziční investování, čímž způsobuje rostoucí odpor a současně pokles produkčnosti systému (současná situace u nás i ve světě).

K podrobnější analýze se dostaneme někdy příště.
Zdroj: https://radimvalencik.pise.cz/11318-vize-jakou-potrebujeme-755.html

Vize, jakou potřebujeme/756 Přednovoroční diskuse – část IX.

Koncem roku 2023 se v kruhu pěstitelů perspektivní, realistické a přitažlivé vize rozpoutala mimořádně intenzivní diskuse k několika otázkám, která se postupně zaměřila na čtyři, jak se ukázalo vzájemně související, témata:

1. Odlišnost Středounijního prostoru a Euroatlantického prostoru v rámci EU.

2. Příčiny majetkové nerovnosti a odstraňování negativních důsledků jejího narůstání.

3. Efektivnost sdílení a šíření vize.

4. Jak ovlivnit volby na základě zformulování Programového MINIMA vycházejícího z vize.

Před sledováním průběhu diskuse doporučuji přečíst úvodní díl, viz:

https://radimvalencik.pise.cz/11321-z-bourlive-prednovorocni-diskuse-k-vizi-i.html

Přednovoroční diskuse k pěstování vize část IX.

R. Novotný:

Nechci předjímat, ale nebavíte se stále jen o přímých daních? Poslouchejte P. Staněka a nejen jeho, protože už to začíná. Státy si vyzkoušely, že nejlépe se vybírají daně nepřímé. Zrovna taková blbost, jako je DPH, se vybírá hezky.

Proto se zavádí a neustále rozšiřují poplatníci za ekologické povolenky - nepřímé daně. Za chvíli je budeme platit všichni a za všechno. Máte auto, zaplatíte, topíte dřevem - zaplatíte. Budete chtít jíst maso a ne cvrčky? - zaplatíte za produkci metanu krávami.

Nyní se připravuje kapitalizace a ekonomický odhad krajiny - lesy, potoky, pole a bude se platit za použití i těchto přírodních atributů a podle P. Staněka je to pod direktivou OSN.

Vzpomínáte si na film "Srdečný pozdrav ze Zeměkoule"? Jak platit i za zpívání ptáků a napití se ze studánky.

J. Simonová (k otázce řešení důsledků rostoucí majetkové nerovnosti):

Co se mě týče, tak mluvím o celém daňovém systému, který však v českých zemích nikdy nevznikal jako systém, nýbrž je výsledkem nahodilých daňových zákonů pod heslem co nejsnadněji projde. A jak jsme se dříve v naší diskuzi poučili, vždy je politicky průchozí to, co prospěje malé skupince a ošidí všechny ostatní, když se to šikovně podá. Podle tohoto vzorce jsme došli do situace, kde převládá degrese ve zdanění, tj. daňovou tíhu nesou především lidé s nižšími a středními příjmy. Téměř osvobozeni od daně z příjmů jsou ti nejbohatší. 

DPH je nejjednodušší k vybírání, ale to je asi jediná přednost této daně. Prostřednictvím této daně nelze sledovat nějakou politiku nebo realizovat vizi vývoje společnosti. Je to jen jistý příjem do státní kasy. Dopadá na všechny a tlumí spotřebu, a tím i ekonomickou aktivitu a naopak podporuje inflaci. Proto také v USA se tato daň neuvaluje federálně, o její výši rozhodují jednotlivé státy, a pohybuje od 3 do 7 %. Čím více chce stát podporovat svou ekonomiku, tím nižší  VAT uplatňuje, dává prázdniny apod. Do těchto států se pak jezdí nakupovat a trávit volný čas. Stručně řečeno, DPH je dle mého stupidní daň, která trestá své občany za to, že spotřebovávají a  užívají si života.

Vzhledem k tomu, že nás spojuje zájem o vizi, měli bychom si uvědomit, jaký stát bude nejlépe umožnovat rozvoj jednotlivce i společnosti. Měl by to být stát založený na solidaritě, poskytující rovné příležitosti všem, a úspěch v závislosti na individuálních vlohách a úsilí, nebo stát, podporující růst nerovností, daňová zvýhodnění a úniky pro bohaté a přiměřeně nízké sociální dávky pro chudé?  (Již za feudalismu to byl zejména panovník a šlechta, kteří financovali velké stavby a projekty ve prospěch budoucí prosperity; výstavba Národního divadla z lidové sbírky byla historicky velkou výjimkou.) Předpokládám, že naše volba je solidární stát.

Solidární stát však nemůže fungovat bez progresivního zdanění, pokud nechce žít z výprodeje národního bohatství, anebo zadlužováním na úkor budoucích generací. Nová společenská smlouva musí mít dvě nohy:

- dohoda o tom, jak budou jednotlivé skupiny přispívat do státního rozpočtu;

- dohoda o tom, na  co a jakým způsobem se budou veřejné prostředky používat.

I když nejsem daňový expert, myslím, že by bylo dobré, aby budoucí vlády usilovaly o vytvoření daňového systému, který by byl jednoduchý, progresivní, snadno vymáhatelný a směřoval k tlumení růstu nerovností ve společnosti. Progresivita by se měla uplatnit např.:

a) Daň z příjmu - až do 40% u maximálních příjmů, včetně OSVČ.

b) Daň z nemovitostí - progresivní v závislosti na počtu/ceně nemovitostí:

 - dvojnásobná či trojnásobná pro daňové nerezidenty ČR;

- znovuzavedení daně z převodu nemovitostí, s osvobozením kupců první nemovitosti, dvojnásobná pro nerezidenty.

Kdyby se podařilo, aby všichni platili přímé daně, včetně OSVČ, tak by se mohla snížit DPH na polovinu.

To, co se píše o daních v návaznosti na přírodu, nevěřím, že taková blbost se může odehrávat pod taktovkou OSN. To, že my platíme daň na obnovitelné zdroje, je v důsledku chyby vlády, která skočila na špek stavitelům fotovoltaických elektráren. Jedna z velkých krádeží, kterou jsme si zase nechali líbit. Přitom to musí být prokazatelné, že to platíme těm, kteří mají zisků plné kapsy.

J. Kohout:

1) Je třeba v nové společnosti zajistit, aby z vlastnění čehokoli nevznikla privilegia a pocit nadřazenosti, což nelze zajistit jinak, než že vše bude vlastněno něčím, co bude mimo fyzické jedince, a fyzický jedinec nebude mít ani nutnost a ani touhu majetkem disponovat, dnes jedinec touží po majetku z důvodu navázaných privilegií.

2) Peníze bude nutné po přechodnou dobu nahradit něčím ve formě kryptoměny, nebo něčím podobným, kde ale bude zajištěno, že nebude docházet k umělé inflaci, a ani manipulací, a žádná fyzická osoba nebude mít právo platidlo devalvovat

3) Bránit se bude menšina, která ale v tuto chvíli a i do budoucna ovládá většinu. Jediný způsob omezení jejího vlivu je přes majetek. 
Zdroj: https://radimvalencik.pise.cz/11325-vize-jakou-potrebujeme-756.html

Vize, jakou potřebujeme/757 Přednovoroční diskuse – část X.

Koncem roku 2023 se v kruhu pěstitelů perspektivní, realistické a přitažlivé vize rozpoutala mimořádně intenzivní diskuse k několika otázkám, která se postupně zaměřila na čtyři, jak se ukázalo vzájemně související, témata:

1. Odlišnost Středounijního prostoru a Euroatlantického prostoru v rámci EU.

2. Příčiny majetkové nerovnosti a odstraňování negativních důsledků jejího narůstání.

3. Efektivnost sdílení a šíření vize.

4. Jak ovlivnit volby na základě zformulování Programového MINIMA vycházejícího z vize.

Před sledováním průběhu diskuse doporučuji přečíst úvodní díl, viz:

https://radimvalencik.pise.cz/11321-z-bourlive-prednovorocni-diskuse-k-vizi-i.html

Přednovoroční diskuse k pěstování vize část X.

Úvodem ode mne: Příspěvek J. Simonové příliš podléhá setrvačnému vidění (jak upozornili i další v následující diskusi), proto tentokráte dám poznámky přímo ke každému bodu:

J. Simonová:

Souhlasím, že nás čeká epochální změna na mnoha frontách. K tomu, co bylo napsáno:

1. Nemůžeme vycházet z toho, že změna se stane sama (továrna bude ve vlastnictví státu?). Myslím, že současná moc použije všechny prostředky k tomu, aby si udržela své bohatství a moc.

K tomu ode mne:

Znárodnění bez vytlačení role pozičního investování? Tj. celá země tunelovaná nějakým "superČEZem?! – Z bláta do louže. Bez pochopení toho, jak jsou realizovány vlastnické vztahy v rámci složité struktury dílčích funkcí úplně mimo. K tomu viz velmi podrobně v reakci na F. Neužila:

https://radimvalencik.pise.cz/11287-vize-jakou-potrebujeme-735.html

Pořád máme největší rezervu ve snaze vzájemně se pochopit.

2. Proto je třeba počítat s tím, že půjde o procesy změn, které se budou realizovat postupně s určitou vizí (do vlastnictví státu musí prioritně přijít energetické zdroje a infrastruktury). Prozíravé vlády musí k tomu směřovat a využívat příležitostí k jejich získání. Stále hodně aktiv ještě zůstane v soukromých rukou, pokud neuvažujeme revoluci a vyvlastnění.

K tomu ode mne:

Postupně ano, ale od počátku musíme znát, co je obsahem a podstatou procesu reálného zespolečenštění (což je něco zcela odlišného od "znárodnění"), viz též odkaz k předcházejícímu bodu.

3. Automatizace v průmyslu je už dlouho běžnou součástí technologií, ale s nástupem AI do ostatních procesů ubyde zcela podstatně pracovní síla jako daňový poplatník. Přitom stát bude nadále potřebovat finance na zajištění veřejných služeb, zejména školství, zdravotnictví, bezpečnost, dopravní a jiné infrastruktury atd. Bude proto muset dojít k zásadní změně daňového systému, např. zdanění automatizovaných provozů, možná dočasnému, možná trvalému a rostoucímu? Nakonec i plně automatizované provozy budou potřebovat dopravní infrastrukturu, kterou musí stát zajistit ze svých příjmů. I společnost 5.0 bude potřebovat široké možnosti vzdělávání a rozvoj individuální tvořivosti a jiných schopností, což bude stát peníze. Progresivní zdanění zisků bude nezbytností, alespoň po dobu do vypěstování nového společenského systému, kde třeba peníze potřeba nebudou. Myslím, že pomocí progresivních daní se může postupně srovnat existující příjmová nerovnost a i jiné minulé nespravedlnosti. Vlastně chytře nastavený daňový systém je klíčem k fungující společenské smlouvě.

K tomu ode mne:

Zdanění automatizace je zcela mimo. Nepochopení toho, co je naprosto zásadní: Jde změnu srovnatelnou s průmyslovou revolucí, při které se jako dominantní prosazuje sektor produktivních služeb. Dominantní i z hlediska zaměstnanosti a podílu na HDP, přitom prosazení tohoto sektoru zásadním způsobem ovlivní i kvalitativní náplň toho, co vyjadřujeme jako HDP. K tomu jsme přece již tolik diskutovali a napsali, rozebrali Marxovu Předmluvu ke kritice politické ekonomie apod. Je to i v již zmíněném odkazu na poznámky k textu F. Neužila. Jinak tady doporučuji stávající díly pěstování vize a funkci "Ctrl+F" k výrazu "sektor produktivních služeb":

První rok pěstování vize se objeví 8x.

Druhý rok pěstování vize se objeví 5x.

Třetí rok pěstování vize se už taky objevil.

A co hlavní – vždy v důležitých kontextech a jako podstatná součást vize.

4. Nevěřím, že peníze jen tak zmizí. Jejich hodnota se bude měnit, u některých měn směrem nahoru a u jiných směrem dolu. Nevylučuji, že dolar spadne třeba na třetinu. Ale pořád bude používán 360 miliony Američanů k běžným platebním operacím a na finančních trzích. Dokud bude dostatečné množství lidí věřit v dolar, tak bude existovat. Možná se ta přepočítací jednotka bude jmenovat jinak...

K tomu ode mne:

Nejde o to, o kolik spadne dolar, ale o to, jak se začne měnit globální systémfinančních vztahů i moci, když dolar ztratí možnost nekrytého emitování do celého globálního systému = nemožnost exportovat inflaci do celého světa = nemožnost kupovat si cokoli (včetně lidských duší) za nic, resp. za mocenskou globální pozici udržovanou exportem inflace. Svět projde výraznou lokalizací prostředků směny, vzroste role "sousedské výpomoci" v mnohem větším rozsahu než dnes, do toho vstoupí role špičkových technologií při lokalizaci výrob. V našich podmínkách k tomu bude docházet společně s procesem emancipace Středounijního prostoru. Na to se musíme co nejdříve připravit.

J. Kohout:

Zásadní chybu děláme v předpokladu, že se svět pouze trochu pozmění a jede se dál. Nás čeká přece daleko větší změna.

1) Již dnes existují vysoce automatizované provozy, které produkují výrobky bez nutnosti mzdy pro roboty. Výrobek je zákazníkem placen z důvodu mezd pro zaměstnance neautomatizovaných částí továrny a z důvodu tvorby zisku pro majitele. Představte si, že neexistují zaměstnanci v žádné části továrny, a že není nutné tvořit zisk (továrnu vlastní stát) - zde se nedá mluvit o kapitalismu

2) Otázka je čím nahradit peníze, tak aby část obyvatelstva planety již nemohla nemorálně bohatnout bez práce, jen z výhody peníze vytvářet z ničeho.

3) Jak se vypořádat s faktem, že současní mocní budou změně bránit.

Zapomeňte na pojmy kapitalismus, socialismus atd. Změna, která nás čeká, povede ke společnosti, kde nebude nutné vlastnit, ale být prospěšný všem a umět...

Nebo jsem na omylu?

K tomu ode mne:

Ne, jste na správné cestě. Přihořívá, přihořívá... Hlavně, abychom byli připravení včas i s dostatečným "nabalovacím" potenciálem.

D. Dvořák:

Ad 1) V tomto se dá souhlasit s Blahynkou - před námi je velká změna, nicméně troufnu si tvrdit, že nikdy to nebude tak, že nebude pracovat nikdo. Bude docházet k nahrazování rutinních činností, ale nevěřím, že ta redukce bude na úplnou 0. Dále, vždycky bude výrobní prostředky někdo vlastnit. Nelze asi předpokládat, že vše bude vlastnit stát a bude najímat jen správce. Tedy - vždy to bude asi o nějaké formě kapitalismu. Možná není termín "Národní kapitalismus " nejpřiléhavější, ale diskuze je tady i od toho, aby se případně navrhl výstižnější název.

Ad 2) Tohle je v podstatě jiný pohled na problém "zabránit privatizaci státu" velkými. Stát má a asi bude mít v ruce daňové nástroje - takže tady by se měli spíše vyjádřit odborníci na daně. Každopádně by neměly být vybrané peníze nasměrovány k soukromým subjektům, kde neparticipují občané.

Ad 3) Metodou "mravenců". Vyjděme z faktu, že se bude bránit výrazná menšina, která ovšem nemá kapacity osobně donutit každého. Uvedu humorný příklad, který se stal - měl jsem kamaráda u PČR, který velel jednomu okrsku. Dostali hlášení, že v místním velkoareálu spoluobčané rozebírají (tuším) hliníkovou střechu. Na místo vyrazila hlídka a odchytla dva mladistvé, kterak opravdu rozebírali střechu. Rodiče za rohem pokuřovali a bavili se. Tak děcka naložili, zajistili si i rodiče a odjeli sepsat protokol. Mezitím nastoupila druhá "směna" cikánů. Zkrátka, oni tu střechu rozebrali v podstatě pod přísným dohledem PČR, která nebyla schopna udělat nic. Bylo sepsáno asi 10 protokolů, s X-rodiči a X-nezletilými. Ale těch spoluobčanů bylo tolik a jednali koordinovaně, takže PČR byla bez šance. Každému "přišili" tak 2 hliníkové pláty v ceně několika stokorun ... mladistvým. Jediné, co je zastavilo, když tam byla fyzicky hlídka, a ta tam nemohla být pořád. Odjeli = pokračovalo se. Oni ti spoluobčané nejsou blbí, některé věci umí brilantně a tak nějak sami od sebe.

K tomu:

Hlavně neuvíznout v detailech a sledovat hlavní tendence s dostatečným nadhledem.
Zdroj: https://radimvalencik.pise.cz/11326-vize-jakou-potrebujeme-757.html

Vize, jakou potřebujeme/758 Černé labutě 2024 Petra Lajska

Koncem roku 2023 na finančním portálu Kurzy.cz byl uveřejněn článek Petra  Lajska s názvem Které "černé labutě” mohou ohrozit trhy v roce 2024?, celé viz:

https://www.kurzy.cz/zpravy/753350-ktere-cerne-labute-mohou-ohrozit-trhy-v-roce-2024/

Nejdříve stručná charakteristika dvou "černých labutí" dle P. Lajska (pak ke dvěma u nich podrobněji):

Černá labuť č. 1: Světová válka a ropa za 160 dolarů?

Černou labutí může beze sporu být další eskalace napětí na Blízkém východě a možný růst konfliktu do globálního rozměru. Další růst napětí a například aktivní zapojení ĺránu nebo USA do konfliktu by znamenalo nejen výrazný růst cen ropy a potažmo pohonných hmot, ale i zemního plynu a následně elektřiny...

Černá labuť č. 2: Koronavirus opět na scéně a Čína na dně

Koronavirus zasadil světu obrovskou ránu, dvojnásobně to pak platí o čínských spotřebitelích. Ti mají drastické uzavírky stále ještě v živé paměti. Obavy z dalších lockdownů a neochota utrácet tak v roce 2023 zatlačily na čínskou ekonomiku. Zdá se, že zlaté období čínské expanze je již nenávratně pryč. Dlouhodobě dokonce hrozilo, že čínská ekonomika v roce 2023 neporoste ani o 5 %...

Černá labuť č. 3: Chaos po volbách v USA?

Další událostí, která může mít obrovský efekt na světové trhy, jsou prezidentské volby v USA. Přestože tuto událost nemůžeme označit za černou labuť, má výsledek voleb (ať už dopadnou jakkoliv) potenciál způsobit skoro až občanskou válku v USA. Tento faktor se může promítnout do akciových trhů obrovským způsobem, v USA pak může zavládnout doslova chaos jako v lednu 2021...

Černá labuť č. 4: Snížení ratingu USA

Zde se dostáváme k dalšímu faktoru, který může světovou ekonomikou otřást. Fiskální politika a obrovský růst zadlužení je v USA již téměř neudržitelný. Momentálně se tak mluví o snížení ratingu USA, ke kterému může dojít dříve či později. Řeč je o ratingu od agentury Moody's (ta jej jako poslední drží nejvyšší – již však s negativním výhledem). Jeho snížení už mělo v historii na trhy negativní vliv, pro USA by se pak jednalo o další problém a nad svou rozhazovačnou politikou by se tak museli více zamyslet. Snížení ratingu tak může vést k výrazným propadům trhů, čehož jsme byli svědky v roce 2011 a naposledy také v tomto srpnu. Pokud v USA přijdou i o poslední nejvyšší rating, tak to může výrazně zhoršit sentiment investorů...

Poměr zadlužení k HDP v USA, zdroj: Macrotrends

Černá labuť č. 5: Německo nemocným mužem Evropy?

Zde se až tak o černou labuť nejedná, o zadrhnutém motoru Evropy již bylo napsáno mnoho. Rok 2024 může být pro Německo a potažmo i pro Českou republiku velmi těžký. Do příštího roku by měly německé společnosti vstoupit s ekonomikou v recesi, za celý rok 2023 by totiž mělo německé HDP poklesnout. Návrat k mírnému růstu se očekává již v roce 2024, nebude však nijak zázračný. Kromě ekonomické nejistoty také na německé společnosti bude tlačit obava o další růst cen energií. Geopolitické konflikty by mohly vyhnat cenu energií a na to by nejvíce doplatily dost možná právě německé společnosti a následně české společnosti. Česká ekonomika je na té německé totiž vysoce závislá...

Černá labuť č. 6: Máme se bát umělé inteligence?

Ano, tento scénář je trochu sci-fi. Nicméně obrovský rozvoj umělé inteligence nakonec nemusí být tak pozitivní jak se zdá. Podobná situace jako z filmu Terminátor nás snad zatím nečeká, umělá inteligence již ale ukazuje některé nebezpečné rysy. Bohatě medializovanému vyhazovu zakladatele společnosti OpenAI (která stojí za ChatGPT) Sama Altmana údajně předcházel objev nebezpečného chování umělé inteligence. První potíže s umělou inteligencí tak mohou být blíže, než si myslíme...

K tomu ode mne:

Některých "černých labutí" bych se nebál (třeba č. 6 či č. 2, některé mohou prospět, zejména č. 3, pokud přiletí Trump, což ostatně připouští i autor článku. Za zásadní považuji "černé labutě" č. 4 a č. 5, které jsou velmi úzce propojeny, tj. ústup dolaru spojený se ztrátou schopnosti udržovat emitováním nekrytých prostředků dominantní geopolitickou pozici USA a pokus přenést důsledky této zásadní změny do "přednostní" destabilizace EU útokem na německou ekonomiku, kterou se podařilo odříznout od energetických zdrojů a exportních možností.

Nejde o to, zda k tomu dojde (k tomu již dochází, proces je odstartován), ale jak rychle bude tento proces probíhat. Podobně jako USA ovládané vetřelcem současné globální moci v těle se pokusí prodloužit dobu vládnutí způsobem, který se přežil a ocitl ve slepé uličce, a to přenosem svých problémů na Německo a tím i na celou EU, tak i Německo zasažené stejným vetřelcem se pokusí oddálit a změkčit své problémy přenosem důsledků pádu dolaru na "slabší" kusy – a v tomto jsme (i díky "kvalitě" současné vlády, případně následně dosazených "odborných zachránců") první na ráně a nejméně odolní. Na co spoléhat, resp. čím a jak se bránit? Nevím, zda někdo zná něco lepšího než toto:

1. Pochopit (a chápat stále přesněji jak z hlediska každého, tak i z hlediska společného sdílení) to, o co jde a jak se z krize dostat, což nejde bez perspektivní, realistické a přitažlivé vize.

2. Připravit se na proces výrazné lokalizace ekonomiky a tím i soběstačnosti jak směnných vztahů, tak i zajištění základních existenčních podmínek (v oblasti energetické, potravinové, bezpečnostní, produkce poznatků i idejí a jejich šíření), a to jak v rovině pěstování sousedských vztahů, tak i s využitím špičkových technologií. Toto období může trvat i 20 let a vůbec to nemusí být období úpadku, ale výrazných změn v charakteru ekonomiky.

3. Sladit vyrovnávání se s výkyvy s emancipací Středounijního prostoru, přičemž naše připravenost (včetně schopnosti vytlačit z klíčových pozic vyprázdněnce sloužící cizí moci) bude rozhodovat o naší pozici jak v rámci tohoto prostoru, tak perspektivně i ve světě (bude co napravovat). Zde sehraje významnou roli naše celková kulturní vyspělost a v rámci toho schopnost racionálního chápání toho, o co jde, schopnosti předvídat vývoj a s přehledem reagovat na to, s čím se budeme muset vyrovnávat.

Závěrem: Doporučuji P. Lajska celého nejen přečíst, ale i promyslet, protože se jedná o cenný příspěvek k pochopení současnosti.
Zdroj: https://radimvalencik.pise.cz/11327-vize-jakou-potrebujeme-758.html

Vize, jakou potřebujeme/759 Vize a davosský projev V Havla 1992

Dost dlouho jsem hledal projev prezidenta V. Havla v Davosu. I jeho knihovnu jsem navštívil. Bezvýsledně. Teprve nedávno mě pomohl Pavel Krajtl, zde (barevně odlišné od mého textu) je v mírně krácené podobě (aby se vešel na jednoho článku na nůj blog) s odkazem na plný text:

Václav Havel, prezident České a Slovenské Federativní Republiky

Projev na Světovém ekonomickém fóru

Úterý 4. února 1992, Davos, Švýcarsko

Celé je zde:

https://www.compilerpress.ca/Competitiveness/Anno/Anno%20Havel.htm

...komunistický svět byl pro Západ nástrojem jeho vlastního sebepotvrzení... Svým způsobem to však bylo spíše dvojznačné sebepotvrzení. Bylo v tom něco uklidňujícího. Podněcovala sice mnoho dobrého, ale zároveň vedla západní politiku k nevědomému přejímání určitých stereotypů, které vyrůstaly z pocitu, že její vlastní status je nezpochybnitelný. "Ne-čas" a "ne-historie" totalitních režimů nakazily i Západ...

Domnívám se, že konec komunismu v nejhlubším slova smyslu ukončil jednu významnou epochu lidských dějin. Ukončil nejen devatenácté a dvacáté století, ale celou moderní dobu.

Moderní éru ovládlo vrcholné přesvědčení, vyjadřované v různých podobách, že svět - a bytí jako takové - je zcela poznatelný systém, který se řídí konečným počtem univerzálních zákonů, jež člověk může pochopit a racionálně řídit ke svému prospěchu. Tato éra, počínající renesancí a rozvíjející se od osvícenství k socialismu, od pozitivismu ke scientismu, od průmyslové revoluce k informační revoluci, se vyznačovala rychlým pokrokem v racionálním, kognitivním myšlení. To pak dalo vzniknout hrdému přesvědčení, že člověk jako vrchol všeho existujícího je schopen objektivně popsat, vysvětlit a ovládat vše, co existuje, a že má jedinou pravdu o světě. Byla to éra, v níž existoval kult odosobněné objektivity, éra, v níž se shromažďovaly objektivní poznatky a technologicky se využívaly, éra víry v automatický pokrok zprostředkovaný vědeckou metodou. Byla to éra systémů, institucí, mechanismů a statistických průměrů. Byla to éra volně přenosných, existenčně nepodložených informací. Byla to éra ideologií, doktrín, výkladů reality, éra, jejímž cílem bylo najít univerzální teorii světa, a tím i univerzální klíč k odemčení jeho prosperity.

Komunismus byl zvráceným extrémem tohoto trendu. Byl to pokus na základě několika tezí, které se vydávaly za jedinou vědeckou pravdu, uspořádat veškerý život podle jediného modelu a podřídit jej centrálnímu plánování a kontrole bez ohledu na to, zda si to život přeje, či nikoli.

Pád komunismu lze považovat za znamení, že moderní myšlení - založené na předpokladu, že svět je objektivně poznatelný a že takto získané poznatky lze absolutně zobecnit - dospělo do konečné krize...

Tento mocný signál, toto důležité poselství lidstvu, přichází v jedenáctou hodinu...

Tradiční věda se svým obvyklým chladem dokáže popsat různé způsoby, jak bychom se mohli zničit, ale nedokáže nám nabídnout skutečně účinný a prakticky proveditelný návod, jak jim zabránit. Je toho příliš mnoho, co je třeba vědět; informace jsou zmatené nebo špatně uspořádané; tyto procesy již nelze plně uchopit a pochopit, natož je zvládnout nebo zastavit. Moderní člověk, pyšný na to, že pomocí neosobního rozumu vypustil obrovského džina z láhve, je nyní neosobně roztrpčen, když zjišťuje, že ho nedokáže zahnat zpět do láhve.

Hledáme objektivní východisko z krize objektivismu. - Vše nasvědčuje tomu, že tudy cesta nevede.

V rámci tradičního moderního přístupu ke skutečnosti nemůžeme vymyslet systém, který by odstranil všechny katastrofální důsledky předchozích systémů. Nemůžeme objevit zákon nebo teorii, jejichž technická aplikace odstraní všechny katastrofální důsledky technické aplikace dřívějších zákonů a technologií.

Potřebujeme něco jiného, něco většího. Je třeba radikálně změnit postoj člověka ke světu. Musíme opustit arogantní přesvědčení, že svět je jen hádankou, kterou je třeba vyřešit, strojem s návodem k použití, který čeká na objevení, souborem informací, které je třeba vložit do počítače v naději, že dříve či později vyplivne univerzální řešení.

...musíme ze sféry soukromého rozmaru uvolnit takové síly, jako je přirozená, jedinečná a neopakovatelná zkušenost se světem, elementární smysl pro spravedlnost, schopnost vidět věci tak, jak je vidí ostatní, smysl pro transcendentální odpovědnost, archetypální moudrost, dobrý vkus, odvaha, soucit a víra v důležitost konkrétních opatření, která neaspirují na univerzální klíč ke spáse. Takové síly je třeba rehabilitovat. Věci musí znovu dostat šanci prezentovat se takové, jaké jsou, být vnímány ve své individualitě. Musíme vidět pluralitu světa a nesvazovat ji hledáním společných jmenovatelů nebo redukcí všeho na jednu společnou rovnici. Musíme se více snažit porozumět než vysvětlovat. Cesta vpřed nespočívá v pouhém konstruování univerzálních systémových řešení, která by se na realitu aplikovala zvenčí, ale také ve snaze proniknout k jádru reality prostřednictvím osobní zkušenosti. Takový přístup podporuje atmosféru tolerantní solidarity a jednoty v rozmanitosti založené na vzájemném respektu, skutečném pluralismu a paralelismu. Jedním slovem je třeba rehabilitovat lidskou jedinečnost, lidské jednání a lidského ducha.

...lidský duch je stvořen ze stejného materiálu jako duch světa. Člověk není pouhým pozorovatelem, divákem, analytikem nebo správcem světa. Člověk je součástí světa a jeho duch je součástí ducha světa.

...dříve či později bude politika stát před úkolem najít novou, postmoderní tvář. Politik se musí znovu stát člověkem, někým, kdo věří nejen vědecké reprezentaci a analýze světa, ale i světu samotnému. Musí věřit... své vlastní duši, nejen převzaté ideologii, ale také svým vlastním myšlenkám; nejen souhrnným zprávám, které dostává každé ráno, ale také svému vlastnímu pocitu. Duše, individuální spiritualita, osobní vhled do věcí z první ruky, odvaha být sám sebou a jít cestou, kterou mu ukazuje jeho svědomí, pokora před tajemným řádem bytí, důvěra v jeho přirozené směřování a především důvěra ve vlastní subjektivitu jako principiální spojení se subjektivitou světa - to jsou podle mého názoru vlastnosti, které by měli pěstovat politici budoucnosti...

Určitě jste už slyšeli o "motýlím efektu". Je to přesvědčení, že vše na světě je tak záhadně a komplexně propojeno, že nepatrné, zdánlivě bezvýznamné mávnutí motýlího křídla na jediném místě této planety může rozpoutat tajfun vzdálený tisíce kilometrů.

Myslím, že v tento efekt musíme věřit i v politice. Nemůžeme se domnívat, že naše mikroskopické, a přesto skutečně jedinečné každodenní činy nemají žádný význam jen proto, že zdánlivě nemohou vyřešit obrovské problémy dneška...

Můžeme říci, že náhodný rozhovor dvou bankéřů a prince z Walesu při dnešní večeři nezaseje semínko, z něhož jednoho dne vyroste nádherný květ, který bude obdivovat celý svět?

K tomu ode mne:

...tak už ten Brave New World tu máme (kdo neví, o co jde, tak připomínám: https://en.wikipedia.org/wiki/Brave_New_World ). Devastace lidského vědění přinesla své plody. Lidé se stali snadno manipulovatelnými a ovladatelnými, nyní jsou hnáni na jatka "Velkého resetu" jako dobytek. A "před řadami" devastace lidské komunikativní racionality stojí "politici-vyprázdněnci", kteří se nechají řídit pokyny cizí, jejichž důsledky si nejsou schopni uvědomit, politici o kterých Havel snil. Máme je tu: "Náhodný rozhovor dvou bankéřů a prince z Walesu při dnešní večeři zasel semínko, z něhož vyrostl nádherný květ."

Tak proto jsem v úvodu své knížky "Lidi, ještě máte rozum..." napsal:

Celá knížka je ke stažení zde:

https://radimvalencik.pise.cz/10019-vize-jakou-potrebujeme-16.html

Zdroj: https://radimvalencik.pise.cz/11328-vize-jakou-potrebujeme-759.html

Vize, jakou potřebujeme/760 Pavel Krajtl k Bártovi a Flegrovi

Diskuse: Pavel Krajtl k Bártovi a Flegrovi

Včera jsem připomenul projev V. Havla v Davosu v roce 1994, moji reakci na něj z téhož roku a vše doprovodil stručným komentářem z hlediska pěstování vize. Projev jsem dlouho bezúspěšně hledal, pomohl mi až Pavel Krajtl, který mně při této příležitosti poslal i zajímavý komentář k "osudovému úskalí", tj. k tomu, jak jsem propojil myšlenky egyptologa Bárty a parazitologa Flegra, viz:

https://radimvalencik.pise.cz/11085-vize-jakou-potrebujeme-629.html

https://radimvalencik.pise.cz/11034-osudove-uskali.html

https://radimvalencik.pise.cz/11035-osudove-uskali-ii.html

A ještě rozhovor ve Svobodném rádiu:

https://svobodne-radio.com/2023-12-18-studio-beta-analyza-radima-valencika/

Zde jsou poznámky k dané problematice z pera Pavla Krajtla:

Zaujalo mě, jak jste dával dohromady Egyptologa Bártu a Flegrovu Zamrzlou Evoluci. Flegra znám z YouTubových přednášek, ty Flegrovy mám několikrát sjeté kompletně, popularizační, ty z Biologických Čtvrtků na kanálu Jan Toman, i ty které zveřejňuje na svém kanále pro studenty už od roku 2008 (jsou dost bídné zvukové kvality, ale přes sluchátka se tomu dá rozumět).

Zamrzlá Evoluce byla první knížkou kterou jsem si od Flegra pořídil. Teď na Vánoce jsem si koupil to vydání z roku 2016, abych měl srovnání, co je tam od roku 2006 nového. Připomenu jednu zajímavou Flegrovu přednášku "Jako olej na vodu" v níž představuje empirické důkazy původu Viru SARS-CoV-2 (Covid 19). Poprvé byla na Biologických čtvrtcích ve Viničné YouTube kanálu Jan Toman a před necelými dvěma měsíci byla v Brněnském planetáriu ve více popularizačním kabátě a s pohádkovým názvem "Babičko, a proč má ten covid tak velké zuby?" Přednáška stojí za shlédnutí nejen pro svůj cílený obsah ale představuje určitý přehled možnosti dnešní vědy, hlavně z hlediska využití statistických metod a výpočetního potenciálu dnešních strojů.

Egyptologa Bártu znám jen z několika těch málo poularizačních přednášek na YouTube, hlavně těch o narůstající komplexitě a následném pádu civilizací, do žádné jeho knihy jsem neinvestoval (mám dojem že je to znovuobjevování něčeho co už dříve popsali jiní, hlavně Marx).

Zaujalo mě, jak jste upozorňoval na stabilitu populací a Evoluční strategie druhů. Ačkoliv to bylo zmíněno velmi ve zkratce, takže chápu zjednodušení, nerad bych Vás nařknul z nepřesnosti způsobenou stručností. Mám potřebu upozornit na rozdíly, které vnímám jako zásadní, pokud jde o divokou přírodu a lidskou civilizací. Zatímco evoluční regulační mechanismy se vyvinuly dlouhodobým působením náhody a fyzikálních zákonů na široké spektrum nejrůznějších fenotypů nejrůznějších druhů, a jediným mechanismem regulace je bezostyšné plýtvání a smrt, podstatou civilizace je tento primitivní princip nahradit pokročilou a cílenou regulací, a inteligentně promyšlenými mechanismy lidské inteligence představující výhody tomu kulturně-civilizačního okruhu, který je schopen přečíslit druhé a zničit či pohltit ostatní.

Důvody, proč mechanismy v současné době selhávají, popisuje Bárta z povzdálí tisíciletí, Marx staletí. Avšak má to ještě jiné, moderní nuance. Dnešní globální moc se nezmítá v bouři nahodilostí evolučních pravidel. Má kormidla moci pevně v rukou, skrze sociální sítě má suverénní přehled o uvažování obyvatelstva a účinnými mechanismy dokáže plošně skrze tyto sítě i média, i cíleně operativně zpravodajskými i fyzickými zásahy (Lučanský) působit na společnost, občany, politickou scénu, stát.

To čeho jsme dnes ve společnosti svědky, a co jste u Kapala popsal jako "procházení osudovým úskalím" je podle mě jen "drobné" vychýlení regulačních mechanismů globální moci k mezím které se pouze zdají být hraničními (válečný konflikt v Evropě, nebo dokonce použití taktických jaderných zbraní). Pro globální moc to žádný hraniční stav není a není důvod si myslet, že jsme ve východní Evropě privilegovanější než američtí indiáni, afričtí otroci, churchilovi Bengálci...

Jediný způsob, jak lze tento sofistikovaně řízený stroj vyvést z kolejí, je narušení jeho informačních toků a předpokládaných zpětných vazeb a směr jejich akčních zásahů přesměrovat v náš prospěch. Otázka je, jak toho při nedostatku informací a zdrojů dosáhnout. Přehled o pohybu peněz a privilegium na informace je pro řídící otěže moci zásadní. V současné době díky např. GDPR nemá žádný stát západní civilizace takové informace o populaci jako Google nebo Meta, a o pohybech jejich peněz západní bankovní systém.

Jediné, co může zpřetrhat otěže privatizované moci, je "znárodnění" informací které jsou v současné době nejen předmětem obchodování, ale i prostředkem pro cílené ohýbání a mafianizaci trhů a politiky. Ztráta monopolu na informace zlikviduje jejich potenciál obchodní a vyděračský. Klíčové jsou především informace o pohybu peněz.

Možná jsem se již v dřívější naší korespondenci zmínil o majetkových přiznáních a nemožnosti účinně krást a shromažďovat majetek, který nelze vykázat daněmi, a jehož výše je veřejná. Na to logicky navazuje zdanění převodu finačních prostředků (prosazuje Vrabel), jako motivační mechanismus zamezující korupci, regulující inflaci, omezující plýtvání a podporující barterové obchody.

Tolik k úskalím laboratorních myšek (nás) bez možnosti svobodného evolučního vývoje.. Když se rád inspirujete z nejrůznějších oborů, od egyptologů po biology, nabízím Vám kousek z toho mého, tj. jeden můj jednoduchý model. Dělám měření a regulaci (MaR) a mou oblíbenou "hračkou" je regulace parního kotle. Dovolím si na jeho příkladu zjednodušeně popsat princip kapitalismu, socialismu, feudalismu, ... Parní kotel má dva zásadní regulační okruhy. Pomocí regulace výkonu hořáku (a tedy množství spáleného paliva a vyvinutého tepla) se reguluje tlak páry (finance - pára proudící dál do ekonomiky, výroby - třeba piva). Pomocí regulace výkonu doplňovacích čerpadel se reguluje hladina vody v kotli (sociální rozměr, lidé, populace).

Kapitalismus nejlépe prosperuje, když jede hořák naplno, spálí se maximální množství paliva, čerpadla jedou naplno a voda do kotle proudí co to dá. Tlak páry se udržuje tak, že se při překročení kritického tlaku samovolně otevře pojišťovací ventil a přebytečná pára se bez užitku vypustí do povětří. Hladina vody se udržuje tak, že to někdo přece jen hlídá, a občas otevře odkalovací ventil aby se kotel přeplnil. Je to obrovsky neúsporné, ale bankovní sektor, pro který je kapitalismus nastaven, žije z obratu, tak co? Spotřeba ho netrápí. Přebyteční lidé - voda jsou "odkaleni na ulici" (bezdomovci).

Socialismus by se dal charakterizovat jako předem naplánovaný a rozpočítaný výkon, který ale ani při nejpodrobnějších předpokládaných vstupech nedokáže propočítat budoucí reálnou spotřebu. Povětrnostní vlivy, drobné netěsnosti, poruchy, výpadky odběru, nebo naopak náhlé potřeby vyššího výkonu způsobí nakonec omezení ve výrobách pro které je pára určena. Přebytek vody v kotli může způsobit, že se voda dostane do výroby a nedostatečné odkalování zkažené vody i zničení kotle.

Feudalismus či otrokářství (feudalismus je propracovanější a vyčůranější, tam se otroci musejí starat sami o sebe a pán si je jen občas podle potřeby půjčuje na otrocké práce nebo válku, podobně funguje v liberálním kapitalismu tzv. prekarizovaná práce) by se dal charakterizovat jako model kapitalismu, kde se kde se pod kotlem topí lidmi.

Ideální stav je, když je konstantní odběr páry vyšší, než je minimální výkon hořáku, aby se nemusel vypínat, a nepřesahující maximální výkon, a by stačil pokrývat spotřebu. Plynule se reguluje výkon hořáku i čerpadel, občas je potřeba odkalit a zbavit se přebytečné soli (sociálních parazitů). Regulovaný stabilní stav je snem technologů, továrníků, výrobců. Ale nevyhovuje finančním derivátčíkům a investorům prosperujícím sázkami na ztráty (nejlépe na ty které sami mohou vyvolat, viz false flag Gaza).
Zdroj: https://radimvalencik.pise.cz/11329-vize-jakou-potrebujeme-760.html

Vize, jakou potřebujeme/761 M. Neudorflová: Význam znalosti národní historie/1

Následující text k desátému bodu Programového minima zpracovala Marie Neudorflová.

Zde je zmíněný 10. bod:

" Úctu k naší zemi, našemu národu, našim historických zkušenostem považujeme za základní orientaci, kterou si nedáme brát a která umožňuje, aby se každý náš občan v rámci našeho osvobozeného státu mohl efektivně podílet na rozhodování o záležitostech naší země a aby k tomu byly vytvářeny podmínky na bázi rovnoprávného spojenectví s nám blízkými zeměmi."

Viz:

https://radimvalencik.pise.cz/11311-programove-minimum-ktere-je-nutne-pozadovat-ii.html

Hlavní myšlenkou, která se nese celým textem a která shodou okolností uzavírá tuto první část je: "historicky dobře poučený národ a vzdělaná veřejnost, schopná kontrolovat mocenskou vrstvu ve prospěch obecného dobra a demokracie, byly jedinou zárukou obecného pokroku, svobody a sociální stabilita".

Znalost národní historie konstitutivní hodnotou pro rozvoj demokracie I.

Marie L. Neudorflová

Vzhledem k tomu, že opodstatnění obsahu tohoto kritického příspěvku je podmíněno hlavně postmodernistickými posuny v přístupu k historii, tak jak jsou čím dál více reflektovány v západní i naší historické literatuře (z nichž některou zmiňuji v odkazech), inspiračním zdrojem byly názory americké profesorky Lynn Hunt v hlavní konferenční přednášce na 11. sjezdu českých historiků v září 2017 a také sílící názor, že pro podstatnou změnu současného neoliberálního systému je potřeba, aby veřejnost sdílela určité pozitivní hodnoty vyplývající ze společných zkušeností, tedy i z historie, přesněji řešeno z profesionálních přístupů k historii (Lynn). Smutnou realitou je, že příspěvky, mnohé cenné, cíleně nebyly vydány ve sborníku a odpovědí na otázku po příčinách příslušným autoritám, bylo jen mlčení.^2[1]

1) Za nejdůležitější myšlenku Lynn Hunt (University of California, Los Angeles) pokládám, že znalost historie by měla být užitečná veřejnosti, neboť je důležitá pro sebeznalosti jednotlivců i národa, součástí podmínek pro rozvoj demokracie. Svůj názor odůvodňovala hlavně tím, že se v současnosti o historii "velmi lže", a to jak v "odborné literatuře" tak v literatuře popularizující a to ve prospěch nedemokratických, zejména globalistických a dokonce i fašistických sil. - V české historii se setkáváme s nepravdivými přístupy k historii poměrně často již v 19. století, v době nesvobody českého národa a státu. Problematikou se zabýval mj. i T. G. Masaryk, včetně přístupů, které znalost historie limitují nebo pokřivují, a také těmi, které přispívají ke komplexnějším znalostem historie a možnosti se z ní poučit. Zůstává trvale platná myšlenka, že porozumět světu, ve kterém žijeme, je zásadně důležité pro rozvíjení politické a mravní dospělosti a zvyšování iniciativy ze strany veřejnosti v zájmu funkční demokracie, úrovně většiny jednotlivců i obecného dobra. Když sledujeme literaturu posledního čtvrtstoletí, která se zabývá českou moderní historií, jeví se jako nebezpečné pro objektivní pohled na historii a pro její vztah k soudržnosti a rozvoji demokracie pět aspektů, které lze pokládat za dědictví postmodernismu. Pokusím se je nastínit.

2) Rychle stoupá produkce úzce specializované literatury, v níž se na jedné straně ztrácí širší konkrétní společenský a politický kontext, na straně druhé rostou nepravdivé a spekulativní přístupy k historii. Nedostatečný prostor dostávají zvláště pojmy demokratizace, demokracie, humanitní hodnoty, národní historie, vývoj, pokrok či politická kultura. Lynn Hunt ve své přednášce předložila řadu velmi důležitých témat souvisejících s problémy současných přístupů k historii, které považuje převážně za lživé. Jejím hlavním předpokladem je že je možné dosáhnout pravdivého pohledu na historii, který nazývá "profesionálním pohledem". Nepravdy a lži v přístupech k historii vidí v zájmu určitých mocenských skupin. Jejich podstatu vidí svázanou se specifickými filosofy, např. s M. Foucaultem či J. Derridou. Zdůraznila, že pohled a interpretace historie by měla být užitečná veřejnosti, (což může, možná musí, zahrnovat spojení s demokratickou retrospektivou a perspektivou, což je širší a více legitimní přístup než přístupy jiné).

V poslední třetině své přednášky se postavila kriticky jak k úzce pojaté historii na bázi národ-stát, tak ke konceptu "globální historie", obvykle omezené na ekonomickou dimenzi. Zároveň uznala, že důraz na "národní historii" je nejen legitimní, ale nutný z řady hledisek, zvláště kulturního a demokratického.

3) Pro současnost je důležité vědět, že v převládající spojení ideje demokracie s idejí liberalismu včetně současného neoliberalismu, se ústí v podstatném oslabení hodnot, na kterých stojí demokracie se svým duchovním, kulturním, mravním a vzdělávacím základem, a v důsledku čehož převáží hodnoty neoliberální, jejichž základ je individualistický, expansivní, globalizační, materialistický a destruktivně konkurenční, obecně řečeno nevýhodný až destruktivní pro slabší jedince či země.

4) V důsledku falešného tradičního předpokladu, že zavedením formálních demokratických institucí (pro demokracii nutných), a liberálních svobod, včetně lidských a politických práv, se funkčnost demokracie zaručí, což se historicky ukazuje jako nesprávné, ignorující řadu aspektů, včetně všech nutných podmínek pro rozvoj demokracie, rozdílných kulturních, historických a ekonomických podmínek jednotlivých objektů.. Nedostatečně kritická pozornost se rovněž věnuje segmentům společnosti a jejím hodnotám, které jsou jen obtížně slučitelné s demokracií (nadnárodní korporace, a s nimi spjaté politicko-mocenské vrstvy, řada ideologií a náboženství atd.).

4) Bez hlubší reflexe zůstala skutečnost, že neokonzervativní a korporátně globalistické tlaky, které tradičně oslabovaly demokracii na Západě již před pádem komunismu, se od 90. let 20. století nekriticky přenášely do všech poskomustických zemí, důsledkem podceňování národní historie, a protlačování atomizovaného a nevyváženého přístupu k historii (historie všedního dne, krátké časové úseky, gender, přílišná tolerance vůči kontroverzním osobnostem, menšiny, nedostatečný kontext, zvláště sociální, alternativní historie atd.). Tím se záměrně a trvale oslabuje kulturní a historická soudržnost národa, podemílají se osvícenské a vědecké základy přístupu k historii, zvláště jejich spojení s lidským pokrokem, úrovní společností, s rozvojem demokracie.

5) Tato situace v českém případě se v mnohém podobá stavu ke konci 19. století, kdy převládal pozitivistický přístup k historii, s příklonem ke katolictví a habsburské monarchii (v podstatě k autoritativním hodnotám), s nedostatkem kritického pohledu na důležité aspekty myšlenkového, sociálního, politického a kulturního kontextu, na širší vývojové souvislosti. Tato problematika bude podrobněji rozebrána ve druhé polovině tohoto textu. S těmito aspekty souvisí problém podemílání důkladné sebeznalosti národů, což je problém politický (tlaky korporativní, EU, granty atd.). Je to obecnější a uměle vytvářený problém ve prospěch nedemokratických mocensky ambiciózních sil, v podstatě koloniálních. Vf 20. století se tato situace odrážela ve skutečnosti, že v historiografii převažoval pozitivismus (vyplývající z ideologie liberalismu a důraz na středověk). Je zřejmé, že nedostatečně demokratické mocenské vrstvy, byly trvale v konfliktu s osvícenskými demokratizačními a vzdělávacími snahami a cílem, že historicky dobře poučený národ a vzdělaná veřejnost, schopná kontrolovat mocenskou vrstvu ve prospěch obecného dobra a demokracie, byly jedinou zárukou obecného pokroku, svobody a sociální stabilita.

Zdroj: https://radimvalencik.pise.cz/11330-vize-jakou-potrebujeme-761.html

Vize, jakou potřebujeme/762 M. Neudorflová: Význam znalosti národní historie/2

Následující text k desátému bodu Programového minima zpracovala Marie Neudorflová.

Zde je zmíněný 10. bod:

"Úctu k naší zemi, našemu národu, našim historických zkušenostem považujeme za základní orientaci, kterou si nedáme brát a která umožňuje, aby se každý náš občan v rámci našeho osvobozeného státu mohl efektivně podílet na rozhodování o záležitostech naší země a aby k tomu byly vytvářeny podmínky na bázi rovnoprávného spojenectví s nám blízkými zeměmi."

Viz:

https://radimvalencik.pise.cz/11311-programove-minimum-ktere-je-nutne-pozadovat-ii.html

Hlavní myšlenkou, která se nese celým textem a která shodou okolností uzavírá tuto první část je: "historicky dobře poučený národ a vzdělaná veřejnost, schopná kontrolovat mocenskou vrstvu ve prospěch obecného dobra a demokracie, byly jedinou zárukou obecného pokroku, svobody a sociální stabilita".

Znalost národní historie konstitutivní hodnotou pro rozvoj demokracie II.

Marie L. Neudorflová

Pro přístup vycházející z výše uvedených pěti bodů vyplývá, že inspirační potenciál důkladné znalosti historiemi potenciál je trvale inspirační, což se v české případě týká zvláště reformace, českého národního obrození a první československé republiky a 60. let 20. století.. Ve druhé polovině tohoto textu bude naznačeno, jak představitelé obrozeneckého proudu svou inspiraci pro práci zaměřenou na zvýšení úrovně českého národa čerpali hlavně ze značné znalosti české reformace a z víry, že český národ svou historií ukázal, že dovede vytvoří demokratizační ideály, vizi, a hodnoty, které mohou být sdíleny jak národem, tak obecně, ve prospěch rozvíjení lidství. Étos těchto pozitivních hodnot byl tak velký, že národ byl schopen je hájit i silou a proti přesile. S šířením liberalismu a pozitivismu v celé Evropě ve druhé polovině 19. století byla však znalost těchto aspektů české historie zatlačována nejen katolickou církví, ale i liberálními přístupy k realitě (pozitivismus: fakta mluví za sebe), který je stále na univerzitách běžně uplatňován.

To neušlo v 90. letech 19. století T.G. Masarykovi, filosoficky i historicky důkladně vzdělanému. Sdílel s osvícenci přesvědčení, že důkladná znalost národní historie v civilizačním kontextu byla důležitá jak pro úroveň jednotlivců, tak integritu národů z hlediska politicko-demokratizačního. Rozvoj funkční, sociálně, kulturně a mravně orientované demokracie byl však závislý na vysokém stupni integrace společnosti, kterou národ vytvářel hlavně svou historickou a kulturní, ale i náboženskou dimenzí. Masaryk chtěl povzbudit především mladou českou inteligenci, zvláště historiky, k rozšíření pohledu na českou historii, včetně opomíjených období (reformace a obrození) a k hlubšímu vnímání příčin problémů sociálních, národních, mravních, ideologických a k přijetí metod i z jiných oborů – filosofie, sociologie, ekonomie, psychologie, atd. Sdílel s řadou osvícenců (Herder, Rousseau, Voltaire) a zvláště s Palackým a Havlíčkem trvale platný názor, že v důsledku své hluboké historické zakořeněnosti jsou národy přirozené entity lidské existence, přirozenější, soudržnější a trvalejší než státy. Dokazoval, že v zájmu stability a pozitivního rozvoje společnosti by i politická organizace států měla tuto skutečnost respektovat a tím umožnit i větší svobodu, iniciativu a suverenitu menším národům a státům, většinou tradičně v područí větších. Důležitá a velkou inspirací pro vzdělance i obecně veřejnost byla osvícenská literatura, která navzdory cenzuře, zákazům a postihům se do Čech mezi inteligenci dostávala. Za své vlastenecké přístupy byli často čeští vlastenci pronásledováni rakouskou vládou. Zakladatel vědeckého českého dějepisectví a český historik a politik František Palacký svými obsáhlými Dějinami národu českého v Čechách i v Moravě (dílo vycházelo od r. 1832 - téměř do konce Palackého života r. 1876) přispěl jako první k důkladnější historické sebeznalosti českého národa, zvláště reformačního období. Na jeho základy filosofie české historie začal vědomě navazovat T. G. Masaryk a pod jeho vlivem i řada mladých historiků začátkem 20. století. Masaryk rozšil Palackého pohled na historii jako cestu k politickému a mravnímu dospívání o názory Karla Havlíčka Borovského, kterým se celý život zabýval a byl národu příkladem politické dospělosti a statečnosti, jichž bylo potřeba pro zodpovědnou účast české veřejnosti v politické oblasti. Masaryk napsal o jeho názorech objemnou knihu s názvem Karel Havlíček. Snahy a tužby politického probuzení (Jan Laichter, Praha 1896), která je stále učebnicí výchovy k zodpovědné politice.

Znalosti a přijetí humanitních a demokratizačních hodnot bylo základní. Problém politické dospělosti a zodpovědností je trvalý, a to i na Západě, kde existuje mnoho aspektů, včetně kulturních, které podemílají mravní a politickou dospělost lidí, čímž se podemílá důležitá podmínka pro existenci demokracie.^3[1] Většina relevantních článků je ve sbornících Havelka, M. (ed.), Spor o smysl českých dějin, 1895–1938, Torst, Praha 1995 a Spor o smysl českých dějin, 1938–1989, Torst, Praha 2006.

Masarykovo širší pojímání historie, než bylo pozitivistické, zahrnovalo názor, že vývoj není jen něco samovolného, ale je ovlivňován vědomým úsilím lidí, kteří mají možnost se poučit z historie uplatňovat své znalosti ke svému i obecnému dobru.Za tím účelem formuloval koncept filosofie dějin a koncept smyslu dějin.⁴[2]

Zdroj: https://radimvalencik.pise.cz/11331-vize-jakou-potrebujeme-762.html

Vize, jakou potřebujeme/763 M. Neudorflová: Význam znalosti národní historie/3