Vize vlády lidu

Vidlák – Vlastimil: Blíží se volby v šípkovém království …. Jak převzít vládu lidu nad našimi věcmi, ó lide český, moravský a slezský, ať mír dál zůstává s touto krajinou.

Před několika málo dny jsem krátce pobyl v Žítkové, velmi blízko domu, ve kterém žila poslední žítkovská bohyně Irma. Jednou ráno, za svítání, jsem si s ní dal soukromou schůzku pod stromem, u stolu, u kterého sedávala každý den. Poprosil jsem ji, aby mi poslala vzkaz, dala znamení. Z blízkého stromu spadlo v ranním tichu jablko. Přijal jsem s radostí její vzkaz a naložím s ním po svém.

Po návratu z procházky a setkání s paní Irmou jsem si uvařil kávu, sedl ke stolu a napsal tento text. Byl vlastně tak nějak hotový, aniž jsem o něm musel mnoho přemýšlet:

Už tři dny jsem neviděl televizi, neslyšel zprávy a nečetl internet. Musím říct, že je to velmi osvobozující. Z tohoto pohledu se jeví otázka volby, kterou budeme zanedlouho společně a přitom každý sám řešit, jako velmi prostá.

Podstatný je cíl, ke kterému chceme směřovat. Vím, že se na společném cíli neshodneme, ale to nevadí. Zkusím stručně popsat jeden z možných cílů, jak ho vidím já a jak by se líbil mně.

„Česká, Moravská a Slezská svobodná země“

Tak by se mohlo území, které obýváme, jednou jmenovat. Správa tohoto území by byla v kompetenci všech lidí na něm žijících. Pro účely co nejlepší správy území by byly využity tradiční územní jednotky na úrovni okresů, případně městských částí metropolí. S ohledem nejen na historické zvyklosti, ale také na počet obyvatel. Každý takto vzniklý region (bylo by jich například 108 z praktického důvodu – viz dále v textu) by reprezentoval jeden volený vyslanec do Zemské rady. Volební období členů Zemské rady by bylo tříleté a každý rok by se volila třetina rady. A každý měsíc by se volila jedna dvanáctina této třetiny. Čili jinými slovy, každý měsíc by byli zvoleni do Zemské rady vyslanci tří regionů, které by byly s volbou na řadě. Úvodní pořadí voleb na první tři roky by určil los. Takto volená Zemská rada by byla vybavena kontinuitou, která by jí umožňovala přijímat rozhodnutí časově neomezená příštím volebním horizontem. Podobně jako funguje obměna buněk v našem těle, aniž si toho můžeme všimnout, a tělo funguje kontinuálně jako celek. Příroda je moudrá, měli bychom ji spíše napodobovat, než přetvářet a pěstovat hranaté melouny, protože je to praktičtější pro skládání do beden.

Ale to jsem maličko utekl z tématu.

Existence politických stran a hnutí v takto postaveném volebním systému by ztratila svůj smysl.

Zemská rada by volila členy vlády a činnost vlády by kontrolovala. Členy vlády by mohla kdykoli odvolat. Vláda by spravovala chod zemských záležitostí a volila manažery na nižších správních úrovních.

Zemská rada by schvalovala zákony, možná lépe „dohody“. Platnost přijatých dohod a jejich změn by podléhala revizi všech obyvatel země. Pokud by se 3 ze 108 regionů shodly v místním referendu, že chtějí rozhodnutí Zemské rady revidovat, proběhlo by následně k věci referendum v celé zemi.

Dohododárnou (dnes zákonodárnou) iniciativu by měl po právu každý obyvatel země, který by svým záměrem upoutal dostatečný počet lidí. Po vzoru dnešních pravidel petičního práva.

Aby byl návrh nové dohody nebo změny dohody Zemskou radou schválen, nestačila by většina prostá, ale větší. Například třípětinová. Nebo dvoutřetinová. Nebo tříčtvrtinová. Protože většina 51% je více či méně diktátem, kdežto 76% znamená spíše konsenzus.

Závěrem:

Jestliže je podstatný cíl, na kterém by se většina společenství eventuelně shodla, ať už by byl jakýkoli, zbývá otázka, jak lze takového cíle dosáhnout. Dnes v tomto „předvolebním“ textu zůstanu u nenásilné, „legislativně
konformní“ cesty. K tomu by bylo zajisté nutné, aby byla v parlamentu a současně v obou jeho komorách třípětinová ústavní většina, ochotná cílevědomě se touto cestou vydat.

Je zřejmé a jisté, že po těchto volbách žádná taková většina vzniknout nemůže.

Nicméně, podaří li se zvolit do sněmovny několik málo malých stran, může být záměr nastolen, podporován, rozvíjen, sdělován veřejnosti a postupně obalován stále širší a širší podporou lidu.

Úplným závěrem dávám čtenáři ke zvážení několik tipů, které kandidující strany a hnutí by mohly být nejlepší volbou v duchu tohoto zamyšlení a s ohledem na vkus, zkušenosti, přání a preference jednoho každého z nás. Uvádím jen takové subjekty, o kterých mám alespoň základní povědomí a které nepovažuji za neoblomné zastánce systému reprezentovaného současnou Sněmovnou a Senátem. Shodou náhod jsem jich na soupisce našel sedm. Šťastná sedma nebo sedm statečných?

• Aliance národních sil
• Moravané
• Otevřeme Česko normálnímu životu s podporou Chcípl PES
• Svoboda a přímá demokracie (SPD)
• Švýcarská demokracie
• Trikolóra Svobodní Soukromníci
• VOLNÝ blok

Troufám si říct, že tak široká nabídka skutečně volitelných (alespoň pro mne) subjektů ve sněmovních volbách ještě nikdy nebyla.

Kdyby měl tento text sílu doputovat k oněm 30% těch, kteří nemají koho volit a proto k volbám nechodí, mohli by se třeba někteří rozhodnout, že si udělají příjemnou procházku v sobotu ráno po snídani a vyberou srdcem stranu zdánlivě nevolitelnou z tohoto seznamu. To by bylo myslím úžasné a osvěžující. Stejně tak bych byl nadšený, kdyby volbu srdcem přijali i lidé, kteří k volbám chodí a kteří přijali za své dogma, že hlas pro menší strany, které nejspíš nedosáhnou na 5%, je hlasem ztraceným. Najednou by se v součtu mohlo stát, že volby dopadnou úplně jinak, než by kdo mohl očekávat.

Děkuji za přečtení a přeji příjemnou volbu.

Zdroj a diskuze zde.