Volby: mor, cholera a covid-19
Lu Lina: Sérii předvolebních debat nám včera uzavřela superdebata. První, kterou jsme se ženou shlédli celou. Zjevně jsme o nic zásadního nepřišli. Žena dostávala záchvaty smíchu, mně se spíš chtělo plakat.
Z toho, že ať už vládu sestaví kdokoliv z papírových favoritů, tak nás v ní na sto procent a už tradičně zase nebude zastupovat nikdo. Z toho, že nejsympatičtější mi byl asi Hamáček, kterého upřímně a z celé duše nenávidíme. Z toho, že umělá inteligence Matylda, která politikům na závěr kladla otázky, se ptala spíš jako umělá blbost.
Když se nad tím zamyslím, docházím k závěru, že teoreticky volby určitě rozhodně nemusí pokaždé připomínat tryznu, ale u nás to tak z nějakých důvodů prostě vždycky je. Což bude asi nejspíš způsobeno tím úžasným materiálem ze kterého se naše politická scéna takřka výhradně vždycky skládala, skládá a zjevně i nadále bude skládat.
Více než polovina stran je navíc nepřijatelná i ideově a ty, jenž našemu světonázoru jakž takž konvenují zase reprezentují lidé nepřijatelní osobnostně. A i když se v teoreticky a se zamhouřenýma očima přijatelných stranách sem tam vyskytují i celkem příčetní politici, jedna vlaštovka nikdy jaro nedělá.
Nejjednodušším řešením by bylo rezignovat a prostě nikam nejít. Ne proto, že nemáte čas, protože je hezky a vy jedete na chalupu, ale proto, že nemáte koho volit. Strany jenž se vám nabízejí mají buď imbecilní program, nebo je vedou imbecilové a nebo, to je bohužel častý případ, mají imbecilní program a vedou je imbecilové.
Můžete namítnout, že když chcete splnit svou občanskou povinnost a společensky se angažovat, tak přece existuje institut volby menšího zla. Což v praxi znamená, že jdete a se skřípěním zubů to hodíte imbecilovi.
Proto, aby váš hlas takzvaně nepropadl. Proto, že nechcete, aby dál vládl jiný imbecil. Proto, abyste potom mohli na fejsbuku nadávat na vládu bez obavy, že vám někdo řekne ať držíte zobák, protože jste nevolili.
Přátelé, tohle všechno jsou naprosto legitimní postoje. Volit i nevolit, nebo volit někoho, z koho je vám vlastně taky šoufl, ale o něco míň než z jeho konkurence. Každý to má jinak a tak je to správně. Z jednotnosti názorů se například zase dělá špatně mně. Mimochodem i nevolit je druh volby. Dáváte tím politikům najevo, že něco dělají špatně. Že se musí příště víc snažit. Každé volby nepřijde k urnám přibližně 40% voličů. Půlka dejme tomu z lenosti, ale 20% visí v luftě.
Klidně by volili, jen prostě nemají koho a volbu menšího zla neuznávají. A to rozhodně není jejich vina. Bláboly o tom, že kdo nevolí, volí komunisty nebo nemá právo kritizovat vládu, nebudeme ztrácet čas.
A nakonec, když o tom tak přemýšlím, tak ani hlas daný straně, co se do sněmovny nedostane, nemusí být ztracený. Každý nějak začínal a svým hlasem můžete přispět k tomu, že ideje nezanikne a postupně třeba zesílí. Podívejte se například na NSDAP. Taky se jí kdysi smáli, taky začínala s pidivýsledky, močila proti větru a stála proto v koutku. Jenže dál pilně a trpělivě pracovala s voličem a nakonec bum, jednobarevná vláda a nejslavnější německý kancléř všech dob
Něco mi říká, že otázky, které si teď klademe u nás doma, si hodně z vás klade taky. Tedy bohužel ne ty typu: Kdo je nám z té nekonečné řady sympaťáků, co nám mluví z duše, nejsympatičtější? Ale tyhle: Komu to, pro boha živýho, hodíme, jestli to teda někomu nakonec hodíme? Kdo nás sere nejmíň?
Toto konstatování naznačuje, že buďto je česká, potažmo evropská politika, pro běžného občana přitažlivá asi jako procházka po hnojišti, nebo že jsme u nás doma nějaký divný.
Koho má tedy volič našeho typu, označme ho pro zjednodušení jako euroskeptika, na výběr?
Pokud jako nepřijatelnou volbu logicky zavrhneme všechny strany, které mají nekritický eurohujerismus jako nosný pilíř programů, zbydou v nabídce v podstatě jen ANO, SPD, TSS, Volný blok a KSČM. Což je, jak jistě sami uznáte, pro člověka s mozkem fakt tragédie.
Pro upřesnění dodávám, že do pojmu eurohujerismus zahrnuji pro tento účel i veškerou další současnou progresivní agendu přímo nesouvisející s členstvím v EU.
Můj hlas pro kteroukoliv z těchto stran by v každém případě byl z kategorie „menší zlo.“ Protože Bartoš premiérem nebo soudružky Richterová či případně Pekarová Adamová ministryněmi, to je noční můra. Taky ministr Lipavský by byla určitě velká pecka.
Z tohoto zbytkového neveselého výběru se zdá pro normálního člověka jako nejpřijatelnější volbou slepenec Trikolóra, Svobodní, Soukromníci. Ale. Je tam několik ale.
Například to, že třikrát nula je stále nula. I když můj tip na její volební výsledek je 2,7%. Má to mnoho příčin, tou nejdůležitější je, že TSS rovná se Majerová Zahradníková. A to rozhodně není politička, kterou bychom sledovali se zatajeným dechem. Politik či politička musí mít v první řadě koule. Obzvláště v případě, že jeho/jejím programem je převážně močení proti větru. A paní Majerová Z. je bohužel nemá.
Dále, koho dalšího z TSS znáte? Správně, nikoho. Ti nemnozí další anonymové, co byli k vidění v debatách, byli v drtivé většině zoufalci. Tudy prostě cesta nevede, protože pitomce už si rozdělili Okamura s Volným. A i kdyby TSS nějakým zázrakem prolezla do sněmovny s 5,1%, co pak?
Bude „demokratickými“ stranami postavena do kouta klečet na hrachu společně s komunisty a pitomiovci, protože euroskepticimus je nepovolená úchylka, jakýsi moderní trockismus, odkud bude sice něco pokřikovat, ale její vliv na dění bude nulový.
Nicméně jsem toho názoru, že přítomnost politických subjektů tohoto typu v parlamentu je důležitá. Vašemu světonázoru to sice není k ničemu, ale faktem je, že eurohujery jen jejich pouhá přítomnost silně zavzdušňuje, neboť svými kacířskými výkřiky po referendu, státní suverenitě či proti zelenému šílenství narušují názorovou jednotu.
A z toho byli a stále jsou všichni bolševici, staří i ti dnešní, vždycky strašně nervózní.
Přeji nám všem dobrou volbu.
P.S. Nikdy bych nemyslel, že se to někdy stane, ale začínám ve finiši trochu koketovat s Pitomiem. Aby ten můj vzácný hlas, výraz občanské odpovědnosti, nepropadl, že. Třeba ke komunistům. Takhle je to přece správně ne, demokrati?
