Žáby v mlíku a šimpanzium
Ve včerejším článku zazněla jedna moje myšlenka, že u nás ještě není tak zle. Že není vidět nějaká masová emigrace směrem ven. Taková, která existovala po Mnichovu či na začátku Protektorátu. Taková, která tu byla v padesátých letech nebo po roce 68. Dneska se u nás žádný převaděč směrem ven neuživí. Každý rok se sice lidé vystěhují, ale zase jiní se vracejí. Nějaký úprk, protože by se tu nedalo žít, bylo tu nebezpečno, nebo nám něco hrozilo, o tom se nedá mluvit.
Já z toho vyvozoval, že všechny řeči o fašistickém státě, který nás chce ovládnout a zotročit a řeči o čipování skrz vakcínu, jsou jen řeči. Že se o tom sice všude mluví, kolují o tom řetězové maily, řeší se to na Kydech v diskusi, ale ve skutečnosti tomu nikdo nijak zvlášť nevěří, protože kdyby tomu věřil, už by si dávno vyřizoval papíry k vystěhování do Ruska.
V diskusi jsem dál napsal, že to tu u nás máme vlastně hodně dobré. Pořád máme robustní zdravotnictví, které v podstatě zvládlo asi největší nápor co na něj kdy byl, skoro všichni máme práci, obchody jsou přes všechny potíže pořád plné, toaleťák nedošel, elektřina funguje. Leckdo ze Západu se sem stěhuje, protože je tady svobodněji než tam u nich. Pořád tu ještě nemáme černošská a muslimská gheta a no go zóny a zároveň tu zase není ten všeobecný východní bordel. Leckterému Britovi, Němci, Holanďanovi, Italovi, Řekovi, Francouzi i Švédovi se tu zalíbilo… učí se česky a chce tady žít.
Ano, sice pořád vidíme a obzoru černé mraky, ale nikoho to nezvedá ze židle jinak než slovně. Pořád máme všichni ještě hodně co ztratit, pořád se nerozhodujeme pro pouhé shození okovů. Neprcháme. Neprcháme před vládou, která nás údajně zotročuje pomocí čipů v testech a vakcícnách. Neprcháme před EU, která z nás už dávno přece udělala kolonii. Nebereme roha před globálními korporacemi, které nás obírají po poslední zbytky majetku. A světe div se, neutíkáme ani před exekutory, kteří nás ždímou na krev.
Tvrdil jsem, že se toho sice hodně namluví, ale nikdo tomu doopravdy nevěří, protože jinak by konal.
Pak přišel Alef a vznesl otázku, jestli náhodou nejsme jako ty žáby v mlíku. Jsme vařeni dostatečně pomalu, abychom si zvykali a měli důvod vodičku stále nepovažovat za dost horkou. Čmoud upozorňoval, že takhle to fungovalo až těsně ke zplynování. Lidi dostali trochu mýdla, šli do sprchy a i v té chvíli měli pocit, že pořád není tak zle. Až už pak náhle bylo pozdě.
Jak my to vlastně máme? Nakolik jsme vaření v mlíku a je čas se tomu postavit? Ano, všichni vidíme černé mraky, mluvíme tu běžně o jejich houstnutí… ale vlastně se moc nepřipravujeme. A pokud ano, je to spíš koníček. Někdo si kupuje kvéry, někdo naplnil spížku toaleťákem a konzervami, někdo obnovil studnu, někdo začal pěstovat brambory či chovat prasata. A všichni dál chodíme spořádaně do práce a i přes všechny řeči se také necháme pěkně očkovat. Na podzim ještě byl proti očkování silný odpor, ale stačilo pár měsíců home office a bez hospod a ejhle jak rádi se všichni nechají ďobnout.
Jsem fakt zvědavý, kolik hrdinů, co odmítnou očkování se najde zde na Kydech. Ne teď. Až v létě…
Celkem se tady na Kydech shodneme v názoru na Piráty a jejich plány na vládnutí. Neměli bychom něco dělat? Oni nám přece fakt podepíší migrační pakty a i kdyby byli u moci jen půl roku, bude to stačit na podpisy smluv, které nepůjdou vzít zpátky.
Nebo ta celá EU… neměli bychom dělat víc pro odchod?
Nebo nám prostě vyhovuje nechat se vařit? Pořád se máme dobře, pořád to nestojí za odpor? Nebo je to v naší povaze? Nebudeme prorážet zeď hlavou, ale budeme na ní dostatečně dlouho močit?
Tím to vyzývám nejen diskutéry, ale všechny autory Kydů, aby sedli a napsali na toto téma článek. Všechny je pustím na sklo. Jsme žáby v mlíku? Jsme pomalu vařeni a to s dostatečnou láskou a péčí, abychom neměli tendenci vyskočit? Nebo to říkám celé špatně? Přehlédl jsem ty davy utečenců do Ruska? Nebo jsme špatně pojmenoval důvody, proč tu lidi zůstávají i když jde do tuhého? V čem to vězí?
