Zapomněli politici, novináři a policisté, proč existují?
Nikola Bornová: Celý západní svět propadá šílenství a součástí tohoto nového „pádu Říma“ je i to, že lidé v různých částech společnosti zapomínají, jaká je jejich skutečná, zdravá a odvěká úloha. Pojďme si připomenout, proč vlastně máme třeba policii, zdravotnictví, politický systém nebo sdělovací média.
Vlnící se křivka civilizace
Naše civilizace se odjakživa pohybuje po jakési sinusoidě. Létá ze strany na stranu jako když břišní tanečnice vrtí kulatým zadečkem. Vzestupy a pády. Prosperita a bída. Zdraví a nemoc. Jak podle metronomu.
Na začátku vždy lidé zdraví, poctiví a rozumní ve vlastním potu a krvi postupně zlepšují živobytí své a všech kolem sebe a tohle zdokonalování je tak nějak nakažlivé – nakonec se mají lépe skoro všichni. Během cesty nahoru ale začnou sílit i různí manipulátoři, podvodníci a degeneráti a začnou celou společnost tlačit naopak dolů, pod sebe. Vždy při téhle destrukci společnosti používají vzletná slova o ochraně „Dobra“, „Boha“, „Křesťanské Lásky“ nebo třeba „Evropských Hodnot“. Ale ve skutečnosti jim jde vždy hlavně ponížení ostatní, aby tím jakoby relativně povýšili hodnotu svojí vlastní slizké existence. Bohužel zapomínají, že i špatné chování se šíří společností jako mor a tak nakonec neponíží jen svoje konkurenty, ale kompletně celou společnost a nakonec i sebe samotné.
Západní společnost – do které Češi patří tak ze dvou třetin – po té sinusoidě vzestupů a pádů jede samozřejmě také. Naše aktuální pozice je bohužel v té části, co míří dolů jak struhadlová klouzačka, která nakonec oholí zadky skoro všem. Hodně lidí i zabije. Kdybychom si představili, že vršek civilizační křivky je nádherná stavba, pyšnící se neuvěřitelnou řemeslnou zručností, zdobenými knihami a skvělou kuchyní, tak spodek té sinusoidy je zanořený do septiku pod nejsmradlavějším tureckým záchodem. Odhaduji, že dnes jsme někde v poloze „kotníky už jsou ve sračkách, ale pořád dýcháme…a ty v holínkách to ještě ani nevnímají“. Otázkou je, jestli si chceme udělat repete jako ve čtyřicátých letech minulého století a zanořit se do hnědé smradlavé hmoty až po uši, nebo jestli se pokusíme od té mazlavé hmoty pod sebou nějak odrazit a spodní křivku alespoň trochu zmírnit.
Aby se to povedlo, musí ale táhnout za stejný provaz všechny části společnosti. Nebo aspoň většina.
Přirozené uspořádání společnosti
I přes odvěkou snahu mnoha psychopatů nemilosrdně ovládnout všechno a všechny kolem sebe, máme mi evropánci jasně pozorovatelné a zdravé tendence, jak sami sebe uspořádáváme do co nejúspěšnějšího celku. Lidé se podle svých přirozených talentů a povahy samovolně rozdělují do skupin a cílem každé takové tlupy/cechu/oboru je udržovat nejen sebe, ale i celý svůj „kmen“ silný a zdravý. Protože bez svého „kmene“ (dnes nazývaného „stát“) jsme jen slabí jednotlivci, se kterými si zločinci nebo jiné kmeny mohou dělat cokoli, co se jim zlíbí. Když použijeme jednu písničku, která je i přes komunistický podtext připojeného filmu stále pravdivá, tak „Ten umí to a ten zas tohle a všichni dohromady uděláme moc„.
Bohužel některé z důležitých složek společnosti nám teď velmi rychle selhávají a strhávají s sebou do žumpy i všechny ostatní – i ty, co nic špatného nedělají. Podívejme se na ty nejpostiženější z nich. Protože nejdůležitější je na začátku vždy správně rekognoskovat terén a najít ty největší škůdce – na ty se při zachraňování naší společnosti (a nakonec i životů) budeme muset zaměřit jako na první. Ti musí být jako první odfouknuti při naší ozdravné verzi „velkého resetu“ – tedy ne toho Great Resetu, co má dál posílit psychopatické miliardáře z Davosu, ale naopak toho našeho resetu, co vrátí zdraví, sílu, prosperitu a hlavně svobodu a pocit štěstí mezi naše lidi, ty krasné buclaté hobity z Moravy, Slezska a Čech.
Policisté
Co je jejich úkolem: Chránit lidi před patologickým chováním lidí uvnitř vlastní společnosti. Krádeže, vraždy, podvody, ničení cizího majetku – všechny takové činnosti oslabují a rozvrací soudržnost společnosti a strážci pořádku by proti nim měli zasahovat. Dostávají k tomu speciální privilegia (lepší zbraně, vyšší pravomoci atd.) a mají chránit ty poctivé proti nepoctivým. A je přitom jedno, kdo je jak vysoko na společenském žebříčku. Spravedlnost je slepá a má platit pro všechny stejně. Opakuji, pravým úkolem policie/bezpečnosti/četníků/strážců je bránit poctivé lidi proti těm, kteří kradou, podvádí nebo tyranizují ostatní.
Co není jejich úkolem: Slepě na slovo poslouchat politiky za každou cenu – pokud se politici stanou jasně ničivou a zločineckou silou, musí se na ně dopadnout kladivo spravedlnosti jako na kohokoli jiného. Nemají ani pomáhat mafiím v tyranizování jejich oponentů. Mlátit lidi na ulici jen kvůli tomu, že nemají na obličeji kus hadru nebo že řekli něco, co se nelíbí nějakému mocnému oligarchovi. Nesmí hledat a tyranizovat občany jen kvůli tomu, že se dotyčný nelíbí nějakému mocnému mafiánovi (je jedno, jestli je ten mafián zrovna ve vládě nebo mimo ni). Policie má pomáhat a chránit, nikoli šikanovat a tyranizovat.
Vojáci
Co je jejich úkolem: Stejně jako policie chrání lidi před vnitřními nebezpečími, tak chrání armáda společnost před nebezpečím vnějším. Má bránit průniku nepřátelských sil na naše území – ať už ti nepřátelé mávají nad hlavou samopaly, klacky nebo chytrými telefony. V časech klidu by měla armáda pomáhat i při přírodních katastrofách.
Co není jejich úkolem: Pomáhat s loupeživými výpravami na cizí území, která pro nás nepředstavují žádnou reálnou hrozbu – takovým chováním se mění z ctihodných bojovníků a obránců na agresory a odporné lupiče. Nemají ani chránit invazní armády (jakéhokoli druhu!), které putují na naše vlastní území a zabírají v něm celé oblasti.
Zdravotníci
Co je jejich úkolem: Pečovat o lidi, kteří jsou nemocní nebo zranění. Snažit se je uzdravit nejlepším dostupným způsobem, aby se ideálně mohli vrátit ke svému původnímu účelu a tím udržovat svojí rodinu i zemi silnou. Vymýšlet a používat léky, přístroje a léčebné metody, které skutečně léčí. Jinými slovy – ideálem každého zdravotníka je to, aby všichni byli v dobrém psychickém i fyzickém stavu a oni samo vlastně neměli co dělat (k tomu nikdy nedojde, ale je to ušlechtilý cíl).
Co není jejich úkolem: Stát se obchodními zástupci nadnárodního farmako-průmyslu a cpát do lidí jakékoli svinstvo, které jim zrovna vynese vyšší zisk. Udržovat lidi nemocné, aby si zajistili stabilnější příjem. Účastnit se manipulací, které jim zlepší společenské postavení a pocit moci a důležitosti. Vyžadovat dodržování příkazů, které nejen že se příčí zdravému rozumu, ale dokonce i poškozují zdraví.
Právníci
Co je jejich úkolem: Bránit spravedlnost. Termíny „právo“ a „spravedlnost“ se nám bohužel čím dál tím víc rozcházejí, ale PRÁVĚ PROTO by se měli skuteční poctiví právníci snažit k sobě právo a spravedlnost zase přibližovat. To oni se mají orientovat v zatuchlé a nepřehledné džungli zákonů a pomáhat z ní vyvádět poctivé lidi a ne různé podvodníky, zločince a mafiány.
Co není jejich úkolem: Bránit totalitní praktiky a vymýšlet právní kličky, jak zlikvidovat poctivé lidi a dát do rukou tyranů ještě větší moc a peníze. Rozhodovat soudní spory podle aktuálně vládnoucí ideologie a podle toho, co jim šeptají do ouška oligarchové nebo rozvášněné davy (ty tedy spíš do ouška řvou jak paviáni).
Učitelé
Co je jejich úkolem: Učit děti užitečným znalostem, které se jim hodí v budoucím životě a které jim umožní vnímat svět komplexněji a lépe se v něm orientovat. Ideálně tak, aby to děti bavilo a tak se naučily učit se i samy od sebe.
Co není jejich úkolem: Vymývat dětem mozky nějakými ideologie, které jsou zrovna v kurzu. Snažit se je zastrašit natolik, že budou jen nehnutě sedět a na nic se raději nebudou ptát. Snažit se na dětech dělat psychologické a sociální experimenty. A už VŮBEC je nemají týrat, dusit, strkat jim klacky do nosánků a devastovat jejich psychiku.
Politici
Co je jejich úkolem: Organizovat společnost tak, aby byla silná, spokojená a prosperující. Mají být centrálním místem, kde se vše ostatní propojuje a oni to pomohou zorganizovat tak, aby nevznikl totální chaos a aby z jejich rozhodnutí mělo užitek co nejvíce lidí v jejich zemi. „Jejich země“ by samozřejmě měla být vždy tou zemí, ve které byli zvoleni – pro opačný případ máme i takové jedno hezké slovíčko…jak jen to bylo…jo, velezrada. 😉 A je jedno, jestli ta cizí země je zrovna někým vnímaná jako přátelská nebo nepřátelská – opečovávaným miláčkem pro politika musí být vždy VLASTNÍ ZEMĚ.
Co není jejich úkolem: Tyranizovat vlastní obyvatele pro pocit vlastní moci. Stát se loutkou cizích mocností a prosazovat jejich zájmy na úkor vlastních spoluobčanů. Cítit se jako vládce a pohrdat vlastními lidmi. Organizovat společnost tak, aby se přesměroval tok peněz od tvrdě zdaněných lidí buď k politikovi samému nebo k šíbrům, kteří mu pak za tyhle cizí peníze budou dělat službičky. Zavádět destruktivní společenské změny, které očividně oslabují celou zemi a činí většinu méně spokojenou, svobodnou, vzdělanou a zdravou. Utrácet šílené peníze za vojenskou techniku, zdravotnický materiál, techniku nebo energetická řešení jen z několika vybraných cizích zemí, pokud existuje sebemenší možnost pořídit to samé od lidí z vlastní země nebo alespoň ze země, která nabídne nejlepší podmínky.
Novináři
Co je jejich úkolem: Poctivě informovat o tom, co se děje – bez ideologií, citového vydírání a co nejpravdivěji. Mají provádět vlastní investigaci a aktivně hledat informace. Neustále být na pozoru před manipulacemi od mocných ODKUDKOLI, nejen od aktuálně „nepřátelských“ zemí. Pokud se v informování zmýlí, rychle a jasně provést opravu. Úkolem pravých novinářů je udržovat všechny ostatní dobře informované o podstatných věcech a tím pomáhat svým spoluobčanům orientovat se ve složitém světě, být připraveni na reálná nebezpečí a adekvátně reagovat na REÁLNOU situaci kolem. Novinářem se člověk nestane proto, že pracuje ve známých novinách. Pravý novinář je odvážlivec, který se vždy snaží popisovat to, co se kolem OPRAVDU děje.
Co není jejich úkolem: Novinář není vrchním manipulátorem. Nesmí se stát se hlásnou troubou cizích mocností, ideologických spolků nebo rovnou mafie. Nesmí manipulovat informace tak, aby vyvolaly potřebný dojem. Nemá jen kvůli ideologickým cílům, vyšší čtenosti nebo vlastnímu komplexu méněcennosti vyvolávat paniku, šířit poplašné zprávy, zastrašovat názorové oponenty a provádět dehonestační kampaně proti někomu nepohodlnému. Nesmí slepě přebírat informace od médií cizích mocností – a jedno, jestli aktuálně „přátelských“ nebo „nepřátelských“. Hlavní je to, aby informace byla pravdivá a ne to, kdo ji zrovna říká.
Za nejhorší aktuálně považuji destrukci poctivé novinařiny a korupci politiků. Bastardi se mezi novináři i politiky vyskytovali vždy, ale aktuální situace je naprosto šílená. Je to epidemie korupce. Obě tyhle důležité složky společnosti působí spíš jako prodloužené chapadlo nepřátelské hydry než jako naši vlastní lidé, kteří jsou na naší straně. Vojsku se trochu omlouvám, vím že se řídí příkazy shora a třeba nákupy nesmyslné superdrahé techniky moc neovlivní – ale přesto se i oni čím dál tím víc stávají nástrojem totalitního pádu.
Stručně – musíme se pokusit zrestartovat nejpostiženější části společnosti tak, aby to nevypadalo takhle…
…ale spíš takhle. 🙂
A co si o tom myslíte vy? Která část společnosti se podle stala nejvíc zkorumpovanou a potřebuje největší klystýr? Kdo je největším trójským koněm v naší zemi?
