Svět podle lepšolidí

Zaslepené oči otevře teprve blackout. Jenže uvidí tmu

Dlouhodobě se snažím sledovat veřejnou debatu o energetice. A nestačím se divit. Řeší se v ní vše možné od klimatu a emisí, přes Rusko a Čínu, peníze, až po rekultivace. Ale nikoho nezajímá, z čeho se bude vyrábět proud a teplo.

Když si projdete internetové servery v posledních dnech, tak tam najdete například požadavek opozice, aby se tzv. Lex Dukovany vrátil v Parlamentu do druhého čtení, protože chtějí do zákona přidat podmínku, že nový blok opravdu nebudou stavět Rusové nebo Číňani. Dále tam najdete debatu mezi členem představenstva Sokolovské uhelné s ekologickým aktivistou o tom, že konec uhlí vyřeší trh, a že to bude rychle. Určitě nepřehlédnete ani tahanice s Polskem ohledně jejich uhelného dolu Turów, kdy Česko žádá kompenzace za rozšiřování těžby.

Všechno to jsou nepochybně zajímavá a důležitá témata. Ovšem média je můžou na internet publikovat, a my si je můžeme v klidu číst na svých mobilech či počítačích proto, že máme elektřinu. Vzhledem ke konečně krásném počasí to teď neřešíme, ale ještě před pár týdny bychom řešili i to, jestli nám u toho není zima.

Nikde přitom nenajdete prakticky ani zmínku o tom, z čeho teda budeme v příštích letech vyrábět elektřinu a teplo. Přitom právě tohle by měla být debata naprosto zásadní. Ne, kdy vypneme uhlí, ale naopak kdy tedy bude konečně ten nový blok v Dukovanech. A kdy budou další nové zdroje. Abychom to uhlí vůbec vypnout mohli.

Přijde mi, že lidé už si zkrátka příliš zvykli na to, že proud je v zásuvce a teplo v radiátoru. Prakticky nikdo si nepamatuje výpadek delší než pár hodin, když třeba vítr poničil vedení. To je samozřejmě dobře, ovšem pro debatu o energetice je to možná zásadní chyba. Slovo blackout je totiž pro většinu lidí něco abstraktního. A není to jen kvůli tomu, že jde o termín z angličtiny. Většina lidí i tak asi tuší, o co jde, ale domnívají se, že se jich to netýká. Maximálně totiž četli na internetu, že byl blackout někde v rozvojovém světě. No co, tam jsou přece i povodně, tajfuny, zemětřesení a ebola. Je to někde daleko a nás se to netýká.

Abychom se ale nedivili. Schválně si vzpomeňte na začátky pandemie koronaviru. Když se objevily první zprávy z Číny. I tohle nám připadalo daleko. Dokonce už když začal průšvih v Itálii, tak to většina lidí nebrala vážně. A teď už máme na puse rok respirátor, tisíce lidí zemřely a ekonomika je v rozvalu.

Pořád to ale není nic proti tomu, kdyby muselo dojít k omezování dodávek proudu a tepla. Ani pandemie nám totiž nevzala teplo a internet. Snad se zejména politikům otevřou oči dřív, než bude tma.

Marek Hurt