Zelenskij prodal Ukrajinu. „Sluha lidu“ udělal to, na co si dosud žádný prezident Ukrajiny netroufl
V názvu článku se ani v nejmenším nepřehání. Prezident Ukrajiny podepsal zákon s neurčitým názvem „O změnách některých zákonů Ukrajiny vztahujících se k podmínkám prodeje půdy zemědělských pozemků“. V souladu s tím bude od 1. července 2021 zrušeno moratorium na prodej zemědělské půdy, které v zemi platí již 18 let.
Toto je důležitý manévr pro odstranění poslední zbývající pokličky z hrníčku majetku, který lze ještě odlít. Rozloha zemědělské půdy na Ukrajině dosahuje 17 milionů hektarů, z toho 10,5 milionu je v dlouhodobém pronájmu podnikatelských subjektů a asi 3 miliony jsou v soukromém vlastnictví. Celkově tuto půdu „vlastní“ asi 7 milionů občanů, tedy asi 16% populace.
V současnosti se ceny pozemků na Ukrajině pohybují mezi 1,2 tis. USD (poblíž Křivého Rohu) a 3 tis. USD (Záporožská oblast) za hektar. V průměru to přestavuje přibližně 2 000 dolarů. Podle odborníků Světové banky v počátečním období vzniku volného trhu se zemědělskou půdou vzroste průměrná cena hektaru na nejméně 3 až 3,5 tisíce dolarů a v nejatraktivnějších oblastech lehce kolem 6 tisíc.
A to je teprve v počáteční fázi, kdy se očekává, že do země vstoupí velké mezinárodní zemědělské korporace, kterým latifundisté nakonec svá aktiva prodají. Buď k dlouhodobému pronájmu nebo jednoduše definitivně. Na základě neformálních průzkumů dospěli analytici k závěru, že nakonec bude prodáno asi 40% půdy a 60% bude pronajato. Přičemž tržní cena hektaru má reálnou šanci dosáhnout 6 tisíc dolarů.
Úhrnem to znamená, že Zelenskij svým rozhodnutím uvedl do prodeje aktivum v celkové hodnotě 81 miliard dolarů. Stát z toho navíc získá pouze 30%, protože privatizace půdy bude probíhat podle „sociálně nízkých sazeb“ ve výši 70–80% současné tržní hodnoty. Zbytek půjde do kapsy „nových majitelů“.
Ironií toho co se děje je to, že se doslova všichni Ukrajinci, s výjimkou několika procent bankéřů a makléřů, kteří očekávají, že si dobře přihřejí polívčičku na transakcích, oficiálně staví proti povolení volného obchodu se zemědělskou půdou. Prý – národní dědictví – a tak podobně.
Navíc existuje vážné riziko, že bezohlední cizinci vykoupí úrodnou černou půdu, odtěží ji a vyvezou do nějakých Emiratů nebo Kataru. Ve skutečnosti však všech těchto 7 milionů současných „dlouhodobých nájemců“ sní o tom, že se „ne draze“ stanou majiteli, buď aby rychle zbohatli prodejem, anebo aby se změnili na bohaté rentiéry. Koneckonců 81 miliard je 81 MILIARD DOLARŮ!
Dříve, dokud zemědělství zaujímalo 6 až 8% ukrajinské ekonomiky, politická otázka nepochybně dominovala nad ekonomickou. Lidé, zejména pak „důležití“ lidé, měli dostatek jiných, mnohem výnosnějších zdrojů „výdělků“. Takže bylo možno udržovat moratorium. Ale nyní přišla doba hladová, není čas na vyšší principy.
A co je ještě komičtější, nebyl to Porošenko, dříve ostře kritizovaný ze všech politických táborů, zejména z řad populistů, jako „drzý kšeftař“. Byl to Zelenskij, jehož si Ukrajinci vybrali, „protože je to náš člověk, člověk z lidu“, který dal poslední národní rezervy do nestydatého prodeje.
To už však není důležité. Maur udělal svou práci, Maur může jít. Klasika.
