Zvyšování daní na obzoru
Jindřich Kulhavý: Konec vlády Andreje Babiše se pravděpodobně blíží a jeho proslulé ,,nikdy neodstoupím“ se mění na téměř jistotu ,,budu vyměněn“. Nedojde li k něčemu nepředvídatelnému a budeme li částečně věřit předvolebním výzkumům, které sice většinou vychází z přání zadavatelů, nicméně se nemýlí v desítkách procent, pak uskupení ANO zvoní hrana a čeká ho odchod do parlamentní opozice. Bude zajímavé sledovat, zůstane li Andrej Babiš aktivní v politice, či opustí li svůj projekt a nechá ho svému osudu.
Zároveň budeme možná překvapeni, kam vystoupá nynější vládní strana ČSSD. Tento politický kolos uplynulých 25ti let chřadne a bylo by dobré se dozvědět, kam se pohnulo vyrovnání strany s potomky advokáta Altnera. Pohledávka dědiců za Hamáčkem &spol. je v řádech stovek milionů a nedostanou li se sociální demokraté do Parlamentu ČR, bude jejich konto ještě hubenější, schopnost ovlivnit soudy nulová a jistota setrvání v sídle strany menší. Tedy pokud nedošlo k nějaké dohodě, o které nevíme, už dlouho je ticho po pěšině. Jisté je, že se kdysi tak mocná strana dostává do jisté krize a opouští své dosud pevné místo na české politické scéně. Čeká ji obroda nebo konec? Hamáček si prodloužil předsednictví, víceméně se zbavil oponenta Petříčka, kterého vzápětí odsunul i z postu ministra zahraničí. Ne, že by to byla pro Českou republiku nějaká škoda, Pocheho prodloužená ruka se často prezentovala výroky neslučitelnými s potřebami této země, nicméně rychlost, s jakou se Hamáček zbavil svého protikandidáta na post předsedy, byla nesmírná. Ti chlapci se rádi nemají. Končí tak zároveň vliv postavy v pozadí Pocheho? ČSSD čeká práce začínající opět od píky nebo postupný a potupný konec v dluzích a sféře nezájmu voličů.
Vše výše uvedené by bylo možno považovat za pozitivní, kdybychom měli v blížících se volbách možnost vybírat ze zajímavých a kvalitních politických subjektů. Opak je bohužel pravdou. Absentující pravice nabízí pouze dvě možnosti. Tedy momentálně, možná se ještě někdo pokusí zaujmout, bohužel pravdou je, že rychlokvašky umírají na nezájem médií a nedostatek financí. Do Parlamentu ČR tak projde SPD, která jediná má relativně stabilní počet voličů. Dále se to může po spojení do koalice se Svobodnými a Soukromníky podařit Trikolóře, kterou naprosto nečekaně opustil Václav Klaus ml. Možná se jednou dozvíme, co za jeho překvapivým rozhodnutím bylo a kam ho osud zavěje. Stejně zajímavé bude další působení jeho otce v politice. Spojení mezi Klausem starším a zesnulým Petrem Kellnerem bylo známé a je tedy otázkou, bude li pan exprezident dále veřejně vystupovat a angažovat se, nebo skončila li definitivně doba, v níž bylo jméno Klaus skutečným pojmem. A to se všemi kladnými i zápornými dopady.
Bohužel pak už nám voličům zbývá něco, v čem vybírat moc velká část z nás nechce. Uvažujete li pravicově a některé představy SPD se Vám nezdají dost opravňující k tomu, aby jste jí dali hlas, Trikolóra se Vám zdá být málo viditelná, jste tak trochu v koncích. ODS pod vedením filozofa Petra Fialy ztratila svůj lesk a údernou sílu, vyměkla a je pouze stínem strany založené Václavem Klausem st. Vezmeme li v úvahu, že nejvýraznějšími osobnostmi po odchodu klauna Novotného jsou Fiala a Němcová, pak by se dalo říct:,,No potěš Pánbůh“. Profesor Fiala není politik obdařený vůdcovstvím a Mirka Němcová žije z dlouhé doby trávené ve špičkové politice, nicméně lze si povšimnout, že se toho od těch nejlepších zase moc nenaučila. V podstatě je její obliba založena na tom, že je jednou z fosilií na politické scéně a obdiv získává především u odpůrců Miloše Zemana. Její výsledky však nejsou nijak dobré a možné ambice na prezidentku neodpovídají morálním kvalitám. K ODS se přidala Top09, což poukazuje na nedobré preference obou těchto stran, kde Topka výrazně ztrácí a Pekarová Adamová zdaleka nedosahuje rétorických kvalit Kalouska a Schwarzenberga, Dále KDU-ČSL, jejichž voliči se nachází především na jihu Moravy a v podstatě už dlouho nemají čím překvapit.
Nakonec zůstali komunisté a koalice Pirátů a STAN. KSČM má své stálé voliče a je z těchto tří stran nejméně nalevo. No není to paradox? Prapodivná koalice, ve které sterilní Starostové (kolik jich tam skutečně asi tak je?) opustili pravici jen proto, aby se přidali k ultralevicovým Pirátům, vede v některých předvolebních výzkumech a Bartoš se vidí v předsednickém křesle vlády. Tento bývalý podporovatel a účastník akcí Antify si je víceméně jistý svou pozicí. Společně s ním by se do vlády jistě dostal i dlouhovlasý Ferjenčík, částečně vychovaný Sörösem. Představy Pirátů o dalším směřování České republiky jsou pro většinu z nás šílené. Počítejme s razantním zvyšováním daní, postupným vyvlastňováním, snahou přejít na euro a minimálním odporem vůči otevření hranic migrantům. Vztah těchto původem anarchistů k soukromému majetku je záporný, viz náznaky bytové politiky a zdaňování prodeje firem. Naopak jejich cílem je co nejtěsnější semknutí s EU a nahrazení české státní příslušnosti za evropskou. V zahraniční politice očekávejme naivismus místo pragmatismu. Liberalismus Pirátů je přímo odstrašující. A daně na tom budou podobně. Navíc jde o příbuzné Zelených.
Babiš předá kterémukoliv potencionálnímu vítězi voleb spálenou zemi. Daňové zatížení obyvatelstva navýší asi téměř každý, kdo se dostane ke korytu. Snad s výjimkou Trikolóry. Ovšem jeho smysluplnost bude nulová, když si uvědomíme, kam velká část peněz odejde. A u Pirátů je už nyní jasné, že budeme nepříjemně překvapeni. Nečekají nás lehké roky.
